Známkování má své mouchy, to už vědí skoro všichni. Dokonalé není ani slovní hodnocení, vždy může narazit na limity subjektivního pohledu učitele. Ale existuje jeden způsob, jak prokazovat znalosti a dovednosti žáka, proti kterému se nedá nic moc namítnout. Portfolia. Měkký nástroj, kterým jde „natvrdo“ ukázat, co žák opravdu umí, aniž by si při tom musel lehat do Prokrustova lože testování. Ač portfolia prakticky nemají chybu, jsou stále ve školách okrajovou záležitostí. I to má své důvody.
Pro dnešní dobu je typický posun od znalostního ke kompetenčnímu vzdělávání. Kompetentní je ten žák a posléze dospělý člověk, který dokáže správně a úspěšně jednat, a to i pomocí dosažených znalostí, ale nejenom. Životní úspěch se odvíjí od toho, jak se člověku podařilo rozvinout i své kompetence, jako je třeba sociální inteligence nebo kritické myšlení.
Souběžně s trendem, který chápe vzdělání šířeji než jako předávání znalostí, zůstává, ba i roste požadavek na pokud možno exaktní posuzování úrovně dosaženého vzdělání. Jak ale prokázat u žáků jejich kompetence, což je amalgám znalostí, dovedností a postojů?
Portfolia to dokáží celkem dobře.
Odkud vítr vane
Myšlenka portfolia vzešla z prostředí managementu a personalistiky, z potřeby zaměstnavatelů, kteří přestali věřit na vysvědčení a diplomy a potřebovali nástroj, který by přesvědčivě ukázal schopnosti kandidáta na danou pracovní pozici. Vybavuje se vám scéna z filmu Kramerová versus Kramer, kde zoufalý tatínek hledá rychle práci v reklamní agentuře a otevírá u pohovorů svou složku s vybranými pracemi? Školní portfolia vycházejí z této praxe.
To, že se u přijímacích pohovorů přežila vysvědčení, je logické. O tom, jak bude uchazeč fungovat v práci, neříkají zhola nic. Bude flexibilní, učí se rychle, je tvůrčí nebo spíš následuje druhé, je schopný se domluvit s kolegy, jak dokáže reflektovat sám sebe? To zajímá zaměstnavatele stejně, jako jestli je na něco odborník. Často i víc, protože zaučit nováčka do nějaké problematiky jde ve většině profesí poměrně rychle, ale přecvičit individualistu na týmového hráče v pětadvaceti prakticky nejde.
Jak portfolio vypadá?
Portfolio je co nejkompletnější ukázka toho, co a jak se dítě učilo a naučilo a jeho vlastní popis toho, jak svoje učení hodnotí. Může se vztahovat k předmětu nebo projektu – učebnímu tématu, závěrečná portfolia jsou přehlídkou dosaženého vzdělání žáka. Může mít velmi různé podoby, od složek s různými zápisy, poznámkami, tabulkami a grafy, multimediální prezentace až po samostatnou webovou stránku či online archív. Portfolio je tedy popisné i názorné, může zahrnovat nějaký rukodělný výrobek, fotky, dokumentaci laboratorního pokusu, deníkové zápisky. Závěrečné portfolio shromažďuje všechny „doklady“ o vzdělávacím procesu i jeho výsledcích včetně certifikátů, doporučení a hodnocení. Velký důraz je na vlastním hodnocení žáka, ale je zahrnuto i hodnocení dalších účastníků projektu a učitele. Portfolia vytvářejí žáci na 1. i 2.stupni i studenti středních škol.
Mnoho portfolií překvapí dokonalostí
Před lety jsem se jako učitel waldorfského lycea účastnil mezinárodního evropského projektu waldorfských škol zaměřeného právě na podporu hodnocení žáků formou portfolií a na jejich standardizaci. Portfolia ale nejsou doménou waldorfských škol – i když některé z nich je celkem rády adoptovaly, protože ladí se způsobem, jakým se tam vyučuje – používají se v různých typech škol.
