V půlce září přišla devítiletá dcera Meda ze školy a provinile oznamovala, že se jí na výtvarce nepovedl obrázek a dostala čtyřku.
„Tys to nestihla dodělat?“
„Stihla.“
„Tak sis povídala s kamarádkou a rozzlobila jsi učitelku?“
„Ne.“
„A tobě se obrázek líbil?“
„Asi se mi nepovedl. Paní učitelce se nelíbil.“
„Ale já se neptám, jestli se líbil paní učitelce. Ptám se, jestli se líbil tobě.“
„Jo, ale asi se mi nepovedl.“
Připomnělo mi to repliku z filmu Páni kluci, kdy učitel říká hlavnímu hrdinovi: „Jestlipak víš, proč tě teď seřežu?“ „Protože jste silnější.“ Zkrátka jsem nemohl uvěřit tomu, že by za známkou mohl být jen jiný estetický vkus paní učitelky. Že je obrázek hotový, vytvořený se snahou, zaujetím, a přesto dá dítěti 4? Blbost.
Jel jsem obratem do školy a chtěl obrázek vidět. Cestou jsem se připravil na leccos. Kulantně řečeno – nemyslím, že Meda bude vynikat uměleckým projevem, omalovánky oproti dalším třem dětem nezvládala dle představ výrobců. A pak jsem ten obrázek viděl! Byl fascinující, imaginární, skladba barev se mi zdála tak rafinovaná.
Zkusil jsem s paní učitelkou vést konstruktivní polemiku o smyslu známkování výtvarky, o jedinečnosti estetického soudu. Jenže dialog je ohnivá hra, a když se nedaří zapálit první sirku, neohřejete se. A to se nám stalo. Pochopil jsem, že mé vidění učitele, žáka, dětského výtvoru jsou s vizemi paní učitelky neslučitelné, že na ni mluvím z jiného světa a ona mi nerozumí, že snad chápe slova, nastavení, ale jádrem střetu byl kulturní šok dvou cizinců.
Mezi jejími slovy o „nesplněném zadání“ a „zaostalé technice neodpovídající věku dcery“ jsem spatřil převozníka, co mě zve na vor jedoucí do mého dětství. Nechal jsem se na vlnách učitelčiny dikce unášet do ZŠ Květnového vítězství na Jižním Městě raných osmdesátek minulého století, mých osmi deseti let. Jen jsem čekal, jestli se mě opět pokusí rozsednout, tak jako naše korpulentní paní učitelka v první a druhé třídě, nebo jako ve třetí a čtvrté mě drapne za chloupky u uší – však ona ví, kde to bolí nejvíc – a vynese toho smrada bez respektu za vstupní dveře školy! Ze snového retrovýletu mě probral budík, ne, školní zvonek to byl. Ale jako bych se nemohl z veletočivé časové eskapády probrat, dokonce mě napadlo, že není správné řídit po tak intenzivním opiovém zážitku. Konečně jsem v městském parku procitl a ze souostroví Gulag klestil cestu opět k dnešku.
Medě, aby se nebála, jsem doma vysvětlil, že z výchovy nemůže propadnout, z čehož logicky rychle vyhodnotila, že v tom případě dostala nejhorší známku, co mohla. Tak jsem rezignoval na slovní chlácholení a přinesl obrazy van Gogha (kopie). Jen zvolala: „Jé, to je hezký!!“ „A jestlipak víš, proč má uříznuté ucho? Protože namaloval třeba tuhle mazaninu s názvem Havrani nad obilným polema paní učitelka mu to ucho uřízla. Tak nebuď smutná, čtyřka je sice blbá, ale uříznuté ucho je horší.“ Meda poznala, že si vymýšlím, a začala se smát. Lépe jsem ji ze situace vyvést neuměl.
Který rodič to nezažil? V prosinci pobíhá dítě plno nadšení s aktovkou kolem vánočního stromečku a musíme ho přemlouvat, ať ji alespoň na noc sundá, aby během prvního měsíce v české škole přišlo o iluze. Jen zíráme, jak je jeho přirozená touha a snaha po vědění čtvrcena napřed mračouny za nepřesné obtažení nějakých spirál a záhy je mrskáno trojkami, čtyřkami za zákonité omyly mláďat. Jako bychom chtěli zmrskat hříbě, že se mu po narození klepou nohy a stojí málo elegantně!
Nikdy nám nemůže být odpuštěno, že za plného vědomí o nesmyslnosti stávajícího stavu dusíme kus po kuse neomezenou dětskou vůli po vědění. Cejchujeme je nějakými čísly a jim nezbyde nic jiného, než vrůstat do tohoto světa kvantifikace a výkonu, prostého jakékoli sociální solidarity či respektu k estetické rozmanitosti. Nerozumím tomu, jak mohou lidé (třeba já!) v tichosti přihlížet, jak člověk s nižším empatickým prahem uniformuje jejich dítě do pasivního článku naší zamračené společnosti.
Začali jsme s manželkou vážně přemýšlet o alternativní škole pro naše děti. Nakonec jsme došli k závěru, že první dcera měla vynikající učitelku, která byla bez nadsázky prodlouženou rukou rodičů, že platíme daně, žijeme v nejbohatší části planety a prostě budeme tlačit zevnitř. Tato společnost je natolik zabezpečená i kulturně vnímavá, že není důvod, aby neměla ve školách elitu společnosti, aby nedokázala rozlišit, kdo na školu patří a kdo nikoli, a aby pedagogická odbornost a didaktický talent nebyly rozpoznány a ohodnoceny jako ty nejprestižnější dovednosti i v české kotlině.
Medy obrázek s jejím příběhem jsem uveřejnil na internetu a ohlas mě naprosto šokoval. Text se stal virálem. Skrze sociální sítě se do naší domácnosti vlomila druhá tvář české mentality – bryskní postřeh pro demaskování dogmatismu, činorodost i krutá ironie, která ničí tupost vtipem. Musíme založit iniciativu rodičů, ale i učitelů a vytěsnit ten odlidštěný chlad, který sálá z českých škol.
Peter Chvojka vystudoval mediální studia a žurnalistiku na Fakultě sociálních studií MU v Brně a doktorské studium dějin novější české literatury na ústavu bohemistiky FF JU v Českých Budějovicích, kde nyní působí jako pedagog. Zabývá se hermeneutikou, tzn. teorií rozumění a interpretací uměleckého textu. Životem na venkovském statku, domácností bez televize a každodenním vyprávěním jednoho příběhu čtyř potomkům ve věku 5-15 let polemizuje se zaběhlými hodnotami moderní společnosti, zvláště s českým školstvím.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
nejsem zastáncem alternativního hodnocení , známka je známka, ale u výchov ať již tělesné či výtvarné bych hodnocení zrušil úplně. Obrázek samotný je úžasný, závidím um a fantazii autorce.
Zrovna u tělesné by mělo známkování být přísnější. Každý jsme nějak stavěný, každý máme na něco talent. Když člověk není běžec, zase může zvedat váhy a nabrat body na známku jinde. Ale když je někdo vyloženě slaboch, proč ho hodnotit za 1 z tělocviku.
No třeba by to ti, kterým tělocvik tolik nejde, nebrali jako předmět, kterému je potřeba se vyhnout nejlépe osvobozením z tělocviku a mohla se z toho stát zajímavá pohybová alternativa k sedavemu způsobu života. Třeba by ty děti mohly zkoušet, který sport by je bavil a třeba by si teď nebo později v životě našly nějaký oblíbeny pohyb. Proto je to výchova..
Já jsem tělocvik vždycky nenáviděla, měla jsem z něj trauma a pokaždé sevřený žaludek. A to ne proto, že by mi vadil pohyb, ale proto, že pro malé děcko je to ponížení a nekonečný výsměch za podpory učitelky v situaci, kdy prostě na tu pitomou tyč nevyšplháte, neuděláte výmyk na hrazdě případně dokonalou stojku na rukou. Pro mě jako jedničkáře (učivo) pocit naprostého selhání, kdy nemá smysl se o cokoliv snažit, když to bude zase za pět a všichni se mi vysmějí. Hodnocení výtvarné, hudební nebo tělesné výchovy je zcela zbytečná věc a mělo by se zrušit.
Musím Vám dár za pravdu, ač ten který se daleko více těšil na tv. než na kreslení , fyziku atd. jsem dosud nepochopil, a to je mi už drahně let, důvod známkování tv, hv, kreslení. Lze hodnotit v rámci motivace jinak. Vůbec , hodnocení žáčků první tř. by je mělo spíše inspirovat, než jim školu, do které se těšili, znechutit
Známkování za kreslení. Vzpomínám dodnes na 60 let starou křivdu. Kreslili jsme podle předlohy vycpaného ptáka. Ve snaze vylepšit si nevalné známky jsem doma výkres pečlivě dodělal a pak nakreslil ještě jeden, mnohem lepší. Při odevzdávání spolužák pětkař neměl žádný, tak tím horším jsem ho zachránil. Ja dostal za -3 a on výbornou jedničku s umístěním díla na nástěnku nejlepších prací. Ta moje patlanina s jeho jménem tam visela do konce roku.
To je super učitelka, když dovede pochválit pětkaře🤗
Jaké čudo, i hovádko zvládlo písmenka…
tohle mi vysvětlila moje třídní. Když jsem dostal za muj výkres za 4 a vzmohl se k protiargumentaci, setřela mě: mě nevadí že „tajně“maluješ výkresy pro kamarády ve třídě, mě vadí že pak nestíháš svoje a od tebe chci něco lepšího!“ Často si na to vzpomenu, hlavně když mám pocit nedoceněnosti 🙂
Pro malého fotbalistu a rychlého běžce, kterému ale fakt nejde matematika, je zase ponižující, když se mu děti smějí, jak ten příklad neumí spočítat. A je rád, že si posílí sebevědomí na té pitomé tyči. Sorry, proč být k jedněm nešikům chápaví a ke druhým ne?
upřímně lidem co neumí matiku se nikdo nesměje, protože jich je větší část. naopak lidem co umí matiku se nadává do šprtů a podivínů. A i na gymplu jsou technicky nadaní jedinci považování za „divný“
Ano, to je gro diskuze o značkování všeobecně. Ale ja si nemyslím, že značkování je zcela špatně. Mohlo by mít asi jemnější škálu, ale není na škodu, když máme způsob jakým rychle a vcelku spravedlivě zhodnotit správnost pochopení učiva. Ale je důležité, aby toto hodnocení bylo dítěti správně podáno a vysvětleno. Ze nejde o to, ze dostane jedničku nebo petku, ale o to, zda chce a je schopen danou tematiku pochopit a zda je tato pro nej v životě nezbytná, či zda je “pouze užitečná” pro uchopení jine látky pro nějaký konretni obor. Například určitě je pochopitelné, že dítě získávající podprůměrně hodnocení v jednom předmětu a excelujici v jiném nebude “flákač”, takže není důvod ho decimovat. Naopak je potřeba upozornit rodiče, na jeho zaměření, aby ho rozvinuli a pomoci mu v rámci povinných osnov překonat překážku v pro něj nezajimavém předmětu. Známkování má svůj význam a znám spoustu učitelů, kteří ho jak dětem tak rodičům dobře předávají. Pětka není postrach, je to informace, ukazatel směru. Stejně jako jednička není odměna, ale pobídka, směrovka. A děti samy se známkami pokud od začátku správně chápou jejich význam nijak nevymezuji vůči svým vrstevníkům. Pokud tomu nepomůžou učitele nebo rodiče. Proto apeluje na všechny, aby takto vybavili své žáky a potomky. Aby jim vysvětlili, že do školy nechodí pro známky, ale pro informace a do komunity, která je má bavit a rozvíjet, nikoli dehonestovat a stresovat.
Bohužel toto učitelka neví,nechápe spíš nechce,praxe je taková že nejdříve dává jedničky i tam kde si je žák nezaslouží a pak s patřičnou razancí,zvýšeným hlasem a zamračenou tvaří to dává těm dětem sežrat i za to že jí někdo zrovna naštval.Katastrofální neprofesionalita která se stala na našich školách normální, a rodič ten se bojí ozvat aby se po jeho potomkovy ,,vážená“ paní učitelka novozila do konce povinné školní docházky.
Chyba rodičů – lze vyměnit školu nebo třídu, aby jí ta učitelka dál neučila. Navíc od šesté třídy se jí zbaví… 🙂
Pokud je škola malá pouze s jednou třídou pro daný ročník vyměnit lze těžko. Pokud je nejbližší jiná škola 10km a více tak bych se osobně bála poslat samotné dítě na 1. stupni tak daleko. I ja sem ve škole nevynikala a byla za hloupou. Nikdo se mnou nikam nedošel aby zjistil proč? TV byla jednoduchá měla jsem v dětství nemocné srdce tak sem i tak měla zvláštní zacházení spoustu věcí sem nesměla nebo jen v omezené míře. Pamatuji si že při olympiádě v 6. tř byly povinné 2 běhy (neměla sem povolenou narozdíl od běžné hodiny výjimku) 60m ještě ok i když samozřejmě poslední 🙂 na 300m i když sem střídala běh a chůzi sem jim na konci omdlela a nemohli mě celou minutu probrat.. měli z toho tenkrát hrozný průšvih před inspekcí. Matematika spousta nezasloužených špatných známek (na SŠ z vlastní iniciativy na PPP zjistili že mám diskalkulii) HV celkem pohoda hraji na hudební nástroj a zpívala sem do porodu 1. dítěte ve sboru (už není bohužel čas) a VV naopak jeden ze 2 předmětů kde sem neměla horší známku než 1- (dle toho sem si vybrala i kadeřnický obor abych využila kreativitu a lásku ke kreslení) tam už byla nejhorší znamka 3 😂 a to po prázdninách kdy sem neměla díky brigádě čas vzít tužku do ruky 😎 takže ano znám takové tipy učitelů.. co nemají o dětském rozvoji a podpoře jejich kreativity najít případně jiné řešení jak dojít k „cíli“ ani páru 😞 krásné rčení říká že „všechny cesty vedou do Říma“ bohužel v českém školství tam ve většině případů vede jedna fixní a vše ostatní je špatně 😐 a ničí tak ve většině dětí obecnou lásku k učení a zkoumání.
Když je tedy známkování ukazatelem směru proč musí žák opakovat celý ročník jen kvůli směru který mu nejde?
Souhlas. A já ve výkresu hada nevidím. Je to patlanice.
Zdeno, zkuste se podívat ještě jednou, nebo dvakrát – a uvidíte ho. Je pěkně stočenej uprostřed – asi rozvetlé voňavé louky (pro Vás uprostřed výkresu). Já ho vidím, se srandovní ocasní ploutví. To muselo „soužkuučku“ bez špetky fantazie pobouřit…
Medo, skvělé dílo!
Ten had je tam přeci viditelný na první pohled,přesně,jak jste to vysvětlila.Take si myslím,že na tak malé dítě je to skvělé dílko, paní učitelka by nejspíš nemela učit vv, kde se má fantazie dítěte povzbuzovat a ne udupàvat
Přesně tak-je to krásný obrázek,veselý a plný energie.Je to prostě asi „jenom soudružka“…
Přesně, had je úžasný a ta rozkvetlá louka mě úplně nadchla. Medě tleskám 🙂
Je to nádhera. Krásné barvy, fantazie, opravdu hodně povedený obrázek
Obrázek She-Wolf (Vlčice) od Jacksona Pollocka také vypadá spíš jak (kráva) a přesto jde o uznávaného malíře. Umění by nemělo mít hranice a dětská fantazie již vůbec ne. A to je přesně ten problém celého školského systému. Udělat z vyjímečných lidí partu poslušných pitomců. Obávám se paní Zdeno, že ve Vás už je to velmi zakořeněno. Ale to neva. Podstatné je, že vy sama jste určitě šťastná a spokojená. 🙂 Jen ten pocit, prosím, neberte i ostatním. 🙂
A vidíte, to je ten rozdíl ! Já jej vidím !!!
Já tam hada viděla hned. Teda chodila jsem na grafárnu, kde intenzivně rozvíjeli naši představivost. Třeba jsme udělali skvrnu a pak jsme přemýšleli co nám to připomíná a udělali z toho obrázek. Někdo se prostě kouká do mraků a vidí tam tvary a někdo ne. Matematiku po nás od třeťáku nechtěli. Viděli, že to opravdu nemá smysl :o) Holka si s obrazem dala práci. Čím déle na to koukám, tím víc se mi to líbí.
Já tam viďím to co dělá pas na rohu u zdi. Pravda i had může být stočený jako hovínko.
Vy ho nevidíte??? To snad ani není možné. Ten had je přímo uprostřed! Je nás v rodině pět, tři dospělí a dvě malé děti. Všichni hada vidíme. Nechápu , že Vy ne. Není to patlanice, je to výkres 6tileté holčičky v první třídě. Co byste chtěla? Umělecké dílo?
dovoluji si opravit: 9-lete holcicky – jinak taky hada vidim – hlavne v te soudruzce….
tak to jste, Zdeno, úplně slepá 🙂
had ta, je. dokonce je poznat i kde má hlavu a kde ocas 🙂
Tak já ho tam vidím a nejsem zastáncem patlala Knížáka.
Zdena: Tam není had zato tady je kráva.
Ale o to přece nejde jestli ho tam vidíte nebo ne, mě učitelka vv říkala že jsem natěrač ale neukázala ani nevysvětlila jak se tráva maluje,pro ní to tímto konstatováním končilo.
