Jsem ředitelkou školy na jižní Moravě. Je toho hodně, co musím ohlídat, třeba lyžáky. Teď je moderní se veřejně vyznávat ze svých „pitfallů“, neboli věcí, co se nepovedly, tak se vám s jednou takovou svěřím. Chyby nás ale ponoukají k tomu hledat další řešení, a tak na začátku byl neúspěch, ale na konci je potěšení a radost.
Sedmáci u nás každý rok jezdí na lyžařský výcvik. Považuju to za důležitou akci – nejen kvůli lyžování, ale hlavně kvůli sladění kolektivu. Vždycky jsme měli problém s tím, že nejezdí všechny děti. Ten rok, kdy jsem se stala ředitelkou, jelo na lyžák asi 25 ze 40 žáků v ročníku. Myslela jsem, že na vině jsou peníze a tak jsem začala přemýšlet, jak pobyty na horách pro děti zlevnit. Měli jsme ve škole neoficiálně nějaké lyže, koneckonců – oficiálně to ani nejde (nebo vlastně jde, ale je to složité jak žebřiňák). A tak jsme nabídli rodičům, že je můžeme dětem na lyžák půjčit. Jedna rodina toho využila, shodou okolní zrovna ani nešlo o rodinu v sociální nouzi. Jenže se ukázalo, že lyže nebyly v dobrém stavu a my jsme z toho měli akorát problémy.
Nevzdala jsem to a za peníze od zřizovatele jsme pořídili lyže, lyžáky a helmy v lepším stavu. Kdo si je chce od nás půjčit, musí s nimi ale do servisu nebo do půjčovny, tam si je nechat seřídit a donést nám o tom potvrzení. Za pět dní na horách u nás rodiny platí necelé tři tisíce, ale jeden rok se mi podařilo vyjednat dotace od zřizovatele a děti se na lyžák dostaly jen za cenu skipassu – tedy 800 korun – ubytování, dopravu a jídlo měly zdarma.
Ale ouha – procentuální účast se vůbec nezvýšila.
Letos už stál lyžák zase 2 800, a jely asi tři čtvrtiny všech sedmáků. Co udělalo rozdíl?
Čtyřletá záměrná práce s kolektivy. Máme třídnické hodiny, pořádáme dny outdoorových her, šesťáci jezdí na adaptační pobyt… Hledáme co nejvíc možností, kdy spolu třída může strávit nějaký čas a naladit se na sebe. Lyžáky schválně nedoplňujeme žáky z jiných tříd, jako to dělají jiné školy. Jde nám o prohlubování vztahů ve třídě a ne o to, aby se sedmačky předváděly před deváťáky a naopak.
Třídy jsou čím dál tím víc sladěné a každou možnost pobýt spolu mimo školu vítají. Na lyžák se neskutečně těší. Zjišťujeme, že i sociálně slabší rodiny jsou schopné si na lyžařský výcvik ušetřit, když vědí, že jejich dítě o to stojí. Hezkým potvrzením, že to funguje, letos bylo, když dívka, která si na lyžáku zlomila ruku, odmítla odjet domů a chtěla zůstat se svou třídou, i když nemohla lyžovat.
Je to prostě o vztazích, ne o penězích.
Rozhovor s Janou Teriaki o inkluzi čtěte zde
Jana Teriaki vystudovala management cestovního ruchu, jazyky a pedagogiku. Učila angličtinu na střední i jazykové škole, tlumočila a překládala, pracovala jako manažerka. Po mateřské dovolené s dvěma syny nastoupila jako učitelka angličtiny na základní školu v Morkovicích. Před čtyřmi lety se na škole stala ředitelkou.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Dobrý den.Už v minulém článku jsem si uvědomovala,že jste velmi dobrá ředitelka a snažíte se přijít věcem „na kloub“.I Vaše snaha „zlevnit“ všem dětem „lyžák“,je chválihodná.Ale myslím,ž.e zajistit těm nejpotřebnějším třeba lyže a vybavení, by docela stačila.I snaha o stmelování kolektivu je velmi žádoucí,jen by měla začít o hodně dříve,než v šesté ,nebo sedmé třídě.Taky je možné,že jsem něco pochopila špatně.A taky je možné,že mnoho těch „potřebných „tu náhlou a totální slevu lyžáku ani nezaznamenalo.
To, co paní Teriaki popisuje, je bezpochyby zajímavé. A hlavně je to přesný opak toho, co znám ze své zkušenosti já. V naší třídě na ZŠ (1983-91) byly vztahy mezi žáky (i žákyněmi!) nepřátelské, děti se oslovovaly příjmeními a lyžařský výcvik se nesl ve znamení nepřátelství všech se všemi. Na lyžařský výcvik nás měla jiná učitelka, která nás jinak na nic neučila. A ta o naší třídě prohlásila, že naše třída je „nějaká divná“. Bohužel už to dál nespecifikovala, takže nevím, co tím přesně myslela. Ale v zásadě vím, co tím myslela.