Stal se ze mě odborník na desinfekce a hygienu, říká Jaroslav Jirásko. FOTO: Archiv Jaroslava Jiráska
Můj faktický začátek nového školního roku nastal letos 24. srpna. Těšil jsem se na něj jak malý Jarda, hlavu plnou ideálů, plánů. Před odchodem do školy čtu u ranní kávy jakousi brožuru o řediteli jako pedagogickém lídrovi. Mimo jiné v ní stálo : “Ředitel – pedagogický lídr je především vizionář. Má jasnou vizi, kterou realizuje pomocí konkrétních nástrojů. Očekává se od něj, že bude plánovat každodenní činnosti ve škole, delegovat pravomoci a kontrolovat plnění svěřených úkolů, řídit pedagogický proces a dohlížet na kvalitu vzdělávacích činností. To vše s cílem zkvalitnit a zefektivnit působení školy na žáky.”
Po čtrnácti dnech, co škola běží, přemýšlím, co vlastně aktuálně ve své profesi jsem.
Můj pomyslný výkaz práce vypadá zhruba takto:
– vybral jsem dodavatele na desinfekci
– zakoupil jsem bezkontaktní teploměry
– vydal jsem pokyn k pravidelné desinfekci chodeb
– vydal jsem směrnici k desinfekci stolů v jídelně
– vydal jsem pokyn k nošení roušek, zrušil pokyn k nošení roušek a zrušil zrušení pokynu
– vyhodil jsem ze školy několik rodičů, kteří tam jinak normálně chodí
– vydal jsem nové pracovní náplně desinfikátorkám (bývalé uklízečky)
– zřídil koordinátora pro Covid 19
– vydal jsem směrnici k bezkontaktnímu vydávání obědů
– sehnal jsem 40 ochranných štítů
– objednal jsem desinfekční mýdla k umyvadlům
– zřídil jsem školní marodku
– přeměřil jsem teplotu několika žákům
– objednal jsem a zase zrušil několik mimoškolních akcí pro žáky
– vymazal jsem 55 mailů nabízejících roušky v akci a 86 mailů nabízejících desinfeci za hubičku
– dohlížel jsem na žáky, kteří kvůli zpřísněným hygienickým pravidlům čekají ve frontě na oběd 55 minut
Zatracený koronavire, podívej se, co jsi způsobil. O pedagogickém lídrovství si můžeme nechat zdát, místo toho se z nás stali odborníci na úklidové prostředky, distributoři roušek a autoři manuálů o správné desinfekci stolů v jídelně.
Jak já se těším na každý “normální” den.
Jaroslav Jirásko je ředitel Základní školy K. V. Raise v Lázních Bělohrad a viceprezident Asociace ředitelů základních škol.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Chápu Vaše jemně ironizované znechucení a mohla bych ze svého života (osobního i profesního) přidat mnoho podobných postřehů, jen ten závěrečný povzdech bych asi zařadila jiný. Ten ubohý virus, ten „chcípáček“, jak ho nazývá jeden z našich hojně citovaných virologů, v podstatě za nic z toho, co vypočítáváte, nemůže. On nám ani náznakem nenadiktoval, co a jak proti němu (či vedle něj) máme podnikat, všechno jsme si vybrali a rozhodli my sami. My, to jest: oni, Vy i já. Někdo nařizuje, někdo plní. A v tom to vězí. Zoufalí a znechucení ředitelé už několik týdnů poukazují na zjevné slabiny, nedomyšlenosti či úplné bláboly, které obsahoval původní „koronavirový manuál“ a který komplikují a znepřehledňují další a další nařízení. Poukazují na diletantismus a na návazné potíže, jimiž se nikdo nezabývá. Poukazují – tak jako Vy – na to, že jim všechno to desinfikování brání být tím, zač jsou placeni a kvůli čemu jim svěřujeme své děti. Poukazují – ale plní. Na co sami nemohou stačit, delegují o patra níž (na učitele, na žáky/studenty) nebo úplně ven ze školy (na rodiče, na pediatry). A ti všichni plní, my Češi to holt už tak máme. Případně se tváříme, že plníme. Když padají rozkazy, jsme v plné pohotovosti (znalci Cimrmana vědí…). A dokud se s tímhle odhodláním poslouchat a plnit nepohne, nepohne se s ničím. To ostatně platilo před Covidem a bude i po něm. Samozřejmě je otázkou, zda právě teď nastal ten pravý čas na revoltu, na druhou stranu: kdy jindy, když ne teď? Situace je totiž dramaticky nebezpečná, ale virus je v tom nevinně. Celé to tančení kolem covidového totemu může totiž být šeredně zneužito: ředitelé desinfikují, učitelé nasazují dětem roušky a ministerstvo školství připravuje novelu o omezení inkluze… Až vstoupí v platnost, nezbyde Vám zase nic jiného než plnit.
Přeji Vám upřímně pevné nervy a mnoho sil. Bude to boj…
dobrý den, děkuju za Váš komentář a moc prosím: mohla byste se mi ozvat na můj mail lucie.fialova@eduin.cz? děkuji, Lucie Fialová, editorka EDUzínu
V pátek se zavřely VŠ v Praze. Tak mě spíš, než ty stesky ředitele, napadlo, kdo a kdy v minulosti naposledy zavíral VŠ? Prý je tady pandemie, epidemie, atd. O těchto pojmech mám zřejmě jinou představu, než říká vláda a mainstreamoví „odborníci“. Opravdoví lékaři hovoří jinak. Statistiky WHO také. Půl roku se neučilo a teď je to na spadnutí zase všude. Vidím v tom hlavně likvidaci ekonomiky, vzdělanosti a otevřenou cestu k dalšímu omezení lidských práv a svobod. Přitom nikoho nemocného ani zemřelého na tuto chorobu ve svém okolí neznám, i když tady řádí skoro půl roku. Řeší se technické záležitosti, detaily. Ale proč se nikdo nezabývá podstatou? Navíc, v roušce vdechujeme vlastní vydechované škodlivé látky. A konečně, vzdělávání je také o výchově, nejen o vědomostech. A ani o nich si iluze při distančním „vzdělávání“ nedělám. Posledních 15 let svého ekonomicky aktivního života ing. ele učím na elektro průmyslovce. Pokud se bude opět zavírat, asi zůstanu raději na penzi. Ta práce mě baví a naplňuje, s mládeží si máme stále co říct. Ale takhle, „distančně“?