Jenom doufám Zdenko, že nejste učitelka 🙁
a já v tom zase vidím úžasnou malířku
Protože známkování celé, je hovadina. 9 let základního vzdělání probíhá porovnávání budoucích lékařů, právníků, ekonomů, architektů s popeláři, stavebními dělníky, instalatéry a prodavačkami na hodnotící škále 1 – 5. Je to normální? Budoucí popelář bude těžko mít stejné možnosti uspět jako budoucí lékař. Je to tedy lůzr? Ne, může to být naprosto skvělý člověk, kterého školní systém frustruje a formuje do zamindrákovaného jedince. Základní škola má tu strašlivou nevýhodu, že z ní svoje dítě nemůžete zachránit. Podívat se trýznitelům zpříma do očí a zakřičet jim do obličeje: „Ano! Máte pravdu. Je to nevzdělavatelné hovado, beru ho ze školy pryč. Sorry, že žijeme!“ Ne, musíte ho nechat trpět dál a den za dnem mu opakovat, že ho i přes veškeré špatné známky milujete nejvíc na světě. Musíte mu všechno donekonečna vysvětlovat a dřít, protože, pokud to nevíte, nejdůležitější je domácí příprava. Na tomto poli je třeba působit co nejvíce, učitel je pouze průvodce učivem, všechno ostatní je na žácích a jejich rodičích. Neuvěřitelné! Jane Ámosi, co ty na to?
Nesouhlasím. Známky jsou jenom známky. Těžko bude dítě stresované ze známek, když jeho rodiče je budou ignorovat. Jenže často svému děcku tleskají za jedničky, ale jejich reakce po přinesení čtyřky je jaká je. Tys o nestihla? Děláme si to sami, známky jsou jen známky. Hada vidím, ale to nic neznamená, protože neznáme přesně zadání práce.
hahahaha nespočítal rovnici!!!
Vážně jste někdy tuhle větu ve škole slyšela? 😀 Trochu mimo ne?
Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….
Mam stejnou zkusenost. Nakonec jsem i z VS odesla kvuli TV. Uz jsem dal nevydrzela snaset to ponizovani. Jaka uleva chodit do prace a nemit hodiny telocviku.!🙂
Úpně s vámi souhlasím, tělocvik jsem nenáviděla! a to jsem třeba osm let chodila na gymnastiku. Ten školní spočíval v běhání do zblbnutí kolem tělocvičny – hřiště, stupidní rozcvičky a někdy se stihlo i něco jiného. Ale začínal tím, že nás několik z gymnastiky učitelka urazila a následovala poznámka, že nemáme správný úbor – nosily jsme gymnastický dres a měly jsme mít trencle, tričko a jarmily. A výchovy by se vůbec známkovat neměly, ne každý je hudební génius, budoucí akademický malíř či vrcholový sportovec.
V tom známkování s Vámi plně nesouhlasím. například já měl tělocvikáře, který neznámkoval aktuální výkon, ale to, jak jsem ten výkon zlepšil oproti předchozímu. Co se malování týče, tak bych byl pro aby se známkoval výkres v kontrastu s vysvětlením autora. když dokáže vzhledem k svému věku rozumě popsat a vysvětlit své dílo, tak za 1. Kdo jen strojově nakreslí něco, co si myslí, že se od něj čeká, klidně za 4. „Výchova“ má podporovat a rozvíjet talent. A ta holka ho má na rozdávání.
To Peter Chvojka: Tu poslední větu řekněte své dceři!
Souhlasím, současná podoba známkování nese spoustu negativ, navíc známkování obecně je ožehavá záležitost, kdy jakákoli forma hodnocení se může stát při špatném užívání „ničící zbraní“. Na druhou stranu učitel také potřebuje nějaké nástroje, jak usměrnit a směrovat ty žáky, jejich chování je ignorantské k výkladu, nedělají to co mají a rozkládají tak morálku třídy, a to včetně nebo možná zejména v hodinách výchov, které žáci nezřídka vnímají jako chvíle volné zábavy. Nepopírám, že to to do velké míry může být způsobeno zkostnatělým přístupem některých učitelů a zastaralými obsahy výuky.
Také je pravda, že ve VV záleží i na kritériích zadání, ovšem v případě, když jimi učitel sleduje rozvoj konkrétních kompetencí. Nicméně, řešit neuposlechnutí špatnou známkou za obrázek, který, ačkoli těmto kritériím možná neodpovídá, nýbrž sleduje jiné výtvarně-vizuální kvality a dítě jej svědomitě vypracovalo, je neodpovědné a naprosto ignoruje osobitý autorský rukopis a zaměření. Osobně bych to třeba řešila ohodnocením vzniklého dílka nezávisle na zadání a požadavkem na vypracování ještě jednoho obrázku, tentokrát dle zadaných kritérií.
Medin had je velice zdařilý a vyznačuje se pěknou technikou malby. Oceňuji zejména originálním způsobem vyváženou kompozici a vrstevnatost, kdy je had částečně zakrýván všudypřítomnými květinami. 🙂
Tělocvik mě nebavil. V učňáku kór protože na nás koukali z galerie kluci. Se nebudu ztrapňovat, né? Takže uč. Košutová výmik, já ne, uč.za pět, já jo. Košutová šplh, já ne, uč.za pět, já jo. Tak jsem měla trojku z tv
akurát ste sa nevyhovárali na učiteľku, keďže za to predsa mohli tí chalani 😀
Děkuji za tuto skvělou a výstižnou odpověď!
Vystihla jste to přesně.Prošla jsem si podobnými stresy a tv nenáviděla.Teprve na VŠ jsem pochopila,jak skvělé je provozovat sport. Známky ve vv,tv,hv, méně talentované odrazují,stresující a přivádějí až k nenávisti k předmětu,což pramení z bezmocnosti a postupe snižované sebedůvěry
Naprosto s Vami souhlasim
a o tom to je. Každý umíme něco. Takže je to v podstatě spravedlivé
Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….
zkuste to brat trochu objektivneji, pote bude mit vas prispevek asi vetsi vahu…
No do ted vidím ty jediné dve dvojky mezi jedničkami na vysvedčeni tělocvik a kreslení
Někomu nejde tělocvik??? Na skákání přes lavičky apod. musí mít člověk talent??? Neomlouvejte a neplette si lenost s nějakym skutečným problémem….
Já v 16. vážila 20 kg. Nejsem anorektička, jen drobná. Lenivá jsem nebyla, dělala jsem gymnastiku. Medicinbal jsem nemohla zvednout, natož hodit. Krom jednoho roku, kdy jsme měli právě tu gymnastiku jsem z tělocviku měla 3. Já si z toho nic nedělala a tělocvik jsem měla ráda, ale opravdu myslíte, že je správné srovnávat kolik zvedne 70 kg chlap a 20 kg holka a podle toho psát známky? Kdyby aspoň úměrně k vlastí váze… Zato v gymnastice jsem předváděla kousky, že učitelovi přecházel zrak.
Já v 6 letech nevážila ani 20 kg (pokud tedy opravdu nemyslíte v 16. letech, protože potom leda tak lžete). A také jsem dělala gymnastiku – a právě proto jsem byla silnější než všechny ostatní děti ve třídě a to včetně kluků 😉 Což vydrželo až do konce základní školy (v některých věcech i teď téměř ve 30). To, co nejvíc gymnastka potřebuje je síla, jinak by nemohla dělat cviky, které se v gymnastice dělají. Takže milá paní, nelžete tu, ano?
Já dělala gymnastiku celou základku. Sílu na cvičení jsem měla, šlo mi to celkem dobře. Ale medicinbal jsem neuzvedla též a hodit jsem jej také nedokázala. A skok do výšky, což by se u gymnastky asi předpokládalo, že zvládne, jsem se nenaučila nikdy. Naštěstí naše paní učitelka TV byla správňácká úča a nikomu za jeho nedostatky nedávala špatné známky. Ocenila každého v tom co uměl nejlépe. Takže, milá paní Michaelo, jste pravděpodobně, oproti mě a paní Mileně, genius, který vše zvládal levou zadní, nicméně tu lžete a říkáte hlouposti. Akorát o tom tak nějak netušíte, že je to hloupost.
Tak potom asi nevíte, co to je opravdu dělat gymnastiku. Ale pokud někdo neuzvedne medicinbal a nehodí s ním (na základce maximálně 3kg), tak těžko udrží váhu vlastního těla například ve stojce, těžko udrží váhu vlastního těla na hrazdě či bradlech, atd. atd. atd 😉
No záleží na způsobu hodnocení, já jsem taky nevyšplhala a skok přes kozu byl utrpení… Mimo školu jsem ale chodila hrát volejbal (teda spíš plácanou) a tancovat. Ale to se nehodnotilo. Ještě k tomu jsem poslouchala, že učitelka nechápe, jak je možný, že mně do toho tancování vzali. A podobně je to i s ostatními výchovami, úkolem je přeci děti ke sportu, hudbě a umění přivést a ne odradit.
Vy jste měl při školním tělocviku vážně možnost vyzkoušet různé sporty a nabrat známku „jinde“? My celé čtvrtletí hráli vybíjenou a pak před vysvědčením měli opičí dráhu a gymnastické nářadí na známky. Z té jedné známky a oblíbenosti u učitele pak plynulo rozdělení „za jedna“ a „za dvě“. Principy běhu mi vysvětlil soukromý učitel, když mi bylo 25 a rozhodla jsem se běhat, ani to blbé běhání nás ve škole neučili. Ale známky za něj rozdávat, to ano…
Ano, to je přesně i můj postřeh. Učitelka nás nutila běhat jako šílence, ona sama za námi jezdila na kole, ale že by nás naučila správnou techniku běhu, to ne (obávám se, že jí sama neznala). Tělocvik jsem z duše nenáviděla celou ZŠ i přes to, že jsem byla velmi aktivní, chodívala jsem už jako puberťačka pravidelně běhat se psem atd. Ale tělocvik bylo něco, z čeho jsem se pravidelně vymlouvala jak jen to šlo.
Já zas musel pořád hrát přiblblej fotbal který nesnáším.
Přesně, vždycky pěkně do brány, kde byl většinou klid. Stejně nikdo o stání v bráně nestál, takže pohoda.
A dodnes nesnáším smrad společných šaten, brr…
Terko Váš komentář mě pobavil. Nejvíce asi to, že učitelka sama správnou techniku neznala 🙂 Já jsem tělocvik měla sice velmi ráda a všechny sporty mi tak nějak šly samy. Ale dodnes si pamatuju na dvě věci. První z nich, kdy nás učitelka učila startovat při atletice „z bloku“ a to úplně špatně a když jsem se jí, vzhledem k tomu, že jsem dělala závodně atletiku, snažila vysvětlit, že takto to není správně, tak jsem měla štěstí, že mě jen začala nemít ráda 🙂 A podruhé velmi podobná situace, kdy mě po tom, co jsem od 3 let jezdila závodně na lyžích zařadili na lyžáku v osmé třídě do druhé skupiny jenom proto, že jsem odmítala jezdit jako v prehistorii a píchat v zatáčkách. Doteď mi pokaždé při vzpomínce na lyžák zní v uších „píchnu a otočím“…
Zrovna s tim lyzakem mam uplne stejnou zkusenost….taky druha skupina prej ze se tak nejezdi……tak sem slusne rekl pani telocvikarce ze kdyz sem byl naposled ve Franciji tak tam instruktori co bejvali profi jezdci rikaji neco jineho……a hned bylo zle… 🙂
Vracíme se k bodu 1 – obrazně. Nás na základce učili běhat, hrát a kdeco, cokoliv jsme dělali, nás nejdřív naučili, a pak celoročně známkovali. A ano, i ti největší nemehlové měli nejhůř trojku, a pokud se jen trochu snažili, dostali se i na 2. Čtyřku pamatuju jen jednu za osum let, a to byl kluk, co zásadně neprováděl nic naplno. Takže známkovat ano, ale předtím učit.
Za nás se v tělocviku známkovala především snaha, techniku a výdrž při běhu jsme měli individuální, ale sledovalo se především zlepšování. Jsem z devadesátkové generace, která měla přirozený pohyb i mimo školu a když vidím dnešní děti je mi do pláče. Třetina dětí jsou malý bečky sádla a zbývající většina dětí i když je hubená nemá zpevněné svaly a nezná přirozený pohyb, do školy a na kroužky v mamataxi a když se vrátí domů, tak sednout k počítači. Za nás bylo normální uběhnout 1500 metrů nebo udělat kotoul, ale když vidím přístup dnešních rodičů, kteří berou tělocvik jako přežitek a šikanu, je mi smutno. Polovina dětí má nějaké zdravotní omezení a druhá polovina sport dělat nebude, protože maminka z kdysi něj měla trumíčko, které si 30 let hýčká.
Naprostý souhlas. Známkování „výchov“ (= subjektivní známkování talentu, vloh k nějaké aktivitě) je obrovský nesmyl.
My celkem jo, ale bylo mi to houby platný, protože všechny míče byli na mě těžké. Nakonec mi na košíkovou dali volejbalový míč a stoupla jsem si pod koš, abych ukázala, že jsem aspoň pochopila tu techniku :).
Ty jsi ale idiot…
Tak to já byl v tělocviku naprosté nemehlo, z tělocviku mi byla na základně dávána dvojka a na gymplu trojka – vždy z milosti.
Tělesná výchova je komplexní věc, přesto nechápu, že dostanu za 3 na vysvědčení protože to neumím a tělocvikář tam stojí a neukáže jak na to jen poradí . Naši tělocvikářku si tedy nepamatuji, že by předvedla jediný tělocvičný prvek. Hlavně že radila a neboj se švihnout nohama… nebo no běžela jsi ´podle tabulek na 3 apod…. Když pohyb tak všichni, i ti co ho vyučují! A ne jen chytré rady s kterými dotyčnému nepomůže!
Mně souška tělocvikářka také radila, jak při výmiku švihnout nohama. Tak jsem švihl, jí cukla hlava, a vzorek mé tenisky jí zdobil tvář několik dnů. Kluci mě na výmik přehazovali, na kruzích mě vytáhli… a já poradil s fyzikou.
Otázka není „proč ho hodnotit za 1“. Otázka je, proč, proboha, hodnotit tělocvik. Nebyla by pro děti lepší motivace k pohybu nechat je hrát hry, co je baví (sladké tajemství pro tělocvikáře: ne, vybíjená to v 90 % případů není) nebo jim postavit opičí dráhu, než strávit hodinu stopováním běhu a měřením skoku, čímž je učitel tak pohlcen, že dítě, které už je dostopováno a změřeno zbytek hodiny postává, nudí se (a natahuje moldánky, protože jeho neBoltovskej běh mu vynese tak trojku)
Ano, vybíjená to rozhodně není – „Mami, proč musím hrát hru, při které se dobrovolně necháme bouchat míčem? “ ptá se syn. Tělocvik mu nejde, bytostně ho nesnáší. Je to nejméně oblíbený předmět už po první hodině v první třídě. Nicméně sportujeme – ale jinak – jezdíme na kole, chodíme plavat, bruslit.
Přesně jak píšete. Neustálá vybíjená a házená, což synovi znechucuje hodinu TV. 1x za 3 (4) týdny floorbal (který syn má rád). Dále má v oblibě posilování,kolo,plavání,běh,fotbal….Ale oni neustále jen hrají házenou a vybíjenou. Zvlášť vybíjenou miluje jeden ze spolužáků, který tuto hru používá k ubližování druhých. A z napomínání učitele si nic nedělá. Ono míčem do obličeje je něco moc „příjemného“, zrovna v pátek se syn vrátil s půlkou červeného obličeje a slzícím okem.
mozna te to prekvapi ale z hlediska zlepseni motoriky, rychlosti … obecne pohybu je ta vybijena s hazenou to nejlepsi co se da v telocvicne delat (rozhodne lepsi nez floorbal kterej bez poradny kompenzace udela z deti akorat tak zkrouceny postavicky). sportu zdar ! 😉
Z hlediska rozvoje motoriky,atd…. je především nutné, aby výstupem tělocviku nebyl totální odpor až nenávist k pohybovým aktivitám. Z toho co pozoruju, tak právě tohle nastává až příliš často…
No vidíte já zase měl rád vše krom fotbalu, který se u nás hrál furt… prostě všem se nedá zavděčit.
Právě proto by se mělo (jak vesměs všichni píší) hrát všechno, to si pak každý něco najde. U nás to byl zase pořád volejbal… ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu na podání spolužačky, co to hrála závodně. Pecka jak z děla a mířila vždycky na mě, protože věděla že uhnu a má „zadarmo“ bod….
Je to tak, u nás dávají dětem vybírat co chtějí hrát, a většina si vždycky tu vybiku stejně vybere, pak ještě často jedou basket a ti větší se pokouší o volejbal, máme i pinčesové stoly, ale v každé třídě se najde někdo kdo tv nesnáší, a ten si bude stěžovat na cokoli co se tam dělá, stejně tak tam bude někdo kdo nemá hudbení sluch a neumí zpívat a tak bude těžko asi mít rád hudebku a taky tam bude někdo kdo prosně nemá dané logické myšlení a tak mu ta matika prostě nepude a nepude, ale naučí se klidně znát všechny stromy a kytky a zvířectvo kolem. Ale dnes je obecný problém, že velká část dětí nechce dělat nic, ani to co by jim eventuelně při troše snahy mohlo jít velice dobře, spousta jich nejraději visí na mobilech, a místo toho aby si tedy alespoň doma rozvíjely to, co by jim mohlo jít, a zkoušely přijít na to co je tedy opravdu baví, když už to tedy nedělají ve škole, tak si raději budou skuhrat na sociálních sítích jak je škola blbá. V každé škole jsou učitelé dobří a učitelé špatní, stejně tak jako jsou v jedné a té samé třídě děti které se snaží a pak ty, které na všechno kašlou.. a učitel se může rozkrájet a vymýšlet různé oživení výuky a zkoušet cokoli , tyhle to nezaujme, protože to není počítačová hra, ale fujjj učení…. fuj a ono to stojí víc námahy než jen tak kliknout prstem na myš a nebo přejet přes dotykáč , kde se všechno udělá samoo.. Jak to nejde samo a hned tak je to pruda .. a to já přeci dělat nebudu…
Také jsme na základce jeden rok hráli vybíjenou (pak jsme měli jinou tělocvikářku). Naše učitelka byla nadšená, že máme ve třídě stejně chlapečků a holčiček, takže se pravidelně hrál turnaj kluci proti holkám. Asi si umíte představit, kdo vždycky vyhrál 😀
Proč hodnotit známkou.
