Klíčové je, aby děti chodily do školy rády. Pak se toho naučí mnohem víc, říká ředitel, jehož žáci skončili na prvních místech v testech PISA

Klíčové je, aby děti chodily do školy rády. Pak se toho naučí mnohem víc, říká ředitel, jehož žáci skončili na prvních místech v testech PISA

V malé vesničce Dobřany v Orlických horách se vzdělávalo už před Marií Terezií, v 19. století se tam scházeli obrozenci. Pak ale tamní škola začala upadat, a když v ní v 90. letech 20. století zbylo už jen 70 dětí, reálně hrozil zánik. Rodiče se vzepřeli a založili soukromou devítiletku – ale bez školného – do níž dnes chodí přes 180 dětí z širokého okolí a další musejí odmítat.

Dusíme se, to se nedá, stěžují si učitelé na hodiny v roušce. Mají se dusit dál, nebo je lepší školy zavřít?

„Dusíme se… to se nedá,“ napsala jedna z učitelek na Facebook hned první den, kdy začalo být od druhého stupně výš povinné nosit roušky i ve třídách. „Po čtyřech hodinách už nemluvím,“ přidala se jiná. Učitelé tráví od 18. září pracovní dobu povinně v rouškách a někteří si na to těžko zvykají.

Učit se v parku matematiku? Klidně, říká tato škola, která je celé září venku. Stačí tužka, papír, sluneční brýle…

Kolik Čechů jste slyšeli říkat, že rádi pracují s notebookem na zahradě, na čerstvém vzduchu? Já hodně. Potřeba být v přírodě je u obyvatel české kotliny velká, tak jak to, že školy se k tomu odhodlávají spíš těžce a zatím okrajově? Jaké jsou organizační či psychické zádrhele bránící tomu, aby se víc učilo venku?

V Barceloně se šlo po půl roce do školy: Roušky, teploměry, místo objímání vzdušné polibky a úpěnlivá víra, že zase brzy neskončí všichni doma

Milena Dubšíková žije s dvěma syny už pět let ve španělské Barceloně. Než přišel koronavirus, všichni tři „chodili“ do stejné školy, vzdálené jen tři minuty od domu – Max do druhé třídy, Ignác do šesté a jejich maminka, profesí scénografka, vedla ve škole výtvarné kroužky pro děti i rodiče.

Co jsem objevil během dlouhé jarní karantény: na sítích si neodpočinu a seznam úkolů jsem si začal psát postaru na papír, říká učitel – influencer

Když na jaře zavřely školy, pražský učitel druhého stupně Daniel Pražák byl ve výhodě. Napsal diplomovou práci o využití digitálních technologií ve výuce a spoustu nástrojů k tomu vhodných doporučoval učitelské komunitě již před tím. Miluje Facebook, Twitter i Instagram, ale během měsíců nuceného distancování měl čas zkoumat na sobě i negativní dopady komunikace na dálku a života v online světě.

Je vaše dítě orchidej, pampeliška, nebo tulipán? Citlivost máme vrozenou, musíme se s ní naučit zacházet

Hele, nebuď takovej cíťa, o nic nejde! Schválně, kdy naposledy jste tuto – nebo podobnou – „hlášku“ slyšeli? I když se o emocích a prožívání lidé pomalu učí mluvit, přesto je pro nás někdy citlivost vlastně synonymem ke slabosti. Míra citlivosti je přitom do značné míry vrozená a nedá se příliš ovlivnit dobře míněnými radami.