Jsme malá vesnická spádová škola, kam posílají své děti především rodiny z okolních obcí. Na vysvědčení jsme vždy dávali známky, jen první tři ročníky u nás měly v posledních letech místo známek slovní hodnocení. Ale loni na jaře jsme se v našem sboru shodli na tom, že nemůžeme v nové situaci hodnotit postaru. Pro známky jsme při distanční výuce prostě neměli dost podkladů. Červnové vysvědčení jsme tedy experimentálně postavili na sebehodnocení žáků. Ostatně, velkou část pololetí jsme žáky nemohli při učení pozorovat a jen oni sami – a jejich rodiče – viděli a věděli, co vlastně dělají a jak to zvládají.

Čtěte také  Honza Dolínek: Proč mi známky leží v žaludku? Nejsou dobré ani špatné samy o sobě, ale tím, co v nás probouzejí

V procesu, který trval asi tři týdny, jsme pro žáky připravili sebehodnotící dotazník napsaný jazykem dětí. To nám přišlo jako nejschůdnější. Přizvali jsme k tomu i externí mentory a spolupracovníky, zapojili se všichni naši pedagogové. Nezačínali jsme úplně z ničeho, se zpětnou vazbou a reflexí žáků jsme se snažili pracovat již dříve. Věděli jsme, že nejdřív musíme srozumitelně popsat cíle učení. Teprve tehdy, když děti dostatečně pochopí, co se mají učit, mohou posuzovat, nakolik se jim to skutečně daří. Při popisu těchto cílů jsme vycházeli z klíčových kompetencí, jak je popisuje vzdělávací kurikulum, Rámcový vzdělávací program.

Snažili jsme se být co nejkonkrétnější a používat popisný jazyk. Žáci v dotaznících vybírali tvrzení, pod která se mohli „podepsat”, která na ně seděla.

Snažili jsme se být co nejkonkrétnější a používat popisný jazyk. Žáci v dotaznících vybírali tvrzení, pod která se mohli „podepsat”, která na ně seděla. Ti menší samozřejmě ještě potřebovali podporu rodičů nebo učitelů. K hodnocení jsme přizvali i rodiče. Bylo to samozřejmě dobrovolné, ale zúčastnilo se jich dost a jejich pohled se pak také stal součástí celkového vysvědčení jejich dítěte.

Otevřenost, porozumění, důvěra

Samozřejmě, že jsme na tuhle změnu museli rodiče připravit, zodpovědět sobě i jim mnohé otázky. Již několik let pravidelně pořádáme tematicky zaměřené rodičovské kavárny, při kterých se snažíme objasňovat a vysvětlovat naše přemýšlení i postupy. Na jaře byla kavárna poprvé online a od té doby jsme se virtuálně sešli už čtyřikrát. Rodiče kupodivu změnu přijali velmi dobře, i když jim přiznáváme, že sami hledáme cestu. Ale otevřenost se nám vyplácí a přispívá k většímu porozumění i důvěře mezi rodinou a školou. Heslo naší školy je ostatně Spolu a v pohodě.

Čtěte také  Jedničky jsou návykové! Stále víc učitelů hledá jiné způsoby hodnocení, než jsou známky

Zatímco červnový systém byl dílem výjimečné situace, v novém školním roce už bylo třeba počítat s tím, že co bylo na jaře výjimečné, stává se pomalu standardem, budeme se ještě nějakou dobu učit distančně a musíme naše hodnocení posunout někam dál. Prožitá zkušenost nám pomohla změnit naše pohledy, opustit dosavadní jistoty a zajeté koleje.

Rozhodli jsme se, že známky na vysvědčení nevrátíme. Tedy kromě osmého a devátého ročníku, kde jsou povinné kvůli přihláškám na střední školy. Uvědomili jsme si také, že je třeba více posílit hodnocení během roku, kdy žák může na základě naší zpětné vazby své učení zlepšovat.

Vhodný čas na evoluci

Vysvědčení, které jsme nakonec na konci ledna rozdali, stále staví na slovním sebehodnocení žáků, posílili jsme ale oblast hodnocení žáků pedagogy. Je to směr, který chceme zachovat i do budoucna. Tím ale naše cesta nekončí, vlastně jsme stále na začátku. Naším dalším úkolem a výzvou bude připravit jednoduchý, ale přitom účinný způsob, kterým by se žáci mohli průběžně hodnotit v jednotlivých konkrétních předmětech a oblastech.

Nechceme dělat revoluci, spíš evoluci. A na tu je teď, dle mého názoru, docela vhodná doba. Právě v oblasti hodnocení pozoruji obrovské posuny, dochází k nebývalému sdílení zkušeností mezi pedagogy. I rodiče na změny přistupují snáz, když mají teď možnost vidět své dítě mnohem častěji při učení.

Karel Derfl je ředitelem ZŠ a MŠ ve středočeských Chrašticích, což je obec s 250 obyvateli. Do školy ale vozí svoje děti rodiče z dvaceti osmi okolních obcí a měst. Ve své škole učí češtinu, informatiku a technické tvoření. Je jedním z lídrů sdružení Trvalá obnova školy, které podporuje spolupracující školy při zavádění inovací. Je také průvodcem ve vzdělávacím programu Ředitel naživo. Svoje nadšení uplatňuje i jako dědeček, skaut a cestovatel.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let