Moje dcera byla malé a slabší stavby těla. Nepatřila ve škole k nejsilnějším a nejrychlejším. Při tělocviku jí překážely brýle a bez nich neviděla dobře letící míč, takže ani v míčových hrách neexcelovala. Od malička však chodila na balet, později na orientální tance či rock and roll. Byla velmi muzikální, tanec ji bavil a podle mého názoru měla talent. Šla jsem do školy požádat pí učitelku, zda by nebylo možné při klasifikaci přihlédnout i k těmto dovednostem, aby se dcera tělocviku nebála a aby jí nekazil vysvědčení. Jediný výsledek této mé snahy byl, že se dceři zhořšily známky i ze zeměpisu, který učila tatáž učitelka.
Tak já byl na základce ten slaboch. Měl jsem z tělocviku díky známkování a drezůře trauma. Bál jsem se, co po mě zase budou chtít. Nechápal jsem, proč proč dělat pevně stanovené prostocviky a plnit limity. Já totiž měl rád bruslení, lyžování a třeba turistiku. Bruslil, lyžoval a chodil jsem více a lépe než tělocvikář. Jenže tyto sporty jaksi nebyly v osnovách (možná i proto jsem je měl rád). Výsledek? Nebaví mě běhat, skákat, hrát kolektivní hry. Přitom mi to současně chybí a musím si k tomu hledat složitě cestu. Nevím, jak se posuzuje tělesná výchova dnes, ale určitě by se mělo hledat a podporovat to, pro co má dítě talent a třeba si pak najde cestu i k tomu, na co talent nemá.
Na střední škole jsme naštěstí měli moudrého tělocvikáře. Ten nám dával na vybranou z několika aktivit, poradil jak je dělat a nenutil nás do toho, abychom dělali to, co nám nesedí. Chodili jsme například plavat, ale nenutil nás plavat stylově, neznámkoval podle času, ani nechtěl, abychom skákali šipku … I díky němu dodnes rád plavu.
Dominiku…nejhorší zážitek ze známek ve škole jsem měla, když mi v pololetí střední školy (pololetní vysvědčení se psalo do přihlášky na VŠ) dal učitel známku z TV za 4. Nikdy jsem v TV nevynikala. Byla jsem vždy střevo. Sama bez vědomí rodičů jsem se jako dítě školou povinné přihlásila do Sokola, abych se něco naučila a děti se mi konečně přestaly smát. Ale marné. Nikdy jsme nepřeskočila kozu, nikde jsem nevyšplhala na lano, nikdy jsem neudělala stojku, nikdy jsem neuběhla ani neskočila potřebnou vzdálenost/čas dle tabulek. A že jsem pro to dělala maximum! Ostatní dívky se vymlouvaly, že mají své dny. Já cvičila pořád, snažila jsme se naplnit tabulky. Žel jsem nikdy nedosáhla požadovaného výsledku k mému věku a pohlaví. A tak jsem holt dostala čtverec. A věřte, že mě to dost ranilo! Má první čtyřka na vízo v životě… Jsem přesvědčená, že známkování není ta správná motivace a ve výchovách už vůbec ne. Možná jsem slaboch, přesto si nemyslím, že jsem si onehdy čtyřku zasloužila. A pokud z Vašeho pohledu ano…musím říci, že mi moc nepomohla. Do dnes lepším sportovcem nejsem, ačkoliv mám sport ráda…alespoň u svých dětí 😀
To byl ten učitel vážně vemeno, to se nedá jinak nazvat.
Pokud to měla být jediná čtyřka na vízo, což mohl na konferenci raz dva zjistit, tak mohl přivřít oko, zvlášť na vysvědčení, které s člověkem jde dál.
Mohl k tomu říct:,,Hele, ty tvoje výkony jsou spíš na čtyřku, ale za snahu a s ohledem na to, abych ti nekazil jinak pěkné vysvědčení, ti dám trojku“.
A bylo by to.
Mojí spolužačce, která propadala ve čtvrťáku z betonu, dal učitel čtverku, aby mohla k maturitě, protože už měla udělané talentovky na architekturu a byla v podstatě přijatá. Jinak by měla smůlu.
Druhým koncem celého příběhu je to, že nám tímto způsobem z fakult architektury vycházejí absolventi, kteří potom navrhují konstrukce na hranici neproveditelnosti. Nebo taky za hranicí. A ještě se tváří uraženě, když na to ostatní poukazují.
Tak nechat prolízt z odborného předmětu „z milosti“ už je dost na pováženou. Na druhou stranu, pokud se někdo v tělocviku fakt snaží, ale holt to nedává, tak bych se jako učitelka zamýšlela klidně nad jedničkou, v nejhorším případě dvojkou… Pokud to opravdu bylo tak, jak paní Martina píše, tak třeba tělocvikářka co jsem ji měla na střední by jí dala za jedna…
Ahoj Martino, a vůbec všichni diskutující. Na základce jsem byl ok. Rozhodně jsem z něj nikdy neměl známku horší než za dvě, ale přechod na „výběrovou“ střední školu v Kutné Hoře byl pro mne učiněný šok. V prvním pololetí jsem dostal z TV regulérní 4, dle tabulkových výkonů. Prostě jsem nedokázal skočit dost daleko do písku… Atd. Prostě jsem byl záprdek. Vyrostl jsem až někdy kolem čtvrťáku. Dost trapný. Zatímco druhá třída s jiným učitelem hrála fotbal, my jsem furt někam skákali, běhali, něco házeli, vrhali. No prostě paráda. Ten tělocvik jsem „miloval“. Těď s odstupem více než 20-ti let s radostí hraju volejbal. Ale tohle se mi oravdu vrylo hluboko do paměti.
Taková pěkná „4“ z běhu bude jistě pádnou motivací k lepšímu výkonu.
Ach jo. Pak se můžeme divit, že je české školství tam, kde je…
…zrovna tělocvik se učí ze všeho nejvíc špatně…chybně technicky i tak, že to většinu spolehlivě odradí…
Myslíte, že když někdo dostane 2 z tělocviku tak mu to pomůže v tom být velký sportovec? Nestačilo by, že se aktivně tělocviku účastnil? Že se mu úmyslně nevyhýbá? Protože jen málokdy bude mít rád něco, co ho ničí, třeba posměchem spolužáků nebo učitele.
A proč je hodnotit známkou vůbec? Diktát, kde se spočítaji hrubky, se zaškáluje snadno, test z matematiky rovněž. Ale proboha jak na pětistupňovou stupnici natáhnu obraz, zpěv, hru na hudební nástroj, nebo sportovní výkon? Tady se dostaneme dobrovolný natolik subjektivní, ze je zákonitě ovlivněna do vysoké míry emoatiemi hodnotitele. A přitom je to zcela zbytečně. Slovní hodnocení a rada s návrhy zlepšení daného výkonu, by měly mnohem větší efekt. A tady jsme u časové náročnosti takového modelu. Ano, telocvikář vyučující ve třídě s dvaceti a více dětmi, nemá šanci i při teoretické maximální míře talentu všech žáků okomentoval a náležitě zdokonalit jejich jednotlivé výkony. Od toho jsou zde kroužky, individuální tréninky a v neposlední řadě rodič. Škola muže talent objevit a podpořit jej příležitostmi, jako reprezentací v soutěžích, ale nemá prostor na jeho rozvoj. Tedy: neznamkujme talentové předměty, pokud to není úkolem školy tento talent rozvíjet (tělovýchovné, či umělecké školy). Naopak, veďme děti k radosti z těchto činností, kterou mohou přinášet i netalentovanym jedincům a pomáhejme těm talentovaným najít cestu ke zdokonalení. Omlouvám se za překlepy, píši na mobilu.
Když jsem v r. 1963 chodil na brněnskou stavební průmku, měli jsme vynikajícího učitele tělocviku. Vždy se hrál sedbal, tj. pojíždění po zadku a kopání na branku. Kdo hrál sedbal měl za jedna, kdo chodil do těláku, ale nehrál, měl za dvě, kdo vůbec nechodil, měl za 3. To byl pan učitel.
My jsme měli v prváku na gymplu ještě hudebku. Pí učitelka (v předdůchodovém věku) si nás na začátku poslechla, rozdělila hlasy těm, kteří je měli, a zakázala zpívat těm, kteří mutovali. Jedničku měl ten, kdo si vedl sešit, dvojku ostatní. Byla báječná, moc ráda na ni vzpomínám. Naproti tomu na ZŠ jsme v hudebce místo zpívání psali notové diktáty!!! A to jsme měli čerstvou absolventku…
co je to „slaboch“?
Proč hodnotit za 1 z tělocviku dítě, které je „vyloženě slaboch“? No třeba proto, že se fakt snažilo překonat své hranice a hodit ten míč aspoň o půl metru dál, zatímco ten silák, co s prstem v nose hodí pětatřicet, se kopal do zadku, švindloval a podrazil nohy spolužákovi, by zasluhoval pětku s výstrahou. Ve výchovách se nemá učit výkon, ale přístup. Děti se mají naučit, že pohyb je prima, že existuje hudba, umění a estetično a že je hezké tvořit, na něčem se podílet, něčeho dosáhnout. Ne být trestány za to, že jejich obrázek, se kterým se hodinu mořily, neodpovídá předpisu. Excelentní výkon můžeme ohodnotit výtvarnou/sportovní soutěží, zvláštním uznáním, a nebo se to dítěti vyplatí samo o sobě – když krásně zpívá, je to pro něj potenciální životní výhoda. Předměty, které jsou pro všechny, přestože jsou založeny na konkrétním nadání, by se známkovat neměly, nebo rozhodně ne stylem má talent – nemá talent.
Trovna u telesne vychovy je znamkovani naprosta blbost. Ne kazdy se narodil s dusi sportovce a zbytecna sikana vede jen k tomu, ze dite diky takovym prohlasenim sport zacne nenavidet a vyhybat se mu..
Měli jsme na táboře kluka s nadváhou. Při rozdělování do družstev, pro jakékoliv pohybové aktivity, ho nikdo nechtěl z obavy, že prohrají. Smáli se mu. Až do chvíle kdy došlo na potápění v táborovém bazénu. Když se potopil, tak byl pod hladinou velmi dlouho až ho kolega raději vytáhl, aby se nenalokal. Jaké bylo naše překvapení, když se náš obezita zlobil, že on přece ještě může. Po vydýchání se potopil znovu a japonské lovkyně perel by mo mohly jeho výdrž pod vodou jen tiše závidět. Už si nepamatuji jakého časi dosáhl, ale BYL NEJLEPŠÍ Z CELÉHO TABORA kde bylo několik set dětí. Byl to prostě KRÁL VODNÍKŮ a už se mu nikdo nikdy nesmál.
Prave proto, ze se snazi…. je spousty tech co se snazi a jen proto, ze proste nemaji shury dano si zaslouzi spatnou znamku??? To prosim prominte, ale prave vychovy jsou o tom detem podat co a jak ne jetyranizovat jen proto, ze ja si potrebuji udelat ego a deti mne prece poslouchat musi.
to bych zakázala – mě se stalo že mě paní učitelka známkovala 5 a proč? Protože jsem tělesně postižená a nedokážu šplhat a dělat přemety na hrazdě. Na dotaz mojí maminky z jakého důvodu tak známkovala jelikož jsem domů přišla s pláčem jí bylo řečeno že má svou klasifikaci a tu musí dodržet – jedno jí bylo že mám viditelnou vadu ruky a že potvrzení od lékaře bylo taky. Co říct na tuto učitelku děs a hrůza. Nemůžu děti známkovat jaké má rodové dispozice. Z jednoho vyroste génius na sport, na tanec na malování a z jiného zas „dřevo“. A ten kantor který neumí rozeznat a pochválit a dodat dítěti sebevědomí ba naopak mu ho bere, tam nemá co dělat.
No takoví ti šprti typu ,,Mazánek´´ , dostávaliza jedna z tělocviku, jen aby neměli zkažené vysvědčení s vyznamenáním.
Znala jsem chemického ing. který byl kovaný v chemii, ale češtině dával na frak. Síra klidně napsyl s Y a omlouval se tím, že : studoval jsem chemii, ne češtinu.
Na střední jsme měli učitele, který nám chtěl předat v tělesné výchově především radost z pohybu. Bohužel takových je málo.
klicem bude asi optimalni vyzva pro kazdeho zaka v TV aby mel motivaci vnejsi + postavit hodiny, aby deti nestaly porad v zastupech a mely na vyber, pro motivaci vnitrni
Protože za to prostě nemůže?
No protože je slaboch a nemůže za to.. Něco jiného je, když se dítě nenaučí. Naučit se může každý. Ale vymyk se někdo nenaučí, když je „levej“.
Vzhledem k diskuzním pravidlům uvedu pouze toto : kdyby takový obrázek nakreslila má devítiletá dcera (asi třetí či čtvrtá třída) tak bych jej pro jistotu ukázal klinickému dětskému psychiatrovi a paní učitelce poděkoval za upozornění. Vždyť jediné co ten obrázek připomíná je rozetřený psí výkal na cestě v jarním parku.
No, vzhledem k tomu, ze nejen ja, ale jak plyne z diskuse, i mnoho dalsich lidi vidi na obrazku hada a jeste vnimaji jak barvy, tak zajimave rozlozeni, kompozici atd, pak byste mozna mel zvazit navstevu psychiatra spis Vy. Ono videt neco jen a jen spatne a jen a jen jako vykaly, to byva hodne vazne.
Děkuji za upozornění, ale s návštěvou posečkám, protože v prostředí, kde bydlím, je možnost vidět rozetřené psí výkaly na chodníku v parcích zcela běžná (nemluvě o žlutém sněhu v zimě) a porovnat je tedy s dílkem dívenky se samo nabízí, nicméně máte pravdu v tom, že malovat výkaly, případně malovat s použitím výkalů je na hospitalizaci na uzavřeném oddělení příslušné léčebny.
Nejhorší jsou výkaly padající z úst.
Hezky jste mu to napsal-asi jsme trefili „učitele“ na hlavičku:-))
Moje dcera přinesla ze školy 3 za výkres – odůvodnění – strom je křivý. Podotýkám – kreslili prales, na „křivé“ větvi seděl papoušek.
Nyní má dcera 3 maturity z umělecké školy DiS restaurátor.
Ještě podotýkám – po tomto příšerném přehmatu dostala ocenění z Německa ze školy, kde vyhrál její výkres první cenu.
Učitelka se ani nezastyděla a dceři pogratulovala. Moc jsem se tomu smála.
Presne, Vero, proste kdyz se najde ucitelka, ktera si natolik veri, ze si mysli, ze jedine jeji vkus je ten spravny a jine videni neni mozne, pak vznikaji soudy podobne tem, ktere vynesla tahle uca nebo zde pan Barnabas vyse.
Třeba je pán skrytý koprofilik… 🙂
Ale, ale paní Kláro ! Tady jste ve slušné společnosti rodičů dětí, nikoliv na mejdanu v americkém univerzitním kempu. Takováto slovíčka už od Vás nechci slyšet!
Další oběť našeho školství
Muze jit do alternativni skoly, proc by rodic mel menit ucitele kdyz ma na vyber? Co kdyz dalsim 30 rodicum ve tride to nevadi a jemu to vadi, nemel by tedy sam dceru dat jinam aby mel pokoj? 4 je nedostatecne, tedy obrazek hada moc nevidim…
… :-(( bohužel
To je prave ta otazka vkusu. Mne rozmazly psi vykal zase pripomina ten vas příspěvek….
S dovolením využiji Váš příspěvek k dokončení svého předchozího, protože ten by se sem nevešel pro svoji rozmáznost. Pro kuriozitu příspěvku Petera Chvojky jsem si ověřil jeho existenci na netu. Skutečně existuje a není to tedy, jak to na první pohled vypadá, vtipný zesměšňující fake news na hermeneutiky, magiky a psychotiky ze známého portálu.
Pane Barnabáši, máte děti?
Samozřejmě, také spoustu neteří, synovců, vnoučat a jejich kamarádů a viděl jsem je malovat Mimo to jsem na všech možných výstavkách Lidušek, Zušek, škol, SVČ , foyer divadel a muzeí a jiných viděl tisíce obrázků různě starých dětí. Moje malovali do vstupu do školy jenom hlavonožce (pedagogický termín – hlava s nerozlišenými končetinami bez těla.) což je mírné opoždění vnímání světa, čas ve škole to srovnal. Rozhodně jsem v mírném opoždění nehledal jejich geniální originalitu.
Dítě asi v životě nevidělo hada a byl mu byl vylíčen jako něco temného, nepřátelského, něco čeho by se mělo bát. Otci bych doporučila jít do nějakého zoo-koutku, kde si při krmení může na hada dítě sáhnout.
Přesně tak ,otec by měl asi dceři ukázat jak had vypadá ,měla jasné zadání a nakreslí ani nevím co (ano k výkalu se to celkem blíží) 😀 ..nechápu o čem má být tento článek ..stejné jako když budete chtít v obchodě šunku a dostanete mléko a chtěl by jste obhájovat , že je vše v pořádku a v mléce šunku opravdu vidíte..
Představivost dítěte je úplně jiná, než Vaše konzumní potřeby.
Je to dítě a ne prodavač hadů v masně.
A ta šunka je taky jen hmota napuštěná chemickou solí a Vaše představa vidí něco úplně jiného a ještě za to zaplatí.
Ač tady mnozí píší, jaký je to nádherný had, jak vnímají barvy a kompozici atd.., tak souhlasím s tím, že je to na devět roků docela patlanina jako od Picassa.
PS: Ještě ke známkování TV… to by za chvíli mohl přijít další, že mu vadí hudební výchova, další s matikou, jiný s jazyky nebo fyzikou, zeměpisem, dějepisem…
Zvrhlost dnešní doby…
Taky si myslím, že známkovat výchovy je nesmysl. Z vlastní zkušenosti – já perfektně slyším rytmus, ale zpívat neumím. V sekundě na gymplu nás profesor zkoušel v Hv stylem, že zahrál tón na piáno a my ho měli zazpívat. Polovina třídy jsme absolutně netušili, co po nás vlastně chce. On nám to nepředvedl, nevysvětlil, neměli jsme žádnou možnost, jak se na tohle zkoušení připravit. Polovina třídy tudíž měla z Hv dvojku. U mě to tenkrát byla jediná mezi jinak samými jedničkami. V tělocviku si zase všichni spolužáci, co nebyli od přírody moc šikovní, během studií obstarali osvobození od lékaře. V posledním ročníku jich tak na lavičce sedělo už 6. Jen proto, aby nemuseli zažívat to ponížení, kdy byli ve všem nejhorší a na vysvědčení dostávali z tělocviku trojky. To mi jako správný přístup nepřijde
Promiťe, ale nezdá se Vám, že si protiřečíte? Picasso je v uměleckých kruzích značně ceněný. Tím netvrdím, že se mi líbí jeho obrazy. Já bych si netroufla o žádném obraze říci, jestli je dobrý nebo špatný, pouze zda se mi líbí nebo nelíbí.
Domnívám se, že tu nikdo netvrdí, že by se měly předměty rušit. Ale souhlasím s tím, že tzv. „výchovy“ by neměly být známkovány vůbec nebo jen za snahu a i to je subjektivní.
Naprosto souhlasím, žijeme v moc liberální době kdy si „všichni zaslouží všechno“. Mě tělocvik vždy bavil, bavilo mě běhání šplhání gymnastika i vybíjená. A jelikož jsem chtěl zapůsobit na holky tak sem se sakra snažil abych byl nejlepší a i když jsem nebyl tak učitel vždy snahu ocenil. Vyjímkou byl fotbal- ten k smrti nesnáším a dobrovolně jsem si vždy nechal dát za 5 protože jsem věděl že nejsem idiot a fotbalem se živit nebudu. Ve výtvarce jsem vždy vynikal protože jsem si i doma kreslil a obkresloval a když nám zadala úča obkreslete Podle obrázku Karlův most, nakresil jsem Karlův most, bez jakýchkoliv halucinačních výjevů protože jsem věděl že to tam být nemá. Jenomže to bylo před dvaceti lety dnes by se podle vás mělo kladně známkovat uz zo že spratek přijde do školy.. nemám už slov..
Hrdina jste hrdina, nejlepší, nejtalentovanější a stejně je vám to k prdu.
Myslím si, že známkování je vždy negativní, a nikoliv proto, že si každý zaslouží všechno“. Nikdo si nezaslouží, aby se do školy bál. Byla jsem na základce premiantka a bála jsem se stejně. Známky. Byl to hon na známky, ceý ten systém. Člověka přestává zajímat přírodopis a začne ho zajímat hlavně známka z něho.
Známkovat „umělecké“ předměty je dvojnásobný nesmysl, protože hodnocení učitele je vysoce subjektivní. A prakticky proti němu není obrany.
Hodnotit známkou sport je absurdní. Vždycky někdo poběží rychleji nebo doskočí dále. No a co? Problém je fyzická lenost, dřepění u stříleček, neochota k pohybu. Když jsem byla na základce, ze třiceti dětí neuměly šplhat dvě. Dneska to (kamarádi už děti na základkách mají), ze třiceti dvě umějí. Tak ty známky zřejmě nevedou tam, kam by vést asi chtěly. Nefunguje to.
Myslím si, že premianti se učí, protože se učí, a ti, kterým to nejde nebo je to nebaví nebo se prostě neučí, se zjevně nezačali na základce zlepšovat, když dostali první a další čtyřky, protože je měli celou základku. Úspěch ale potřebuje zažít každý. Obrovsky se tam jen prohloubil rozdíl ve vnímání žáků mezi sebou navzájem, zejména když učitelky méně úspěšné děti zesměšňovaly. Ve školce si byly všechny děti rovny, rok ve škole a bylo to nenávratně v háji. A dělaly to známky – jednička, to byla zářivá budoucnost, uznání společnosti, dobrý příjem, trojka a čtyřka, to byl blbej učňák. Co je na řemeslu blbýho??
Takže jsem se ve škole bála 12 let (základka + střední) a nyní se začínám bát zase, protože brzy půjde do školy moje dítě a já nevím, na koho tam narazí. Zřejmě ale bude dostávat známky. Ani dobré ji přitom stresu neušetří a lásku k poznání nerozvinou. Dobře nedokážu působit bezstarostně, jak to bude prima, co se všechno dozví, jaké bude dělat pokroky a podobně. Přesně tohle bych ale dítěti před školou moc a moc chtěla říkat. Vzdělání je úžasná věc, ale dril a ponižování nemají se vzděláním nic společného. Nevzdělaný nevzdělá, ale jedno naučí – nemít rád školu. Máma si jakživa nepřečetla básničku, jak jí to zprotivili, nechtěla zpívat, protože se styděla, říkala o sobě, že na pohyb je dřevo. Kde to asi slyšela? Takže já jsme zjistila, že když myslím na to, co říct dítěti před vstupem do školy, není to „do školy se těš“, ale „do školy se neboj“.
Řešíme známkování. Dá se ohodnotit míra naučení se něčeho, pokud žák je učen.
Ale sám název výtvarná výchova říká, že nikdo nebude naučen dokonale kreslit. Má být vychováván k vnímáni umění, k odhalení myšlenky, k vnímání pocitu či rozpoložení autora díla.
V tom je zásadní rozdíl mezi učením a výchovou.
Proc ty znamky drive vedly tam kam vedly? Tedy kazdy se snazil mit lepsi znamky a pokud nebyl vylozene hloupej tak je mel? A hloupejsi proste delali remeslo? Dnes remeslo nikdo delat nechce, tak proc nepokracovat v tom co bylo. Vzdy je a bude nekdo chytrejsi a nekdo proste jednodussi. A tyhle tatinkove co se bijou za sve deti, ktere nechapou zadani a dostanou spatnou znamku, at daji sve nadane dite do skoly pro ‘nadane’.
Souhlas, ve škole nejde jen o vzdělání, ale také o morálku. Zadání bylo jasné i pro 5ti leté dítě, fakt, že zadání nedokázalo splnit 9ti leté dítě asi o něčem hovoří.
V tomto případě jde podle mého názoru o celkovou absenci základního chápání morálky které mělo dítě přijmout od rodičů – ve škole už jen „trpí“ tím, že mu rodiče nevštípili základní pravidla.
Co má morálka společného s „upatlaným hadem“ říkáte si – ale ano, jde jen a jen o morálku. Jde o to, že zadání paní učitelky = pravidlo které je třeba dodržet aby úkol byl úspěšně splněn – a to prostě dítě musí pochopit, pokud do děcku nedokáží vysvětlit rodiče, musí bohužel za nesplnění zadání přijít na řadu čtyřka.
Je to prostá morální úloha – je děcko schopné dodržet prosté jednoduché pravidlo – nakresli hada tak jak doopravdy vypadá. Ano jde o pravidlo – tedy restriktivní omezení které brání dítěti ve volném „rozletu“ – ale právě proto se pravidla dávají – pokud je cílem zadané úlohy nějaký specifický výsledek musí mít úloha svá pravidla, stejné to je v matematice, pokud 1+1=2 nemůže ani nejkreativnější dítě tvrdit, že výsledek je 3 – proč? Prostě proto, že nedodrželo daná pravidla – ano každé dítě si může udělat svá pravidla ve kterých 1+1=3, ale to asi není přesně to co se od „vzdělávání“ očekává.
Článek samotný vypovídá o tom, že dítko má otce který mu tato prostá životní pravidla prostě není schopen vysvětlit a tak se je musí učit až tím, že občas narazí na stěnu z něčeho co neumí pochopit – zadání od učitelky – zadání se obvykle skládají z pravidel a omezení která specifikují jak daný úkol splnit a naopak co při řešení nesmí udělat – tedy z něčeho, na co dané dítko rodiče včas nepřipravili.
„Čtyřková mazanina“ kterou to dítko vytvořilo by jistě bylo zajímavým abstraktním projevem velké fantazie při volné tvorbě, nikoli ale při přesně zadaném úkolu který mělo dítě splnit – a proto holčička dostala čtyřku, ne že by se „had“ subjektivně nelíbil . ale prostě proto, že had jako had nevypadal. A právě rozdíl mezi tím co je „volná tvorba“ a co je „držet se zadání“ je jedna z velmi důležitých věcí, které se dítě musí naučit – nejen ve výtvarce, ale i v běžném životě – ať se to někomu líbí, nebo ne, žijeme ve světě kde je pro udržení společnosti nutné, aby každý jedinec dodržoval jistá pravidla a hranice (chcete-li zadání paní učitelky) a není možné aby si každý dělal co chce, kdy chce a jak chce – a právě nutnost dodržet zadání je jedním ze způsobů jak dítě naučit, že v životě nestačí jen „existovat“, ale je třeba i dodržovat nějaká ta pravidla.
Ano, jsou místa a čas kdy je možné dát volný průchod fantazii a lidské individualitě, ale každí dítě se musí naučit, že jsou i místa a čas, kdy je nutné dodržovat pravidla a omezení.
A co když je tak nadaná?
Já u moderních umělců také nepoznám, co vlastně chtěli namalovat (vysochat…).
Nejlepší bylo, když učitelka začala matlat do mého výkresu, jak to má podle ní vypadat a při konečném hodnocení přesně to její zasahování označila za chybu. Opakovaně.
Bože vy jste , ale úžasný …
To je mi vás fakt líto. Možná by psychiatr pomohl spíše vám.
Kdyby byl pod obrázkem podepsán F. Kupka nebo E. Filla, vydražil by se za 40 nebo 60 miliónů Kč? Co myslíte?
Když naše devítiletá dcera malovala podobně úžasné obrázky plné barev a fantazie, měl jsem ohromnou radost. Když občas dostávala špatné známky (spíš za vyrušování při práci), chlácholil jsem ji, že já jsem měl nejen špatné známky, ale byl jsem z VV téměř každý týden po škole. Dnes je dceři 14, maluje lépe než většina učitelek výtvarky, má velkou fantazii i talent na portréty…a jde na grafickou školu. Kašlala totiž na hovna, která říkají a píší podobní Barnabášové jako jsi ty;) Mimochodem, i já jsem na takové Barnabáše vždycky sral …a dnes se živím malováním v černobílém fotorealistickém stylu (velkoformátové portréty), a takový barevný a expresivní styl (jako je od té devítileté holky) můžu akorát závidět, protože ho nedokážu!
Napsat o takovém skvělém expresivním obrázku, plném barev a v zajímavé kompozici, že jde o psí exkrement, to už chce být pořádný kus zapšklého psího hovna, viď, Barnabáši? ;))))))
Zajímavý příspěvek pro poučení čtenářů, asi pro to tu figuruje. Koprolálie znamená fekální řeč a je to běžný psychiatrický termín. Ale k jádru věci – z výtvarky skutečně nelze propadnout, ale čtyřka není nejhorší známka, je zde samozřejmě i pětka. Pokud se týká odborného zaměření učitelek prvního stupně – je to nedělitelná aprobace s pokrytím výtvarky , tělocviku, hudebky a všeho ostatního, včetně cizího jazyka, je samozřejmě nejnáročnější. Školy si maximálně vychovávají elementeristky na první ročníky, které jsou nejnáročnější.
Ale garantuji vam,ze stejne elementaristky neziskaji vyvazenou aprobaci ve vsech vyjmenovanych pokrytich vyucivanych predmetu:jedna lip zpiva,druha ma lepsi vytvarne citeni-ovsem neocekava se od ni hodnoceni del prvnacku s povysenym sebevedomim na urovni kunsthistorika nebo znalce vytvarneho umeni( za tech 5 let studia muze byt rada,ze pochyti tak trochu od vseho neco!).A troufnu si rict,ze maloktera elementaristka se behem sveho vlastniho studia dobrala takoveho prociteneho „hada“,jako ona 9tileta divenka.Nezavidte tedy detem s fantazii,elanem s touhou po vlastnim projevu!!
V tom co tu popisujete máte samozřejmě pravdu. Je to problém současného vysokoškolského studia pedagogiky. Zrušena byla talentová části přijímaček na učitelství prvního stupně – dříve velmi náročné talentovky z tělocviku, výtvarné tvorby, zpěvu a hry na hudební nástroj, praxe práce s dětmi. Dnes nic, jen všeobecný jednotný test pro celou univerzitu (právníci, ekonomové, humanitníci atd.), který spolehlivě vyřadí uchazečky nadané výše uvedenými „inteligencemi“ ve prospěch těch co se nikam jinam nedostali, ale mají lepší inteligenci studijní.
Pokud máte ve svém okolí takto krásně barevné výkaly, tak jste budto velmi štastný člověk, nebo velmi zhulený.
Snad vaše dítě maluje a dělá vše dokonale strojově a dle tabulek, aby nemělo pocit méněcennosti a v dospělosti si nekompenzovalo špatný vztah s otcem něčím, co by jemu uškodilo (viz kvanta dospěláků co v sobě řeší špatný vztah s rodičem, protože jemu nikdy nebylo dost dobré)…
Vážený člověče !! V JARNÍM parku ! V jarním, plném květů! Jinak Vás musím ovšem pochválit, že nemáte zkušenosti se zhuleným stavem. Podívejte se na obaly elpíček ze zhulených šedesátých let – to je skutečná krása, to jsou barvy, ale barvy květin ! Dobře jste mne tedy otipoval. Děkuji.
Naprosto s Vámi souhlasím,nevidím tam nic podobné hadovi.Na čtvrtou třídu absolutně nezvládnuté.
Máte pravdu p.Ivano a p.Barnabáši.
Váš, příspěvek je velmi čerstvý a tak tedy tu hlubokou pravdu i pro ostatní : Článek by se měl správně jmenovat „Jak si učitelka základky mohla dovolit, dát dceři vysokoškolského pedagoga a starostky obce – navíc vystudované učitelce čtyřku ! Takovou učitelku je přece třeba setřít osobně a potom ještě na internetu – v podstatě kyberšikanou. Smutné na tom je , že tento otec čtyř dětí prakticky kyberšikanuje svou malou dceru, kterou použil jako klacek a pokud by si přečetla diskuzi, do které ji sebestředný tatínek zavlekl, byla by moc a moc smutná. O estetiku obrázku tu vůbec nešlo. Vše z gůglu.
A opravdu si myslíte, že je důležité zda je ten had na první pohled vidět? Třeba toho hada přejelo auto, ale had to je. Tak nebuďte tak přísný, je to jen výtvarná výchova.
Pokud Barnabáši nevidíš v tom hezkém obrázku hada tak jdi k očnímu. U mne jsi slepej jak patrona
Milý Mirku, k očnímu určitě zajdu, v mém věku je každoroční kontrola s ohledem na možnost zákalů nutná. No a teď k tomu co vidím na obrázku. Hermeneuticky (vykladačsky) vzato je to podobné hermeneutice kávové sedliny. Dívenka (pozor je to jen má hermeneutika) evidentně nezná pojem musíš – je to v dnešní době dost rozšířený jev u dětí – takže na pokyn musíte nakreslit hada (učitelka ji nutila !), jej s nechutí načárala a potom vztekle pobodala štětcem. Tolik hermeneutika předloženého obrázku hada. Zkuste to doma s kávovou sedlinou je to zábavné. Nerozbijte však šálek.
vy toho hroznýše prostě potřebujete mít otevřeného, abyste si ho nespletl s kloboukem, že?
Myslím, že by běžný divák neodlišil obraz vytvořený poskakujícím štěnětem zavřeným v kleci na zeleném papíře s pěti mističkami barvy, od dílka o kterém tu diskutujeme ? V případě poměru tři měsíce a tři roky by to bylo normální, v případě tři měsíce devět let nikoliv.
Ale, tak, že vy a paní učitelka nevládnete představivostí, ještě neznamená, že jí nevládnou všichni. 🙂 Pak se divíme, že máme plné školy průměru, když nadprůměr ti, kteří ho nejsou schopni rozpoznat, utlučou.
Žák je v činnostech málo aktivní a tvořivý. Rozvoj jeho schopností a jeho projev jsou málo uspokojivé. Úkoly řeší s častými chybami. Vědomosti a dovednosti aplikuje jen se značnou pomocí učitele. Projevuje velmi malou snahu a zájem o činnosti, nerozvíjí dostatečně svůj estetický vkus a tělesnou zdatnost – jak vidíte klasifikace stupně čtyři ve výtvarce, hudebce či tělocviku se neopírá o představivost učitelky ale o tato kritéria vydaná MŠMT.
Řekl bych, že v tom případě se paní učitelka dost sekla.
Souhlas.
„Žák je v činnostech málo aktivní a tvořivý.“
tuhle větu si, prosím, přečtěte několikrát 😉
Tvořivost v tělocviku neznamená hrát fotbal rukama a tvořivost ve výtvarce zase neznamená vylít na čtvrtku kolu a hledat v tom potom kryptoobrazce, jako Salvador Dalí u své Bájné Mongólie. Toto stačí přečíst jen jedenkrát (při obvyklé inteligenci).
Jak chcete rozvíjet aktivitu, tvořivost a estetický vkus, a zároveň přesně plnit zadání, to jaksi nějak nejde dohromady!!!!!!
Jenoduše : namalujte hada – výsledek bílý dvojhlavý had s korunkami – hadí král – má rád pohádky, normální had s rozeklaným jazykem – někdy v životě viděl hada, okřídlený had – má rád indiánské pohádky, nebeský bouřkový had – čínské pohádky, dvacet koleček – had pelotonu v úniku, nevím jak vypadá had, nikdy jsem ho neviděl – nemáme televizi a jsme znalci jen jedné knihy, jednoho příběhu – náš případ, obejdi si třídu, okoukni a zkus něco sám pečlivě namalovat a hlavně hned nezuř.
Super ,stejný pocit
Pane Vy jste kulturní omezenec. Hezký den Vám přeji..PS: když je tady ta cenzůra nic lepšího Vám napsat nemůžu
Milý pane Tomáš, děkuji Vám za přání. I já Vám přeji obdobné. Jaká je tu cenzura to nevím, jsem tu poprvé, jsem zvyklý na jiné drsné servry a jiné nicky bez cenzury, ale vlákna tu mají nepřehledná. Pokud tedy Vaše přání patří paní? Kláře, tak pardon za mé vmáčknutí.
