Ministerského doporučení ke slovnímu hodnocení se není třeba bát, dává učitelům spoustu možností, myslí si Ondřej Lněnička. FOTO: Archiv Ondřeje Lněničky

Ondřej Lněnička: Hodnotit v pololetí slovně? Máme spoustu možností, není třeba panikařit

Sotva jsme se rozkoukali po nestandardním konci minulého školního roku, už je tu zase vysvědčení. A opět byla většina pololetí v distančním či silně upraveném režimu. A do toho přichází nová výzva. Ministerstvo školství totiž vydalo konkrétní doporučení, jak by mohlo vypadat pololetní hodnocení. A právě toto doporučení rozlítilo či vystrašilo celou řadu učitelů a ředitelů. Oprávněně? Odpověď je trochu složitější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Učitelský terén je aktuálně velmi citlivý. Ve školách se většinou neustále rozvíjejí metody distančního vzdělávání. Když se k tomu přidává nejistota dalšího vývoje s často se měnícími opatřeními, získáme mix, který nevytváří atmosféru přístupnou dalším významným změnám. Vše má vliv také na stabilitu učitelské duše, obzvlášť když se blíží konec pololetí. 

Samotný materiál ministerstva začíná slovem „Doporučení“. A to je důležité si neustále opakovat. Není závazný, ale doporučený. Na druhou stranu je ale v českém školství klasický zvyk, že to, co je doporučené, je vlastně závazné. Čistě pro jistotu. V onom Doporučení najdeme zásadní pasáž, která způsobila největší debatu. Jedná se o doporučení hodnotit na vysvědčení slovně.

Slovní hodnocení je pouze jednou z forem hodnocení, má svá velká specifika, klady i zápory, a ve školách v České republice není běžně využívanou formou pololetního hodnocení. Když učitel, který učí několik desítek (často i více) žáků, dostane toto doporučení 5. ledna, kdy zbývají jen dva týdny do uzavření klasifikace, a představí si, co ho čeká za sepisování, k tomu ještě v distanční výuce, není se absolutně čemu divit, když se mu dostaví obavy, ba možná i panika, nebo dokonce naštvání. Do toho se přidají média, která právě doporučení ke slovnímu hodnocení dají do titulků, a je o zábavu postaráno.

A zde přichází role ředitelů a vedoucích pracovníků. Pokud škola slovní hodnocení používá běžně, pak tam nikoho Doporučení nemohlo nikterak rozhodit. Když je ale situace opačná, musí vedení školy vyhodnotit, jak jsou učitelé připravení a jestli je možnost takovou formu v krátkém čase zavést. Je potřeba otevřít toto téma s kolegy a společně je probrat. 

Náznaky větší a větší podpory formativního hodnocení i z nejvyšších míst máme v Čechách už delší čas. Teď je k dispozici i jasný ministerský materiál, který tyto formy nejen doporučuje, ale také legitimizuje.

Doporučení totiž jasně stanovuje, že na vysvědčení lze hodnotit známkou, nebo slovně, nebo kombinací. A to je vlastně skvělá zpráva! Umožní to sborovnám sejít se a diskutovat, jak vlastně hodnocení tvořit, co vše do něj zahrnout, co ne a v jakých případech volit alternativní metody. Známka totiž nemusí vzniknout jen sumativním průměrem získaných známek. Můžeme zapojit sebehodnocení žáků, popisnou zpětnou vazbu podle předem dohodnutých kritérií a další. Přesně podle toho, jak to bude každé škole vyhovovat. A i to lze v doporučení ministerstva najít. 

Ještě nedávno zaznívaly i hlasy, které navrhovaly pololetní vysvědčení zcela zrušit. Ale nemohu se zbavit pocitu, že bychom se tím připravili právě o skvělou příležitost otevřít téma hodnocení na našich školách. Nehledě na paniku, kterou bychom tak přenesli na žáky a rodiče, především v závěrečných ročnících.

Sám jsem opravdu rád, že materiál vznikl. Netěší mě, kolik učitelů kvůli tomu zažilo emotivně vypjaté chvíle. Faktem ale zůstává, že náznaky větší a větší podpory formativního hodnocení i z nejvyšších míst máme v Čechách už delší čas. Teď je k dispozici i jasný ministerský materiál, který tyto formy nejen doporučuje, ale také legitimizuje. Naznačuje nám, kudy se bude do budoucna hodnocení v českých školách ubírat, a dává učitelům volnost v tom, kudy vykročit. Můžeme si zvolit, jaké první kroky budou ideální a jakým tempem chceme jít. A jak říká Josef Dvořák v nesmrtelném filmu Černí baroni: „Tak je to správné, tak to má být.“

Ondřej Lněnička je ředitelem Základní školy profesora Švejcara v Praze 12. Říká o sobě, že je věčný pedagogický snílek, propagátor žákovských parlamentů a neustále se učící učitel. 

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments