Učitelé, kteří se dostali do finále ocenění Global Teacher Prize, představují tipy a triky své práce. FOTO: GTP

Jak to udělat, aby se děti učily rády? Odpovídají finalisté učitelské soutěže

Radost z učení je přirozená, tak proč tolik dětí přichází o motivaci? A jak jejich zápal pro vzdělávání udržet? Tady jsou tipy a triky učitelů, kteří se dostali do finále ocenění o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize.

Jan Coufal, ZŠ Litomyšl

Jan Coufal. FOTO: GTP

V této (pro žáky obzvlášť) obtížné době, kdy se na nás ze všech stran řítí nejrůznější omezení, zákazy a příkazy, co se může a nemůže, je podle mě velmi důležité umožnit žákům svobodnou volbu. Žáci by měli dostat možnost si sami dle svých schopností a možností vybrat, kolik (případně která) cvičení či zadání si zvolí a jakým způsobem dané úkoly zpracují. Nebo například i to, kdy na nich budou pracovat a kdy se tomu chtějí věnovat. Měli bychom žákům umožnit vzájemnou spolupráci v různě velkých skupinách z toho důvodu, aby mezi sebou neztratili vzájemný kontakt, o který bohužel svým způsobem přišli a který jim často hodně chybí. Je zbytečné žáky svazovat dalšími příkazy, zákazy, omezeními. Jistě jim pomůže i to, že se k nim budeme chovat normálně, lidsky a čas od času pravděpodobně budeme muset přimhouřit možná i obě oči, když se někomu něco třeba až tak úplně nepovede. Nabídněme jim pomocnou ruku, když to zrovna potřebují. A v neposlední řadě se dle mého názoru žádná hodina nesmí obejít bez pořádné dávky smíchu. Bez humoru, smíchu a dobré nálady se prostě pracovat nedá. Ne nadarmo se říká, že úsměvem jde všechno lépe. Takže bych doporučoval preventivně předepsat každému žákovi i učiteli ráno i večer jednu tabletku vitamínu „3S“ – svoboda – spolupráce – smích. No a účinky jsou pozorovatelné téměř okamžitě.

 

Petr Curko, ZŠ Blatenská Horažďovice

Petr Curko. FOTO: GTP

Podle mého názoru by žáci měli již od útlého věku cítit, že škola rozhodně není místem, které je nutné několik hodin denně přetrpět, ale místem, kde se odhalují někdy až dechberoucí zákonitosti našeho světa. A to optimálně bez tlaku na maximální výkon za všech okolností, s možností určité volby probíraných témat, s respektováním chyb jako přirozených součástí procesu učení, s pocitem radosti za dobře odvedenou práci a s vědomím, že učení je činnost, která nás vlastně provází po celý život.

 

Barbora Heřmanová, ZŠ Mozaika Rychnov nad Kněžnou

Barbora Heřmanová. FOTO: GTP

Jako jednu z důležitých podmínek pro radost z učení považuji bezpečné prostředí. Ve své praxi se snažím učení ve škole propojovat s reálným životem dětí mimo třídu. Děti společně se mnou plánují témata, oblasti, aktivity, které je motivují se učit, bádat, poznávat nové věci. Snažím se k dětem přistupovat jako k partnerům a tvůrcům jejich učení, zohledňovat jejich individuální potřeby, možnosti a preference. Společně s dětmi reflektujeme uskutečněné kroky a hledáme místa, která se vydařila, místa ke zlepšení či úpravám. Na základě toho každé dítě může s mojí podporou plánovat své kroky v učení dle svých individuálních potřeb a priorit. Díky tomu se nám daří odbourávat porovnávání. Při přípravě hodiny myslím na to, aby děti v učení měly možnost volby, a kde by mohl být okamžik pro radost z učení každého z nich. Myslím si, že by učitelé měli být podporovateli a průvodci na cestě učením dětí a posilovat v nich sebedůvěru.