Viděl jsem tedy na vlastní oči hodně portfolií a obecně lze říct, že často překvapí propracovaností, estetickým zpracováním i hloubkou sebereflexe ze strany žáka. Portfolia prakticky všech žáků německých škol v projektu byla na velmi vysoké úrovni.
Jedním z cílů projektu bylo zrovnoprávnit závěrečná portfolia s vysvědčením a umožnit studentům, aby se s nimi běžně prezentovali při hledání zaměstnání. Ač toto je běh na dlouhou trať, jedna síť německých škol v tom byla úspěšná a zajistila svým studentům kontakt se zaměstnavateli, kteří je posuzovali a přijali do zaměstnání pouze na základě jejich portfolií.
Příklad projektového portfolia – zeměměřičský kurz
Součástí vzdělávacího programu Střední odborné školy waldorfské v Ostravě je zeměměřičský kurz. Je v 2.ročníku a trvá týden. Cílem kurzu je vytvořit vazbu mezi znalostmi získanými v zeměpisu a matematice a jejich praktickým využitím. Žáci zaměřují vybranou část terénu nebo nějakou stavbu. Výsledkem je mapa oblasti nebo nákres stavby. Pracuje se ve skupinách a důležitou součástí úkolu je řešení chyb. V týmu jsou potřeba různé schopnosti. Z portfolia je vidět, jakou roli si dítě vybralo a proč. Žák hodnotí výkon týmu, svůj výkon a pokrok.
Zeměměřičské praktikum – popis náplně praktika v portfoliu studenta: „V první části praktika jsme odjeli na Ostravici, kde jsme se učili orientovat v terénu s pomocí systému GPS, a naučili jsme se provádět měření v terénu (blíže specifikovat např. nejdříve jsme provedli odha vzdálenosti určitého objektu, pak jsme krokováním odhad zpřesnili a na závěr jsme provedli přesné měření s pomocí pásma atd.) Ve druhé části jsme pracovali ve skupinách v Ostravě na Landeku. Naučili jsme se práci s teodolitem a zaměřovali se na přesnost měření a ověřování této přesnosti. Pak jsme po skupinách provedli základní výškové měření včetně měření se záměrnou latí a pak přesný zákres vybraného objektu, každý z nás přitom měl za úkol vyměřit určitou část objektu. Při této činnosti jsme se domluvili na postupu a rozdělili si úlohy. Nakonec jsme zpracovali zjištěná data do grafických výstupů v kartografické učebně Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.“
——- ——- ——-
Zeměměřičské praktikum – vyhodnocení studenta: „Při praktiku mne nejvíc zaujalo praktické měření s teodolitem. Pochopil jsem jeho princip a do detailů jsem se s ním naučil pracovat. Dokázal jsem také poměrně přesně odhadovat vzdálenosti. Obtížnější pro mne bylo přesné zanesení údajů na papír a zakreslování objektů. Práce ve skupině se nám dařila bez zvláštních obtíží. Občasné neshody při chybách v měření jsme dokázali rychle vyřešit a chyby s pomocí učitele opravit. Celkově hodnotím kurz jako velký přínos pro svůj rozvoj. Díky němu jsem si uvědomil, jak je důležitá přesnost v každé práci.“
Proč se nerozšířila?
První školní portfolia vznikla již na konci 80.let. U nás asi o dvacet let později. Nijak zvlášť se u nás ale zatím nerozšířila. Průměrný učitel neví, jak by je studenti měli vytvářet, a není nijak motivovaný se to naučit. Jeho námitky se mohou týkat pracnosti vedení portfolií ze strany žáka i vyhodnocování ze strany učitele. Při představě, že by měli zavádět do své výuky tento poměrně sofistikovaný druh hodnocení, se asi mnohým přetíženým učitelům dělá mdlo. Dalším argumentem je samozřejmě to, že jen dobré, a nikoli odbyté portfolio, je užitečným nástrojem, o kterém mluví tento článek. Další brzdou je, že učitelé mají často jen vágní představu o tom, co se děje „venku“, za zdmi školy. Jiné prostředí neznají, nevystřídali více různých zaměstnání, neznají svět, který na absolventy čeká, a proto si s ním ani moc nelámou hlavu.