Zajímalo by mně zadání. Pokud znělo jednoznačně – nakrasli hada, pak ano, byť je obrázek hezký a krásně abstraktní, stejně to zadání nesplnilo a dvojku, dva mínus bych si představit mohl. Horší známky patří maximálně těm, co se na to vykašlou.
K tomu, jak někdo psal, že to snad je jedno, tak namítám, že není. Nebo vy třeba u slohové práce na téma Medvědi očekáváte jedničku, když napíšete pojednání o motorech? Samozřejmě je vše potřeba řešit s citem a čtyřka je úlet. V tomto jsem stoprocentně pro slovní hodnocení, kde by bylo možné to přesně vyjádřit a ohodnotit.
ano, známka je známka, tedy nálepka a zejména pak subjektivní hodnocení pedagoga, ne objektivní ohodnocení výsledku práce, proto je známkování špatné…nabízí se procentuální nebo bodové hodnocení, které je dané a ke všem tedy spravedlivé, což se o známkách říct nedá…naopak to může být nepěkná zbraň v rukou nedobrého pedagoga!
Souhlasím. Hodnotit něco známkou jako výtvarku, tělocvik, pracovní předměty je nesmysl. Ono známkování je celkem nesmysl. Ne každý je už od mládí genius. Člověk se vyvíjí. No ale konec konců v dnešní době se v ČR pomátli a chtějí vysokou školu na všechno. Takže očekávám, že i uklízečka bude muset mít za chvíli Bc. na vytírání chodby. Zrušte VŠ a nechejte jen technické a vědecké, lékařské. V tomhle státě stačí 4 VŠ. Někdo chodí 30 let do práce. Odvádí ji dobře a kvalitně a teď po něm chtějí VŠ jinak skončí. No to je přeci bordel. Tím, že bude dělat stejnou práci s titulem neznamená, že ji bude dělat lépe. To snad by ani nešlo. České školství je špatné. Učitelé berou vysoké platy vzhledem k odpracovaným hodinám a pořád mají málo. Takže se jim přidá a opět budou řvát. A učit budou stejně. VŠ školy třeba v Ústí chrlí ročně desítky učitelů, kteří neučí. Proč? Vůbec jim o učitelování nejde. Potřebují VŠ, aby mohli dělat ve státní správě. Prostě to celý je nesmysl. Jdeš na VŠ tak budeš po jejím absolvování 10 let učit (samozřejmě by v tom případě studium bylo zdarma).
V 9 letech namalovat tohle je dobry ulet, dite musi byt mental.
Sorry, ale váš komentář svědčí o tom, že problém máte vy. Velký problém.
Ano kazdy nema umelecke strevo a sikovnost na vse .to pani ucitelka nezvladla .Ale polozme si otazku .co kdyz Meda prinese kouli treba z matiky -fyziky Čj.atd atd .to bude tatinek take rikat -hlavne ze se to libi tobe a pojede vypucovat ucitele? nebo zvoli alternativni zpusob vyuky ? skolu hrou ? no nevim problem do budoucna ..
Mám úplně stejný názor. K alternativním metodám se snažím držet střízlivý postoj, ale také uvažuji o tom, že hodnotit výchovy je problematické a možná vlastně nesprávné/nemožné. Uchopit exaktně výsledek kreativních projevů, projevů radosti a přirozenosti snad ani nejde.
Had je nádherný, to, co děti dokáží stvořit, je pastvou pro oči a studnice fantazie.
No tak dostala za čtyři,to je toho.Je snad život vždy spravedlivý?A nerozhoduje většinou o hodnocení naší práce někdo jiný?..
Mám rád výtvarné umění a obraz Vaší dcery je okouzlující. Kdybych ho měl nechám si ho zarámovat a pověsím na stěnu. Přeji Vaši dceři mnoho další invence a vydařených výtvarných děl.
Obrázek je perfektní. Kompozice, barvy – nádhera. Zajímala by mě motivace k výtvoru. Výsledek je ale bezvadný.
Mně těší, že se Vám podařilo vaši dceru vyvést z cesty k zatrpklosti a doufám, že bude mít chuť dál tvořit. Každá cesta k umění je trnitá. Možná bude někdy stát paní učitelka v galerii a dívat se na obrázek a bude se jí líbit. Možná bude pyšná na to, že měla autorku ve své třídě. Nebo to bude taky jinak, že se dozví od svých známých že v galerii vystavuje své obrazy nějaká Meda. Pak jí to dojde. Já vidím louku plnou květin a hada, který se vyhřívá na sluníčku. Takže Medo nedej se a maluj. Ještě ti poradím jednu techniku, zkus si pustit muziku, která se ti líbí a pracuj s barvami, fantazie někdy dělá divy. Hodně štěstí a krásných obrázků.
Mate muj naprosty souhlas,to,ze pani ucitelka nevidela na obrazku hada,neznamena,ze tam nebyl.Naopak si myslim,ze u tak maleho ditete by mela pani ucitelka podtrhnout kreativitu ditete.
Motivace k výtvoru byla zřejmně snaha a smysl pro detail až perfekcionismus , ale nevím , nedělám do umění
Jéžiši ženská…….kolik obrázků hada 9-letých dětí jste už viděla ???
Máte pravdu, obrázek je krásný, ověsila bych si ho na zeď. Můj syn ve druhé třídě doadl podobně. Dostali od paní učitelky každý tři vystřižené rybičky a asi deset vlnek, které měli nalepit na modrý podklad. Náš mladý tam přikreslil něco, jako vodní rostliny, ale nevešly se mu tam tři rybičky, ale jen dvě. Obrázek byl hezký, neupatlaný od lepidla, dostal za 4, protože chyběla jedna rybička. Jeho spolužačka dopadla stejně, neměla tam všechny vlnky. Na dotaz, jak p. učitelka klasifikuje výkresy mi sdělila, že si dá jako první ten, který se jí nejvíc líbí a podle toho známkuje ostatní. Na mou odpověď, že kdyby nás takhle známkovali v mojí třídě,tak bychom všichni propadali z kreslení, protože jsme tam měli budoucího akademického malíře, se rozplakala.
Hodnotit obrázky dle jednoho, který se líbí je špatně. Ale dostat za úkol nalepit 3 rybičky a 10 vlnek, ale nalepit jen 3 je prostě nesplnění zadaného úkolu. V práci například máte zkontrolovat 10 strojů, ale vy jich zkontrolujete jen 8 jelikož u jednoho jste třeba ještě zametla, copak nato asi zaměstnavatel řekne?
Za 4 přehnané. Maximálně 3-
Proč přehnané? Jestliže chtěla nakreslit hada, tak mají žáci nakreslit hada a ne jen něco co ho vzdáleně připomíná, to je prostě nedodržení zadaného tématu.
Nádhera….jsme stále všichni v klecích myslí…děti ne…Díky Bohu
Obrázek se povedl.
A co se na něm prosím povedlo? Ta podoba hada??
Hada asi vidite, doufam, ja ho vidim. Jinak je to barevne velmi, velmi originalni, krasne a prekvapive sladene, u ditete toho veku se malokdy vidi prace s tak zajimavymi barvami a podobnym vysledkem. Vetsinou zijou v iluzich dospelych, co k cemu jde, co jak ma byt, jak to byt nesmi a pak je z toho nudna matlanice. Tohle ma rozlet, svih, napad, je to svezi a vemi pekne vyvazene. Osbne bych se vubec nedivila, kdyby se obrazky Medy ocitly nekde na vystavach.
Pokud tuhle diskusi jeste cte nekdo z rodicu, uvazovala bych o tom, zda Medu nezapsat do nejake LSU, pokud jeste v Cesku neco takoveh0 je.
Namalovat něco tak, aby to vypadalo, jako fotografie, to je sice obtížné, ale výsledek nemusí být nijak zajímavý. Stejně, jako ta fotografie. Když něco vyfotím já, tak je to sice čistá a ostrá kopie reality, ale fotka od Saudka nebo od Sudka, to je přece jen jinačí kafe, že? Tenhle obrázek hada je velmi zajímavý. Má to v sobě tu energii, kterou had vyzařuje a to je to, co se cení na fotkách i na obrazech. Nikoliv realita.
Já měl zas ve školce období, kdy jsem furt kreslil kostry. Starší ségra mě doma často strašila kostrama, tak jsem si tu fantazii přenesl ve školce na papír. Úča mě ztřískala. Normálně mě rozflákala. Přitom to byla fajn kostra.
Myslím, že mluví o něčem podobném viz odkaz.
https://www.youtube.com/watch?v=oOOi3qd0mUg
Skvělé, děkuji.
Naprosto brilantní, stejně jako obraz hada!
chtěla jsem něco odpovědět těm, co nemají v lásce alternativní hady, ale tohle je mnohem lepší……
Super, děkuji 🙂
Souhlas, škola naprosto zabíjí touhu po vědění. Mě by zajímalo, kolik lidí si kvůli škole představí pod pojmem matematika místo krásy a dokonalosti vesmíru řvoucí úču a stres před čtvrtletkou. Vím, že si teď trochu žehlím mindráky, ale i tak. Díky naše VI. základní školo na periferii města za všechno! Díky, že mě nic nebaví, a že jsi mě naučila akorát mít strach se zeptat, abych náhodou nevypadal jak blbec. Úča: „Má někdo nějakej dotaz?“ Já „Já, já nechápu, kde se tam z ničeho nic objevil ten zlomek v té rovnici“ Úča oči v sloup a už ječí „Vždyť jsme to probírali minulou hodinu, cos dělal doma, že sis to nezopakoval???“ At žijou školy.
Souhlasím s vámi, mám podobné „zkušenosti“ ze školy. Matematiku mně učila učitelka, která o ní nevěděla naprosto nic , a já když jsem sama z učebnice zjistila jak ohromné jsou například rovnice, byla jsem u vytržení. Představte si, že tahle matikářka si na rodičovském sdružení stěžovala rodičům : ne že jsem hňup na matematiku, ale že na ní většinu hodiny „provokativně“ a „urážlivě“ čumím. Doma jsem dostala čočku a vydrželo mi to až do nynějšího seniorského věku – nedívám se pokud možno na lidi, a když tak pokradmu, a přímému pohledu do očí se děsím ! Co kdyby si zase někdo stěžoval.
To znám, na mne si neustále stěžovala matce soudružka učitelka (stará panna) v 1. a 2. třídě, že se jí vysmívám, že se jí směju do očí. Ve 3. třídě jsme dostali jinou učitelku (mladou maminku dvojčátek) a ta matce říkala, že jsem milý usměvavý blonďáček…
Co se týče obrázku – umění nerozumím, obrázek se mi nelíbí, ale souhlasím, že deptat děti čtyřkama z VV nebo TV je nesmysl. Naprosto nepotřebné předměty akorát zhoršují průměr. Tady by se měla pouze hodnotit snaha, tyto předměty by měly být vyloženě oddechové, zábavné. Nemám hudební sluch, malovat neumím, byl jsem ve třídě nejmladší a nejmenší, takže TV taky na prd, ale absolvoval jsem základku s vyznamenámím, děkuji tímto učitelům těchto předmětů za milostivou dvojku, že pochopili, že ČJ, matematika, fyzika a ostatní vědy jsou pro další studium a život důležitější než zpěv a malování….
Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….
Tento předchozí příspěvek (obsahující příklad z praxe o dušení touhy dítěte po vědění učitelkou), nebyl smazán z důvodu nedodržení pravidel použitím vulgárních výrazů, ale zřejmě pro nenaplnění představ cenzora o přesném dodržení tématu o VV, ačkoliv příspěvků s téměř shodným obsahem je zde zveřejněna bez napomenutí celá řada (včetně těch, na které tento příspěvek navazoval). Naproti tomu např. nesmazaný příspěvek s nazváním jiného autora idiotem tyto představy cenzora o dodržení pravidel zřejmě splňuje. Vidím, jak lehko se i dospělý při nejlepší vůli „netrefí do představ zadavatele tématu a pravidel“. Za toto své nedodržení pravidel (zřejmě „nenamalování toho správného hada“) se tedy omlouvám – i za toto vysvětlení, bez kterého jsem (díky zveřejnění pouze napomenutí bez příspěvku) měla pocit nezasloužené nálepky vulgárního primitiva. Pokud nebude ani tento můj příspěvek zveřejněn, žádám proto, aby mé jméno (Fauna) bylo z diskuse odstraněno i s výzvou k dodržování pravidel (svádějící k domněnce použití vulgárních výrazů, pro které jsou diskusní příspěvky v naprosté většině na diskusích mazány), a to i u mého předchozího nezveřejněného příspěvku. Děkuji za pochopení.
Připojuju se k vašim „díkům základní škole“. Nejen za to, co napáchala na mně, ale i za to, co páchá na mých dětech a já nedokážu víc než skřípat zuby bezmocí a snažit se napravit co se dá tím, že se pokouším dětem ukázat krásy toho kterýho oboru lidského vědění sama. A někdy, tam kde už škola zaúřadovala (matika je typickej příklad) to jde sakra ztuha.
Dnes si stěžujeme, že školství děti ničí, vzpomínáme na naše školní léta, jak to bylo ještě horší a je to takový kolorit nadávat na učitele. Zajímavé je, že naši praprarodiče zažili ještě, z dnešního pohledu, zkostnatělejší školství, kdy si děti museli nejprve ve škole zatopit než se začali učit, že v létě do školy nechodily, protože musely pomáhat rodičům a musely překonávat mnoho dalších překážek, aby mohly jít do školy a světe div se, chodily tam rády, byť učitel měl běžně v ruce rákosku a kdo zlobil, tak to s ním pan učitel vyřešil ručně stručně aby nezdržoval ty ostatní. A světe div se, co všechno tito lidé dokázali vymyslet, co úžasných a pro naši společnost důležitých věcí vymysleli. Dnešní mládež je jen otrávená a znuděná, vše, co je napadne tak jejich okolí vyzdvihuje, jako by našli další hvězdu na obloze. Škoda, že otec nenapsal, co si lidé myslí, že na obrázku je, to by bylo jistě mnohem zajímavější. Nechť si každý odpoví, zda by tam nějakého hada viděl. Je to hnědá šmouha poťapaná všemi barvami, které dítě mělo k dispozici. Ale had?
Je videt ze podobne zkusenosti jako vy maji tisice dalsich , skola hrou je pro vyucujici jako zjeveni panny Marie ale je to tim ze deti uci prevazne vystresovane zeny ,vice chlapu by to chtelo , pamatuji ze kluci v devitce,kdyz byli drzi ,tak dostali pres hubu a nikdoto dal neresil protoze dobre vededeli za co, ale nebyli mezi nami rozmazleni fracci jako dneska , v prve rade bych nedovolila mobily ve skole, mej ho u sebe ale vypnuty ,zapni si ho po skole, nase generace vyrustaly bez nej a slo to.. Na skole nechat verejny automat kdyby potrebovali zavolat domu ,my nemeli ani to…
Generace lidi vyrustali v jeskynich a taky to slo, na co nejaky vyvoj 😀
Dnes totiz rodice deti chvali za vsechno i za nesmysly, udelaji z toho doma standard a pokud nekdo v realnem svete ten jejich standard nedodrzuje, tak je zle. A dite z toho procitne az bude mit vlastni rozum a poprve takto narazi na realitu zivota. Pak se bude sakra divit.
Škola celkově je nastavená jako naprosto špatný systém. My vezmeme děti, které se za prvních šest let svého života naučí mluvit, chodit, běhat… a to úplně samy, a strčíme je do prostředí, které (přiznejme si to) připomíná basu. Kdybychom my dospělí měli pracovat v takto regulovaném a omezeném prostředí jakým je škola, tak se buď zblázníme, nebo zpunktujeme vzpouru. Sebereme jim svobodu, sebereme jim volbu, sebereme jim seberealizaci, řekneme jim musíš, nesmíš, nauč se, u mnoha „učitelů“ ještě přijde ta památná věta: „Proč? protože tak to prostě je!“ A pak se divíme, že totálně zabijeme jejich touhu se vzdělávat, učit, rozvíjet.
Většinu se nenaučí samy. Mají kolem sebe rodiče, prarodiče a ostatní lidi, kteří je učí a rozvíjejí. A bohužel většina rodičů není na úrovni, aby své děti vzdělávali až do vysoké školy. Ani do střední školy. A nikdo ještě nevymyslel lepší systém pro takové množství dětí, než je škola. A všichni jsme tou školou prošli a nemyslím si, i když v diskuzích to někdy vypadá jinak, že bychom byli vzdělávacím systémem tak poškozeni. A z vlastní zkušenosti vím, že když se někomu snažíte něco vysvětlit snad po sté a on to nechápe, tak to ukončíte slovy – je to dogma. A nemyslím si, že by někdo bránil dětem, aby se seberealizovaly ve vlastním volnu a naučily se víc, než je po nich žádáno ve škole, aby četly, zajímaly se o další věci a zlepšovaly se. Ale to většinu z nich už nezajímá. Hlavně aby měly svobodu ve škole.
Hodnocení obrázku? Jednak podle vkusu, jednak: co očekáváte od devítileté dívky…. Asi, když je zadání: namaluj realisticky -co nejvíc podobné, tak asi neohodnotíte kreativnost a imaginace….Nevím, nejsem výtvarný pedagog a nebyl jsem na místě. Každopádně pan Chvojka je mistrem jak co nejkrkolomněji popsat jednoduchou věc tak, abyste si o článku pomysleli jediné – ten člověk chce být asi zajímavý… Nevím, jestli je největší děs chování učitelky, obrázek, nebo popis onoho emotivního odpoledne
Jsem zajedno……s Tomášem.
Přesně tak – pan Chvojka předhodil dílo své dcery veřejnosti. Většině lidí je trapné kritizovat výtvor malé holčičky, která se už tak kvůli němu trápí. A tak ty dobré duše chválí něco, co si pochvalu nezaslouží, a masírují otcovo ego. Ale souhlasím s tím, že čtyřka je příliš ostré hodnocení, dala bych za tři. Mimochodem, sama jsem ve výtvarce zrovna nezářila, ale byla jsem schopná uznat fakt, že to prostě není moje parketa. Asi bych se propadla hanbou, kdyby moji rodiče naběhli do školy a přesvědčovali učitelku, že obrázek je „fascinující, imaginární, skladba barev tak rafinovaná“.
