Co když se naše dítě chytne špatné party? Z toho má strach snad každý rodič. S nadcházejícími prázdninami jsou ty obavy ještě silnější, protože děti mají víc času, režim se rozvolní a odpadá nutnost nějak fungovat ve škole. „Určitě bychom měli s dětmi mluvit o drogách, ale nejen o nich – hlavně o zdravém životním stylu a o přístupu k vlastnímu tělu,“ říká psychoterapeutka Štěpánka Čtrnáctá.
Tak co, budou samé jedničky? Ptávají se dětí často tetičky, babičky i cizí lidé. Nezanedbatelná – a čím dál větší – část školáků na to ale nemá co odpovědět, protože v jejich škole se využívá hodnocení slovní. Jednou z takových škol je i Mozaika v Rychnově nad Kněžnou, kde v těchto dnech s psaním vysvědčení pro sedmnáct druháků finišuje letošní vítězka učitelské soutěže Global Teacher Prize Barbora Heřmanová.
Mnoho rodičů si stěžuje na malou chuť dětí plnit školní i domácí povinnosti. „Za problémem dítěte může být problém dospělého v jeho blízkosti,” domnívá se Pavel Kraemer, učitel a zakladatel Institutu pro inovativní vzdělávání. „Děti mohou rodiče bojkotovat, když cítí tlak nebo nejistotu.
Děti v lesních školkách nejsou tolik nemocné, jsou odolnější, zodpovědné a umějí spolupracovat ve skupině. Les je nejlepší místo nejen k pohybu, ale i ke vzdělávání, tvrdí zastánci lesních školek. „Nechodíme přírodou a neptáme se, jak se ta rostlina či ten brouk jmenují.
Zuzana Mukumayi Filipová pochází ze Zlína, ale více než deset let žije v Africe, napřed v Ugandě a nyní v Zambii, kde s manželem vychovává rok a půl starého syna. „Znám stereotypy o Afričanech. Že jsou líní a chtějí jen pobírat sociální dávky v Evropě,“ říká.
Jan Švorc pracoval jako ekonom a finanční ředitel v korporacích, ale ve své práci nenacházel smysl. „Racionálně jsem věděl, že to, co dělám, je užitečné, ale necítil jsem to. Přínos nebyl hmatatelný a byl ode mě moc daleko,” vysvětluje, proč se po čtyřicítce rozhodl stát se výrobcem knihoven.
Před čtyřmi lety se Markéta Vokurková pustila na nejistou půdu. Dala si závazek, že se postupně naučí chodit se třídou ven nejen na výlety, ale i na matematiku nebo češtinu. „Jsme běžná základka, nejde to dělat jako někde v lesní škole. Postupně jsem přicházela na to jak,“ říká finalistka loňského českého ročníku učitelské soutěže Global Teacher Prize.
Učí děti správně mluvit už 35 let, ale ještě pořád ji to nepřestalo bavit. Školská logopedka Jarmila Válková z poradny v Bruntále pozoruje, že vad ve výslovnosti rok od roku přibývá. Nespraví se to však jen tím, že děti budou dlouho sedět a brousit „tdnku“ a „tdičko“.
Koho k těm dětem v září zase dám, ptají se každoročně ředitelé základních škol, kterým chybějí učitelé. Největší nedostatek je těch pro ty nejmenší školáky. Nepomáhá ani nástupní plat přes třicet tisíc korun, ani nabídka městského bytu. Prvostupňoví učitelé prostě nejsou.