„Už zase se hrabou v hlíně, podívej, jak vypadají,“ ujely mi jednou nervy, když jsem viděla své děti (ještě ve školkovém věku) opět celé od bláta. Ti dva nevynechali jedinou příležitost se od hlavy k patě ušpinit. Většinou mě baví je pozorovat, ale jsou chvíle… no, chápete mě, ne? Soused se na mě podíval a s úsměvem konstatoval: „A ty se divíš? Co děláš každou volnou chvíli???“
No, ano, miluji zahradu, květiny, byliny a kontakt s nimi mě naplňuje klidem a radostí. A děti se učí od nás, dospělých, jak jinak. Dělají to přirozeně, s chutí a radostí. A tak si říkám, proč toho nevyužít dál, i v době, kdy začnou chodit do školy?
Mám práci, která mě baví. Věnuji se přírodní péči o pleť s využitím rostlinných a vonných olejů a jiných přírodních surovin. Zajímá mě jejich vznik, kvalita, působení na kůži i na naše emoce. Napadlo mě, že by bylo hezké ukázat svou práci dětem ve škole. Těm mladším přiblížit, kde se berou rostlinné oleje a nač se dají využít. V čem spočívá rozdíl mezi rostlinným a esenciálním olejem. Se staršími už jít víc do hloubky a probrat, co obsahují přípravky, které běžně používají, jaké jsou rostlinné alternativy, ukázat jim rozdíl mezi lisováním olejů a chemickou extrakcí, nechat přičichnout k esenciálnímu oleji z máty peprné a zažít si její osvěžující účinek. Zjistit, kde vonné oleje v mozku působí a proč ovlivňují naše emoce…
Naše škola není velká a naštěstí je otevřená komunikaci. Naslouchá názorům rodičů a ráda je přibírá ke svým projektům. Má zkušenost je teprve krátká, mé děti nastupují do druhé a třetí třídy, ale velmi si vážím toho, že učitelé respektují můj názor (a já respektuji jejich), že jsou vnímaví k podnětům rodičů a pracují i s jejich nápady. Jak tato naše spolupráce reálně vypadá? Tak například paní učitelky umožnily mým dětem předstoupit před třídu s prezentací zajímavých zážitků a faktů z dovolené na sopečném ostrově. Stačila jen krátká zpráva paní učitelce a mohly se podělit se svými spolužáky o setkání s ornitologem, jehož vyprávění a ukázky živých ptáků a ptáčat ve volné přírodě fascinovaně sledovaly. A také se paní učitelka nechala inspirovat doporučením na krásný dokument o spisovatelce a malířce Daisy Mrázkové, s jejíž knihami děti ve škole pracují. A nejen to, děti si po shlédnutí dokumentu zkoušely malířské techniky, které Daisy Mrázková používá.
A nejsem zdaleka jediná, kdo měl příležitost postavit se před děti v naší škole a ukázat jim svou práci. Zasadit jim informace, které ve škole získávají, do reálných souvislostí a dát jim nový smysl. Poskytnout odpověď na častou otázku: „Proč se zrovna TOHLE musíme učit, k čemu mi to bude?!“ Propojit jim jednou tématikou více předmětů, protože život není matematika nebo fyzika v izolované podobě. Děti jsou jako houby, nasávají informace a dokáží jich vstřebat neuvěřitelné množství. Ale často jen když je baví nebo v tom vidí smysl. Když na tomto spolu se školou pracují i rodiče, vznikne velmi inspirativní prostředí, na které dobrý učitel dokáže vhodně navázat.
Spolupráce rodičů s učiteli a školou má TOLIK benefitů:
- dáte svou aktivností dětem dobrý příklad;
- zejména malé děti jsou nadšené z vaší účasti ve škole, stáváte se jejich vzorem;
- posilujete jejich sebevědomí a potažmo i pozici v kolektivu;
- dáte dětem informace v jiných souvislostech, které ve škole běžně nezískají;
- dáte jim motivaci, proč se danou látku učí;
- ukážete jim, že škola je partner (boříte zažitý a nezdravý strach z autorit);
- posílíte v nich hodnoty jako sounáležitost a podpora;
a určitě najdete další.
