Můj názor je, že učitelé všech předmětů – včetně matematiky – by měli vyučovat tak, aby jejich předmět žáky zajímal. Co nejvíc jejich žáků. Zaujetí je totiž pro učení klíčové. Dokonce si myslím, že škola by měla fungovat tak, aby tam děti chodily, i kdyby nebyla povinná. Aby jim to dávalo SMYSL.

Povinná maturita z matematiky by způsobila, že matikáři by ani nadále nemuseli tuto výzvu řešit. Abych nebyl nespravedlivý, část matikářů ji už vyřešila, část ji řeší, ale ostatní nikoli. Těch je opravdu hodně, a ti pak s despektem pohlížejí na děti, které nezaujali. Vinu vidí výhradně na jejich straně.

Matematika jako volitelný maturitní předmět bude naopak dlouhodobě nutit učitele, aby se zamýšleli nad tím, co a jak vyučovat. Jinak si ji už nebude vybírat téměř nikdo. A podle mého by školám velmi prospělo ještě něco radikálnějšího: kdyby byla dobrovolná celá státní maturita. Ukázalo by se totiž, kolik rodin skutečně považuje tuto zkoušku za nepostradatelnou.

Co kdyby se středoškolské vzdělání zase uzavíralo jen maturitou školní? U nemála škol, a to spíše středních odborných než gymnázií, vypadá školní maturita docela rozumně už dnes. Studenti předvádějí výsledky své práce, něco, co sestavili nebo navrhli. I na všeobecně vzdělávacích školách můžou žáci (nebo skupiny žáků) představovat, co vymysleli. Maturita v tradiční “gymnaziální” podobě je už překonaná. Má pouze právní význam toho kusu papíru.

Styl výuky, který na ni připravuje, nemůže vést ke kvalitnímu vzdělání. Ba co hůř: většinově škodí.

Dám příklad z češtiny – ale v matematice to je stejné. Středoškolská čeština se tváří, jako by všichni studenti měli jít studovat bohemistiku. Na chvíli se tak musí naučit různé podrobnosti z jazykové teorie, ale nijak se tím neučí opravdu jazykem vládnout. Povinná maturita pomáhá tento stav udržet, tím ale problém zároveň zvětšuje. Žáci se učí to, z čeho budou zkoušeni, ale učí se to s nechutí (protože to nepovažují za smysluplné, je to učení pro zkoušení). A vědí, že se jim to taky velmi rychle z hlavy vykouří.

Jsem přesvědčen, že kdyby těžištěm výuky a cílem učení bylo osvojit si praktické využití jazyka (nebo matematiky), i slabším dětem by dávalo smysl podat nějaký výkon.

Nikdy jsme se vlastně nedozvěděli, co důležitého má státní maturita přinést. Pokud to měl být standard kvalitního vzdělání, pak se to nepovedlo. Hlavní zárukou kvality by totiž měly být ty čtyři roky kvalitního studia. A kvality na školách se dosáhne pouze tehdy, když se učitelé budou snažit, aby žáky jejich předměty zajímaly. A bude se jim to dařit. To se ovšem vracím k začátku své úvahy.

Oldřich Botlík je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty UK. Od začátku 90. let pracuje ve vzdělávání jako konzultant. Pomáhal připravit nový systém financování regionálního školství a také grantový systém ExTra na podporu inovativních učitelů a škol. Formuloval hlavní zásady školského zákona a zákona o odloženém školném. Je spoluautorem projektu KALIBRO. Učitelé se v něm dozvídají, jak jejich žáci dokážou použít své znalosti a dovednosti v nových situacích i jak se ve škole cítí.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let