Ve Státech nemají gymply a učňáky, všichni chodí do jedné školy, říká Ondřej Kania

American Academy založil podle svých slov proto, aby ukázal, jak má vypadat kvalitní vzdělávání. „Americký koncept středních škol je velmi zajímavý, řekl bych inkluzivní,“ říká Ondřej Kania. Nedělí se na odborné školy, gymnázia atd. Všichni studenti z jedné oblasti chodí do té samé školy, kde se mohou specializovat.

Sen malého urbanisty? Město, kde jezdí angličáky, pouliční lampy jsou z brček a z komínů kouří vata

Chcete si prohlédnout město, jak ho chodec neuvidí, v různých modelech a zábavných instalacích, a to až do nejmenších titěrností? Otevřete si Město pro každého. Z čeho jsou asi vyrobené splašky nebo pouliční lampy, jaká auta zde jezdí po ulicích? A díky textům architekta Osamy Okamury je kniha s podtitulem Manuál urbanisty začátečníka nejen hravá a názorná.

Olympiády jsou pro soutěživé děti a to já jsem nebyl, říká matematik Anton Tyutin

Před dvaceti lety se jako mladý vědec-matematik vypravil z Uralu do Prahy, aby si zde vyměnil zkušenosti se svým českým kolegou. Oproti původnímu plánu v Česku nakonec zůstal, vědu odložil a věnuje se byznysu a podpoře přemýšlivých dětí. „Postupně jsme přišli na to, že rozvoj talentů musí cílit na celou osobnost nadaného dítěte.

Dívky s mimořádným intelektem se bojí, že jim jejich nadání zkomplikuje vztahy. A učitelé je nevidí

Existuje něco jako utajené nadání a postihuje to často dívky. Tabulka nadaných a mimořádně nadaných žáků, kterou si vede ministerstvo školství, to nepřímo potvrzuje. Na jednu nadanou dívku v ní připadají čtyři chlapci. Kde jsou ty ostatní? Přehlíží je český stát, nebo se k nim chová přímo macešsky?

V rodině nikdo neměl ani maturitu, na vlastní kůži jsem zažil, co jsou nerovné šance, říká Ondřej Kania

Ve svých dvaceti sedmi letech je ztělesněním „amerického snu“ v českých podmínkách. Jako patnáctiletý si vyběhal – tedy vykorespondoval – studium na střední škole v USA a po návratu se stal úspěšným podnikatelem ve vzdělávání. Založil čtyři prosperující školy, ale na rozdíl od jiných self-made-manů si nemyslí, že když to zvládl on, může to zvládnout každý.

Učitelé byli vrženi na internet, učí každý sám a na svém zařízení. Umí se chovat e-bezpečně?

Než se na učitele přiřítila distanční výuka, obecně patřili spíše mezi podprůměrně vybavené internetové uživatele. Teď ale pořádají videokonference a většinou na svém přístroji. Dokážou aspoň rámcově ohlídat „bezpečnost práce“? To a další příbuzná témata probírali minulý čtvrtek odborníci na kulatém stole Stálé konference asociací ve vzdělávání a informačního centra EDUin.