A tak, milí rodiče, máte-li svou práci rádi, podělte se o ni. A věřte, nemusí se jednat jen o práci policie nebo zubní hygienistky, i běžné, na první pohled méně atraktivní zaměstnání může být zajímavé. Důležité je, aby vše bylo úměrné věku dětí, ideálně obsahovalo i probírané učivo a samozřejmě sdělení (tedy spíše v rovině mimoslovní), že práce nás může bavit.
Zajímejme se o vzdělávání svých dětí nejen otázkami, jaké mají známky. Zaměňme otázky typu: “Co bylo dnes ve škole?” za otázky vybízející k diskuzi a zamyšlení. Hledejme, co děti ve škole baví a tato témata rozvíjejme. Zkusme být ve vztahu se školou proaktivní, nikoliv jen reaktivní. Jak?
Například:
- navrhněme sami učiteli svou pomoc;
- inspirujme je nápadem, zajímavými informacemi i zkušenostmi;
- nechme děti sdílet vlastní zážitky (můžete o nich učitele informovat a on již sám s dětmi na dané téma diskutuje).
Spolupracujeme s učiteli, kteří o to stojí. V dnešní době jich díkybohu přibývá. Sdílejme nejen doma, ale i ve škole, protože co vy víte, kolik dětí zaujmete, motivujete a inspirujete?
A zkusme přestat vymýšlet argumenty, proč že to tentokrát nejde, protože, milí rodiče, i tento postoj je pro děti vzorem! Půjdete do toho se mnou?
Lenka Menšíková je majitelka studia přírodní a esenciální péče o pleť, lektorka, a také máma dvou žáků ZŠ Janovice.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Nezlobte se, ale budu kritická. Paní Menšíková skutečně chodí do školy a radí dětem, jakou (tedy její)kosmetiku používat? Loví maminky zákaznice?
Tohle beru jako byznys, to do školy nepatří.
A je to reklama…..to se tady může?
Proti prezentaci zaměstnání nic nenamítám.
Paní Markéto, povídání ve škole vedu vždy na velmi teoretické úrovni, nikdy nepoužívám žádné značky. Sama se neživím prodejem kosmetiky. Pro konkrétní představu si povídáme například o způsobu získávání rostlinných olejů, jaké existují druhy, z čeho se mohou získávat. Na fotce je tvorba koupelové soli – povídali jsme si, kde se sůl bere, jaké jsou druhy, že ne všechny jsou slané a proč apod. Souhlasím s Vámi, ve škole by nemělo jít o byznys.
Dobrý den, paní Menšíková. mohu-li se zeptat – jak máme rozumět tomu, že jste cituji: „majitelka studia přírodní a esenciální péče o pleť“ a přitom se podle svých slov neživíte prodejem kosmetiky?
Paní je asi manažerka vlastního studia zabývajícího se prodejem či aplikací kosmetiky. Tedy neprodává kosmetiku, ale řídí salón. Není nad to vysvětlit dětem, že kosmetika je především pro maminky, aby byly krásné. Všechny děti chtějí mít krásné maminky. Není nad správně zvládnutý marketing Bohužel škola už ho zvládá hůře.
Káčo,stačí zadat jméno do vyhledávače a je vše jasné. 😉
Myslím, že ani nemám chuť. Tohle se konat ve třídě našich dětí, tak se škola klepe v základech.
Řídit studium (salon), prodávající kosmetiku, je totéž co prodávat kosmetiku, jen ve větším měřítku. Proto by mě zajímalo, v čem spočívá vysvětlení, že se tím paní Menšíková neživí – jestli to má jako koníčka a tedy ne hlavní zdroj obživy, nebo jak to je.
Vaclave,kde jste ziskal informace,ze prodavam kosmetiku? Mam salon s prirodni peci o zeny. Nikoliv s prirodni kosmetikou,to je rozdil. Ukazuji,ze k peci o sebe toho moc nepotrebujete,hlavne ne reklamy. Staci vedomosti ziskane v zs. Ale o tom ten clanek neni.. Premyslim,jak byste oznacili tatinka,co cte detem italske pohadky,protoze ten se vyukou italstiny take zivi. Stejne jako i ostatni rodice. O to tady prave jde. Ne o reklamu,o spolupraci. To jsou prave ty nase postoje..
