Naše role je služebná, nikoli mocenská, říká Marie Gottfriedová. FOTO: Archiv Marie Gottfriedové

Marie Gottfriedová: Koronavirus připravil učitele o mocenské nástroje, jako jsou známky nebo povinná docházka. V plné nahotě se ukázalo, jaká je naše role

Koronavirus přinesl podněty a impulzy, které by neměly zapadnout. Vidím alespoň pět bodů k přemýšlení:

1.

Uplynulé “koronavirové” období nám zřetelně ukázalo naše role ve školních komunitách. Žák je ten, kolem kterého se vše točí, je to osoba, o kterou především jde, škola a učitelé jsou tu pro něho a mají hledat cesty, jak ho v pozitivním slova smyslu zasáhnout (ať už ve škole, nebo na dálku).

Učitel je ten, kdo doprovází. Ten, kdo motivuje, povzbuzuje. Ten, kdo za všech okolností podporuje, jde naproti a nezlomí nad nikým hůl. Zřetelně na tuto roli učitelů ukázala distanční výuka, ztratili jsme řadu „mocenských” nástrojů, jako jsou známky, povinná účast žáků ve výuce a jiné formy odměn a trestů, a v plné nahotě jsme mohli objevit, že naše role je služebná, nikoli mocenská.

2.

Strategické vzdělávací dokumenty jako je rámcový vzdělávací program, školní vzdělávací program nebo tematické plány jsou přesycené balastem. Příliš mnoho energie a času ve školách investujeme do věcí, které nejsou nosné a školu dělají nudnou a nezajímavou – přemíra encyklopedických informací, výčty, učení se zpaměti věcem bez souvislostí a bez souvztažnosti se životem.

Nyní jsme nuceni soustředit se na to podstatné, děláme pořádek, třídíme zrno od plev a balast necháváme stranou. Je to velmi ozdravný proces. Naše školství je dlouhodobě napadeno virem křečovité ztuhlosti, musel se však objevit zcela jiný virus, abychom tuto ztuhlost začali výrazněji vnímat.

3.

Zcela jednoznačně se rovněž ukázalo, jak je třeba posilovat a pěstovat spolupráci škol a rodičů. Rodiče, s jejichž vydatnou pomocí při distanční výuce žáků nyní školy počítaly a žádaly o ni, jsou za běžného chodu školy často odkazováni do role němých přísedících, od nichž se očekává, že se vždy přizpůsobí zvyklostem školy a její postupy budou akceptovat.

Je třeba vytvářet prostor pro větší aktivitu rodičů, vybízet je k vyjádření názoru a poskytování zpětné vazby. Je třeba přizvat je k určitým rozhodovacím procesům ve škole a nechat zaznít jejich hlas. Je třeba větší otevřenosti škol.

4.

Distanční výuka silně odhalila téma sebevzdělávání žáků. Je to jedna z nejdůležitějších dovedností, kterou by škola měla žáky vybavit – naučit se učit se. Umíme to? Nestrháváme my učitelé pořád příliš pozornost sami na sebe, místo abychom posilovali autonomii žáků a jejich vlastní zodpovědnost? Neprezentujeme a neservírujeme pořád příliš sami sebe (svůj předmět, své akcenty, své úhly pohledu), místo abychom dávali prostor žákům, abychom je vedli k poznání a osvojení jejich vlastního učebního stylu? Nečiníme žáky pořád příliš závislými na nás, místo abychom jim otevírali cestu k sebepoznání a celoživotnímu sebevzdělávání?

5.

Jasně se ukázalo, v čem jsou učitelé a prostředí školy nenahraditelní. Co nedostaneme do on-line vzdělávání, ani kdybychom byli opravdovými mistry v technologiích. Jde o živý partnerský vztah mezi učitelem a žákem, o jejich spolupráci a interakci tváří v tvář, bok po boku, jde o znalost jeden druhého, jde o chemii vztahu, v němž se odehrává vše podstatné, v němž může učitel inspirovat, motivovat, nadchnout, povzbudit, zásadním způsobem ovlivnit.

Učitelé, které si pamatujeme celý život, jsou ti, kteří nás lidsky zasáhli, dokázali v nás něco probudit, rozeznít, jsou to ti, s nimiž jsme měli živý vztah. A ve stejném duchu je nenahraditelná škola, v níž se žáci setkávají, spolupracují, komunikují, v jejichž společnosti poznávají sami sebe – opět prostřednictvím vzájemných vztahů. Toto je důvod, proč potřebujeme školu a učitele. A proto bychom právě na to měli v našich školách upřít pozornost, tomu bychom se měli věnovat.