Ale tam, kde školy pro portfolia vytvořily prostor, je to velká vzpruha pro vzdělávání samotné i pro vztah mezi učitelem a žákem a v konečném důsledku znamená pro učitele úlevu. Hodnocení se přenáší do velké míry na žáka, a tím aktivuje jeho motivaci převzít za své vzdělávání odpovědnost.
To, že to zatím dělá jen pár škol, neznamená, že to nestojí za to.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Moje zkušenost ze střední školy je, že pokud zadám nějakou samostatnou větší práci ke zpracování doma (např. prezentaci na nějaké téma), tak snad i v takových padesáti procentech případů práci žákovi zpracoval anebo mu velmi výrazně se zpracováním pomáhal někdo jiný.
Těžko pak hodnotit..
Věřím Vám,ale nikde není psáno, že portfolio má obsahovat jen domácí práci.
Výborný článek a velmi dobřý nápad,který by jistě ocenili i rodiče.Měli by snadný přístup k tomu,co a jak jejich děcko ve škole dělá.Vlastně jme něco podobného, i když ve velmi jednoduché formě,praktikovaly už před lety v naší mš,kdyř jsme s dětmi zakládaly jejich všechny práce do jejich osobních desek,které si samy vyzdobily.Líbilo se to rodičům i inspektorkám.Všichni měli okamžitý přehled o tom,co dané dítě dělalo a mohli jednoduše a rychle sami posoudit,jaký pokrok za ten rok udělalo.Docela chápu,že dnešní učitelé ,zatížení zbytečnou administrativou se do toho moc nehrnou,ale tohle není zbytečné,pomáhá to a děti to na rozdíl od známek ,těší.
Děkuji za článek. Je jen málo článků, po jejichž přečtení se opravdu cítím o něco moudřejší.
Dokážu si to částečně představit na výběrové střední škole, kde jsou děti, které tam chtějí být a jsou skutečně motivované.
Na běžné základní škole si to představit nedokážu.
Pokud jde o zaměstnavatele, tak představa jak čtou zápisky a sebehodnocení studenta střední školy…..zřejmě jsem itelektuálně zakrnělá, nebo se pohybuji ve špatných kruzích, ale zaměstavatelé zaměstnávají absolventy díky finanční podpoře od státu(absolventská místa) a buď se mladí chytnou nebo ne. Omlovám se za kritiku, ale známky na vysvědčení, stejně jako jiná hodnocení ze školy běžného zaměstavatele nezajímají, zajímá ho jestli je člověk ochoten a schopen pracovat podle jeho představ a potřeb(směny, víkendy, přesčasy).
Upřímně, zvoření portfolia jsem na sstřední opravdu nesnášela
Zkouším zavést portfolia, aby rodiče viděli, co vlastně jejich dítě ve škole dělá, protože se bavíme o starších žácích, kteří doma na otázku, cos dělal ve škole, odpovídají NIC. Zatímco v mém předmětu to není tak úplně problém, domnívám se, že pro rodiče by bylo vypovídající, kdyby se jednalo o větší množství předmětů, a to problém je. Museli by se do toho zapojit kolegové a těm to nelze přikázat. Tak nevím. Domnívám se, že součástí portfolií by v praxi běžné české školy měly být i výsledné testy, ale ty nechceme nikdo dát z ruky – museli bychom totiž dělat nové.
Vážený pane, trochu hodně znevažujete práci svých kolegů z jiných typů škol. Učím již dost dlouho a má odbornost je jednak technicko- přírodovědná, tak ekonomická. Asi vás překvapím, ale i na obyčejných středních školách učí odborníci a hlavně nadšenci i více než 30 let a praktikují pokusy v hodinách, portfolia – pokus – úkol – závěr. Včetně videi a prezentací. Neznevažujte jiné kolegy ze škol, které nejsou Waldorfského typu. Děkuji.
Uveřejněný text na mě působí dojmem, že autor se náhle zjevil někde z vesmíru. „Portfolia. Měkký nástroj, kterým jde „natvrdo“ ukázat, co žák opravdu umí“ – a jak to z toho chcete vyčíst???? Naopak nejsou žádným dokladem toho, co žák umí, ale co zpracoval nebo mu někdo pomohl zpracovat. „To, že se u přijímacích pohovorů přežila vysvědčení, je logické. “ – a co přijímačky na SŠ s talentovými zkouškami – dokládají portfolio prací a ne malé, a na ostatní SŠ dokládají účasti v různých olympiádách a soutěžích – to jako není portfólio??? „O tom, jak bude uchazeč fungovat v práci, neříkají zhola nic (autor mluví o vysvědčení). Bude flexibilní, učí se rychle, je tvůrčí nebo spíš následuje druhé, je schopný se domluvit s kolegy,“ – a tohle se v portfóliu jako ukáže jak? Jedině, že si to tam dotyčný napíše o sobě sám. „Portfolio je co nejkompletnější ukázka toho, co a jak se dítě učilo a naučilo“ – tak to nevím, jak tlusté by to portfolio bylo po 9. třídě, nebo po studiu na SŠ a nemluvím ani o VŠ. Co a jak se naučilo????? Mnoho tvrzení v článku spíše ukazuje na to, že autor shlédl několik úžasně vypracovaných portfólií a má dojem, že je to něco, co nás spasí. Vždyť tato metoda se používá již dlouhá léta. Akorát se ví, že to opravdu není všechnospásné. Tam, kde to funguje, se již používají a fungují. Opravdu nejdou použít univerzálně.
paní Lea připomněla ve svém příspěvku , že učitelky pro děti také zakládaly portfolia. Nedalo se dokladovat všechno. jen to co děti nakreslily, doplňovaly na pracovních listech. To jsem dělala už při nástupu v prvním roce v sedmdesátých letech. Každé dítě mělo svou složku Bohužel portfolio by mělo dokladovat také to, co umí dítě v tomto věku a to je v oblasti pohybové, řečové, rozumové, sebeobsluhy, hygieny. Z toho portfolio vytvořit nejde. To musí učitelka zaznamenat do agendy dítěte v záznamech o jeho pokrocích ve všech oblastech. To si fotografické portfolio dělala spíš učitelka, aby měla i obrazově dokladováno, jak probíhají zajímavé činnosti v mateřské škole. Trojrozměrné výrobky dětí si bohužel musely děti odnášet domů. škola není nafukovací. Učitelky si schovávaly za rok jen ty zajímavé, třeba i s příběhem. Vždy se svolením dítěte.
Mám také příběh jednoho portfolia z nedávné doby. Měla jsem ve třídě malého chlapce, bázlivého, uplakaného, potřeboval dost podpory, aby si na třídu zvykl a zapojil se mezi děti. Děti přešly dál a najednou opouštěly mateřskou školu a chystaly se do první třídy. Babička tohoto chlapce mi pak vyprávěla. Když v prázdniny chystali spolu místo doma,, kde se bude chlapec učit, snažili se vytřídit věci, které už nebude potřebovat. byly tam také výkresy z doby když byl ještě malý. Babička mu říkala, že už je nebude potřebovat. Chlapec jí na to odpověděl ,, ne ty si nechám, ty mám od paní učitelky,, Bylo to pro mně pohlazení na duši. Teď už je z něho sebevědomý školák a jak se říká, začíná vystrkovat růžky. Snad to zvládne a bude z něho dobrý školák.