Já nikde netvrdím, že prodáváte kosmetiku, paní Menšíková. Slovo prodej použila paní Káča a já na to jen navázal tím, že prodej kosmetiky je to samé co provoz firmy, která prodává kosmetiku. O Vás nepadlo ani slovo, tak mi tu nic nepodsouvejte, ano?
Já jsem se Vás mimochodem výslovně ptal, jak to u Vás s tím prodejem je, na což jste odpověděla pouze tvrzením, že přírodní péče o pleť nerovná se přírodní kosmetika, což je hezké ale není to odpověď.
Paní Menšíková, probírat s dětmi složení produktů, které běžně používají a hledat vhodné alternativy…..to je pro mně marketing. Jak sama píšete, děti jsou houby a já věřím tomu, že aspoň některé z nich budou doma nadšeně mluvit o esenciálních olejích, vůních. A možná se zeptají maminky, proč se nenechá příjemně namasírovat olejíčkem, který jí ovlivní emoce.
A Vy sama jste v podstatě značka, na to jste možná nepomyslela.
„Majitelka studia přírodní a esenciální péče o pleť“ zní honosně, ale jelikož o přírodní kosmetice a problematice kolem ní něco vím, uživit se tím rozhodně nedá. O takové služby tady není prakticky žádný zájem, i odbyt přírodní kosmetiky je tu poměrně nízký. Takže majitelka sama sebe? Navíc nikde v textu ani diskusi jsem se nedočetla, že paní Menšíková je profesionální kosmetička. A věřte, že jsem už vyslechla spoustu různých dezinformací, co tvrdily amatérky, zajímající se o přírodní kosmetiku… Tedy nevím, jaký přínos má přístup: nic moc nepracuji, provozuji příležitostně svého koníčka, a jelikož mám spoustu času, můžu o tom chodit vyprávět do školy. Jestliže škola někoho do výuky pustí, měla by pro to mít dobré důvody, mělo by to dávat smysl a jít o skutečného profesionála. Ne nějaká paní, co je prostě ochotná, protože má spoustu času. (A možná by i uvítala nějakou tu klientelu, jak se zamýšlejí někteří diskutující.) To tedy není dobrým příkladem ani pro mě, natož pro děti. Mluvíme o veřejné škole.
A doufám, že paní Menšíková při své prezentaci alespoň sdělila, že kdyby se zvedla na základě poptávky celosvětově podstatně výrazně produkce přírodních esenciálních olejů a podobných výrobků, velmi brzy by se tím vyplundrovaly rostlinné zdroje planety. Jinak nechápu, jaký význam pro děti v tomto věku takové představení má – esenciální oleje jim do rukou nepatří, jsou silně koncentrované, jejich nevhodnou aplikací si může ublížit i dospělý. A vždyť ještě ani neví, jak taková rostlina roste, tak proč jim vyprávět něco o tom, jak se z ní získává olej?
Nesouhlasím také s tím, že děti mají neomezenou „nasávací“ kapacitu. To je velký omyl současnosti. Právě přemíra podnětů, o to víc jsou-li nepřiměřené, je považována za jednu z hlavních příčin výskytu různých soudobých civilizačních nemocí dětí (včetně poruch soustředění apod.). Jo, nejen přírodních zdrojů nemáme neomezeně…
Ve školské praxi (ale i domácím prostředí) to pak někdy vypadá tak, že děti se učí vyrábět ruční papír, mýdlo, malovat na hedvábí, a přitom neumějí ani pořádně stříhat, kreslit nebo modelovat. Prostě škola má učit především všeobecné základy. Připadá mi, že některým dospělým ale toto připadá nudné (nikoliv dětem, pokud už je tedy někdo nezkazil), a tak se snaží o všelijaká zpestření, být „in“, třeba právě s odůvodněním, jakousi racionalizací, že děti to „přece pojmou“. No jo, pojmou, pojmou – ono jim taky ani nic jiného nezbývá, jsou na nás přece jen v mnoha ohledech závislé. Ale jaký to může mít dopad, že?
