redakce EDUzínu Mám tři dcery, dvě chodí do páté a jedna do sedmé třídy. Tedy momentálně chodí už více než rok ke dvěma počítačům v našem malém bytě. Všechny tři jsou dyslektičky, jedno z dvojčat má navíc poruchu pozornosti. Co si budeme povídat, nebyl to snadný rok.
Voják z povolání Ondřej Štěpánek se spolu s dvanáctiletou dcerou přestěhoval loni v létě z Prahy do Velké Británie. Zavedla ho tam práce a dvanáctiletá Ellen tak má šanci zakusit britský vzdělávací systém. „Nejvíc mě fascinuje, jak s námi škola komunikuje.
Společné vaření přes internet, pohybové hry venku, nahrávání audioknihy pro nevidomé děti, háčkování „kabátků“ pro stromy… Na první pohled by se dalo říct, že se jedná o „zabíjení času“, když během lockdownů ztrácíme svůj obvyklý životní rytmus.
V jedné ruce telefon, ve druhé pravítko, kružítko, zvýrazňovač, tužka. Tak zjednodušeně vypadá doučování sociálně znevýhodněných dětí v době koronavirové pandemie. Učím se s nimi již třetím rokem, před několika měsíci jsem se ale rozhodla pomáhat dětem, jejichž rodiče si placené doučování dovolit nemohou.
K čemu nám vlastně ty sociální sítě jsou? Šíří se tam hoaxy, mýty i nenávist. Nebo je to jinak? To, co se nám zjevuje při scrollování obsahem sítí, si vybíráme z dost velké míry my sami. Koho sledujeme a komu se rozhodneme dát svou pozornost, totiž rozhoduje o tom, co se nám zjeví.
V čem je síla umění a dá se naučit? Suzyn Hutton Kelley, učitelka umění druhého stupně, pomáhá svým žákům objevit potenciál jejich kreativity, probudit v nich inovativní myšlení a sebevědomí. Jak její hodiny vypadají v době distanční výuky a do jaké míry je ovlivnila online forma?
Maturitní zkouška z českého jazyka budí emoce už dlouho. Její podoba se průběžně mění, letošní úpravy jdou podle mě dobrým směrem. Aktuálně má tři části: didaktický test, který připravuje i opravuje Cermat, písemnou práci neboli tzv. sloh, od té se letos – stejně jako loni – kvůli pandemii upustilo.
Maturity jsou za rohem. Ve spojení s výběrem vysoké školy, který – (nejen) v mém případě – probíhal poněkud na poslední chvíli, se nacházím uprostřed opravdu hektického období. Před dvěma týdny nám navíc hrozilo zrušení nouzového stavu, poté se mluvilo o návratu do škol, ale nyní to vypadá, že se do nich jen tak znova nevrátíme.
Sabina Addailamy žije v Jemenu zmítaném válkou. Ona sama se snaží pomáhat lidem i v rámci organizace Pomůžu jak můžu. Dlouhý válečný konflikt už v zemi na jihu Arabského poloostrova způsobil, že až osmdesát procent Jemenců trpí hladomorem. Důležité je teď pro všechny vyřešit své základní potřeby.