Vnitřní motivaci nenajdete za den, ani za měsíc, to ví každý učitel. Foto: Archív Luďka Šnircha.

Luděk Šnirch: Třetina studentů mé školy teď nemá žádnou motivaci se učit. Není to náhodou vina školství?

Jsem třídní maturitní třídy dvaceti sedmi chlapců a učitel matematiky a IT. Za posledních šest školních měsíců, od uzavření školy v březnu po současnost, je moje bilance, kdy jsem je fyzicky viděl či učil, tato: 30. červen (předání vysvědčení) – třicet minut, 1. září – (zahájení školního roku) – jedna hodina, a v září pak celkem čtyři hodiny matematiky. Kromě těchto řídkých setkání komunikace i výuka probíhá distančně. Studenti mají ode mě materiály v elektronické podobě, výukové i k procvičení. Od 20. března jedeme prakticky podle rozvrhu online, s tím, že maturanti mají plný rozsah hodin, ti ostatní o něco zkrácený. Výuku nahráváme a záznam si pak každý může ještě individuálně přehrát.

Zhruba třetina mých studentů v daném systému prospívá lépe než v tom klasickém. Odpovědně pracují s časem (mají ho mnohem více, než když jezdili do školy) i se studijními materiály a záznamy hodin. Opírají se o svou vnitřní motivaci a učitele potřebují jen jako průvodce.

U další třetiny se nezměnilo nic k lepšímu, ale ani k horšímu. Poslední třetina v této situaci těžko nachází sílu něco dělat. Externí motivace (nátlak školy), na kterou jedinou slyší, byla vypnuta. Písemka se dá snadno opsat, ale to je tak vše, vzděláváním se to nazvat nedá. Oni to vědí a zřejmě z toho taky nejsou nadšení, vzhledem k blížící se maturitě. Ale neumí to změnit. 

Zajímavě se tato doba a změna formy výuky projevila u maturit, mimochodem. Bylo mnohem více vyznamenaných a více napoprvé neúspěšných. Odkud přibyli jedničkáři a dvojkaři? Lepší známku získali studenti, kterým jinak zaběhané školní pořádky moc nesedí, takže studiu nedávají 100 %. Jsou šikovní, ale aby zabrali, potřebují vidět, že to má smysl. Ti teď ocenili, že si svou práci mohou organizovat více po svém. A šli nahoru. Oproti nim si naopak trochu pohoršili někteří jedničkáři, kteří jedou hlavně na známky a nemají problém se cokoli nadrtit nazpaměť. No a ti, kteří dřív fungovali jen pod hrozbou pětky, ti jsou teď často ztracení. Neuměli se pořádně učit ani předtím, a teď jim to nejde už vůbec…

Netýká se to jen mé třídy, podobnou situaci vidím i v jiných třídách, kde učím. Je to obecný a palčivý problém českého školství. Systémově pracuje více s vnější motivací, a to prostřednictvím známek, testování a srovnávání. Nepěstuje motivaci vnitřní, kdy mi učení dává smysl, a proto se učím. Distanční výuka ubrala možnosti kontroly a přenesla odpovědnost na studenty – a část z nich není na takovou situaci vůbec připravená. Vnitřní motivaci nenajdete ze dne na den, ani z týdne na týden. Dokonce ani z měsíce na měsíc, to ví každý učitel.

Vnitřní motivaci má přitom každé předškolní dítě. Vidím to na své vnučce. Žádný pád ji neodradí od toho, aby se opět s radostí nepostavila na nohy. Pak ale přijde škola, všechny ty nesmyslné jedničky a hvězdičky, dítě se začne fixovat na známky a jeho radost z učení samotného, nezávisle na odměně, prudce klesá.

Zároveň jsem si ale jistý, že není nikdy pozdě. Sám jsem se na základní škole trápil a v pubertě se motivace hledá těžko, člověk má starosti sám se sebou, se svým tělem. Svou cestu jsem si našel až v sedmnácti. Konečně jsem přišel na to, jakou vysokou školu chci studovat. Opravdu jsem to chtěl, takže jsem měl motivaci se doučit, co bylo třeba. Je skvělé, když v tom studentům umí někdo pomoci. Já jsem třeba díky jedné paní učitelce objevil na střední krásu literatury a filmu.

Nejsem vystudovaný učitel. Dvacet let jsem pracoval v jiném sektoru a přijímal jsem lidi do zaměstnání. Člověka s vnitřní motivací poznáte hned. Umí se zamyslet nad problémem. Škoda, že právě těmto lidem škola bere často vítr z plachet. To se teď ukázalo.

Luděk Šnirch učí matematiku a informatiku na střední odborné škole na Bruntálsku.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

5 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Vítězslav Drozd
Vítězslav Drozd
5 měsíců před

Váš článek mne zaujal z hlediska nikoliv odborníka (neučím), ale trochu jsem se nad ním zamyslel z hlediska studenta, pravda, již trochu obstarožního (SPŠ strojní jsem sudoval v letech 1981-1986) a samozřejmě tehdy nebyla žádná distanční výuka. Váš popis situace je jistě realistický a nemám důvod s ním polemizovat. Je jen otázkou, JAK (mám obavu, že to nikdo neví) vylepšit výuku tak, aby vyhovovala všem třem Vámi uvedeným skupinám studentů. Myslím, že tyhle tři skupiny budou v dnešní době (k naší době se ještě vrátím) vždy, a vyhovět s výukou všem různým typům studentů mi přijde asi nemožné. Vždy asi… Číst vice »

Josef Volfík
Josef Volfík
5 měsíců před

Není to náhodou vina školství?Není, je to vina líných studentů.

Libi Horackova
Libi Horackova
5 měsíců před

Toto rozdělení platilo dávno před zavedením distanční výuky. Část studentů již přišla do školy se zájmem o předmět a prohlubovala jej, část neměla zájem, ale učila se pro známky, zbytek o předmět neměl zájem a ničím se nenechal motivovat a přesvědčit. Ostatně to rozdělení platí obecně ve společnosti.

Marta Buclova
Marta Buclova
5 měsíců před

Přiznejme si už konečně, že jsou studenti, kteří vždy dají přednost hře před věděním. Pokud taková osoba navíc nemá motivaci, není jí pomoci. Jak může motivovat škola? Učím teenagery a myslím, že téměř nijak. Maturita se zjednodušuje, VŠ přijmou každého, firmy už také nezajímá jak umíte, ale jaký máte papír. A nejvíc peněz stejně vydělávají nevzdělanci. Při vší úctě – sportovci a youtubeři nikoho nenadchnou pro vzdělání. Ale kopat do učitelů je určitě příjemnější, než sebrat dítěti mobil a nutit ho do učení.