„Majitelka studia přírodní a esenciální péče o pleť“ zní honosně, ale jelikož o přírodní kosmetice a problematice kolem ní něco vím, uživit se tím rozhodně nedá. O takové služby tady není prakticky žádný zájem, i odbyt přírodní kosmetiky je tu poměrně nízký. Takže majitelka sama sebe? Navíc nikde v textu ani diskusi jsem se nedočetla, že paní Menšíková je profesionální kosmetička. A věřte, že jsem už vyslechla spoustu různých dezinformací, co tvrdily amatérky, zajímající se o přírodní kosmetiku… Tedy nevím, jaký přínos má přístup: nic moc nepracuji, provozuji příležitostně svého koníčka, a jelikož mám spoustu času, můžu o tom chodit vyprávět do školy. Jestliže škola někoho do výuky pustí, měla by pro to mít dobré důvody, mělo by to dávat smysl a jít o skutečného profesionála. Ne nějaká paní, co je prostě ochotná, protože má spoustu času. (A možná by i uvítala nějakou tu klientelu, jak se zamýšlejí někteří diskutující.) To tedy není dobrým příkladem ani pro mě, natož pro děti. Mluvíme o veřejné škole.
A doufám, že paní Menšíková při své prezentaci alespoň sdělila, že kdyby se zvedla na základě poptávky celosvětově podstatně výrazně produkce přírodních esenciálních olejů a podobných výrobků, velmi brzy by se tím vyplundrovaly rostlinné zdroje planety. Jinak nechápu, jaký význam pro děti v tomto věku takové představení má – esenciální oleje jim do rukou nepatří, jsou silně koncentrované, jejich nevhodnou aplikací si může ublížit i dospělý. A vždyť ještě ani neví, jak taková rostlina roste, tak proč jim vyprávět něco o tom, jak se z ní získává olej?
Nesouhlasím také s tím, že děti mají neomezenou „nasávací“ kapacitu. To je velký omyl současnosti. Právě přemíra podnětů, o to víc jsou-li nepřiměřené, je považována za jednu z hlavních příčin výskytu různých soudobých civilizačních nemocí dětí (včetně poruch soustředění apod.). Jo, nejen přírodních zdrojů nemáme neomezeně…
Ve školské praxi (ale i domácím prostředí) to pak někdy vypadá tak, že děti se učí vyrábět ruční papír, mýdlo, malovat na hedvábí, a přitom neumějí ani pořádně stříhat, kreslit nebo modelovat. Prostě škola má učit především všeobecné základy. Připadá mi, že některým dospělým ale toto připadá nudné (nikoliv dětem, pokud už je tedy někdo nezkazil), a tak se snaží o všelijaká zpestření, být „in“, třeba právě s odůvodněním, jakousi racionalizací, že děti to „přece pojmou“. No jo, pojmou, pojmou – ono jim taky ani nic jiného nezbývá, jsou na nás přece jen v mnoha ohledech závislé. Ale jaký to může mít dopad, že?
Skvělý nápad jak dětem přiblížit čím se rodiče živí, co umí, dělají rádi. Je to určitě inspirující (pro děti ve škole i pro nás, čtenáře). Díky!
Naproto nezajímavý článek o ničem novém, jen plný neustále opakovaných a rozhodně ne vždy pravdivých klišé o „zažitém a nezdravém strachu z autorit“ a o tom, že „děti jsou jako houby“(kolikrát jen jsme přesně toto slovní spojení ve zdejších článcích či diskuzích už četli? stokrát? tisíckrát?). Prezentování profesí a zážitků z výletů apod. rozhodně není nic nového pod sluncem a učitelé, kteří k tomuto žáky nabádají, se najdou i na těch nejprůměrnějších školách v republice, dělo se to navíc i desítky let zpátky na základkách, kam jsem chodil já.
Mimochodem, nemáte příklady „správné praxe“ i z jiných škol? Skoro to vypadá, jako kdybyste mohli dělat rozhovory jen na zš a mš v Janovicích, vzhledem k tomu, v kolika článcích se tahle škola už objevila.
Pane Václave, ještě jste zapomněl na zaklínací mantru: „K čemu mi to bude?“ Což jsem nikdy od žádného dítěte neslyšela, zřejmě proto, že děti takto v podstatě ani neuvažují. Nicméně pořád se tím někdo ohání.
