I my maturanti máme šanci ukázat, že i my jsme schopní se adaptovat na nezvyklé podmínky, říká Ludmila Rousová, kterou letos čeká maturita. FOTO: Barbora Magulová

Ludmila Rousová: Letošní maturity nám mohou dát víc, než si myslíme. Berme je jako trenažér na budoucí výzvy 

V souvislosti se zavřenými školami mi vyvstává několik zásadních otázek, které můžou silně ovlivnit budoucnost českého vzdělávání. Mezi ně patří i úvahy o systémové úpravě letošních maturit z důvodu nestandardní situace. Pro studenty tato zkouška za nynějších podmínek představuje výzvu, která může posloužit jako dobrý trenažér pro všechny budoucí výzvy.

„Chceme pro maturanty férové podmínky. Letošní maturanti neměli prezenční výuku dohromady už více než půl roku. Ačkoliv distanční výuka probíhá na mnoha školách velmi kvalitně, nedokáže plně nahradit kontakt s učitelem a ani praktickou výuku. Pro srovnání – v zahraničí se často závěrečné zkoušky ruší,” objevilo se 8. ledna na facebookovém profilu České středoškolské unie.

Ráda bych vedle těchto pravd postavila i pár dalších, možná trochu optimističtějších, které mi přicházejí na mysl. 

Vše záleží na studentech samotných

Všichni, zkoušející i stát, o současné situaci vědí. Dá se tedy předpokládat, že k neúplnosti výuky přihlédnou. Vyžadovat to od ministerstva školství je možné, nicméně pokud se žádné systematické změny neodehrají, při zkouškách se konečně ukáže, jestli jsme, nebo nejsme lidé. Na to, že naši učitelé jsou empatičtí a respektující lidé, se dnes často zapomíná. Máme nadmíru rádi všechno přesně stanovené, nejlépe v tabulkách.

U maturity musí nejvíce práce odvést student samotný. Roli školy vidím jako minimální. Pokud student narazí na nesrovnalost, má možnost domluvit si online konzultaci. V maturitním ročníku už nejde tolik o získávání nových informací, jako o uspořádání těch nabytých. 

Následky za své jednání si neseme sami. Házet svůj případný neúspěch na situaci mi připadá zpátečnické.

Aby student odmaturoval, musí vyvinout jisté úsilí: zorganizovat si přípravu, dát dohromady zdroje, z nich vybrat to stěžejní a propojit informace, se kterými se za předešlé roky setkal. Naučit se připravit ke zkoušce, umět si vytvořit přehled a formulovat informace z hlavy. Student, který chce odmaturovat, si zkrátka musí najít cestu, jak na to. O tom zkouška je, ostatně jako kterákoliv podobná výzva v životě.

Letošní maturity nám mohou dát víc, než si myslíme. Přece jen, mnohé z nás dost možná čeká podobný režim na vysoké škole, kde úlevy nemůžeme očekávat. Tím chci říct, že kdo se k maturitě připravuje, nebude mít problém. Následky za své jednání si neseme sami. Házet svůj případný neúspěch na situaci mi připadá zpátečnické. Jediné, co bych tu chtěla zmínit, jsou lidé s psychickými potížemi. Pokud se u někoho rozvinuly, případně zhoršily například deprese, mělo by se k tomu přihlédnout.

Musíme se přizpůsobit a zamakat

Teprve v září jsme se dozvěděli, jestli bude maturita z matematiky povinná. Přihlášku ke zkoušce jsme odevzdali v prosinci. Až v týdnu od 25. ledna (!) bude rozhodnuto o podobě letošních maturit. Nejde ale jen o školu – pořádně na frak dostávají i naše představy o maturitních večírcích, posledních zvoněních a rozlučkách. Co s tím naděláme? Svět se mění a všichni se tomu musíme přizpůsobit. 

Čtěte také  Oldřich Botlík: Je dobře, že maturita z matematiky nebude povinná. Co tak udělat nepovinnou celou státní maturitu?

I my maturanti máme šanci ukázat, že jsme schopní se adaptovat na nezvyklé podmínky. Čekají nás velké výzvy (robotizace, ztráta starých a vznik nových zaměstnání, změna klimatu, zapojení umělé inteligence do praxe). Abychom se s nimi popasovali, musíme se k nim postavit čelem a ne se jim vyhýbat nebo dělat, že neexistují. Je potřeba na sobě zamakat a pak být hrdí, že jsme to zvládli. 

Ludmila Rousová je studentkou maturitního ročníku brněnského Gymnázia Slovanské náměstí. Ráda diskutuje o různých společenských tématech a teprve poslední dobou nerada stahuje kalhoty, když brod je ještě daleko. Chtěla by studovat dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění, zajímá ji i divadelní věda, filosofie a sociologie. 

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments