Jitka Polanská Jan Švorc pracoval jako ekonom a finanční ředitel v korporacích, ale ve své práci nenacházel smysl. „Racionálně jsem věděl, že to, co dělám, je užitečné, ale necítil jsem to. Přínos nebyl hmatatelný a byl ode mě moc daleko,” vysvětluje, proč se po čtyřicítce rozhodl stát se výrobcem knihoven.
Před čtyřmi lety se Markéta Vokurková pustila na nejistou půdu. Dala si závazek, že se postupně naučí chodit se třídou ven nejen na výlety, ale i na matematiku nebo češtinu. „Jsme běžná základka, nejde to dělat jako někde v lesní škole. Postupně jsem přicházela na to jak,“ říká finalistka loňského českého ročníku učitelské soutěže Global Teacher Prize.
Ve školní terminologii se jim říká nadané děti, ale myslí se tím děti nadané na myšlení. Chytré, hloubavé, přemýšlivé. Vysoká inteligence některé z nich předurčuje k osamění. Chybí jim společnost někoho, s kým by si povídaly na své úrovni. Mají zvláštní projevy, které mohou být spolužákům i učitelům nesympatické, což jejich vyčlenění z běžných kolektivů dále posiluje.
Původně se živil hrou na kontrabas v orchestru. Když ale udeřil covid a koncerty se zrušily, opřel se o své vzdělání chemika a stal se učitelem na gymnáziu. Jan Hrubeš není sám, kdo využil nedostatku pedagogů na pracovním trhu a pod vlivem okolností změnil profesní dráhu.
„Naše státní maturita se nedrží promyšlené koncepce, ale jen zajetých kolejí,“ říká datový analytik Jiří Münich. Změnit to ze dne na den ale není podle něj možné, na to státní správě chybí expertiza a data. „Současný stav držíme nějak na nohou a snažíme se tomu dělat občasnou údržbu.
„Když už jsem s dětmi venku, tak tam učím všechno,” říká Markéta Vokurková ze základní školy v Praze-Kunraticích. Se svými prvňáky chodí ven minimálně jednou, ale klidně až pětkrát týdně. Nejblíž to mají na školní hřiště. „Drží nás zvyk, který jsme si vypěstovali,“ říká učitelka.
Každý učitel učí po svém a prakticky nikdo ho nekontroluje. Chybí standardy, kterými by se měřila kvalita výuky, domnívá se učitel třeboňského gymnázia Martin Krynický, který je také členem Národního kabinetu matematiky. Za této situace podle něj osmdesát procent žáků pracuje pod svými možnostmi.
Americký psycholog Martin Seligman dokázal, že optimističtější sportovní tým nebo prezidentský kandidát skoro vždy zvítězí. Negativní myšlení je naopak v životě nevýhoda. Týká se to samozřejmě i dětí. Pesimismus jim bere radost ze života i kamarády a kazí školní prospěch.
Mnoho žáků se učí nesmyslným způsobem, který přináší jen málo trvalých znalostí, a školy to nedokážou změnit, říká Martin Krynický. Působí jako učitel matematiky a fyziky na gymnáziu v Třeboni a je členem Národního kabinetu matematiky. Učitelé podle něj snižují laťku výuky proto, aby děti dostávaly dobré známky, jak si to přejí rodiče.