Nápad zní krásně. Ale děti paní Menšíkové zřejmě chodí do úplně jiné školy než ty moje (a většina dětí mně známých). Komunikace mezi školou a rodiči se omezuje na informační systém, lze poslat e-mail, který si učitel/ka patrně přečte, ale to se většinou nedozvíte, osobní setkání je asi stejně pravděpodobný jako osobní setkání s papežem. Škola je zamčená, vrátnice střežená, dál než na vrátnici se nedostanete, telefon může vyřídit pan vrátnej, ale představa, že volá třídní učitelku se slovy „přijďte na chvíli dolů, je tu nějaká maminka a chce vám navrhnout svou pomoc“ mi připadá prostě absurdní. Třídní schůzky nejsou určeny k diskusi ale k informování o organizačních věcech, krom nich probíhají dvakrát do roka hovorové hodiny, na něž jsou zváni pouze rodiče problémových žáků. Nejste li rodič problémového žáka, můžete se na pohovor s paní učitelkou objednat, ale buďte si jisti, že než dokončí pohovor s vyzvanými rodiči potížistů, bude toho mít po krk a vaše dobrý rady ji mohou leda dorazit. Moje dcera je ve třetí třídě a s její učitelkou jsem osobně NIKDY nehovořila – a to ne, že bych nechtěla. Třeba bych uvítala aspoň jednu osobně sdělenou informaci o chování mé dcery ve škole a jejím přístupu k vyučování, Jedna dvě věty, abych věděla, že je všecko ok :/ Ale asi je, když má dcera dostává známky (zapsány v systému edookit) a nejsem zvána na pohovor….hm
Jaký rozdíl oproti školce, kde jsem byla zvyklá s paními vychovatelkami a dětmi posedět, povykládat si jak šel den v diskusi, do níž bylo zapojeno i dítě a mohlo vyjádřit i svoje pocity…
Je to zvláštní přístup. Ač jsem všechny děti měla bezproblémové, konzultace v rámci třídních schůzek se týkaly všech rodičů
Tak, jak píšete, to bylo i v době, kdy jsem já sama chodila do školy – po skončení třídních schůzek se mohli jednotliví rodiče v kabinetě poptat na své děti. Já to samozřejmě nezažila z pohledu účastníka, ale dovedu si představit, že před kabinetem musely být docela dlouhé a nervózní fronty a asi to nebylo příjemné ani pro jednu stranu. Proto dnes zřejmě systém: třídní schůzky bez konzultací, plus, v jiném termínu, „hovorové hodiny“. Pro vyzvané (rodiče potížistů) „povinné“ tedy velmi doporučené, nevyzvaní (rodiče ostatních dětí) mohou, ale, jak jsem pochopila, lépe když nezabíraj čas.
Ano – je to zvláštní přístup. A jak píšu – po přístupu školky – pro mě velmi nezvyklej a docela nepříjemnej. Čekala bych víc spolupráce mezi školou a rodiči.
Bože ty to vidíš. Už si představuji zoufalého pedagoga. Ve třídě 25 dětí a šílení rodiče ho chodí zahrnovat postřehy a zážitky, se kterými by bylo vhodné seznámit všechny děti. Proč? Proč by měly být ostatní děti otravování zážitky spolužáků? Co když na dovolenou jako spolužák s chlubivou matkou nemaji? Tak asi půjdu synovi učinit nabídku, že si půjdu také povídat se spolužáky. Je to čerstvý paťák. Ten to opravdu ocení. Jsem velice ráda, že nemáme ve třídě žádného rodiče a těmito prima nápady. Chudák pedagog.
no já nevím. Tolik bych se angažovanosti rodičů nebála. Když jsem chodila do školy já, byli, tuším v sedmičce, rodiče vyzváni, aby přišli do školy povykládat žákům o svých povoláních. Dobrovolně samozřejmě. Přišli dva. A to nás bylo ve třídě třicet tři. A bylo to zajímavý!
A zážitky z dovolené? Ono je to o přístupu. Jestli vám bude příslušný rodič vyprávět zajímavosti ze země, kterou třeba navštěvuje dlouho a dobře zná, je to spíš cestovatelská přednáška (můj kolega takhle v synově třídě uspořádal přednášku o archeologických zajímavostech Etiopie) a může to být úžasný. Asi nikdo nepůjde do školy s horou plážovejch fotek a přednáškou „a tady jsme se s Jiříčkem koupali a tady jsme si koupili zmrzku“, ne?