Tak to Vás musím politovat, asi jste vychována metodou – skoč do vody a plav. Tady nešlo o přesvědčování, ale o konzultaci a žádost o vysvětlení.
Obrázek splňuje základní zadání, Had tam je, ale bohužel holčička projevila vlastní invenci a doplnila hada o řekněme květy, listí nebo cokoliv jiného. Čtyřka je nesmysl a co se týče pedagožky tak většinou mám zkušenost, že ti co učí VV, učí i TV, dále bez komentáře…
Já mám zase zkušenosti, že ti, co se jmenují Jirka, dále bez komentáře…
No Lucie Černá nevím, na co reagujete a co nechcete komentovat, jste snad učitelka VV a TV? Neboť k tomu se váže to bez komentáře. A co se týče Vašeho komentáře o „Hvězdné pěchotě“ tak tam si to bez komentáře přidejte sama. Ať se Vám daří.
BTW: jedna z našich dcer se jmenuje Lucie, já mám rád jméno Lucie, ale jsou i výjimky se jménem Lucie.
Učitelka nejsem, jen nemám ráda zobecňování a na to jsem svým komentářem narážela. Já, na rozdíl od Vás, například znám pedagogy, lektory VV, kteří svou práci dělají výborně a s entuziasmem. No a za tím, že holčička je patlal na úrovni tříletého dítěte, si stojím – ono i v plísni na stěně lze najít spoustu krásy, kterou vytvořila houba ( náhodně, bez myšlenky a cíle).
Ale to ano i já ze svého dětství znám opravdu dobré učitele VV, ale bohužel moje zkušenost je taková jak jsem napsal. A to, že holčička není, patlal, ale dítě, které prostě maluje, jak maluje, je prostě fakt. Znám spoustu dětí, co malují lépe, ale i hůře a pokud podle Vás umí tříleté dítě malovat lépe nebo je toto úroveň tříletého dítěte, no možná žijeme každý v jiném světě Váš je zjevně umělecký a plný estetiky a múz. Přeji Vám hezký večer.
Nóó, nic proti lásce malovat, ale podle mě je to děvče taky patlalka. S hadem ten obrázek nemá pranic společného. Ale strašně závidím těm, kdo ho v něm našli, vidí a dokonce se jim snad i líbí ?? Ti skutečného hada asi nikdy neviděli – neškodila by možná exkurze na přírodovědnou stanici. Zato tito lidé mají jednu výhodu – řekneš jim, že tento velký pták je malý pes, a oni ho prostě díky své nadpřirozené fantasii prostě uvidí…co bych za to dal….
A proč by měl být had zrovna podán realisticky? Neměla by být výtvarná výchova mj. o tom, že na svět se dá nahlížet různě, že se dá různě zpodobňovat? Vy jste nikdy neviděl nějaký impresionistický obraz? Nebo ilustrace ke starým řeckým bájím od Zdeňka Sklenáře? Nebo večerníčky z mechu a kapradí od Zdeňka Smetany?
Dospělí hodnotí dítě, dva už rozdílné světy. Děti by se neměli v tomto směru hodnotit pouze vést. A nakonec ne jeden geniální umělec nebo myslitel byl černou ovcí na školách nebo univerzitách…….co takhle Dalí nebo Einstein……….takže já hočičce fandím a ať si maluje svět jak ho vidí ona a nenechá si do toho kafrat 😉
S Jirkou a Petrem souhlas
Dobrý večer,
učitelka Vv jsem. Říct o dítěti, že je patlal, považuji za urážlivý nerespektující, nadřazený a povrchní postoj.
Právě tyto názory v dětech zabíjí přirozenou tvořivost a vytváří psychologický blok, který vede ke krizi dětského výtvarného projevu. Děti pak netvoří, ale snaží se o realistické obrázky. Do tvorby už nemohou dát svoji fantazii. Přestanou vnímat barvy, protože se rozpíjejí. Kreslí toporné panáky. Dál srovnávají své výtvory s realitou a pohoří. Místo dětí ponořených do světa svých představ a zaujatých tvořením máme děti bez fantazie, které nejsou schopné vnímat svůj vnitřní pohled ani tvorbu jiných.
Mám krásnou větu, kterou jsem slyšela od starší kolegyně na kurzu arteterapie a kterou říkala svým žákům: „Na papír můžete nakreslit a namalovat všechno co vás napadne, to je místo, kde je možné cokoliv.“
Já svému vlastnímu synovi, který je stejně starý jako dcera pana Chvojky, říkám, že je důležitém, aby si uchoval fantazii a dělal své výtvory poctivě a s nasazením, tak, aby se líbily jemu samotnému. Je jedničkář, za celou první třídu dostal pouze dvě 2 a ta jedna byla z Vv za to, že přehodil barvu křídel a šatů u anděla – vystřihovaly je podle šablonek z barevných papírů, šaty měly být modré a křídla žluté nebo naopak… Tak jsme vyhledali obrázky středověkých andělů, abychom zjistili, že andělé mohou mít křídla mnoha barev a nejenom jeden pár :)) Jinak máme paní učitelku skvělou. Problém je, že Vv byla a je okrajová záležitost, mnoho učitelek na prvním stupni si s ní neví rady a vlastně to ani neví…
Dobrou noc.
Naprosto presne, pani ucitelko, dekuju, nadherny prispevek, moc dekuju.
Dobrý den, také moc děkuji. Je strašné, jak hnusně se lidé vyjadřují k jednomu dětskému obrázku. Přeji krásný den.
Určitě může dítě na papír namalovat to, co chce, ale pak dostane odpovídající známku, když chodí do školy. A toto říkat dítěti mi nepřipadá rozumné, protože třeba v práci by mu to neprošlo. Mám bohužel takto kreativně vedenou neteř a je to síla tedy. V současné době na SŠ a co ji nebaví, to nedělá a rodiče jsou z toho na prášky. Co zaseli, to sklízí.
Dobrý den,
krize dětského výtvarného projevu je didaktický termín. Ve věku 9 let má dítě na vědeckou ilustraci času dost. Výtvarno je věcí vkusu, myslím, že Jaroslav Róna by nad tímto hadem zajásal, tak jako jiní aktivní výtvarníci, kteří vědí o čem je řeč. Pro mě bylo a je vždy důležité nasazení s jakým děti tvořily. Čím menší tím byly, tím byly spontánnější. Nedostávaly totiž 4 z výkresů. Mám zkušenosti s dětmi i dospělými. Syn se ve škole samozřejmě přizpůsobuje zadanému tématu. Na druhou stranu, pokud se paní učitelce nebude výsledek líbit a on se snažil a neflákal, nebudu ho stresovat špatnou známkou z výtvarky, raději pochválím co stojí za pochvalu a podpořím jeho kreativitu. Já sama jsem měla na druhém stupni z Vv 3, traduje se historka o stromu s fialovým listím… První můj obor byl aranžer, mistrová nás nazývala patly matly, nikdy jsme od ní neviděli jediný výtvor, za zády jsme se jí smáli, už jsme byli otřískaní ze ZŠ. Paní profesorka a akademická malířka, která nás měla na ostatní odborné předměty nám říkala kočenky a kocouři a když onemocněla, chodily jsme za ní na návštěvu. Hádejte, která nás toho naučila víc. Na základce, když jsem si podávala přihlášku na učební obor (!) aranžér, tak rusofilka, psychologická poradkyně naznala, že je to pro mě příliš výběrová škola. Ale už se psal rok 89, naštěstí ji mamka ignorovala a výtvarno jsem dál studovala a věnuji se mu celý život. U nás se talent dědí, taťka, ale z politických důvodů na umprum nemohl, jen na horníka…
Promiňte, ale jste schopná jednoznačně říct, že v tom obrázku není myšlenka a cíl? Já bych řekl, že tam jsou.
Nevíme přesné zadání, jestliže znělo jakkoliv, tak budiž, tato zamotaná čára hada vzdáleně připomíná, ale jestliže tam byla nějaká konkretizace a nebylo to abstrakce, tak rozhodně nesplňuje.
Konkretizace v první třídě? Tam můžete být konkrétní jak chcete, děti se učí, přicházejí na to proč a jak…ještě to neumí! Za 4 z výtvarky je jednoznačně chyba učitelky!
Četla jste Malého prince od Antoine de Saint-Exupéry? „Namaluj mi…“
Výchovy jsou o snaze. Já měl na základní 3 z tělesné. A na gymplu najednou 2. Pan (tenkrát soudruh, ale (nejen) tenhle byl Pan) učitel (profesor) říkal, že 1 je pro ty,co se snaží a umí, 2 pro ty, co je bezpečnější, když se nesnaží a 3 pro ty, co se nesnaží.
U výtvarné výchovy nelze hodnotit provedení ad absurdum, 1 talent, 2 snaha, 4 tak za praci hotovou „hned“ a ještě s vychloubáním, jak to ošidil. Nebo hodnotit požadovanou techniku – místo tužky vodovky, místo temper tuží, na výšku místo na šířku …
Tak za prve, v clanku nikde neni uvedeno, ani to z nej nevyplyva, ze by tatinek Medy „naběhl do školy a přesvědčoval učitelku“, jen se sel podivat, za co a proc dcera dostala ctyrku, coz je pochopitelne. Vy byste nechtela vedet, proc a za co ma Vase dite osklivou znamku? To by hranicilo s nezajmem o vysledky ditete…
Za druhe, sama priznavate, to je chvalihgodne, ze vytvarne nadani nemate, presto hodnotite to, co vytvori nekdo jiny – to povazuju s dovolenim tak trosku za drzost. Kdyz neco sama neumim, nerozumim tomu, nestudovala jsem to, pak mlcim. Navic kazdy mame jiny vkus, to mozna vite.
A za treti, zkritizovat hned vsechny, kdoz obrazek pochvali, tim, ze podle Vas „masírují otcovo ego“, to uz je podle meho nazoru vyslovene zle a hloupe. Ja jsem napr. chodila celou zakladni skolu do LSU, moje vykresy, ale i dalsi tvorba chodila po vystavach. Meli jsme uzasnou pani ucitelku, ktera nikdy nikoho nepokarala, vzdycky se ptala, jak to kdo myslel, co tam vidi, jak to vnima. A pak dokazala poradit, jak co zlepsit, jak co dotahnout, kde udelat neco lepe.
Pokud se lidi nenauci vnimat umeni jako vyjadreni pocitu autora, pokud budou vnimat umeni jako neco, co se jim osobne bud musi libit nebo je to spatne, pak budou vznikat je mizerna, podprumerna, vsedni dilka, hodna ulozeni na pude nebo vyveseni v prumernych, sedivych domacnostech.
Svůj názor jsem napsala kulantně, jak se dalo, zejména s ohledem na to nevinné dítě, které si pravděpodobně nepřálo svou špatnou známku medializovat, ani o sobě číst nehezké komentáře. Jeho situaci ve škole to také jistě nezlepší. Nevím, co dobrého komu může jeho článek přinést. Vaše naježená reakce mě tedy překvapuje.
Kydala jste ve velkém – nezájem o výsledky mých dětí, doporučení raději mlčet, když diskutují umělci, to, že můj názor je zlý a hloupý.
Celkově to dost koresponduje s hysterickým, sebestředným chováním otce Medy – moje geniální dítě má špatnou známku, učitelka tedy není žena na svém místě a taky vůbec celé školství čtvrtí a mrská. Nejste příbuzní?
Kdyby moje dítě přineslo špatnou známku z výtvarné výchovy, obrázek bych mu samozřejmě i tak pochválila, ale rozhodně bych ho nepředhodila k soudu veřejnosti. Ale také bych řekla, že ho v životě čekají daleko horší situace než nezvládnutý obrázek a že i bez výtvarného talentu si může vychutnávat umělecká díla a mít na ně názor.
Skvěle jste to napsala. Ale to je bohužel ta dnešní doba, kdy rodiče mají dojem, že jejich děti jsou nadpozemské bytosti a když někdo tento názor nesdílí, tak to není člověk na svém místě. Chudák učitel.
Já Vám to povím,k čemu je ten článek dobrý.Právě k tomu,aby rozpoutal diskuzi i mezi těmi,který neutěšený stav našeho školství nevidí,nebo nechtějí vidět .Bez toho k žádné pozitivní změně nemůže dojít.Vv má za úkol seznámit dítě s různými technikami a různými uměleckými směry a ne udupat v dítěti vlastní tvořivost a kreativitu. A té ta holčička předvedla opravdu hodněNikdo,ani dospělý ,natož dítě nemůže výtvarně vyjádřit svou představu podle názoru někoho jiného.
Dobrý den, Hanko, i já Vám děkuji za poučený a inspirativní příspěvek.
Vrátím se k andělovi mého syna, abych byla spravedlivá, ještě měl moc krapatě nalepené vlásky (:). Doma jsme to (za zavřenými dveřmi) řešili s partnerem. Také poukazoval na to, že děti měly nějaké zadání a syn ho nesplnil. Představila jsem si tu nástěnku plnou stejně vystříhaných a nalepených andělů… Uvědomila jsem si, že zadání odpovídalo pracovní a ne výtvarné výchově. Ano, výtvarná výchova je opravdu o svobodném vyjádření představ (v rámci zadání, abychom moc neničili paní učitelky) a opravdu by se měla hodnotit pouze snaha. Pedagog má děti vést a ne je demotivovat. Ale naše paní učitelka je naštěstí fajn a už si na naše dítko zvykla, naopak ho má moc ráda. Uvidíme co bude na druhém stupni.
Holčička je dítě. Tudíž je naprostý nesmysl aby po ní na výtvarné výchově měl někdo chtít nakreslit realisticky hada!!!!
Na prvním stupni se znamkuje snaha, kreativita, …. nechodí na uměleckou výtvarnou!!!!!
Jen nechápu proč nebojoval tatínek hlavně za právo dítěte vůči učitelce! Nelíbí se mi jeho řešení, že vlastně učitelka si takto známkuje dál a děti ve třídě co nemají štěstí na rodiče doma pak trpí!!! Kdo pomůže jim?! Nebo prostě učitelé budou ničit životy a duše našich dětí? Je to zákonné?! Neexistuje snad právo i dětí?! Něco jako právo vyjádření vlastního názoru.?! Jejich chování mi občas přijde jako psychické týrání dítěte?! Potlačování jeho sebedůvěry a osobnosti. Utlačování….
Kdo s tím začne konečně někdo něco dělat?!
Ono by jen stačilo, kdybyste si na pár hodin sedla do jedné třídy a sledovala tu vyčerpávající rachotu, které se říká učení dnešních dětí.
Kdo pomuze tem detem od toho jednoho, ktere je nadane jinak? Proc by se melo 30 dalsich prizpusobit tomu jednomu, neprijde vam to zhovadile? Pokud to Mede… uz to divne jmeno ve me evokuje zvetsene ego rodicu… vadi, necht ji daji na jinou skolu a neskodi zbytku tridy medializaci. Jak k tomu prijdou ty ostatni deti, ze se o nich pise jako o hloupych a o tehle Mede jako o malirske hvezde??
souhlasím s Vámi Tomáši, otec dívenky je hysterik a snaží se být cool a zajímavý, přece jen jde o počty sledujících. dívence by měli(pokud nikdy hada neviděla) ukázat jak opravdu vypadá had, zadání bylo had, reálná podoba, nikoliv futuristický, abstraktní či jakýkoliv jiný..ale klasický had. za mně je známka správná. Barevný obrázek doma zarámujte, ale vysvětlete že zadání se ve škole mají plnit. Na vlastní produkci si slečna bude muset počkat až na střední, nebo vysokou..ale to už nebudou hadi, ale projekty
Promiňte, ale když je zadání had, jak z toho vyplývá, že zrovna musí být realistický? Řekl bych, že právě tenhle automatismus jsou ty brýle, co máme nasazené a ani je nevnímáme a právě výtvarná výchova je jeden z předmětů, který by mohl lidem pomoci si to uvědomovat a ty brýle odkládat. Vnímat, že svět nejsou jen realističtí hadi. A pokud by i bylo zadání realistický had, tak je na místě diskuse, proč to dopadlo takto. Výtvarka je o tvůrčí činnosti, ne pásová výroba realistických hadů. A o tvořivosti je spíš ta diskuse, ne známky.
Dobrý den, máme podobnou zkušenost u syna ( 14 let ). Chodí do normální ZŠ s výborným prospěchem. Malování ho baví, navštěvuje i výtvarný kroužek. Nějaký ten “ talent “ má. A když donesl z VV za 4 jen proto, že nakreslil plaměňáka, který se zdál paní učitelce “ málo “ růžový byla jsem překvapená. Příroda má mnoho odstínů, navíc barva plaměňáků, tedy jejich peří je odvislá od množství příjmu určité složky v potravě…., tak proč ? Ptám se. Další 4 za to, že syn použil při zadání : Barevný knoflík – pouze 8 barev…. Zadání splnil, knoflík byl barevný. Nebylo v zadání, že např. minimum barev je 12 a více…. Použil barvy tak jak to cítil, tak jak to chtěl on.
Souhlasím s tím, že v předmětech jako je VV nebo TV by nemělo existovat hodnocení v podobě 1-5. Synovi to zatím chuť dál tvořit nevzalo, my ho podporujeme. Ale zkostnatělý systém nemáme šanci změnit. Všem rodičům, kteří se s tímto setkali – své děti podporujte v jakékoliv kreativní činnosti. Nejde o to, abychom měli doma dalšího Gogha, ale aby jsme viděli růst jejich schopnosti. Tvořivost, fantazii, zujetí danou činností.
A ještě jeden návrat do historie. Je mi 40 let. Když jsem já chodila na ZŠ stalo se mi, že při VV jsme měli donést vylisované listy na podzim a pak je natřít barvou a otiskovat na čtvrtku. Použila jsem temně fialovou barvu. Dostala jsem tenkrát za 5, protože list takového zbarvení neexistuje. No, dnes když se kolem sebe rozhlédneme vidíme spoustu vyšlehtěných stromů, které mají temně fialové listy. Možná to byla křivda, ale žiju spokojeně i tak. Žádný velký šrám to na mé výtvarné duši nezanechalo. Ale pamatuji si to spíš jako paradox.
