"Když se ohlédnu za svou dosavadní pracovní kariérou, vidím, že žádnou práci jsem nedostal na základě výběrového či přijímacího řízení. Ostatně jako u příušnic, absolvujete je jednou a pak máte na celý život pokoj." FOTO: Honza Dolínek

Honza Dolínek: Přijímačky na střední jsou jako příušnice

V dětském věku většinu lidí nějak potrápí, ale ve vzpomínkách dospělých se objevují zřídka, i přesto, že nebyly příjemné. Platí to pro příušnice a taky pro přijímačky na střední. Člověk pozapomene a téma se znova objeví, až když do přijímačkového věku dojdou děti.

Letos to pro mě byla premiéra v roli rodiče deváťáka. V naší rodině výchova nikdy nejela na výkon nebo na známky, naše heslo je „no stress“. Covid zúžil interakci mezi vrstevníky, takže se snížily i vlny stresu, které k nám jinak proudily z rodin spolužáků a spolehlivě se přelévaly i přes naše děti. Letos to tedy nemělo charakter tsunami, ale jen jemného vlnobití na Mácháči.

Přesto i my jsme cítili rozechvění. Je jasné, že i nám záleží na tom, aby syn uspěl.

Čtěte také  Přijímačky za dveřmi. 13 dobrých rad, jak je zvládnout v pohodě

Po druhém dni přijímaček samozřejmě ještě nic nevíme. Inkubační doba je srovnatelná s příušnicemi. Ale jako zážitek to bylo vlastně docela prima. Příprava i samotný den D.

Učitelky na základní škole, a nejvíce ta třídní, skvěle pomáhaly, a to jak radami strategickými (co umíš dobře, budeme posilovat, co ti nejde, nebudeme hrotit), tak taktickými (jak číst texty zadání, jak hospodařit s časem, co dělat, když nevím vůbec nic).

Ctíme lidovou moudrost „štěstí přeje připraveným“, a doma jsme přípravě věnovali rozumné množství času. Zarámovali jsme to tak, že synův úspěch či neúspěch není fatální moment pro jeho další život, nicméně pro dosažení jakéhokoliv životního cíle neškodí trochu potrénovat. (Pragmaticky jsme pomlčeli o přísloví: štěstí sedne i na vola).

Všechny cesty vedou do cíle

Po celou dobu jsme dbali na to, aby syn do učení a přípravy neztratil chuť, nebo přesněji – aby ho to otravovalo přiměřeně. Moderní technologie nabízejí vzdělávání formou, kterou teenageři akceptují, a tak jsme jemně (v řádu stokorun) investovali do několika aplikací pro opakování dosažených znalostí.

Hodně pomohl dialog s vybranou školou, a to ode dne otevřených dveří, který jsme stihli ještě před covidem, pěkně postaru, prezenčně. Následovala e-mailová korespondence s ochotnou a velmi příjemnou paní ředitelkou. V naší volbě nás ujistily nečekané reference z okolí, že škola je opravdu taková, jak na nás působí.

On v té dopravě jednou pracovat bude. Na tom žádné přijímačky nemohou nic změnit.

Udělali jsme si čas a syna doprovodili až na místo a popřáli mu hodně štěstí. Bydlíme za Prahou a jeli jsme autem. A dokonce nás ve finále nerozhodilo ani to, že nám vypovědělo službu zrovna při kličkování přeplněným městem. Přestup na MHD jsme zvládli elegantně s malým přestupkem parkování v modré zóně. Syn nás pak včas stoicky upozornil, že jedeme autobusem sice správným směrem, ale nesprávnou linkou. Co byste taky čekali jiného od budoucího mladého logistika dopravy?

Moc bych mu přál, aby se na tu logistiku dostal, protože přesto, že nedřel od nevidím do nevidím, poctivě se snažil. Vlastně jsem přesvědčený, že to zvládne, protože všechny cesty vedou do cíle. On v té dopravě jednou pracovat bude. Na tom žádné přijímačky nemohou nic změnit.

Ostatně, já jsem za celou svou pracovní kariéru žádnou práci nezískal na základě výběrového či přijímacího řízení, které by testovalo pouze vědomosti. S přijímačkami je to  zkrátka jako s příušnicemi. Absolvujete je jednou a pak máte na celý život pokoj. 

Honza Dolínek vystudoval obor sociální práce. Momentálně vede obecně prospěšnou společnost EDUin a snaží se žít podle poselství Jana Wericha „když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl”. Se ženou Janou mají tři děti školního věku.

 

Daniel by chtěl studovat dopravu nebo logistiku. ✈️ Jenže má pár poruch učení, a tak je velká neznámá, jak se popasuje s…

Zveřejnil(a) EDUzín dne Pondělí 18. ledna 2021

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments