Opisování učebnic, seznamy úkolů, skenování pracovních listů. Některé školy stále neobjevily online výuku – co s tím může dělat rodič?

Před podzimními prázdninami se rozjelo druhé kolo distanční výuky. Některé školy se od jara o míle posunuly – dokoupily techniku, proškolily učitele, sjednotily systém. Jinde se nestalo nic a děti dál dostávají jen seznamy úkolů, obsahujících nezřídka opisování z učebnic.

Základka, to byl stres. Mnohem víc se naučím, když je mi ve škole dobře, říká studentka alternativního gymnázia

Agáta Hodková je studentkou druhého ročníku alternativní třídy pražského gymnázia Na Zatlance. Volbu střední školy dobře promyslela: už se jí nechtělo jen „sedět a zapisovat si data a jména“. V programu ALT se pracuje ve skupinách, hodně učení se odehrává mimo školu a testování probíhá jen ve vymezeném zkouškovém období.

Maturitní a další klíčové předměty je potřeba učit online, jinak studenti ztrácejí motivaci, říká ředitel z Mladé Boleslavi

Střední školy přešly od pondělí na distanční výuku. Výhodu mají ty, které se na to připravily předem. Třeba ředitel Střední integrované školy v Mladé Boleslavi Štefan Klíma si fungování na dálku naplánoval a rozkreslil už v létě. Proškolil učitele k jednotné online výuce, zjistil, kterým žákům chybí technika, a půjčil jim školní notebooky.

Klíčové je, aby děti chodily do školy rády. Pak se toho naučí mnohem víc, říká ředitel, jehož žáci skončili na prvních místech v testech PISA

V malé vesničce Dobřany v Orlických horách se vzdělávalo už před Marií Terezií, v 19. století se tam scházeli obrozenci. Pak ale tamní škola začala upadat, a když v ní v 90. letech 20. století zbylo už jen 70 dětí, reálně hrozil zánik. Rodiče se vzepřeli a založili soukromou devítiletku – ale bez školného – do níž dnes chodí přes 180 dětí z širokého okolí a další musejí odmítat.

Dusíme se, to se nedá, stěžují si učitelé na hodiny v roušce. Mají se dusit dál, nebo je lepší školy zavřít?

„Dusíme se… to se nedá,“ napsala jedna z učitelek na Facebook hned první den, kdy začalo být od druhého stupně výš povinné nosit roušky i ve třídách. „Po čtyřech hodinách už nemluvím,“ přidala se jiná. Učitelé tráví od 18. září pracovní dobu povinně v rouškách a někteří si na to těžko zvykají.

Školy ničí kreativitu našich dětí. Doporučujeme legendární přednášku zesnulého pedagoga Kena Robinsona

Všechny děti mají mimořádné nadání a my dospělí jím nemilosrdně mrháme, řekl spisovatel a pedagog Ken Robinson na úvod své přednášky na konferenci TED v roce 2006. Jeho řeč se okamžitě stala tak populární, že ji žádný řečník TEDu dodnes nepřekonal. Záznam z ní byl přeložen do 62 jazyků a eviduje k dnešnímu dni téměř 70 milionů zhlédnutí.

U dětí se příliš zaměřujeme na chyby, říká lektorka kroužku pro divoké děti. Přínosnější je všímat si dobrých stránek a skrze ně ovlivňovat to horší

Barbora Karpíšková před časem založila tak trochu omylem v brněnském volnočasovém centru Lužánky kroužek pro divoké děti. Zjistila, že ji to s nimi baví a že jim intuitivně nabídla něco, co jim dělá dobře. To ji přivedlo k zájmu o otázky, jak umožnit i dětem se specifickými potřebami, aby si užily volný čas.

Červnová škola s patnácti dětmi byl naplněný učitelský sen, říká třídní třiceti prvňáčků. Ve třídě byl klid a učení jim šlo lépe než kdy dřív

Bylo to strašně zajímavé období, říká o koronavirových časech učitelka Petra Šubrtová z pražské sídlištní školy Petřiny-sever. Hodně se toho odkrylo. Třeba to, jak odlišná je práce, když ve třídě nesedí třicet prvňáčků, ale jen polovina z nich.