Žákům se toleruje bezduché biflování. Tím je poškozujeme, říká gymnaziální učitel

Mnoho žáků se učí nesmyslným způsobem, který přináší jen málo trvalých znalostí, a školy to nedokážou změnit, říká Martin Krynický. Působí jako učitel matematiky a fyziky na gymnáziu v Třeboni a je členem Národního kabinetu matematiky. Učitelé podle něj snižují laťku výuky proto, aby děti dostávaly dobré známky, jak si to přejí rodiče.

Přes hory a doly do vzdálené školy. Školní migrace vylidňuje Himálaj, odcizuje rodiče a děti

Pema ve svých sedmi letech odešla z rodné vesnice v nepálské části Himálaje do hlavního města Káthmándú. Nebylo to nic zvláštního. Velká část chudých obyvatel odlehlých horských vesnic posílá děti do škol daleko od domova. Věří, že jejich vzdělání je šance na materiálně zajištěný život pro celou rodinu.

Učňovských škol si nevážíme, na rozdíl od Švýcarska. Dokázali jsme to datovou analýzou, říká autor studie

Zedník, instalatér, elektrikář, automechanik: bez těchto profesí by se náš život okamžitě zhroutil. Přesto mají učňovské obory, na které míří ze základních škol třetina žáků, velmi nízký společenský status. Je to vidět zejména v porovnání se zeměmi jako je Švýcarsko, které má k práci rukama úplně jiný vztah.

Za totality by moje děti zřejmě skončily ve zvláštní škole, i když jsou chytré, říká novinářka Saša Uhlová

Vychovává se svým mužem čtyři syny. Cestu ke vzdělávání a seberealizaci jim komplikují různá „dys“. Zvláštní mix nadání a poruch není ojedinělý, týká se mnoha dalších dětí. Otevřený rozhovor nastoluje téma takzvaného wellbeingu, tedy úzkého vztahu mezi psychickou pohodou, zralostí dítěte a rozvojem jeho potenciálu.

Připravují nás jako matematiky, ne jako učitele. Práce se třídou, aktivizace žáků? Nic takového, říká student

Jiří Helus chtěl být učitelem už na základní škole a taky byl matematicky nadaným žákem. Proto šel studovat učitelství matematiky. Příprava budoucích učitelů na Matematicko-fyzikální fakultě UK je ale podle něj velmi jednostranná. Samá matematika a skoro žádné předměty, které by rozvíjely jeho učitelské kompetence.

Jsem vyznavač řemesla, ani pro své děti bych nechtěl místečko v kanceláři, říká vedoucí odborného výcviku

Na učilišti Třineckých železáren se sám vyučil a už osmnáct let pracuje jako mistr a posléze vedoucí odborného výcviku s vysokoškolským titulem. Svým dětem nepřeje „teplé místečko v kanceláři“, ale dobré řemeslo. Letošní krizovou situaci plánuje s kolegy vyřešit tak, že jakmile se škola otevře, vrhnou se na odborný výcvik v dílnách.