Kvůli covidu žáci opouštějí školu. Mají si dětství užívat bezstarostně, říká máma tří čerstvých domškoláků

Covid toho proměnil v českém vzdělávacím systému mnoho. Jedním z efektů zřejmě bude skokový nárůst dětí vzdělávaných doma. Pro část rodičů je to únik před hygienickými opatřeními, jako jsou testování nebo nošení roušek, někteří během distanční výuky zjistili, že se doma děti učí líp. 

Prováděla cizince, teď bude třídní páťáků. S dětmi můžu navázat bližší vztahy než s turisty, pochvaluje si

Jana Horníková pracovala posledních dvacet let jako průvodkyně turistů. Když loni na jaře ze dne na den přišla kvůli covidu o práci, oprášila své pedagogické vzdělání a stala se učitelkou jazyků na jedné pražské základní škole. Od září bude dokonce třídní a přidá i další předměty, léto tedy tráví s obratlovci a se zlomky.

Jak v hodině chemie tříbit hodnoty a postoje žáků? I o tom byla řeč na letní škole pro oceněné učitele

Jsou hraví jako labradoři, záleží jim na žácích a i v létě makají na tom, aby byli ještě lepšími učiteli. Řeč je o třicítce finalistů učitelské ceny Global Teacher Prize CZ, kteří spolu strávili první půlku tohoto týdne na letní škole. Vzájemně si ukazovali, jak učí, a debatovali o tom, jak docílit ve škole wellbeingu.

Cítím větší oboustranné pochopení. Víc rozumím dětem a rodiče líp znají mě, bilancuje covidový školní rok učitelka

Petra Šubrtová učí třídu třiceti neklidných druháčků. Během online výuky jí omylem – nebo schválně? – mazali v počítači připravenou práci nebo se schovávali pod peřinu. Přesto hodnotí končící školní rok pozitivně. „Někdy to bylo legrační, jindy spíš k pláči, ale hodně jsme se sblížili s dětmi i s rodiči a naučili se spoustu nových věcí,“ říká učitelka, která se před třemi lety umístila v prestižní učitelské ceně Global Teacher Prize.

Neznají pastelky ani nůžky, a mají jít do školy. Reportáž z přípravné třídy pro děti, které nežijí jako v bavlnce

Bydlí s rodiči na ubytovně nebo spí třeba na kartonech ve sklepě. Do školy chodí bez svačiny, bez přezůvek, celý rok v jednom tričku. Nemají na obědy, družinu ani na kroužky. Když přijdou do první třídy, neumějí držet tužku nebo pořádně mluvit. Asi nepřekvapí, že premianti se z těchto dětí většinou nestanou.