Zuzana Mukumayi Filipová pochází ze Zlína, ale více než deset let žije v Africe, napřed v Ugandě a nyní v Zambii, kde s manželem vychovává rok a půl starého syna. „Znám stereotypy o Afričanech. Že jsou líní a chtějí jen pobírat sociální dávky v Evropě,“ říká.
Jan Švorc pracoval jako ekonom a finanční ředitel v korporacích, ale ve své práci nenacházel smysl. „Racionálně jsem věděl, že to, co dělám, je užitečné, ale necítil jsem to. Přínos nebyl hmatatelný a byl ode mě moc daleko,” vysvětluje, proč se po čtyřicítce rozhodl stát se výrobcem knihoven.
Před čtyřmi lety se Markéta Vokurková pustila na nejistou půdu. Dala si závazek, že se postupně naučí chodit se třídou ven nejen na výlety, ale i na matematiku nebo češtinu. „Jsme běžná základka, nejde to dělat jako někde v lesní škole. Postupně jsem přicházela na to jak,“ říká finalistka loňského českého ročníku učitelské soutěže Global Teacher Prize.
Učí děti správně mluvit už 35 let, ale ještě pořád ji to nepřestalo bavit. Školská logopedka Jarmila Válková z poradny v Bruntále pozoruje, že vad ve výslovnosti rok od roku přibývá. Nespraví se to však jen tím, že děti budou dlouho sedět a brousit „tdnku“ a „tdičko“.
Koho k těm dětem v září zase dám, ptají se každoročně ředitelé základních škol, kterým chybějí učitelé. Největší nedostatek je těch pro ty nejmenší školáky. Nepomáhá ani nástupní plat přes třicet tisíc korun, ani nabídka městského bytu. Prvostupňoví učitelé prostě nejsou.
Dostat se do finále soutěže o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize Czech Republic je prestižní, natož tuto cenu vyhrát. Letos ji porota z jedenácti učitelských osobností přisoudila prvostupňové učitelce z Rychnova nad Kněžnou Barboře Heřmanové.
V základní škole Ruská v severočeském Litvínově je každý pátý školák ze sociálně slabého prostředí. Škola se snaží jejich vzdělávání zvládat díky vysokému počtu asistentů, hodil by se ale ještě psycholog a školní asistenti nebo peníze na kroužky pro chudé děti.
Bývalý úspěšný byznysmen Martin Smrž vede soutěž v podnikavosti, v rámci které ročně čtyři tisíce studentů v menších týmech založí vlastní studentskou firmu, něco vyrobí a pak to i prodají. „Cílem je, aby studenti pochopili, o čem je reálný profesní život.
Ve škole jsem neměla ráda dva předměty: fyziku a matiku. Vadilo mi memorování pouček, nechápala jsem souvislosti. A následné poznámky pohoršené paní učitelky, která byla utrápená z nevděčných dětí, mi taky nepřidaly. Ale teď mi stačily pouhé dvě hodiny na to, abych zjistila, že: fyzika může být neskutečně zábavná a fyzikář není nepřítel.