Budit teď v dětech nadšení je jako rozjíždět auto přes ruční brzdu, shodnou se učitelé i rodiče

Od prvního uzavření škol uplynul už více než rok. Zatímco loni touto dobou se učitelé zoufale pídili po informacích, jak rozjet distanční výuku, a rodiče narychlo sháněli tablety a počítače, o rok později jsme už skoro všichni prakticky „profíci“. Není divu – třeba středoškoláci se stihli vrátit do lavic jen na úplný rozjezd školního roku (s výjimkou praktické výuky, ta přece jen trvala o pár týdnů déle) a většina druhostupňových žáků už si možná ani nepamatuje, ve které lavici vlastně sedí.

Neposlouchá, vyrušuje, nesleduje, slýchají rodiče mimořádně nadaných dětí. Jakou školu jim vybrat?

Narodí se vám dítě, které je už od narození jiné. Rychle začne mluvit, neocucává hračky, naučí se číst dřív, než jde do školky. Může se zdát, že máte vyhráno, protože pro takové dítě nebude žádná škola překážkou. Jenže bohužel – jak vědí rodiče mimořádně nadaných dětí, vybrat správnou školu je složité, a nemusí se to povést napoprvé. 

Prodloužené dětství volí až pětina rodin. Letos k důvodům školních odkladů přibývá i hrozba dalších lockdownů

Tondovi Matyášovi z Pardubic bylo v listopadu šest let, takže by letos v září měl nastoupit do první třídy. Není ale jisté, jestli se tak stane. „Přes veškerou naši snahu a docházení na logopedii Tonda ještě pořád neumí vyslovit několik hlásek,“ vysvětluje jeho matka Ivana Matyášová, která pracuje jako dětská psycholožka.