Jitka Polanská V hlavním vysílacím čase po deset nedělních večerů běží seriál ze školního prostředí. Je to znamení, že na žebříčku společensky atraktivních témat se vzdělávání posouvá nahoru? „Rozhodně. Za posledních deset let se situace radikálně změnila,“ říká Tomáš Feřtek, autor námětu a jeden ze scenáristů seriálu Ochránce.
Dříve si lidé vyprávěli a příběhy byly hlavním zdrojem zábavy, poučení a inspirace. Dnes místo toho máme YouTube, Netflix a Wikipedii. Někteří učitelé se ale této konkurence nebojí a učí se základy vypravěčského řemesla. Vědí, že příběh má sílu a moc přitáhnout pozornost roztěkaných a informacemi přesycených žáků a udělat jejich hodiny efektivnější i lidštější.
Pedagogické legendy Makarenko, Korczak nebo Don Bosco uměly pracovat i s velmi problémovými dětmi. Proč to dnešním školám nejde? „Pravidla bereme jako nutné zlo, nikoli jako nástroj řádu, a chybí nám odvaha vymáhat jejich dodržování. Pokud nechceme, aby ve společnosti převládali agresoři, měli bychom děti této odvaze učit,“ říká František Tichý, ředitel experimentálního gymnázia Přírodní škola.
„Nadání nelze vždy poznat na první pohled. I pomalejší děti totiž mohou být nadané. O věcech víc přemýšlejí,” říká psycholožka Miloslava Janoušková z Pedagogicko-psychologické poradny v Táboře. Její třicetiletou praxi provází zájem o nadané děti.
Až Česká televize začne v září vysílat seriál ze školního prostředí Ochránce, budou ho na prvním místě bedlivě sledovat učitelé a učitelky, a to nejen kvůli Lukáši Vaculíkovi v hlavní roli. Bude obraz škol, který seriál vykresluje, pro učitelskou veřejnost přesvědčivý a přijatelný?
Rodiny se třemi a čtyřmi dětmi přicházejí do módy, ale potkat v současné generaci českých žen takovou, která rodila osmkrát, je zatím vzácnost. Rozhovor se spisovatelkou a nakladatelkou Terezou Horváthovou byl příležitostí, jak fenomén extra velké rodiny, která byla ještě pro naše babičky a prababičky běžná, znovu objevit a prozkoumat.
Buddhistické kláštery se jako vzdělávací instituce až úzkostlivě drží staleté tradice, ale co když svým absolventům nakonec dávají lepší výbavu pro dnešní život než leckterá běžná evropská škola, kde se hlavně sedí, poslouchá a reprodukuje? V Dialektické škole kláštera Triten Norbutse v nepálském Káthmándú se klade důraz na prožitek, nauka musí mnichům takřka přejít do krve.
Koučink pomalu, ale jistě proniká do škol. Jeho základní principy a techniky navíc mnozí učitelé již používají, i když o koučování nic nevědí. Učitelka matematiky na druhém stupni Petra Antlová získala loni rozsáhlý koučovací kurz, jako prémii pro finalistu učitelského ocenění Global Teacher Prize.
Nejdřív se chtěl stát členem armádní chemické jednotky. Miluje detektivky a do výuky si bere smyšlenou postavu detektiva Čmuchala. A po pouhých pěti letech školní praxe už má na svém kontě několik učitelských cen. Rodák z Klatov Petr Curko logicky vzbuzuje zvědavost.