A syn maluje taky tak příšerně jako ona devítiletá slečna? „Miluju“ rodiče, kteří haní ostatní, jen aby vyzdvihli své (méně schopné) děti. Nebo sebe. Ten had je příšerný, bez článku bych nevěděla, co na obrázku je.
Co je příšerně? Jako od da Vinci, od Knížáka, od Toyen, od Kupky, nebo od Picassa? Co se nelíbí Vám, to může být pro jiného absolutní krása!
Všecko je tam naprosto příšerné.
Souhlasím s vámi.
Naprosto priserni mi prijdou lide, kteri dokazou zkazit lidem naladu, dokazou kdykoliv na neco plivnout, dokazou byt otraveni asi i na dovolene, dokazou zvanit do vseho, zejmena do toho, cemu nerozumi. To mi prijde vazne naprosto priserne. Ten had se mi libi.
Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….
Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….
Lído, mám naprosto stejný názor. Nevím, co je na této patlanině tak úžasného? A i kdyby- zadání znělo nakreslit hada. Kde je ? Který přírodovědec mi ho ukáže? ? Znám spoustu stejně starých dětí, které ví, co je had. Toto je jakási abstrakce čehosi nedefinovatelného – had, nebo třeba taneční rej mušek, taky vidím kapky deště smutné oblohy, zkrátka co si kdo bude přát…..Takže až děvčátko dostane chuť na máslový croissant, mohou přnést skořicového šneka- vždyť fantazii se meze neklad
Jako asistentka ve škole jsem měla na starosti holčičku a ta mi nakreslila obrázek.
Byly to černé husté čmáranice. Na otázku,co znázorňuje obrázek, mi odpověděla.
„Přece vidíš!!Kočička je v domečku a aby na ni nemohl vlk,tak má zavřené dveře i okna.“
A měla jsem hned jasno..:-D
A obrázek s hadem se mi líbí.Autorka si důkladně pohrála s výzdobou,pod kterou se had ukrývá.
Názory všech zde diskutujících, představují POUZE jejich osobní názory, pokud nemají vystudovaný obor estetiky, který jediný odborně reálně řeší zde diskutované hodnoty, jejich názor je pouze osobní neodborný a nemá žádnou váhu ani kompetenci vytvářet odborné obecně uplatnitelné estetické stanovisko na estetickou hodnotu díla autorky, kolem kterého se diskuze točí.
Obzvláště negativní projevy neodborných kritiků v diskuzi, svědčí o omezenosti a nekompetentnosti těchto diskutérů, vytvářet estetické soudy ve výtvarném umění..
Tedy, každý má právo v tomto na svůj názor, ale neměl by ho cpát veřejnosti,(ani sobě) jako názor s nějakou obecnou hodnotou, je to pouze jeho neodborný názor..
ps,
Také mě tvoje jméno“Jenoviefa“nepřipadá jako jméno.. 🙂 ale není to odborný názor..nejsem lingvista..
Zajímalo by mě tedy, na základě jakého odborného posudku je otec Medy přesvědčen o své pravdě. A proč nedáváte stejný důraz na negativní i pozitivní hodnocení od laiků? Oba dva tábory se můžou mýlit a nebo naopak mít správné připomínky. Každý je hrdina, když zná výsledky bitvy.
Hezký den, a proč si to myslíte? To není fotografie ani ilustrace do učebnice přírodopisu, to je výtvarné ztvárnění.. to je přeci úplně o něčem jiném..viděla jste někdy nějaké modernější umění? Třeba 20. století?
…bez článku bych nevěděla, co na obrázku je.
Do vize a fantazie autora každý nepronikne. Jak on to vidí a chce anebo dokáže vyjádřit.
Třeba malé dítě ze školky přineslo svůj první výkres. A co že to je? Pošlapaný trávník, zazněla odpověď. Vskutku, chaotická změť neumělých čmáranců tomu odpovídala.
Známkovat výtvarný projev? Nelze! Svérázně to vyřešil učitel, který všem dával jedničky s odůvodněním, že ti co to umějí si je zaslouží, ti další se o něco snažili a ti co na to nemají, by to stejně nikdy nedokázali, tak proč jim kazit radost z alespoň něčeho vykonaného.
Mě se ten had zdá skvělý. Můj vztah k té holčičce není žádný. Podobně to cítí spousta dalších lidí. Tady s argumentem o neobjektivních rodičích nejspíš neuspějete.
Tak paní učitelka učí výtvarku proto, že nic jiného očividně neumí. Pokud by měla talent, tvoří, takto je to asi zatrpklá …paní, která se snaží utlouct v dětech veškerý elán, jak se to nejspíš stalo v minulosti jí samé. Dobře jí tak, takového člověka lze pouze litovat. A holčičku chválím, mně se obrázek líbí 🙂
Tak trochu se mi zdá, že se bojíte říct, že obrázek skutečně není nic moc. Zdá se mi, že dítě si neví s tématem rady, práce ho moc nebaví, chce to mít rychle za sebou s co nejmenším počtem barev (jejich namíchání dá přeci jenom práci a možná jich ani víc nemá). Klade je nahodile na plochu a přes sebe a mnohdy z nich vznikne spíše špinavá čmouha. Obrázek pak působí celkově ušmudlaně. Na 1. stupni základních škol není mnoho učitelů, kteří mají specializaci pro výtvarnou výchovu. Často si lidé myslí, že výtvarka je okrajový předmět, který si nezaslouží zvláštní pozornost a schopnosti pedagoga. Záleží na řediteli školy, jaké si vybírá odborníky a nechá je svou práci, které rozumí, také dělat. Zasvětila jsem tvorbě s dětmi velkou část života. Kromě dětí samotných to zajímalo jen pár rodičů a pro vedení jsme měli někdy cenu jen zdobičů školy a nástěnkáře. Pokud děti inspirujete a navedete je při práci, jak na to, budou vám odměnou samé krásné obrázky, nad kterými bude srdce plesat. O těch nebude třeba psát dlouhé články na jejich obranu.
Myslím, že jste to docela přesně trefila. Ta čtyřka v tomto případě není hodnocením práce dítěte, ale vlastně sebehodnocením oné paní (tak trochu se mi tam dere „soudružky“) učitelky. Ve výtvarné či pracovní výchově je třeba děti opravdu dobře a vhodně inspirovat a mnohé správně navést a mnohdy i dovést k ztvárnění zadání. Známkovat ve výtvarce asi jde, ale i při známkování by mělo hrát velkou roli sebehodnocení, ke kterému by měli být žáci vedeni. Navíc se domnívám, že známkování tak, jak je praktikováno na mnoha školách, je nesmysl, který nedokáže nikoho nikam pozitivně posunout. Většinou vychovává „plniče“ zadání a moc nevede k tomu, že by se dítě naučilo učit se.
Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….
No konečně někdo vystihl podstatu. Upřímně, taky se mi to vůbec nelíbí.
SVATÁ PRAVDA !!!!
Paní Hano, kreativita je proces, na jehož konci nemusí být „obrázek, nad kterým má plesat srdce“. Rozumíte tomu? Kritizováním a zahanbováním (prostřednictvím špatných známek) ZARUČENĚ zadupete autentickou a spontánní kreativitu (nemůže být jiná!) do země.
Já tam toho hada vidím. I můj desetiletý syn ho vidí. Paní učitelce chybí fantazie. Mám tři děti a v naší škole se výtvory dětí známkami nehodnotí. Kluci žádným výtvarným talentem neoplývají , každý měl jinou vyučující a žádná tyto výchovy neprožívala. Dnes jsou hromadně nazvány jako pracovní činnosti. Paní učitelka nám vysvětlila,….pracoval? Ano pracoval, na konci roku dostane jedničku.
Já tam toho vidím !!! Asi taky mám bujnou fantazii. Ale takového hada bych nechtěl.
Když já vidím pouťovou lochnesku a moc se mi líbí.Pamatuji si jak má sestra,narozená v prosinci, dělala pohovor v poradně zda může jít do první třídy dříve.Neudělala,protože se psycholožka vyjádřila – nemůže do školy,neumí namalovat koně. Prosím nikomu to neříkejte,já mám vysokou a uběhlo od té doby 55 let,a toho koně ještě stále neumíme namalovat ani jedna
Tak kdyby jí byly tři, bylo by to supr, ale v devíti letech to je tak na členství ve Hvězdné pěchotě. Mimochodem většina slavných abstrakních malířů byli výborní kreslíři a k abstrakci došli až po důkladném studiu a se znalostí řemesla.
No konečně to někdo řekl tak, jak to je. BINGO Lucie !!
Já tam toho hada vidím taky. Dokonce mám pocit, že se na mě dívá. A malá Meda má smůlu, že nemá na výtvarku mou učitelku před padesáti lety. Já nikdy neuměl dobře kreslit a malovat, ale najednou jsem měl obrázek na školní výtvarné nástěnce, protože, jak to učitelka vysvětlila rodičům, jí ohromil výběr a kombinace barev. Byla to kantorka, která učila výtvarné vidění, aby dítě porozumělo i abstrakci, aby z něj nevyrostl dospělý, pro kterého je nejkrásnější realistický obrázek koťátek v pastelových barvách koupený v obchoďáku.
Jsem sama učitelka na základní škole a po mnoha letech praxe bych ráda řekla, že nejen já, ale i další učitelé vnímáme, že klasifikace výchov není vůbec správná a potřebná. Je těžké, když víte, že je nás určitě mnoho, kdo by výchovy nehodnotil, na různých úrovních se o tom bavíme, ale zatím žádná změna ze strany ministerstva školství nenastala a asi ani nenastane. Je to vždy o lidech, sám píšete, že jste zažil i super učitelku, kterou jste vnímal dobře. Za sebe bych řekla, že je podstatné, aby se děti nebály tvořit podle své fantazie. Známka jedna se objeví v žákovské vždy, aby dítě pochopilo, že oceníte jeho snahu a pak je důležité, aby děti o svých výtvorech mezi sebou diskutovaly a stály si za tím, co vytvořily. Za sebe – špatná známka z výchov je obrazem z mého pohledu o osobnosti učitele možná víc než cokoli jiného. Známkování během procesu učení není motivace, ale demotivace. Je to na celkovou změnu našeho školství a pohledu na něj. Tak to vnímá mnoho z nás.
Dobry den, v Cechach jsem pracovala jako ucitelka, momentalne ziji v Nemecku a pracuji v materske skolce. Naucila jsem se tu jinemu – novemu pristupu k detem, ke kreativite, k sobe same. Pedagogika pro materske skoly je tu z meho uhlu pohledu na vysoke urovni. Co vim, tak ve skolach se to take zacina menit. Uz jsem poznala mnoho pedagogickych pristupu. Jsem toho nazoru, ze je jedno, na jake skole, v jake skolce dite je – Waldorf, Montessori… kazdy system muze jit do extremu a muze byt „zneuzit“. Podle me zalezi na ucitelich, na tom, co ztelesnuji, jake zaujimaji hodnoty, jaky maji pristup k zivotu. Hodnoceni – k necemu je dobre, nicmene jsem se naucila veci hodnotit jinak. Podle me neexisuje spatne a spravne. Kazdy umi malovat, stejne tak jako umi kazdy zpivat, hybat se a dychat. Jen tomu dava kazdy jinou formu. S hodnocenim se zacina u ditete, ne u me. Nebudu se rozepisovat do detailu. Je to celkove velice obsahle tema, ktere se odrazi v mnoha rovinach. Jsem rada, ze na to nekdo zacina poukazovat a verim, ze se pristup k detem a vlastne i k lidem bude menit. Nicmene jsem taky pochopila, ze to jedine, co opravdu muzu zmenit, jsem ja sama.
Kdyby moje dítě vytvořilo něco takového, byl bych na něj pyšný, a hned by to viselo na zdi.
Pepé to si děláš kozy, že ???? Kdyby moje dítě vytvořilo něco takového, tak ho zavřu do terárka k užovkám tak dlouho, dokud by nenakreslilo HADA !!! NE FANTASMAGORII , kterou můžeš nazvat jakkoliv v daný den potřebuješ.
A jeste bys ho mel poradne serezat, protoze ten hajzlik si z tebe tim obrazkem dela prd…
Asi jsi nikdy neviděl abstraktní obraz, co? Doporučuju vylézt z díry a občas si zajít do galerie….
Kdyby moje dítě vytvořilo něco takového, tak bych si to také okamžitě dal na zeď. Jde vidět, že prostě nechápete, o co tady jde. Vy byste prostě nakreslili hada a nic víc. Tohle dítě evidentně zapojilo fantazii. Přidalo k obrazu něco navíc, čímž se od ostatních dětí liší. Od mala jsem kreslil, z výtvarky jsem měl jedničky a tenhle obrázek, když jsem ho viděl, mě moc překvapil a líbí se mi. Přestaňte hodnotit svět a lidi egoisticky. Docela by mě zajímalo, jak byste to nakreslil vy. 😀 Vaše děti (pokud nějaké máte, nebo budete mít) mají tu smůlu, že pro ně není u vás prostoj pro fantazii.
Na první stupeň zajímavá abstrakce 🙂 Otázkou je, co bylo dětem zadáno, jestli byly dostatečné instrukce. To jsem se v článku nedočetla. Každopádně pokud dítě usilovně pracuje a snaží se, hodnocení 4 nechápu. Jo, známkovat výchovy je prostě problém.
Jenomže paní učitelka nechtěla výtvor přibližující se van Goghovi. Jejím ideálem je Zdeněk Burian.
Pokud zadala: „Obkreslete obrázek z učebnice prirodopisu, strana 74!“, není to ono. Pokud řekla: „Nakreslete hada.“, tak já ho vidím.
Děkuji za váš příspěvek. Vystihl jste přesně to, co zde polovina diskutujících mimo jiné opomíjí. Neznáme přesné zadání, ačkoliv to vypadá, že polovina diskutérů byla zrovna v této hodině na inspekci.
Jsem proti známkování výchov , někdo rád zpívá – bohužel falešně, jiný je naprostý talent ve sportu, druhý není schopný udělat kotoul, zatímco moje vnučka vezme pastelku a každý pozná, že namalovala koně, já byť se snažím napaluju něco mezi kočkou a nevím čím, prostě každý člověk má talent na něco. Ve škole by se měl rozvíjet nejen talent, ale i láska k činnostem, které dětem nejdou. A žádná čtyřka nikoho nenaučí malovat, zpívat, cvičit…
Četla jsem jen názor otce. Ráda bych také četla názor učitelky. Rodiče jsou často zaslepení dokonalostí svých dětí. Přestože je pro mě obrázek zajímavý a líbí se mi, tak nevím, jaké bylo vlastně zadání práce. Znám několik učitelek Vv a všechny jsou kreativní, nadšené prací s dětmi a veškeré zajímavé výtvory dokáží ohodnotit. Takže malá slečna zřejmě bohužel narazila na jednoho z nepříjemných lidí,s kterými se ve svém životě setká ještě vícekrát.
Jsem stejného názoru. Jestliže bylo zadání „namaluj hada, jak si ho představuješ!, tak určitě by byl obrázek dcery na 1, ale jestliže dostala např. obrázek hada a bylo řečeno „namaluj, to, co je na obrázku, aby to vypadalo stejně“, pak určitě je negativní hodnocení na místě… myslím, že van Gogh, jehož autor zmiňuje, na svém obraze Váza s růžemi namaloval vázu s růžemi a ne abstrakci i jeho „Jedlíci brambor“ jsou jedlíci brambor a i havrani nad obilným polem jsou jasně rozeznatelní….
Hodnotit obraz známkami je divná věc sama o sobě. Ve výtvarné výchově se jistě známkují jiné věci, než kvalita díla – mohou se známkovat nabyté vědomosti o tvůrcích, o technikách, o dějinách umění obecně a podobné disciplíny. V případě Medy neznáme zadání (tedy kromě toho, že bylo třeba zobrazit hada), nevíme tedy co bylo cílem práce. Mohlo jít o schopnost reálně zobrazit existující předmět pouze na základě paměti. Pak tento obrázek obstát nemůže a čtyřka je namístě. Zadáním ovšem mohla být vlastní interpretace hada – jak vidím hada. Pak je tento obrázek jistě vydařený, má energii spontánnosti.
Naprosto přesně řečeno, souhlas.
Za sebe mám pocit, že chápu stanovisko všech aktérů příběhu: dcery, otce, a dokonce i učitelky.
Myslím ale, že podstatou celé nešťastné situace jsou nedobře nastavená pravidla, tj. známkování předmětu – výchovy. To děvče v oné chvíli prostě hada takhle vidělo; kdo má odvahu tvrdit, že ne? Není přece v lidských silách posoudit, zda představa, kterou má někdo jiný než já, odpovídá tomu, co dotyčný nakreslil! – Jistě by taky bylo pěkné, kdyby učitelka uměla přistoupit na vidění světa, které mají její svěřenci. Ale učitel dnes, co si budeme namlouvat, je minimálně na půl úvazku úředníkem a lze pochopit, že tam, kde dítě vidí hada, on, resp. ona, nevidí nic, poněvadž na to nemá rozpoložení. Kolik kubistů, nemajíce slavná jména, by asi v kritériích výtvarné výchovy obstálo…?
Děvče má štěstí, že má tátu takového, jakého má. Táta má ode mne jedníčku s hvězdičkou a hadem 🙂
Co kdyz v matematice nebo nedejboze pri operaci cloveka by napr. Vymenila zaludek za jatra s tim, ze se ji to tam vic hodi? Bude to jeji videni sveta, ale soud ji za to regulerne zavre.
Osobně si myslím, že není úplně nutné na základě jednoho hodnocení u obrázku hned kritizovat celé školství. Hodnocení Vv je dost problematické a opravdu bych známce 4 za tento výkres nefandil, ale vážně je hned nutné tím nadpisem očernit práci všech pedagogů v ČR?
