Varování: následující text kárá mladé rodiče a obsahuje slova „za našich mladých časů“.
Dneska jsem na koupališti v lomu pozorovala několik dětí, které se snažily spáchat sebevraždu. Děti, které během školního roku tutově nesmí samy ani do sámošky, řádily samy ve vodě. Všechny měly potíže s motorikou a koordinací. Ani jedno neumělo dobře plavat. Obezřetnost nula. Skákaly do vody po hlavě v místech, kde jsou ostré kameny. Hopsaly si vzájemně na krčky, kopaly se do bříšek a plácáním se dostávaly ke schůdkům. Pod nimi 5-15 metrů hloubka. Jedna z maminek si pořizovala snímečky do mobilu, protože jí to přišlo legrační, druhá si zpevňovala břišní svalstvo na paddleboardu.
A nyní, ano, přichází „za našich mladých časů“.
Vyrůstali jsme jako dříví v lese, často fakt v lese, případně na ulici, ale nikdo mě nenechal ve vodě bez dozoru dřív, než jsem uplavala spolehlivě dvě stě metrů. Kdybych skočila do vody před tím, než odplave dítě, co tam skočilo přede mnou, tak mi dá někdo z dospělých takovou herdu do zad, že poskočím o metr.
Takže, milé matky (a otcové), když necháte děti celej rok zavřený doma, jakože aby se jim nic nestalo, tak je tam, prosím vás, nechte zavřené i přes léto. Kupte jim klimatizaci, nějakou pěknou hru o podmořském světě a jděte si pořizovat selfíčka na paddleboardy. Neurotické tety s dýchacími potížemi vám budou nesmírně vděčné.
Nedávno byly po tragické události na jezeře Lhota sociální sítě plné lamentování nad nepozorností okolí, která stála život dva vietnamské chlapce. Aby bylo jasno: jejich maminky neviním. Asiaté vesměs plavat neumí a byl to i případ těchto rodin. Doma se od vody drží v uctivé vzdálenosti. Tady se ale chovají jako my Češi, totiž spoléhají na NĚKOHO.
Kamarádka scénáristka (jméno neuvádím, protože pak by to asi přestala být moje kamarádka), postovala k události v pískovně status popisující, jak byla s kamarádkou v aquaparku. Nechaly děti v dětském bazénu a šly si zaplavat. Když se vrátila, visela její dcera v kruhu hlavou dolů a považte: NIKDO jí nepomohl. Ani PLAVČÍK. V jejích očích tahle událost vypovídala o strašném stavu společnosti. V mých o nekonečné odevzdanosti matek (a otců), kteří jsou přesvědčeni, že se o jejich děti postará někdo jiný. Lékařka v nemocnici, učitelka, plavčík, trenér, dopravní policie. Když se dítěti něco stane, tak si budou stěžovat nadřízenému, nebo ho zažalují, popřípadě napíšou o tom skandálu do novin. Své rodičovské zodpovědnosti dávno vzdali ve prospěch velkého bratra, který je, jak doufají, sleduje a chrání jejich děti.
Zatímco oni pečují o vlastní svobodu. Svobodu zaplavat si ve vedlejším bazénu, dojít si pro pivo, pustit do sluchátek príma muziku, zavřít oči a chytat bronz.
Mirka Zlatníková vystudovala žurnalistiku a pracuje jako ředitelka rozvoje vydavatelství Vltava Labe Media. Posledních deset let se věnuje také scénáristice – podílela se na televizních cyklech Soukromé pasti a Nevinné lži, je autorkou seriálu Dokonalý svět, spoluautorkou filmu Teorie tygra a autorkou dvoudílného filmu Marie Terezie.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Ne, ze byste nemela pravdu, ale budme uprimni, ze na tomto nahlizeni na svet se hodne podepsala i media, ktera jsou schopna z jakekoli nehody (a ty se pri volnejsi vychove proste stavaji – rodic by mel jen zajistit, aby nebyly fatalni pro dite nebo okoli) vyvolat medialni lync ve stylu „nezodpovedny rodic nechal doma skolaka, ktery si vzal kolo a sel sam jezdit kolem baraku, kde zpusobil….“
Nebojácně napsané ! Líbí se mi to!
Asi problém dnešní generace rodičů a celkově dnešní generace – je to sobeckost? výrazná sebeláska? právo na seberealizaci? dítě mne přece nebude omezovat?
jak mi říkala jedna známá (70 let) : “ dřív jsme sice dávali děti do jeslí, školek atd. ale pak jsem byli s nimi, dělali věci s nimi, vychovávali je … “
podle mne to vystihuje to samé, co píše autorka
Díky za články i tohoto typu !
Nechat dítě, které neumí plavat a používá kruh, samotné v bazénu, to je opravdu hodně silná káva. Vždyť utopit se lze i v obyčejné kaluži, když zakopnete a vodu nešťastným způsobem vdechnete.
S článkem musím souhlasit. Samotné mi je divné, že děti dnes řada rodičů až neúměrně ochraňuje (aby nešlapali do kaluže a neumazali se), nevysvětlí jim pravidla bezpečného chování v nebezpečných situacích (neukážu mu, jak se zachází s nožem nebo sekyrkou, ještě by to mohl opravdu zkusit!), a pak je najednou bez varování vypustí „na volno“. Ani já nebyla nikdy ponechána úplně bez dozoru, dokud si rodiče nebyli jistí, že se o sebe dokážu postarat, jenže k tomu postarat se o sebe mě dlouhodobě vedli.
I proto jsem ráda, že jsem si dokázala při výchově zachovat zdravý selský rozum.Starsi syn do dvou let jen lezl, tak vždy rukavice, lacláče a lozil venku. Vždyť se doma prevlikne 😂Lidi nechápali, on byl takhle schopnej lizt deset km. Jeden problém Teda řeším a to, že chce mladé jezdit sám do školy, takže ho poctivě bereme na kolo do provozu a učíme jak se chovat, reagovat, ale upřímně, nechce se mi ho pustit. Bojím se, protože když ho vidím, jaký kraviny na tom kole dělá…. Ale vždy si vzpomenu na sebe a prodejcham to😂😂😂Moje dítě od první třídy chodí sám do školy, od osmi let dokáže nasednout na vlak a dojet k babičce (by jste nevěřili, kolik lidí s tím mělo problém a vyčítali mi to) od mala ho učím se orientovat v jízdním řadu atd. S druhým, o 7 let mladším, se snažím postupovat stejně, ale upřímně, už je to těžší, občas mám totiž pocit, že jdu proti proudu víc než u staršího. Další dítě nebude, mám strach, že už bych si tu svoji výchovu neobhajila.
Jste dobrá, i v té sebereflexi. Díky za zajímavý příspěvek a držím palce.