Nedávno jsem na internetu zaznamenala diskuzi k článku o alternativních formách vzdělávání. Téma mě zajímá, a tak jsem se proti svému zvyku dala do čtení komentářů. Mnoho z nich se vyslovovalo pro zrušení povinné školní docházky. K mému obrovskému překvapení ale ani jeden z nich – a přečetla jsem jich asi sto – nezmínil sociální dopad případného zrušení. Stále dokola jen o tom, jak povinná školní docházka omezuje svobodu a dělá z dětí a rodičů blbce. O tom, jak moc je lepší unschooling, homeschooling a worldschooling.
Řekla bych, že nejsem poslušný stádní typ. Dlouhodobě jsem žila a vzdělávala se ve třech zemích. Alternativní pedagogické směry typu Montessori jsou mi blízké. S domácím vzděláváním mám osobní zkušenost jako dítě, které máma učila doma během dvouletého pobytu v zahraničí. Svoboda je pro mě velmi důležitá. Jenže ke svobodě se váže i zodpovědnost. V prvé řadě zodpovědnost za děti, které neměly to štěstí narodit se do rodin, kde je kvalitní vzdělání prioritou.
Rodiče propagující zrušení školní docházky jsou z valné většiny vysokoškoláci, nadprůměrné inteligentní, s nadprůměrným zájmem o vzdělání svých děti. O to, že jejich děti získají potřebné vědomosti a kompetence, ať se budou vzdělávat jakkoli, se opravdu nebojím. Těchto dětí je ale v Čechách a všude jinde na světě bohužel menšina.
Zrušení povinné školní docházky by se podepsalo na dětech ze sociálně slabších a méně vzdělaných rodin, které už teď startují do života s tímto hendikepem. Vzalo by jim šance se těm šťastnějším přiblížit. A to nejen objemem vědomostí, ale především sociálními návyky, chováním v kolektivu, civilizovanými názory. Pokud nebudou chodit do školy, ale vzdělávat se doma nebo vůbec, jaký asi tyto děti získají pohled na svět a koho budou v dospělosti volit? Vím, že zrušení povinné školní docházky nehrozí, ale již jen to, že by si to tolik jinak rozumných lidí přálo, aniž domýšlí důsledky, mě rozladilo.
Navíc čím více inteligentních dětí mimo školský systém, tím horší kvalita škol, což má také svůj negativní sociální dopad. Nezastávám názor, že by se děti nutně musely „otrkat“ v tradiční, dysfunkční škole. Myslím ale, že pro dítě je důležité naučit se fungovat v běžném kolektivu. Jistě, většina dětí v domácím vzdělávání se učí ve skupinkách. Ovšem jsou to skupinky dětí stejně smýšlejících rodičů, se stejnými názory. Ale pro růst a vývoj člověka je důležité setkat se i s názory a chováním lidí, kteří mu blízcí nejsou, přemýšlet nad odlišnostmi a podobnostmi a naučit se s tím vypořádat. I o tom je vzdělávání.
Chápu, že diskutující rodiče chtějí dát svému dítěti to nejlepší. Na štěstí jedince ale nemá vliv jen vlastní štěstí, ale také prostředí, se kterým interaguje. Otázkou zůstává, jestli je pro dítě opravdu lepší dostat během několika let skvělé vzdělání ve skupince stejně inteligentních a stejně nastavených děti, a pak mít po zbytek života pocit, že žije mezi idioty, anebo dítě připravit na to, že lidé jsou různí, a společnými silami se snažit změnit českou školu a společnost k lepšímu.
Jestli něco český národ opravdu nepotřebuje, tak je to výchova k egocentrismu. Za mě tedy rozhodně ano alternativním školám a rýpavým rodičům, kteří reformují zkostnatělý školský systém, ale přála bych si, aby to bylo i s ohledem na druhé, nejen na vlastní dobro.