Marie Gottfriedová vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Od roku 1999 působí v základní škole v Trmicích u Ústí nad Labem, od roku 2005 je její ředitelkou. V roce 2015 dostala ocenění Roma Spirit udělované těm, kteří se aktivně zasazují o zlepšení životních podmínek Romů a Cenu Alice Masarykové za úspěšnou realizaci inkluzivního vzdělávání.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

8 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Milan Keršláger
2 měsíců před

Některé učivo je podstatné, ale na dálku se moc nedá. Sebevzdělávání bych nepřeceňoval, bude fungovat jen u motivované části (více gymnáziu, hůře na SOŠ).

Vladimír Kocour
Vladimír Kocour
2 měsíců před

Přání je otcem myšlenky. Někde to tak možná je, ale ne všude.   Nedávno poukázal Daniel Hůle na Twitteru na nepříjemnou událost, která se stala na jedné ZŠ jedné žákyni. Učitelka zadala na dálku domácí úkol. Žákyně ho vypracovala na papír (psala propiskou, ne krasopisně, ale čitelně), vyfotila to mobilem a poslala soudružce učitelce. Soudružka učitelka odpověděla, že takhle ne, ať to přepíše na klávesnici (jako textový soubor) a pošle e-mailem. Žákyně namítala, že to, co poslala, je čitelné, učitelka ale odpověděla, že úkol je vypracován teprve tehdy, je-li vypracován formou, jakou má být vypracován. Žákyně se bojí, proto nechce… Číst vice »

Vladimír Kocour
Vladimír Kocour
2 měsíců před

A také bych byl opatrný s pojmem “služebná role”. I když to tak nejspíš autorka nemyslela, může to v někom vyvolat dojem, že učitel je něco jako sloužící – a to rozhodně není.

Kveta Louzecka
Kveta Louzecka
2 měsíců před

Samozřejmě, že by to měl být žák kolem, kterého se vše točí, protože se vzdělává a učitel je placen za to ,aby ho vzdělal, ale podle mého i v chování, tomu se učitelé tak trochu brání, že to není jejich práce, proto nechápu proč se chování známkuje,když ho nikdo nevyučuje.Samozřejmě, že škola je nenahraditelná a velmi důležitá instituce a žádné samovzdělávání ji nenahradí.

Janafe Valdrová
Janafe Valdrová
2 měsíců před

Naprosto souhlasím s paní Gottfriedovou. A jestli nějaká učitelka nutila žákyni napsat rukou čitelně psaný text ještě jednou na počítači, tak není pravda, že “karanténa otevřela soudružce učitelce prostor pro uplatňování buzerace – a soudružka učitelka tento prostor využila”, nýbrž karanténa jen potvrdila její vlastnosti, které by i bez karantény stejně vyšly najevo.

Ondřej Šteffl
Ondřej Šteffl
2 měsíců před

Výborný text.
Jen bych doplnil, že škola je také nenahraditelná v setkávání žáků mezi sebou.

Hana Huličová
Hana Huličová
2 měsíců před

Z výše uvedeným textem jen souhlasit, nestačím se divit, co vše se děti dnes učí a kolik z toho je ničemu a hlavně z čeho. Každá generace má mnohem více poznatků, které po dětech chceme, ale některé předměty jsou snad ještě z doby kamenné a k dalšímu vzdělávání a vůbec k životu nepotřebné. Myslím, že místo cpaní peněz do celorepublikové maturity, která je ještě více fraškou a bohužel o ničem, která v normálním životě nikoho nezajímá, nebo jste se snad setkali s tím, že někoho zajímali známky. Raději by se měly změnit knížky a to společně s dětmi – tam… Číst vice »

Gustav Neštický
Gustav Neštický
2 měsíců před

Moje slova paní Gottfriedová. Učitelé jsou placeni za to, aby žáky naučili něco, co budou ve svém životě potřebovat. Něco co je zajímá a co mají rádi. Žáci nejsou placeni za to aby se z paměti a kvůli dobrým známkám /či trestu/ učili kraviny, které na své 60-ti leté cestě životem nebudou nikdy potřebovat. Jestli se musí něco naučit, je to třeba i logicky vysvětlit v návaznosti na jejích vlastní budoucí vyvolený život, ne na život vnucený státním byrokratem.