Přemýšlím o tom, jak snadno by se letošní maturitní práce z češtiny psala spisovateli. Můj závěr je, že pokud by byl z Prahy, jeho šance na úspěch by byly vysoké.
Asi by si vybral jako námět Prague Food Festival. Denně je bombardován zprávami o kulinářských eventech, mnohé viděl na vlastní oči, když se snažil dostat z bodu A do bodu B a cestu mu zahradily voňavé stánky. Tušil by, že po truffle se tloustne, po sushi bývá žízeň, tzaziki není sprosté slovo a vindaloo není radno podceňovat. A hlavně by věděl, jak se všechna ta slova píší, aniž by si je musel dohledávat na stránkách foodblogerů. Stejně by ale doufal, že má v záloze šikovného korektora, který před uveřejněním text zprávy projede a všechnu tu gastronomickou hantýrku zkontroluje.
Možná namítnete, že spisovatel by si spíš zvolil vypravování o setkání s piráty v roce 1651. Asi ano, pokud byste mu přidali minimálně týden na studium. Pak by se blaženě ponořil do pramenů, dohledávání detailů, ověřování, zda se může kapitán spolehnout na astroláb či sextant a zda je černá vlajka se zkříženými hnáty doložená před rokem 1700, či nikoliv. Těžko se rozepsat o divokém řádění bukanýrů, když si nemůžete vzpomenout, čím v té době po sobě při námořních bitvách stříleli, na jakých lodích pluli a které mince se snažili ukořistit.
Ale když ne jídlo a piráti, nabízí se koneckonců ještě článek do společenského časopisu o únikové hře! Spisovatel by jistě přispěchal se svými vzpomínkami na městské hry, které v dětství hráli po Praze, jak luštili nápovědy ukryté v zábradlí na zmuchlaném papírku a snažili se oslovit toho správného muže v dlouhém kabátu. Jenže šéfredaktor by mu text vrátil a nevybíravě ho upozornil, že čtenáře zajímají fakta, a ne memoáry, a pokud se ani jedné únikovky nezúčastnil, ať si hledá jiné téma. Spisovatel by svěsil uši a v duchu by se zapřísáhl, že ten bestseller napíše i bez té jejich praštěné maturity. Co tím chci říct: Pro nikoho, kdo se dnes pro svou práci potřebuje víc písemně vyjadřovat, není snadné se rozepsat bez ověřování, dohledávání a googlení.
A mně se honí hlavou, co vlastně při písemné práci z českého jazyka testujeme. Je opravdu nutné tak konkrétní zadání, až hrozí, že se strojaři při pohledu na ně rozloží na součástky, kosmetičky si v hrůze začnou trhat vlasy a slaboproudaři strnou, jako by je zasáhl elektrický proud?
Proč to řeším? Učila jsem v okresním městě, kde každý student byl na zabijačce a hasičských závodech, ví, co přinést na štando, kdy se chodí na ryby a proč je důležité jít fandit na fotbal. Ufon jsem byla já, neb jsem přišla z Prahy. Otázku, zda nejsou témata zbytečně konkrétní a mimo Prahu hůře srozumitelná, jsem napsala na učitelské fórum. Kolegové reagovali různě. Někdo si také posteskl, že mu přijdou náročná, jiný vyjádřil naději, že se s nimi jeho šikovní maturanti poprali. Pod tím vším však byla obava: Bude to stačit? Budou hodnotitelé tolerovat věcné lapsy? A pokud si studenti mohou s fakty žonglovat, jak chtějí, proč tedy není zadání volnější?
I na malém městě studuje spousta šikovných studentů, kteří pro zdárné dokončení své profesní přípravy potřebují maturitu nebo kterým se obzory radikálně rozšíří, až půjdou na vysokou školu. Proto mě zamrzela reakce člověka, který do debaty vstoupil z pozice odborníka na testy. Prý jsou takové úvahy hovadinou a mé argumenty zcestné, maturantů je prý stejně moc.
V tom případě se musím všem maturantům přiznat, že bych si jako člověk, který přes dvacet let píše články, metodiky a knihy, sice se zadáním poradila, ale byla by to dřina. Všem schopným mimopražským studentům ekonomických, agronomických či zdravotnických oborů držím palce, ať jim maturitní práce dopadnou skvěle, i když si zvolili tzv. únikové téma a psali úvahu či úřední dopis. Možná je celá maturita vlastně takovou únikovou hrou.
Klára Smolíková píše knihy převážně pro dětské čtenáře. Deset let učila knihovníky, vedla seminář mediální výchovy na katedře primární pedagogiky a pracovala v muzeích jako edukátor. Nyní je na volné noze.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Naprostý souhlas – tytéž argumenty jsem vznášela již vloni, kdy se zase psala zpráva z nějakého sjíždění řeky či něco podobného. Nechápu, když je hlavním kritériem hodnocení dodržení slohového útvaru, proč není zadání volnější. Je to těžké, ne nemožné, ale velmi těžké a řada studentů je ve většině témat předem diskvalifikována. Také nevím, co jsou únikové hry, piráti mě neberou a o festivalu nevím ani ho…
No, že nevíte, co jsou únikové hry, nebo zmíněný festival, je zcela ospravedlnitelné. Pokud Vás daná témata neberou, nikdo Vás nemá co nutit k jejich sledování. Ovšem jako čerstvý „za-chvilku-budoucí“ absolvent střední školy se rozhodně nemůžete vymlouvat na to, že Vás neberou piráti – ti jsou totiž v míře více než dostatečné k napsání maturitní slohové práce probíráni v učivu dějepisu a zmiňováni v několika dalších předmětech. Ze tří zmiňovaných témat by tedy právě tohle mohlo být Vaším „únikovým tématem“. Pokud jste si ovšem pod sebou nepodřezala větev nedáváním pozoru v hodinách dějepisu. To by ale byl pouze Váš malej soukromej, že jo.
Nutno ještě dodat, že takto jsou koncipovány maturity už od úsvitu věků a státními maturitami se na tom bohudík nic nemění – nějaké téma ke kterému byste mohla mít osobní vztah (festival…), nějaké téma, ke kterému využijete získané vzdělání (piráti, rozbor nějakého díla…) a nějaké obecné téma (úvaha, administrativní dopis)… I když Vás žádné téma nenadchne, vždy byste měla být schopná vybrat nějaké téma, ke kterému aspoň něco víte a které prostě řemeslně správně odedřete, byť do toho zrovna nevložíte duši. Nikdo není dopředu diskvalifikován, pokud se nediskvalifikuje sám svým strachem a defétismem.
Já naprosto chápu, že se státní maturity zdají spoustě lidem těžké (některým možná i oprávněně), a způsob korektury neprůhledný a proto podezřelý. Mám proto pochopení pro obavy spousty maturantů, že neprojdou. To je běžná obava, kterou pociťuje každý člověk, když se má rozhodovat ve věci, na které mu záleží.
Ale ilustrovat domnělé chyby systému, který je domněle zaměřený na odstřel nevinných, na domnělých problémech hypotetického maturanta z profesionálních řad? To jako vážně?
Srovnání maturity se situací, kdy (možná, ale zdaleka ne vždy) máte po ruce korektora nebo týden čas na seznámení s tématem, je opravdu hodně mimo mísu. Zde bohužel musím dát onomu člověku, který paní Smolíkovou tak rozesmutnil, za pravdu. Třeba udržet fakta, překlepy a gramatické chyby na uzdě ve 250 slovech a na několika stech normostranách (když už porovnáváme s prací spisovatele), se svou náročností opravdu srovnávat nedá.
Rozhodně vás ale nikdo neodstřelí za neznalost faktů mimo rámec studia nebo nad rámec běžného povědomí o specifickém zvoleném tématu. Pokud zvolíte piráty, můžete použít prosté středoškolské znalosti z dějepisu. Jistě se ocení, když zmíníte propojení pirátů a různých království, rozdělení námořního vlivu Portugalska a Nizození, významné objevy a jednoho významného biologa. Nikdo vám ale neutrhne hlavu za neznalost složení kartáčové střely, nebo která země kdy a z jakého množství jakého kovu razila jaké mince. I když s ohledem na množství popkulturních odkazů byste mohli být schopni alespoň identifikovat zemi, která razila dublony…
Nu, pokud měli na vlajce hnáty zkřížený, tak to zaručeně byly pirátky Nancy a Peggy Blackettovy, případně jejich strýček Jim na houseboatu 🙂
Jinak by asi Marcovo dobrodružství bylo dosti krátké, bolestivé a skončilo by koupelí mezi přítulnými parybkami.
A dovolil bych si rozporovat text zadání – kapitán spíše než „ztráty“ zjištoval škody, a stěžeň bych viděl na zlomený, nejsem si jistý, jestli by se poctivý jedlový stožár zpřelámal na několik částí, jako prostá spageta.
Při větě „náhle někdo vykřikl“ se ve mně bolestivě kroutí žaludek a jiné vnitřnosti. Není jedna ze základních pouček, že se má psát pokud možno konkrétně?
Pokud byly vlajka CELÁ černá, tak jsou svítící bílé hnáty tak trošku protimluv. Svícení jsem ochoten kousnout, ale stále ve mně hlodá temné podezření, že se piráti zastavili ve Fukušimě.
Začínám mít intenzivní pocit, že bych měla vrátit maturitní vysvědčení z roku 1993, protože tehdy to přece byla „brnkačka“.
Jj, když pak mluvíte se současnýma maturantama tak vám vysvětlí, že je jednodušší to říct zpaměti než ten 10x horší test, kde je výber z 5 odpovědí 😀