Lucie Kocurová Velká část rodičů vnímá přechod do školy jako další fázi samostatnosti a zodpovědnosti dítěte. Chceme, aby se naučilo hlídat si pomůcky a myslet na to, že má na zítra domácí úkol. Jenže při online výuce mnozí rodiče náhle cítí potřebu mít všechno pod kontrolou, a to zejména u těch nejmenších.
Nastěhovat si domů systematického spolužáka nebo zřídit neformální školičku pro zaměstnankyně? Dvě strategie, jak vyřešit rébus rodičů, kterým visí doma děti na distanční výuce a oni mají při tom pracovat. V Americe rodiče zakládají “pody” – malé sociální bubliny, ve kterých si rodiče vypomáhají a dokonce si platí tutory.
Žijeme v časech nejistoty. Nikdo neví, co bude zítra, za týden, za měsíc. Budou děti chodit do školy? Budeme my mít práci? Na nic z toho se dnes nejde spolehnout. Jak se vyrovnat s nejistotou a být přitom dobrými rodiči?
Naše životy v posledních týdnech předvedly řadu veletočů.
Českým vysokoškolákům hrozí, že srostou se židlí. V letním semestru se na fakulty spíše nepodívali a i akademický rok 2020/2021 pro ně mnohdy skončil dřív, než vůbec začal. Nejtěžší to mají prváci, kteří se musejí zorientovat v úplně novém světě.
Zatímco o prázdninách to vypadalo, že jarní uzavření škol zůstane jen vzpomínkou a lehkým vyrušením jinak neměnných pořádků, měsíc se sešel s měsícem a žáci a studenti středních škol a učilišť už jsou opět doma. Dnes je poslední den, kdy se mohla prezenčně odehrávat aspoň praktická výuka na středních odborných školách.
Čím dál víc rodin řeší akutní problém: potřebují nutně do práce, ale nemohou poslat svoje děti do školky. Proč? Nemají totiž peníze na obědy. Stravné v mateřských i základních školách je v ČR dotované státem, navíc jsou k dispozici i některé programy pro sociálně slabé, přesto se ale pomoc zdaleka nedostává ke všem, kteří by ji potřebovali.
Současný český ředitel nebo ředitelka je v podstatě někdo jako Sekorův Ferda Mravenec – musí si totiž poradit s pracemi všeho druhu. V době covidové to platí dvojnásob. Od září ředitelé objednávají dezinfekce, vydávají a zase přepisují různá opatření, kontrolují nošení roušek, zřizují místnosti pro izolaci suspektních žáků a s novými bezdotykovými teploměry v ruce ráno před školou provádějí zdravotní filtr.
Děti by měly vyrůstat v harmonickém prostředí, obklopené klidem a milujícími dospělými; o tom není sporu. Bohužel až čtvrtina českých dětí takové štěstí nemá. Pro ně, jejich učitele, sousedy nebo blízké spustilo pražské Centrum LOCIKA nový web.
Pět dní. Přesně tak dlouho vydržely naše děti letos ve škole, než se dostaly (poprvé) do karantény. Velká smůla pro čtvrťačku, která ve škole nebyla půl roku, a ještě větší pro prvňačku, která začíná úplně novou životní etapu. A spousta stresu pro rodiče.