Tereza Planck vystudovala lékařskou fakultu UK v Praze a získala doktorát na univerzitě ve švédském Lundu, kde od roku 2003 žije s manželem Joakimem. Vychovávají spolu tři dcery.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Říkejte si co chcete, ale chtěla bych Vás vidět, kdyby Vaše dítě mělo chodit například do školky, kde by bylo pár dětí na jeho úrovni a zbytek by tvořily děti ze sociálně slabých a vyloučených rodin, bez hygienických návyků, které sebou přinášejí kožní problémy, různé nemoci a parazity. Česky by sice pořádně mluvit neuměly, ale sprostých slov by znaly více, jak mnohý dospělý a rozhodně by neměly problém je použít, stejně jako nejrůznější postrkování, kradení a mlácení všech kolem. Jestli do tohoto chcete vodit svoje děti, tak si to praktikujte, ale nemoralizujte ostatní, že se podobným scénářům pro svoje děti chtějí vyhnout. Já osobně chci, aby všechny slušné děti měly co nejdelší dětství a aby si mohly svojí dětskou naivitu a radost uchovat co nejdéle a ne, aby o ní přišly s nástupem do povinného ročníku ve školce, kde potkají pár takových nepřizpůsobivců, vychovaných, že když něco chtějí, tak si to vezmou. Zhrubnou vedle nich a jejich detska nevinnost bude nevratne znicena kvůli takovýmto experimentům. Nesouhlasím s Vaším názorem, protože nevím, proč by za neschopnost rodičů inkriminovaných dětí měly platit a být biti děti ostatních rodičů. Nelíbí se mi, že se v tomto experimentu dělají ze slušných dětí fackovací paňáci a že musí zhrubnout a zkazit se, aby se ty nepřizpůsové a sociálně vyloučené děti mohly zlepšit.
pěkně napsáno, bohužel vše má své pro a proti:-( Ale o tom život je:-)
SOUČASNÝ ŠKOLSKÝ SYSTÉM UŽ SE NEDÁ REFORMOVAT
„Pokud by se někdo snažil
vytvořit prostředí naprosto nepřátelské mozku,
ve smyslu že ten mozek se nemůže rozvíjet,
nemůže využívat své kapacity,
pak by určitě vytvořil něco podobného školní třídě.“
„Děti v předškolním věku zajímají písmenka.
Někoho už ve třech nebo ve čtyřech letech.
A někoho to nechává chladným,
přijde si na to třeba až v devíti.
To je další problém tradiční školy.
Že děti musí ve stejný čas dostat to stejné,
navíc ještě stejným způsobem.
Různorodost člověčí je obrovská.
Kdybych Vám řekla, že máte dát stejnou porci jídla šestiletému dítěti
a třeba osmnáctiletému mladému muži, tak se mi samozřejmě vysmějete.
Ale rozdíly mezi dětmi jsou už od začátku školní docházky
téměř takhle velké.
Dát stejnou porci vzdělávání, vědění, informací, cvičení dovedností
dětem ve stejný čas, ještě k tomu stejným způsobem,
to je velký prohřešek školy.
Je to systém, který dětem stejného věku,
ve stejný čas, stejným způsobem servíruje stejné věci.
Je úplně pomíjena výhoda učení se od sebe navzájem
ve věkově heterogenní skupině.
To je prostě proti přírodě.“
„Zásadní faktor pro změnu ve škole je postoj k dítěti.
Učitel který má mocenský postoj nebude nikdy dělat kooperativní vyučování,
nikdy se nevzdá známkování jako cukru a biče.
Nikdy nepřistoupí na to že bude vytvářet pravidla společně s dětmi.
Kdežto učitel který je opravdu nastaven na partnerský vztah,
respektující vztah s dítětem,
tak ten tohle všechno může ve vyučování vylepšovat.
Ale má to právě hranice známkování a jednotného,
dětem zvenčí vnucovaného, programu.“
“ Ve školství máme několik Potěmkinových vesnic :
1) předstíráme, že víme, co máme děti učit.
2) předstíráme, že víme, jak je to máme učit.
3) předstíráme, že to, co děti učíme, také děti umějí.“
„Kdo má řídit vzdělávání dětí ?
Klasická škola ? Nebo inovovaná škola ?
To všechno, včetně Montessori, Waldorfu a tak dále,
to pořád jsme v tom paradigmatu že to musí řídit někdo zvenčí,
ti dospělí.“
“ … centra vzdělávání formou unschoolingu.
Která by byla opravdu dobře vybavena,
kde by dospělí byli spíš v roli průvodců,
nebo takového bezpečí …“
„Dítě je doma vzděláváno a každého půl roku musí na přezkušování,
jestli umí to co umí děti ve škole.
Kdyby to aspoň bylo tak, že se někdo podívá
co to dítě za toho půl roku nebo za rok udělalo.
Aby to dítě samo ukázalo
„tohle mě zajímalo, tohle jsem dokázala, tady jsem se to naučila“.
Kontrola, že to dítě dělá pokroky, ale ne pokroky v předem dané linii.
Taková kontrola bu tu měla být v každém případě,
aby žádné dítě nebylo poškozeno.“
„Škola funguje tak že když neuspějete
vytváří ve vás permanentně pocit že si za to můžete sama.“
„Porovnávání do nás škola opravdu vtiskla velice hluboko.
„Moje dítě by se jako nemělo naučit zákony fyziky,
když Lojzíček od sousedů to umí?“.
„Spousta rodičů si myslí, že spravedlivé je aby všechny děti dostali totéž.
To je vrchol nespravedlnosti.
Každé dítě má jiné potřeby.“
Podmínky které člověk potřebuje k tomu, aby se mohl učit :
1) prostředí bohaté na podněty.
2) věkově smíšená skupina (což klasická škola pomíjí)
3) respektující dospělí
4) demokratické společenství s demokraticky nastavenými pravidly
„V unschoolingu si děti dělají opravdu co chtějí, pokud jde o vlastní činnosti.
To, čím se budou zabývat, co budou dělat, s kým se budou bavit.
Tam je to opravdu neohraničené.
Nikdo jim do toho nemluví.
Ale samozřejmě to, co je ohraničené, to je soužití s ostatními.
Není překvapivé že se nevyskytuje šikana.
Protože děti mají opravdu uspokojené všechny své potřeby.
Nepotřebují si kompenzovat nějaká svá zranění
nebo nějaké neuspokojené potřeby tím že budou zlé,
že si budou vršit svůj vztek na někom jiném.“
„V Sudbury Valley school je to asi na 150 dětí 10 dospělých.
A opravdu ty děti hlasují.
Každý týden je celoškolní shromáždění.
Jedná se o tom co dál, co je potřeba.
Spory a konflikty se řeší před tzv. soudní komisí, kde zasedají dospělí i děti.
Když se hlasuje, děti i dospělí mají úplně stejnou váhu hlasu.
Tohle je to co demokratické společenství umožní dětem.
Obrovský sociální růst.
Děti se opravdu zabývají tím co je baví, k čemu dozrály.
Mají obrovskou šanci, kterou škola prakticky nemá šanci poskytovat.
A sice poznat sám sebe.
Kdo jsem, co jsem, jaké mám dispozice, k čemu inklinuji.“
„Nemůžete vychovávat dítě autoritativně
a potom čekat že úderem 15tého nebo 18tého roku
z něj bude uvědomělý demokratický občan.
To je prostě nesmysl.“
„Tlumočení známek.
Přijde dítě s jedničkou, a žádné jásání, jen konstatování :
„Aha, tak paní učitelka si myslí, že už to umíš dobře.
A co ty? Co si o tom myslíš? Rozumíš tomu opravdu?
Nebo jsi to jen odříkal tak, jak paní učitelka chtěla?“.
Donese si trojku :
„Aha, takže paní učitelka si myslí, že …“
Protože to je pořád vlastně hodnocení zvenčí.
„A co si myslíš ty, má to nějaký smysl, to co se učíte?“.
Ta smysluplnost škole teda hodně, hodně chybí.“
https://www.svobodauceni.cz/clanek/jana-novackova-soucasny-skolsky-system-uz-se-neda-reformovat/