Se školou na ryby nebo na pole s detektorem kovu? Reportáž z badatelského kroužku


Vyzbrojena třemi přístroji dorazila partička badatelů na pole. FOTO: Lucie Kocurová

Dřív nabízely školy keramiku a sportovní hry, v posledních letech přichází do módy robotika, floorball a badatelské aktivity. Děti po celém Česku si tak už na prvním stupni můžou vyzkoušet třeba práci s mikroskopem nebo pozorování živé přírody. „Já byla vždycky spíš na výtvarku a hudebku, ale vedení badatelského kroužku mě baví, i když je to větší práce, než bych čekala,“ říká lektorka a učitelka ze ZŠ a MŠ Ledčice Ivana Šindelářová.

„Tak děti, začíná badatel, kdo jde se mnou?“ volá učitelka Ivana Šindelářová a od stolečků v družině se zvedá několik třeťáků. Jsou to kluci i holky a zdá se, že se už těší. „Dnes půjdeme na pole s detektorem kovů,“ vysvětluje paní učitelka Ivana. „Občas tam s dětmi zajdeme a zkoumáme, co všechno se dá najít v půdě na úplně běžném poli, které máme na kraji vesnice.“ Ještě než se oblečou a vyrazí, shromažďují se třeťáci ve své kmenové třídě, kde jim Ivana Šindelářová ukazuje, jak se s detektorem zachází. Napřed je potřeba vyměnit baterky, čehož se okamžitě chopí jeden z chlapců a ukazuje ostatním, že je třeba respektovat značení + a – v přístroji i na baterii. „Nech tam prosím druhou baterku dát Hermínku s Májou, ať se to taky naučí,“ žádá ho učitelka a i děvčata si zkoušejí umístit baterii správným směrem.

Čtěte také  Učit se v parku matematiku? Klidně, říká tato škola, která je celé září venku. Stačí tužka, papír, sluneční brýle…

Hnědooký Kuba s brýlemi vytahuje z tašky dva přístroje, které na první pohled připomínají ruční vysavač. „To jsou dohledávačky,“ vysvětluje důležitě ostatním. „Ty mi půjčil brácha. Když detektor něco zaměří, pomůžou nám to dohledat.“ Vyzbrojena třemi přístroji odchází partička badatelů podzimním středečním odpolednem na pole.

Koupit mikroskop a detektor? Není problém

Škola a školka v Ledčicích na Mělnicku stojí na návsi, hned vedle ní je velké hřiště a z kabinetu lze kromě něj spatřit i rybník a vzrostlé stromy s barevným listím. Historická budova se pyšní novou světle žlutou fasádou a kompletně zrekonstruovanými vnitřními prostory. Momentálně ji navštěvuje 54 dětí. Ještě před pár lety sem chodily dětí sotva tři desítky, ale silné ročníky a dobrá pověst školy třídy naplnily prakticky na maximum.

Ke zmiňované reputaci školy přispívá spousta detailů, například i to, že se vedení ve spolupráci s obcí daří shánět peníze a škola má tedy k dispozici dostatek knih, počítačů, deskových her – a také zbývá na pomůcky třeba právě na badatelský kroužek. Ten tu rozjeli před třemi lety za peníze z Evropské unie a koná se každou středu, buď hodinu a půl pro všechny ročníky, nebo se děti dělí na mladší a starší po 45 minutách. Podmínkou evropských dotací je, aby se účastnily i děti ohrožené studijním neúspěchem. „Takovýchto dětí je na každé škole dost, tedy i na té naší,“ konstatuje učitelka Ivana Šindelářová. Škola nakoupila mikroskopy a další vybavení, třeba i ten detektor kovů zhruba za tři tisíce, se kterým se děti právě vydávají na pole.

Výhodou učení na vesnici je to, že je ze školy všechno za rohem, takže i na poli za vesnicí je parta dětí za pět minut.
Výhodou učení na vesnici je, že ze školy je vše za rohem, takže i u rybníka je parta dětí za pět minut. FOTO: Lucie Kocurová

Na pole a na ryby

„Cílem badatelského kroužku je si vyzkoušet věci, na které doma třeba nemáte vybavení a v běžné výuce na ně není čas,“ vysvětluje Ivana Šindelářová. Výhodou učení na vesnici je to, že je ze školy všechno za rohem, takže i na poli za vesnicí je parta dětí za pět minut. Rozdělují si mezi sebou dohledávačky a detektor kovu a rozbíhají se po poli. Ti, co v ruce nic nemají, se v ostrém podzimním vzduchu honí, dělají hvězdy a prostě si užívají pohyb venku.