No to by jste se divila kolik rodičů by bylo schopno přinést rodinné foto. Stačí se podívat na internet kolik rodičů vystavuje své miláčky i téměř nahé. Máme doma pedagogy a mohu vás ujistit, že soustavné natušování výuky opravdu nenesou nadšeně. Mají plán výuky a ten musí dodržet.
Mně to zní v pohodě. Jestliže rodič má dětem co sdělit a vedení školy jej uzná za kompetentního pro kontakt s dětmi.. proč ne. Pokud se to netýká vyloženě prodeje drog, alkoholu, nebo náboru do sekt, tak v tom nevidím problém.
Paní autorko, moc si ty negativní reakce neberte k srdci, to jen partička lidí, kteří mají „ten správný názor“ obchází web a komentuje, co jen může. Každá pozitivní akce ve škole je dobrá.
Autorkou článku redakce je,
lektorka jí svůj příběh prodá,
a partička trolů to komentuje,
že ne každá akce je dobrá.
Pche! Enička vztekem se potí –
každá akce lepší je než nic!
To trolové ať snažně se krotí,
se svými názory z diskuzních pranic!
Václav nám zas rýmuje,
s Leničkou tu šprýmuje.
Já mu říkám: „Kroť se, Vašku!“
dělá nám tady z toho frašku.
Snaží se nás učit nová slova,
a tak opakuje je zas a znova.
Popisuje sebe sama fest,
ovšem číst to dokola, to je trest.
Trol či elf, co na tom záleží,
diskuze, to je oč tu běží 🙂
S Lenkou než (šp)rýmovat, jinak se nedá,
diskutovat zkusil jsem, však za to mi běda!
Ne že by lektorka byla víc sdílná,
odvčera čekám na stanoviska rozdílná…
„Veď osla do Mekky a vrátí se zase osel.“
Bylo by divné, kdyby se,
z Mekky kůň, ne osel, vrátil se.
Ačkoliv dlouho žil v domnění,
z toho, jak prošel už světa kus,
že v Mekce i osel v kebab se promění,
a je ho dost i do tortilly… no prostě hummus.
Vlídná tvář zůstává skryta,
vztek, zloba, zášť však v každém tónu vryta.
Václave, tys osel snad?
Proto tě mám, já hlupák, rád!
Vrána k vráně sedá, toť známá věc,
samota však tíží, když spadla klec.
My blázni se jen můžem smát,
jak svět je krásný, umíme milovat.
Kopat, plivat, rvát se není bláznů styl.
Kdo se tedy snaží, aby horší byl?
Hloupých je málo, moudrých je dost.
Co příspěvek, to věru skvost.
V rozdílném názoru hledají vědu,
někdy je lepší, dát je prostě k ledu.
„Hlupák má před vzdělaným člověkem velkou výhodu – je sám se sebou vždy spokojen.“
Lenka wikicitáty zas hledá –
ta wikivzdělanost jí spát snad ani nedá!
Jenže ten, kdo druhé osly nazývati ráčí,
sám po cestě hlouposti vpřed kráčí.
Toť moudro žité mé je vlastní,
i potřeba vyjádřit vše básní.
A bravo – Kateřina!
Další duše,
co poezií je stižena 🙂
Václav pak u svého guláše ať radši zůstane,
ty jeho oslí fastfoodové recepty… to ne 😀
Vážená redakce, proč, ptám se proč děláte změny? Přihlašovat se přes soc. sítě……
Je třeba chytat davy do sítí,
a přesunout je z bytí do virtuálního nežití…
Pobíhat po světě a volně – to by tak hrálo!
Jejda, z Markéty zelené emko se stalo.
Václav má zřejmě teď růžové brýle
a Kateřina na nás kouká hnědě roztomile.
Ký čert ten design přiděluje!
Co když mi barva k pleti nepasuje?
Lenka však coby prudič zdejší,
dostala písmeno nejtemnější.
Redakce mluvit opět zapomíná,
na ohlášení změn předem taktéž nedbá.
Slušnost se některými dnes už necení,
zato je v módě psychologické mučení:
Měnit pravidla náhle bez varování
jest považováno za druh psychotýrání.