S otevřením škol jako by se uzavírala jedna dlouhá kapitola v našich životech – tedy možná do dalšího lockdownu, řekl by škarohlíd. Psychiatři a psychologové hlásí nárůst depresí a úzkostí, obezitologové čekají nával v čekárnách a nejeden vztah visí na vlásku.
Školy čeká možná největší logistická akce v dějinách: zajistit rotační výuku, kdy se v budově budou po týdnu střídat různé třídy a ještě všechny před vstupem otestovat. Manuály přitom dorazily teprve ve středu a testy většinou ve čtvrtek. „Skoro jsme se nestihli zamyslet nad tím, co budeme dělat, až se děti po takové době vrátí.
Návrat dětí do školy přináší spoustu emocí. Někdo se těší na spolužáky, další se bojí, že na něj učitelé hned „nastoupí“ s písemkami a zkoušením. V uplynulých měsících celkově velmi utrpěly mezilidské vztahy a mnohé žáky také stresuje představa testování.
Šikana. Hodně se o ní mluví, ale když se vyskytne právě u vás ve škole, jen málokdo ji dokáže účinně řešit. Dva středoškoláci z Litomyšle se rozhodli, že na problém šikany zkusí upozornit. Co začalo jako instagramová zábava, přerostlo v několik natočených rozhovorů, film a videoklip.
Od prvního uzavření škol uplynul už více než rok. Zatímco loni touto dobou se učitelé zoufale pídili po informacích, jak rozjet distanční výuku, a rodiče narychlo sháněli tablety a počítače, o rok později jsme už skoro všichni prakticky „profíci“. Není divu – třeba středoškoláci se stihli vrátit do lavic jen na úplný rozjezd školního roku (s výjimkou praktické výuky, ta přece jen trvala o pár týdnů déle) a většina druhostupňových žáků už si možná ani nepamatuje, ve které lavici vlastně sedí.
Vychovává se svým mužem čtyři syny. Cestu ke vzdělávání a seberealizaci jim komplikují různá „dys“. Zvláštní mix nadání a poruch není ojedinělý, týká se mnoha dalších dětí. Otevřený rozhovor nastoluje téma takzvaného wellbeingu, tedy úzkého vztahu mezi psychickou pohodou, zralostí dítěte a rozvojem jeho potenciálu.
Vybrat si střední školu podle svých zájmů a studijních ambicí se v roce 2021 v Česku může zdát jako naprostá samozřejmost, nemusí to tak ale být. Pokud má totiž budoucí student nějaký fyzický handicap, jeho možnosti jsou omezené, a to navzdory všem opatřením na podporu inkluze.
Blanku Havlíčkovou to do nemocnice táhlo už v říjnu, ale rodina ji tehdy ještě nepustila. Nastoupila v lednu a od té doby si k plnému úvazku učitelky obchodní akademie přibírá dvě tři služby týdně na příjmu v benešovské nemocnici. „Je to náročné, ale já tam nechodím trpět, baví mě to.
Voják z povolání Ondřej Štěpánek se spolu s dvanáctiletou dcerou přestěhoval loni v létě z Prahy do Velké Británie. Zavedla ho tam práce a dvanáctiletá Ellen tak má šanci zakusit britský vzdělávací systém. „Nejvíc mě fascinuje, jak s námi škola komunikuje.