„Když jsem začínala učit, tak jsem s dětmi vůbec nechodila ven,“ přiznává se Ivana Šindelářová. „Ani nevím proč, asi jsem se bála, že se někomu něco stane. Když jsme s prvňáky vyráběli z kaštanů, šla jsem jim je nasbírat předem o víkendu. Postupem času jsem se ale otrkala a dnes, jakmile to jen trochu jde, jsem s dětmi na vzduchu klidně půl dne.“ A jak to jde dětem s detektory? Tentokrát poměrně slabý úlovek – několik menších plíšků, hřebíků a drátků. Děti si ale nakonec poradily a zkoušejí přístroje na plechovkách od piva a staniolu od fidorky, který objevily u cesty. „Tak to aspoň odneseme vyhodit do tříděného odpadu,“ rozhodují se a uhánějí zpátky do školy.

Detektor kovu už jsem si koupila, mám i rybářský lístek a prut a vybavení si přeji k Vánocům.

Tam na Ivanu Šindelářovou už čekají čtvrťáci a páťáci, s nimiž se dnes vydává na ryby. „Na začátku roku jsem nechala děti hlasovat, co by chtěly v badatelském kroužku dělat. Zjistila jsem, že ve skupině starších dětí mám několik rybářů, takže jsme loni v červnu byli na rybách a dnes chtěli vyrazit zase,“ vysvětluje učitelka. Minulou středu děti vlastnoručně vyráběly krmivo zvané boilies, které si dnes odnášejí k rybníku. Třičtvrtěhodina je na chycení čehokoliv kromě rýmy málo, takže zkušenější rybáři věnují svůj čas tomu, že učí ty méně zručné nahazovat, a také si vyměňují i nejrůznější tipy a triky pro úspěšný lov. Když se jednomu z rybářů zamotá vlasec, ostatní přiskakují a snaží se ho uvolnit. „Co kdybyste vážně nějakou rybu chytli, co s ní uděláte?“ ptám se a drobný Bohdan si prohrábne patku: „Pustíme ji, samozřejmě. Co jiného?“

Když se jednomu z rybářů zamotá vlasec, ostatní přiskakují a snaží se ho uvolnit.
Když se jednomu z rybářů zamotá vlasec, ostatní přiskakují a snaží se ho uvolnit. FOTO: Lucie Kocurová

Úderem třetí hodiny kroužek končí, takže Ivana Šindelářová balí školní vybavení a odchází zpátky. Trojice kluků se ale domlouvá, že zůstanou ještě chvilku u vody. Můžou, protože ve tři hodiny by stejně skončili i v družině a měli by jít domů. „Kluci, dávejte pozor,“ klade jim na srdce učitelka Ivana, zapíná si bundu až ke krku a cestou do školy vzpomíná na to, jak v červnu s badatelským kroužkem u stejného rybníku pozorovali pulce a máchali si nohy v potůčku.

Bez přípravy to nejde

Venkovní aktivity má učitelka Ivana Šindelářová naplánované na většinu podzimu, i když v kabinetě v knihovničce odpočívá její pýcha – velký blok hustě popsaný nápady na nejrůznější aktivity vhodné i pro vnitřní prostory, které dohledávala celé prázdniny. „Když jsem badatelský kroužek rozjížděla, nedocházelo mi, jak důležitá je příprava. Většinou jsem si něco našla a druhý den to s dětmi bez přípravy zkoušela. Mnohokrát ale pokus nevyšel, třeba jsem použila moc malou svíčku nebo koupila sirky, které pořádně neškrtají, a děti byly zklamané, takže teď jsem přípravám věnovala velký kus léta, a když máme být uvnitř, zkouším každý experiment předem o víkendu doma,“ dodává sympatická hnědooká brunetka.

Když ji ve škole vedením kroužku pověřili, nebyly různé pokusy a bádání zrovna její doménou, koneckonců ve škole učí hlavně výtvarnou a hudební výchovu a vedla kroužek flétny. Nakonec ale přiznává, že kroužek obohacuje i ji samotnou. V blízké době se děti z Ledčič budou věnovat zkoumání otisků prstů pod lupou nebo vlasů pod mikroskopem a před Vánoci si děti přejí vyrábět různé druhy mýdel. „Detektor kovu už jsem si koupila, mám i rybářský lístek a prut a vybavení si přeji k Vánocům,“ usmívá se. „Nikdy jsem to sezení u vody nechápala, ale kluci mě přesvědčili, že to nemusí být jen nuda. Třeba budu mít nový koníček.“

 
DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments


Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.