Učím na gymnáziu a tento týden se mi stala zajímavá věc. Doprovázela jsem “velmi problémovou” třídu do divadla. Při chůzi mě oslovil jeden z „největších sígrů” a zašeptal: „Moc si vás vážím.” Musím říct, že se mi z toho podlomila kolena. V divadle jsem zapadla do sedačky – záměrně jsem si sedla na kraj, vedle mě zbyla čtyři prázdná místa. Najednou slyším dusot osmi nohou. Další „sígři“ si sedají kolem a vtipkují se mnou… Dobře, učím je hudební výchovu, a ano, vycházíme spolu, ale i tak mi tady něco nehraje.
Brzy se dozvídám, odkud vítr vane: mezi děti se dostala interní informace z pololetní porady. Mimo jiné jsem na ní řekla, že napomenutí, důtky a dvojky z chování dáváme v této třídě sami sobě, protože problémové chování nedokážeme pedagogicky podchytit v samém počátku a necháme ho zbytečně eskalovat. Represe není řešení, tyto děti jen volají o pomoc, apeluju na kolegy. Při hlasování o konkrétních kázeňských opatřeních zvedám ruku proti, nejistě se přidává jedna další kolegyně.
U kolegů jsem zřejmě klesla na samotné pedagogické dno, přesto se chci ještě jednou přimluvit za všechny „sígry“ v České republice. Když jsem tuto třídu v září přebírala, doporučení kolegyně znělo jasně: “Všechno bojkotují, nemá cenu s nimi cokoliv praktického dělat, když se tě nebudou bát, tak tě do konce roku zničí.” A jak to vypadá v lednu? Zpíváme, hrajeme na hudební nástroje, s velkým nasazením prozkoumáváme současné hudební styly, účastníme se pěveckých soutěží a jako bonus dostávám pozvání na koncerty, kde jsou tyto děti hlavními hudebními hvězdami.
Takže: učitelé, nelamte si zbytečně hlavu nad tím, JAK NA NĚ (napomenutí, důtky, dvojky z chování…). Přemýšlejte, JAK S NIMI!
Iva Babincová pedagogicky působí na gymnáziu a terapeuticky ve své vlastní praxi. Ve volném čase je nadšená permakulturistka a řidička veterána.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
potom, že se mají učitelé špatně
Zajímalo by mě, jestli by paní učitelka hudební výchovy měla stejně úžasné komunikační výsledky i v hodinách matematiky.
Věřila bych, že možná i lepší. Ona totiž hudební výchova na gymnáziu může být dost děsivá hodina, zejména pokud se jedná o volitelný předmět a volíte mezi výtvarkou a hudebkou. Ti, kdo na něco hrají nebo zpívají, chodí stejně dávno na nějakou hudební školu a základy je nezajímají. Ti, kteří chtějí „dělat něco pořádného“, se radši přihlásí na výtvarku, která se jim hodí i na některých neuměleckých VŠ. Učitelka, která dokáže nějak zapojit třídu znuděných mladých lidí, kteří tam sedí jen proto, že musí odsedět povinné penzum, je prostě dobrá. Při matematice se ta kázeň přece jen dá uhájit lépe i s pomocí známek, na kterých studentům celkem záleží.
Moje gymnazijní třída (celá jako jeden tým) kdysi taky dostala nálepku strašlivých potížistů (klasický spor o tom, zda je vyjádření vlastního názoru a kladení nepohodlných otázek drzostí nebo odvahou). Dnes zpětně hodnotím přesně stejně – oni (=někteří učitelé) si s námi jen nevěděli rady a neuměli dodržet standard, který po nás sami vyžadovali (Buďte samostatní, aktivní a účastněte se veřejného dění! Při hodině diskutujte! Pokud vám něco není jasné, ptejte se! Tak jsme to dělali…). Přitom jsme objektivně vzato nevyváděli nic tak strašného a neobvyklého, nic, co by zasluhovalo vyšší pozornosti a co by středoškolský pedagog neviděl pravidelně.
Já Vám paní učitelko držím palce a také věřím , že pouze zaujetím žáků pro věc je cesta jak jim ukázat způsob k hledání informací. Dokonce si troufnu říci , že i v matematice se můžeme uchýlit od osnov a pokud příběh , vyprávění a ponaučení jim vnukne myšlenku , že si sami začnou hledat informace , to každému zůstane v hlavě na celý život. Důležité je pak umět ocenit a pochválit. Nemusí Vás milovat , ale pokud Vás uznávají je to první krok ke změně.
Děkuji.
Ježíš je zpět! Tentokráte v podobě učitelky HV, která svou autoritou plně pochopila problémy současného školství, a nezištným příkladem vede ty pomýlené kolegy a kolegyně údolím nenávistného systému klasifikací vstříc zářným zítřkům Pravdy a Lásky… Jinak jde zjevně o osobu bez hlubších znalostí problematiky nejen školství, ale protože se v dnešní době dá slušně uživit na vlně dotované propagandy, mnozí si tuto možnost nenechají ujít. 🙁
Výborně!!! Celý život jsem byla učitelkou i ředitelkou. Moc paní učitelce držím palce. Svoji práci jsem milovala, s některými sígry se dodnes zdravíme a objímáme…je to náročné, ale úžasné povolání.
Šla bych do toho znovu. Jen bych rodičům zkrátila hřebínek. Neuvědomují si, že stálým obhajováním svých dítek si na sebe šijí bič.:)
Konečně jeden rozumný názor učitele, děkuji. Zatím všude čtu jen to, jak za nízké mzdy nelze lépe učit. Marně jsem několikrát s třídním mé 13-ti leté dcery diskutoval o tom, že ji nesrovná 10 poznámek za týden a dvojka z chování. Já to s dcerou řeším po několika hodinách po prohřešku a to je pozdě. Učitel je tam na místě v tu chvíli a má možnost to vyřešit hned – bez poznámek. Inflace poznámek pak jen vede k otupění nás rodičů i dětí.
Co je vlastně účelem poznámek? Poznámku chápu jako oficiální informaci pro rodiče, aby mohli cíleně vychovávat. Nejedná se o „reklamaci“ dítěte. A jestli otupíte i jako rodič, pak to není problém učitelky.
Autorka je také terapeutka. To znamená, že zná metody, které na pedagogice neučí. Velkým problémem současného vzdělávacího systému je absence výuky motivačních technik a koučování. Dnes je všechno závislé talentu a zápalu vyučujícího. Podotýkám, že tim nejzapálenější nejdříve vyhoří …
Takových učitelů bysme potřebovali více. Nedávno jedna paní učitelka na církevní škole vymyslela slogan že každá chyba je prospěšná protože nás posunuje dopředu a děti nemají z chyb strach. Učitel který neumí děti zaujmout,přispívá k tomu že se děti nudí a tím pádem zlobí. Zapálené děti nezlobí. Před všemi učiteli smekám. Učit by neměli introverti.
České nevinné děti v českém vězení…aneb Strašení čertem už je neúčinné…
Školský Horor ve Vamberku rok 2019
Vamberecký zpravodaj 7-8 2019 56.ročník
Neznalost zákona neomlouvá v praxi
Minulý týden absolvovala 9. Třída zvláštní exkurzi. Využili jsme nabídky Vazební věznice v Hradci Králové a mohli jsme si prohlédnout toto zařízení zevnitř.
Termín prohlídky byl stanoven s ohledem na věk dětí.Podmínkou bylo 15 let a platný občanský průkaz nebo pas.
Prošli jsme část zařízení, byli jsme seznámeni s historií i současností vězenství, se životem odsouzených a jejich povinnostmi. Měli jsme i možnost prohlédnout si celu.
Devátáci byli až nápadně potichu, roztržití, zmatení.
Myslím, že všem bylo jasné-to bylo poprvé a naposledy. Konec článku.
Pod článkem podepsána Krs…výchovná poradkyně učitelka Krstková.
Byla to soukromá akce soudružky „ učitelky“ a nebo to zařídil soudruh „ředitel školy“?
Který bachař je tak aktivní a zve školy na prohlídku věznic?
Pojedou příště děti do zařízení kde jsou děti zavření v klecích…
Co kdybychom s tím začali už ve školce?
Nutíte dítě se rozhodovat v záležitosti, na kterou nemá rozum…
Možná se dočkáme i toho, že je budou zvát i do blázinců, aby děti viděli jak se „pomatenci, alkoholici a společnosti ,soudcům, prokurátorům, policajtům, nebezpeční“ klepou po ozdravných injekcích a to mají štěstí, že nemáme trest smrti, mohli by čučet i na popravy, jak se odsouzenci klepou na provaze, nebo stříká krev z hlavy odseknuté v sekyrárně, to by jim mohlo dát do života asi nejvíc? a můžete mazat…
Ani nemusím být psycholog, abych pochopil, o co tady jde. Dětem se povedlo to, o co se často snaží i v rodinách: rozděl a panuj. Právě proto, že jsou inteligentní pochopily, že musí někoho získat na svojí stranu.