 

Barbora Kosinová, ZŠ a MŠ Hovorčovice

Barbora Kosinova. FOTO: GTP

Dítě ve většině případů nastupuje do školy s radostí, s očekáváním nového. Aby to tak zůstalo, je podstatné, aby dítěti dávalo smysl, proč se dané věci má učit a k čemu je bude potřebovat. Na řadu má přijít bádání, objevování a zkoumání okolního světa, upevňování získaných poznatků, vytváření souvislostí. Děti se mají opakovaně pouštět do činností v podnětném a respektujícím prostředí. Aktivity připravené s ohledem na jejich individuální schopnosti a dovednosti cílí na radost z vlastního úspěchu. A určitě platí, že když se cítím dobře a prožívám radost, tak mám také chuť pouštět se do nových věcí.

 

Pavlína Loňková, ZŠ Labyrinth Brno

Pavlina Loňková. FOTO: GTP

Kdyby se nám učitelům dařilo podporovat ve třídách bezpečné prostředí, chystat dětem cíle tak náročné, aby pro ně byly splnitelnou výzvou, vytvářet příležitosti pro to, aby každý žák mohl zažívat úspěch a abychom se zabývali nejen svými obory, ale zejména dětmi samotnými, jejich potřebami a tím, aby nám spolu bylo dobře, byla by to velká radost. 

 

 

 

Hana Mádrová, Gymnázium Olomouc-Hejčín

Hana Mádrová. FOTO: GTP

Domnívám se, že radost z učení je spojená s pocitem, že nejsem omezován strachem nebo nejistotou. Radost z učení je cítit bezpečí, že budu respektován a přijímán bez ohledu na to, jestli v něčem chybuji. Taková radost může pramenit z pocitu, že se mi daří, že jsem něco nového zvládl nebo vytvořil. Radost z učení také vidím v poznání, že někdy neexistuje pouze jedna odpověď nebo názor, který je správný. Moje cesta může být legitimní, i když je odlišná. Radost z učení je sdílet s ostatními a naučit se hledat na úkolech něco zajímavého. Je také důležité najít ve věcech rovnováhu, nemít toho příliš moc, nebýt stále unavený nebo přepracovaný. Důležitá je rovněž naše vzájemná vazba. Když si učitel uchová své nadšení, tak se radost může přenést také na jeho žáka.

 

Olga Novotná, ZŠ Brno – Vejrostova

Olga Novotná. FOTO: GTP

Za velmi důležité považuji, aby se děti ve škole cítily dobře, aby zde byly spokojené, protože dítě, které je ve škole v pohodě, je mnohem více motivovanější k učení. Dítě by mělo cítit ve škole podporu ze strany učitele, ale i ostatních spolužáků. Vzájemná spolupráce, respekt a pozitivní vazby mezi všemi aktéry se zvláště v téhle době ukazují jako důležitá hnací síla, která učí děti nejen vycházet s ostatními, ale pomáhá jim i v jejich vzdělávání. Dalším prvkem, který pomáhá nezkazit dětem radost z učení, je respektování svobodné volby. Jelikož je vytvoření prostoru pro demokracii v současné škole poměrně omezené, je potřeba hledat a vytvářet různé možnosti a způsoby, jak cíleně dětem nabízet možnost volby a prostor, v němž se mohou aktivně podílet na svém vzdělání. Děti můžeme zapojit do plánování, nechat je rozhodovat o způsobu, jakým dojdou k cíli učení, vést je k tvoření a dodržování pravidel, respektovat jejich individuální potřeby, zájmy, ale i styly učení. Všimla jsem si také toho, že při udržení radosti u učení nám velmi pomáhá spolupráce s rodinou. Partnerský přístup k jednotlivým rodinám, respektování individuálních potřeb rodin, různého přístupu k výchově a vzdělávání, odlišného zapojení rodičů do života třídy – to všechno vede k úzké spolupráci rodiny a školy. Děti cítí společný zájem a podporu ze všech zúčastněných stran. Dodržování všech těchto principů vede k udržení vnitřní motivace k učení, dítě se mnohem lépe zapojuje do vzdělání a přebírá odpovědnost za svoje učení.

 

Zdeňka Procházková, ZŠ a MŠ Dolní Dubňany

Zdeňka Prochazkova FOTO: GTP

Většina dětí nastupuje do školy s tím, že se na učení těší. Prvním předpokladem pro to, aby se děti ve třídě dobře cítily a rády se učily, je vytváření bezpečného prostředí. Proto soustavně pracuji na klimatu třídy. Ve vyučování jsem odbourala soutěživost a srovnávání dětí navzájem, stavím na spolupráci a vzájemném učení. Snažím se, aby všechny děti zažívaly ve vyučování radost a úspěch. Pomocí formativního hodnocení oceňuji úspěchy dětí a spolu se snažíme najít cestu k dalšímu zlepšování. Děti často provádějí sebehodnocení a učí se ocenit práci druhých. Protože vědomosti a dovednosti žáků nejsou na stejné úrovni, v hodinách individualizuji učivo a připravuji diferencované úkoly. Často si mohou žáci sami volit úkoly z určité nabídky. Někdy si volí i téma, kterému se budeme společně věnovat. Při vyučování mají možnost používat názorné pomůcky a přehledy učiva. Systematicky vedu děti ke kritickému myšlení. V hodinách promyšleně navozuji situace, kdy jsou děti nuceny přemýšlet, formulovat svůj názor, učit se pravidlům diskuse. Považuji za důležité věnovat se všem dětem. Tedy i těm, které se chtějí účastnit soutěží (matematických, recitačních, slohových). Tady silně funguje jejich vnitřní motivace. Je úžasné sledovat, jak na sobě pracují, jaké dělají pokroky, a tím motivují ostatní žáky. Ve vyučování je také potřebné, aby žáci viděli smysluplnost získaných poznatků. Působí na ně motivačně různé exkurze, výlety, kde si v praxi prohlédnou nebo vyzkouší to, o čem se učíme ve škole. Pokud nás na nich doprovázejí i rodinní příslušníci, je to o to lepší.

 

Marcela Přibylová, ZŠ a MŠ Znojmo – Pražská

Marcela Přibylová. FOTO: GTP

Nejdůležitější je podle mě pozitivní motivace a udržovat příjemnou a radostnou atmosféru ve třídě. Připravovat dětem podnětné inspirativní prostředí, poutavou výuku, která je nadchne, ohromí a strhne k aktivitě. Aby děti odcházely ze školy s novými zážitky a těšením se na to, co bude zítra.

 

 

Na učitelích záleží, hlásá do světa nový ročník soutěže Global Teacher Prize. 👩‍🏫 A přichází s novým spotem, ve kterém…

Zveřejnil(a) EDUzín dne Pátek 15. ledna 2021

 

 

Jana Sadilová, PJZŠ Horáčkova Praha

Jana Sadilová. FOTO: GTP

Dobře funguje vytvořit jim ve třídě bezpečné a příjemné prostředí ke vzdělání. Místo, kam chodí rády, těší se na spolužáky, na svou paní učitelku a sdílení svých zážitků, prožitků a pocitů. Rády se vrací na místo, kde na nástěnkách visí práce, které samy vytvořily a které jim pomáhají v dobývání vědomostí a dovedností. Na místo, kde chyba je nejen přirozená, ale dokonce může být i užitečná, protože posouvá proces učení.

 

Petr Zahrádka, VOŠ a SPŠ Žďár nad Sázavou

Petr Zahrádka. FOTO: GTP

Je třeba se držet osvědčených a vyzkoušených metod. Jako učitel odborných strojírenských předmětů, kromě jiného, vyučuji také problematiku kvality strojírenských výrobků. V této oblasti se uplatňuje japonská metoda Kaizen, která říká, že je třeba postupně a neustále zlepšovat kvalitu. Totéž se dá aplikovat do výuky. Například studium cizího jazyka – kvalitnějšího výsledku dosáhnete, když budete každý den opakovat cca 20 minut než jednou za týden najednou 2,5 hodiny. Pak je tady myšlenka přiměřenosti Jana Amose Komenského. Učitel by měl novou látku vykládat promyšleně, srozumitelně, strukturovaně a postupovat od jednoduchého ke složitějšímu.

„Známky a formativní hodnocení nemusí jít proti sobě,” vysvětluje loňský finalista české verze Global Teacher Prize Alexis Katakalidis. A co by měl podle něj dělat dobrý učitel?

Zveřejnil(a) EDUzín dne Pátek 19. února 2021

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments