České školy jsou hlučné jako včelí úly. O přestávkách, v jídelně, ale často i během vyučování. Permanentně rušné prostředí má na svědomí duševní nepohodu žáků i učitelů, pro výjimečně citlivého člověka je ale přímo nesnesitelné. Zostřené smyslové vnímání mívají nadané děti a děti s poruchou autistického spektra nebo s ADHD, ale vysoká citlivost se zřejmě týká většího počtu žáků.
Je to daleko a jazykově i finančně náročnější. I přesto odcházejí mladí Češi stále častěji studovat do zahraničí. Hlavním motorem bývá perspektiva lepšího uplatnění, studium v cizím jazyce, důraz na samostatnost a kritické myšlení nebo zaměření na praxi.
Dřív nabízely školy keramiku a sportovní hry, v posledních letech přichází do módy robotika, floorball a badatelské aktivity. Děti po celém Česku si tak už na prvním stupni můžou vyzkoušet třeba práci s mikroskopem nebo pozorování živé přírody. „Já byla vždycky spíš na výtvarku a hudebku, ale vedení badatelského kroužku mě baví, i když je to větší práce, než bych čekala,“ říká lektorka a učitelka ze ZŠ a MŠ Ledčice Ivana Šindelářová.
Láska to byla až na druhý pohled. Petra Mazancová nejdřív na české školství zanevřela, ale teď je již mnoho let spokojenou učitelkou a k tomu předsedkyní profesního spolku Učitelská platforma. Ten se soustředí na vzájemnou podporu pedagogů a zlepšení veřejného obrazu učitele.
Historie lidstva je pro vývojáře digitálních her nevyčerpatelnou inspirací. Ve virtuálních světech se hráč stane mocným panovníkem, v roli vojáka prochází bojiště různých válek nebo jako obyčejný kovář prozkoumává středověké Posázaví. Ve škole se tento fenomén však většinou nevyužívá.
Do školy nepůjde, budu ho učit doma. Pro naprostou většinu rodičů je toto rozhodnutí skoro nepředstavitelné, pro část je to ale logické vyústění jejich dosavadního života. Potřebují vůbec děti ke svému zdárnému vývoji školní docházku? Znamená to, že když dítě nechodí do školy, že se nic nenaučí?
Dvojjazyčnost není jen výhodou v komunikaci. Současné studie dokazují, že mozek bilingvních lidí je celkově trénovanější, soustředí se na to podstatné a lépe se brání demenci. „Pozorujeme také, že se naše děti ve srovnání se spolužáky, kteří mají z domova zkušenost pouze s jedním jazykem, snáz učí třetí jazyk,“ říká otec tří dvojjazyčných dětí Thomas Kirschner.
Dlouho se bránila i chytrému telefonu, nakonec se ale stala specialistkou na využití digitálních technologií ve výuce jazyků. Angličtinářka Klára Pirklová začala učit online už před pandemií, během posledního roku a půl se její jazykové podnikání rozjelo a dnes se zabývá především learning designem neboli navrhováním výukových nástrojů s ohledem na potřeby studenta.