Lucie Fialová Žáci ze tříd, kde se více hovoří a diskutuje, mají lepší výsledky. Vyplývá to z více než desetiletého výzkumu komunikace, který vede na Masarykově univerzitě Klára Šeďová. To, že někdo v hodině hodně mluví, hraje dokonce větší roli, než když dává pozor a plní pokyny učitele.
Je jim třináct nebo patnáct let a světu moc nevěří. A lidi nemají důvěru v ně. Obvykle pocházejí z problematického rodinného prostředí a šance, že budou mít lepší život než jejich rodiče, není moc velká. Řeč je o dětech ve výchovných ústavech. „Když jsem mezi ně přišel poprvé, byl jsem hodně direktivní, protože jsem se bál, že se mi to rozjede.
Psycholog Václav Mertin zná děti jako málokdo jiný: v pedagogicko-psychologické poradně naslouchá jejich problémům už více než čtyřicet let. Dnešní děti jsou podle něj víc úzkostné a ve stresu. A tak víc než dřív potřebují, aby jim učitelé i rodiče dali pocit jistoty.
Covid toho proměnil v českém vzdělávacím systému mnoho. Jedním z efektů zřejmě bude skokový nárůst dětí vzdělávaných doma. Pro část rodičů je to únik před hygienickými opatřeními, jako jsou testování nebo nošení roušek, někteří během distanční výuky zjistili, že se doma děti učí líp.
Jana Horníková pracovala posledních dvacet let jako průvodkyně turistů. Když loni na jaře ze dne na den přišla kvůli covidu o práci, oprášila své pedagogické vzdělání a stala se učitelkou jazyků na jedné pražské základní škole. Od září bude dokonce třídní a přidá i další předměty, léto tedy tráví s obratlovci a se zlomky.
Tenhle obrázek ze školní třídy zná asi každý: pár žáků leží na lavici, Žežulková s Kopřivovou si posílají psaníčka, Bláhová si zatlačuje nehtovou kůžičku. Jediný, kdo pracuje, je učitel. Stojí před tabulí a vykládá, až se mu od pusy kouří. Co si žáci z takové hodiny odnesou?
Jsou hraví jako labradoři, záleží jim na žácích a i v létě makají na tom, aby byli ještě lepšími učiteli. Řeč je o třicítce finalistů učitelské ceny Global Teacher Prize CZ, kteří spolu strávili první půlku tohoto týdne na letní škole. Vzájemně si ukazovali, jak učí, a debatovali o tom, jak docílit ve škole wellbeingu.
Petra Šubrtová učí třídu třiceti neklidných druháčků. Během online výuky jí omylem – nebo schválně? – mazali v počítači připravenou práci nebo se schovávali pod peřinu. Přesto hodnotí končící školní rok pozitivně. „Někdy to bylo legrační, jindy spíš k pláči, ale hodně jsme se sblížili s dětmi i s rodiči a naučili se spoustu nových věcí,“ říká učitelka, která se před třemi lety umístila v prestižní učitelské ceně Global Teacher Prize.
Když jako učitelka začínala, rozdávala známky a počítala průměry. Hned první rok ale měla potřebu ke známkám na vysvědčení připojit osobní dopis, kde lépe popíše, jak si žák stojí. Dnes, po třinácti letech, už svým páťákům píše pouze slovní hodnocení a rok od roku je vylepšuje.