Lucie Fialová Před podzimními prázdninami se rozjelo druhé kolo distanční výuky. Některé školy se od jara o míle posunuly – dokoupily techniku, proškolily učitele, sjednotily systém. Jinde se nestalo nic a děti dál dostávají jen seznamy úkolů, obsahujících nezřídka opisování z učebnic.
Agáta Hodková je studentkou druhého ročníku alternativní třídy pražského gymnázia Na Zatlance. Volbu střední školy dobře promyslela: už se jí nechtělo jen „sedět a zapisovat si data a jména“. V programu ALT se pracuje ve skupinách, hodně učení se odehrává mimo školu a testování probíhá jen ve vymezeném zkouškovém období.
Gymnázium, to většinou znamená dost šprtání a memorování. Jde to ale i jinak. Dokazuje to už čtvrtým rokem „alternativní“ větev pražského gymnázia Na Zatlance. Předměty tam neexistují, vše se učí v souvislostech, tři hodiny týdně se studenti věnují osobnostně-sociálnímu rozvoji.
Střední školy přešly od pondělí na distanční výuku. Výhodu mají ty, které se na to připravily předem. Třeba ředitel Střední integrované školy v Mladé Boleslavi Štefan Klíma si fungování na dálku naplánoval a rozkreslil už v létě. Proškolil učitele k jednotné online výuce, zjistil, kterým žákům chybí technika, a půjčil jim školní notebooky.
V malé vesničce Dobřany v Orlických horách se vzdělávalo už před Marií Terezií, v 19. století se tam scházeli obrozenci. Pak ale tamní škola začala upadat, a když v ní v 90. letech 20. století zbylo už jen 70 dětí, reálně hrozil zánik. Rodiče se vzepřeli a založili soukromou devítiletku – ale bez školného – do níž dnes chodí přes 180 dětí z širokého okolí a další musejí odmítat.
„Dusíme se… to se nedá,“ napsala jedna z učitelek na Facebook hned první den, kdy začalo být od druhého stupně výš povinné nosit roušky i ve třídách. „Po čtyřech hodinách už nemluvím,“ přidala se jiná. Učitelé tráví od 18. září pracovní dobu povinně v rouškách a někteří si na to těžko zvykají.
Všechny děti mají mimořádné nadání a my dospělí jím nemilosrdně mrháme, řekl spisovatel a pedagog Ken Robinson na úvod své přednášky na konferenci TED v roce 2006. Jeho řeč se okamžitě stala tak populární, že ji žádný řečník TEDu dodnes nepřekonal. Záznam z ní byl přeložen do 62 jazyků a eviduje k dnešnímu dni téměř 70 milionů zhlédnutí.
Barbora Karpíšková před časem založila tak trochu omylem v brněnském volnočasovém centru Lužánky kroužek pro divoké děti. Zjistila, že ji to s nimi baví a že jim intuitivně nabídla něco, co jim dělá dobře. To ji přivedlo k zájmu o otázky, jak umožnit i dětem se specifickými potřebami, aby si užily volný čas.
Bylo to strašně zajímavé období, říká o koronavirových časech učitelka Petra Šubrtová z pražské sídlištní školy Petřiny-sever. Hodně se toho odkrylo. Třeba to, jak odlišná je práce, když ve třídě nesedí třicet prvňáčků, ale jen polovina z nich.