Je to obraz dětské mysli. Paní učitelce jen chybí fantazie a vidět svět očima svých žáčků.
Bohužel to je problém pro ty žáčky, ne pro vyučující. Určitě Vás nepotěším když řeknu,
že je dost učitelů, kteří, ač věkem mladí, nemají již 25 let učit. Momentálně školám nejde
o vzdělání, ale o odlišení se od ostatních ZŠ. Odbornost a erudice vyučujících není ani
na druhém místě, co se týče důležitosti. Ale to je již politika.
Za mě to je krásný obraz a píši Vám jen proto, že kdysi dávno, to mi bylo asi deset let,
mě vyloučili ze soutěže v kreslení jen proto, že učitelé dospěli k názoru, že můj obraz
namaloval můj otec. Zastal se mě jen jeden člověk. Od té doby si o našich pánech
a paních na školách myslím své. Tak ať to malovaní ji nezošklivý tak jako mě.
Tak hada tam fakt nevidím, ale čtyřka? Aspoň snahu měla učitelka hodnotit. Za mě za 3 (dobře).
Ten obrázek mne fascinuje. Nazval jsem ho „Had v ráji“
Mě taky fascinuje. No nazval bych ho “ Soudnost v p…..v háji“..
Mám syna magistra umění, vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou
v Praze. Od tří let chodil do ZUŠ na výtvarku, v dětství i v dospělosti vyhrál několik soutěží. V 6. třídě jsem reklamovala dvojku na vysvědčení z výtvarky u jeho učitelky ZŠ.
Ta si jeho nadání a talentu jako jediná nevšimla. Život přináší různé paradoxy.
Ať se holčička nenechá otrávit a maluje dál!!!!
Mám podobnou zkušenost se svou vnučkou. Začala se výtvarně projevovat velmi brzy a vše svědčilo, že nějaký talent má. V 5. třídě ji však paní učitelka několikrát „poučila“, že její práce neodpovídá zadání a tím jí vzala veškerou chuť k malování.
Akademická malířka by z ní asi nebyla, ale mohla si malovat alespoň pro radost.
Ale hodná paní učitelka ji přesvědčila, že to neumí.
Pokud vaše vnučka měla chuť tvořit, malovat či se jinak výtvarně projevovat, tak proč jste její touhu po tvoření nepodpořili jejím zapsáním na lidovou školu, či jiné zařízení, které se výtvarnu věnují cíleně. Moje dcera také nezpívala z mého pohledu dobře, ale paní učitelce se její zpěv líbil. Nakonec skončila právě v té Lidušce. Zpěvu se sice nevěnuje, ale je z ní učitelka hudební výchovy na umělecké škole. Prostě si přes ten zpěv našla své nynější zaměstnání. Hodně záleží na rodičích. Základní škola je škola základní, vše další může rozvíjet dítě jinde.
Máme opačnou zkušenost. Syn má opravdu nadání. Když v sedmi letech začal malovat obrazy, u kterých nikdo nevěřil, že to namaloval on, rozhodli jsme se, že jej dáme do LSU. Na přijímacím pohovoru jsme ukazovala jeho díla učitelce, která se pohrdlivě ušklíbla a řekla, že kluk už má evidentně vystudovanou výtvarnou akademii. A to pro mě byl jasný signál, že talent školu nepotřebuje, najde si cestu sám. LSU dal syn pouze rok, pak řekl, že doma s tatínkem toho udělá víc.
A udělal? Pokud je tatínek výtvarník, tak chápu. Já jsem neměla hudební vzdělání a tak jsem šla cestou Lidušky. Pravda, bylo to krátce po revoluci a školství nebylo tak rozvrácené jako dnes.
Jj, oni jsou na tom oba stejně, teda, syn už otce předčil a ten to trochu hůř snáší, mužská ješitnost, znáte to 🙂 jak někdo píše, oni malují. Pro radost, to je důležité. Největšími kritiky jsou si stejně sami sobě. Otec výtvarníkem není, pouze mu to jde tak nějak samo. Já jako antitalent se je snažím podporovat, že jim dělám společné projekty, jejich díla dávám do „knížek“. Syn i píše krátké povídky, tak jim prokládám obrázky jeho textem. Myslím, že jednou budou mít moc hezkou vzpomínku 🙂
Dodatek: ukázala jsem manželovi obrázek, bez popisku. Jeho první bezprostřední reakce? Jééé, to je krásnej had a jak má pěkně vykulený oči a vyplazenej jazyk. .. Tak to jsem tam dosud neviděla vůbec. Ok, uznávám, nejsem talent na „čtení“ obrazů, nicméně i s tím musí umělec počítat, že zůstane nepochopen 🙂 Ale zároveň muž dodal, že si umí představit zadání, při kterých by tento výtvor nebyl dostačující. Asi jako když se v tělocviku hodnotí stoj na rukou a někdo udělá svíčku a chtěl by za to jedničku, že měl přece nohy nahoře 😉
Jsem učitelem, neučím sice výtvarnou výchovu, ale známka za 4 je pro dítě značně nemotivující a nedal bych ji. Dívenka pravděpodobně nesplnila úvodní zadání (asi reálný obrázek) a namalovala si něco podle sebe. Pan rodič s několika VŠ by mohl vědět, že např. když se budou v matematice učit násobit a dítě předvede perfektní sčítání, nebo v tělocviku se budou třeba dělat kotouly a dívenka se ukáže jako rychlá běžkyně ……… atd. nesplnila zadání. Nevím jestli jako VŠ vzdělaný člověk mohl u zkoušek mluvit místo třeba o věrozvěstech o současné literatuře. Možná, že na VŠ které studoval ano. Možná proto jsou znalosti a kvalita mnoha dnešních VŠ tak žalostné.
Souhlasím s vámi.
Nádherny obrázek! Kdyby byl na prodej, koupim si jej :). Také mi doma pobíhají 4 nádherné děti. Také dostaly na Vánoce aktovku a také po prvních měsících se přestaly do školy těšit. Tedy až na tu nejmladší, tam jsme volili jinou školu.
Nejdramatyčtější to bylo u Abiho. Za první pololetí druhé třídy donesl kolem 50 poznámek typu: „nezpívá na hodinách HV“ „hrá si pod lavicí s dlouhým pravítkem“ a pod. Nepomohlo vysvětlení, že Abi s námi doma nikdy nezpívá a my jsme rádí, protože on to bral vždy jako soutěž, tedy kdo dřív skončí, že tedy s radostí vydržíme jeho doprovod na bubnech. Co se za první dva roky v škole naučil bylo, že je špatný žák a že mu učení nejde. (Škoda u kluka, který v předškolních testech u psychológa byl nadprůměrný.) Velmi záhy jsem pochopila, že s pani učitelkou nejsme na stejné vlně, že se nikdy nepotkáme. Udělala jsem to, co dělám v životě často, aby byl vlk sytý a koza celá, ustoupila jsem. Od třetí třídy Abi dojíždí do jiné školy, vstává v po půl šesté ráno (místo v sedm), přesedá (autobus nenavazuje, tak tam 20 nimut čeká), ale opaltilo se. S paní učitelkou si rozumíme ne jen Abi ale i já, už nenosí poznámky a škola je znovu aspoň trochu fajn (staré šrámy úplně smazat nelze…).
Moji vnuci se do školy těší,i když je dcera musela dát do jiné školy. V té původní se hýřilo jedničkami za nic. Když zjistíte, že ve čtvrté třídě má dítě potíže se čtením,matematikou a přesto má samé jedničky, docela zpanikaříte. Vnučka chodí do výtvarky a do už jiné školy se těší. Na tom obrázku je had,nebo něco ve tvaru hada,ale co mi vadí, na dítě mi příjde ten obrázek dost ponurý a smutný. Viděla bych to jako hada ve smutném podzimním dni, ale je pravda, že neznáme zadání. Jen si říkám, kdyby v dnešním školství byly problémy jen v té výtvarce. Vadí mi učitelky, které ve vzkazech rodičům dělají gramatické chyby a když mi vnučka ukáže test z gramatiky a já v něm najdu hodně neopravených chyb, je mi líto dětí a tak jsem ráda, když je rodiče nasměrují na čtení, to je nejlepší škola,jak se popasovat s rodnou řečí, i když, v dnešní době už ani to neplatí. Doufám,že se paní Kuběnová ve slově nejdramatičtější pouze přepsala. I moje dcera našla dětem jinou školu a dobře udělala, z té původní školy děti asi ani nemají šanci udělat přijímačky na gymnázium, nic neumí a bez doučování přijímačky na gymnázium neudělají. Ale mají samé jedničky, to je pro některé rodiče nejdůležitější.
Má devítiletá dcera řekla,že to není hezké.A kdo má teď pravdu?Učitelka je ve škole ,aby učila a známkoval.Myslím si,že se zde jedná více o otce, než o malou kreslířku.
Můj osmiletý syn v tom taky hada nenašel. Asi je to tím, že často chodíme do ZOO a víj, jak hadi vypadají .
Názory všech zde diskutujících, představují POUZE jejich osobní názory, pokud nemají vystudovaný obor estetiky, který jediný odborně reálně řeší zde diskutované hodnoty, jejich názor je pouze osobní neodborný a nemá žádnou váhu ani kompetenci vytvářet odborné obecně uplatnitelné estetické stanovisko na estetickou hodnotu díla autorky, kolem kterého se diskuze točí.
Obzvláště negativní projevy neodborných kritiků v diskuzi, svědčí o omezenosti a nekompetentnosti těchto diskutérů, vytvářet estetické soudy ve výtvarném umění..
Tedy, každý má právo v tomto na svůj názor, ale neměl by ho cpát veřejnosti,(ani sobě) jako názor s nějakou obecnou hodnotou, je to pouze jeho neodborný názor..
ps.
Z nevýtvarného hlediska..v přírodě jste se synem hada také neviděl že?říká se tomu mimikry..(:
I ten, kdo má vystudovaný obor estetiky má POUZE svůj osobní názor a tento jeho názor nemá ani o ždibec větší váhu a je zrovna tak neodborný. Ani on si tím přečtením toho, co někdo považuje za obecnou estetiku a co už ne, nekoupil žádný vyšší punc a tedy pořád nemá žádnou kompetenci vytvářet obecně uplatnitelné estetické stanovisko. A tedy ani on by ho neměl cpát veřejnosti (sobě klidně) jako názor s obecnou hodnotou. Je to zase jen jeho osobní neodborný názor, jen trochu zkreslený tím, že si přečetl, co někdo za estetické považuje.
P.S. Fakt si myslíte, že zmiji vyhřívající se na slunné stráni nelze vidět? A nebo, že v tom dokumentu o hadech v televizi vypadá jinak než v reálu na té stráni? Asi do přírody moc nechodíte.
Tak krásně sepsaný článek se spoustou vzacně používaných výrazů jsem dlouho nečetla. A ještě to téma. Vydržel jste, ale já bych selhala. Smutná realita utvrzuje v přesvědčení o alternativním vzdělávání našich už tak okolím zatěžovaných dětí. Ale kde ty školy brát?
Paráda, má to dynamiku. Ten obrázek. Jen by mě zajímalo, proč ta paní učitelka vůbec učí? A výtvarku ke všemu.
Ojéé, Bubetko ty máš dost……
Jen zíráme, jak je jeho přirozená touha a snaha po vědění čtvrcena napřed mračouny za nepřesné obtažení nějakých spirál a záhy je mrskáno trojkami, čtyřkami za zákonité omyly mláďat. Jako bychom chtěli zmrskat hříbě, že se mu po narození klepou nohy a stojí málo elegantně!
Možná byste změnil názor, pokud by Vás operoval chirurg, který „nepřesně obtahuje spirály“. Zákonité omyly mláďat bez korekce dospělých vedou k radosti predátorů, kteří ke spokojenosti svých žaludků umějí chyby mláďat využít. Mnoho neusměrněných chyb vede k mnoha uloveným mláďatům a tedy k zániku druhu. Ostatně hříbě, kterému se po narození klepou nohy a stojí málo elegantně není zmrskáno, nýbrž sežráno.
Za mnohem větší chybu našeho školství považuji fakt, že místo skutečných vysokých škol s exatní výukou existují školy kterou nejenom vystudoval ale dokonce na jaké učí autor článku. Pak se nelze divit, že rodiče vnímají své děti jako naprosto dokonalé jakékoli vyčtení chyby dítěti považují za útok proti dítěti a sobě. A ne – had se mi nelíbí – ale je moje právo, považovat toho hada za ošklivý výtvor stejně, jako autor považuje toho hada za krásný výtvor.
Nejsem pro číselnou klasifikaci výchov. Nicméně paní učitelka v závěru hodiny VV možná v 5ti minutách ohodnotila 30 obrázků. Dle zadání, práce v hodině a výsledku vyjádřila své hodnocení zhruba 30-ti obrázků. Rodič hodnotí jen výsledek (1 obrázku) a nesouhlasí. Též právo hodnocení. Pro dítě zřejmě první cenná zkušenost jak lehce odlišit podstatné a nepodstatné v životě a jak překonávat i malicherné křivdy (překonat třeba ztrátu rodiče nebo vlastní nemoc je těžší). Popularizace křivd na internetu s veřejným nesouhlasem rodiče nevím, zda dítěti pomohou (mám obavy, že jde o podporu utvrzení se v křivdě místo obrácení pozornosti na důležitější hodnocení a hodnoty v životě).
Zdravím, pročítám diskuzi a přemýšlím nad těmi predátory v souvislostí s tímto článkem. Vychází mi z toho jediné a že naše společnost je podobné prostředí jako příroda a paní učitelka zde možná supluje útok predátora. Pracovník, který nepracuje podle zadání je propuštěn, firma zkrachuje a umělci, kteří nenajdou kupce pro své díla umírají hlady. Já beru školu takovou jaká je a myslím, že je to takový simulátor života po škole. Tam se z nikým život nemaže. Poviností rodičů je dětem vysvětlit, že chybovat je možné – známky jsou prkotina s ubývajícími desetiletími od školy. Chybují děti, chybují učitelé i rodiče. Další je zajímavý vklad pro motivaci. Nikola Tesla byl ubezpečen, že asynchronní motor je nesmysl právě svým pedagogem a proto ho vynalezl. Slavní lidé byli takto často motivováni k zajímavým poznatkům. Takže to nesvádějme na školu – je povinná a placená z našich daní tak je přesně taková jaká je. Nikdo nebrání nikomu učit děti třeba to jak se stím porvat nebo nějaké jiné věci jež je škola nenaučí.
Hloupější názor jsem dlouho nečetl…
Obrázek je v pohodě. V pohodě není Lucie Černá. Asi vím proč.
Copak, máte něco proti plísním? Jsou šikovné stejně jako tato holčička.
Lucie Černá, jste si jistá, že to už nepřeháníte? Rozumím tomu, že někdo může mít jiný názor a jsem sám ten kdo je často TEN s jiným názorem, ale Vaše empatie je na úrovni absolutní nuly.
Jirko, podle pana Brhela nejsem v pohodě, podle Vás zase nejsem empatická, jak snadno se dá soudit podle pár vět. Co lze soudit, je konkrétní dílko, které pan Chvojka dal všanc veřejnosti v očekávání, že bude potvrzena jeho pravda a to také soudím. Možná je holčička šikovná a toto je opravdu její vnitřní vyjádření hada, ale třeba to, co někteří diskutující vidí, jsou jen projekce diváka, jak se říká krása je v očích pozorovatele (proto to přirovnání k plísni).
Chlape jestli někdo přehání, tak jste to vy, vaše reakce jsou na úrovni absolutní nuly, to máte pravdu. Běda,když někdo řekne jiný názor. Nevěřím, že jste TEN s jiným názorem, takto TITO neragují. Už by vás totiž dávno skolil infarkt. Nechte Lucii její názor, každý má právo na svůj. Ostatně, nepotěším vás- taky se přidávám k těm, komu se tento výkres nelíbí. Nevidím tam totiž toho hada. Ale jestli ho někdo vidí, bůh žehnej. To nic nemění na tom, že oba můžeme být dobrými lidmi.
Lucie Černá, každý máme svůj podhled na věc, já usoudil, to co jsem usoudil (tak jako Vy) a přidal jsem svůj názor na Vaše reakce, které mi přijdou málo empatické vůči tomu dítěti a jeho kresbě, atd. Jak tak nyní čtu, jsou Vaše reakce spíše reakcí na otce než na dílko samotné. A ano i plíseň se může jevit jako krásné abstraktní dílo, tak to je, jde o vnímání druhých. Nic méně ty striktní reakce, no nesedí mi to.
-to Leo asi muž: to jste celkem zasekl, že já přeháním. Ale přispěchal jste s obranou na celkem radikální Lucii, takže jo, je to od Vás hezké. Jen nehodnoťte, co neznáte a čemu nerozumíte – moji osobu, kde jste, vězte zcela vedle, do Ovce mám dost daleko. A jak píšete i ten Bůh to ví. Nikde nikdo nikomu nebere jeho názor, jen reaguje na jeho názor. Ten výkres není krásný, není to ani maglajz ani mazanina (že jich visí v galeriích) ten výkres je prostě kresbou malého dítěte, ale to už jsem psal. A pokud je nám všem dopředu řečeno, že tam má být Had, tak tam toho Hada můžeme vidět, třebas a zcela správně každý jinak.
Ale pokud si všimneme, tak tu už diskutujeme na zcela jiné téma, než nastolil autor.
Dobrou noc všem.
A já si to nemyslím. Lucie je v pohodě. A já jsem taky moc v pohodě. Bohužel obrázek je totální maglajs. V pohodě asi není pan Brhel. Možná slavil a teď vidí hady i tam, kde nejsou.
Wow!
Jaky skvely clanek a uvahy? Myslim, ze Vase dcera ma skveleho rodice.
Diky!
Ten had leží v trávě plné rozkvetlých květin na kterých jsou i stonky vidět. To že si „paní učitelka“ neumí představit hada jinak je její problém a v tomto případě by se měla jen kochat a neprojevovat svou omezenost známkou at už jakoukoliv
Mirku Mirku, kde jsou ty květiny se stonkama? To si děláte legraci? Co to je představit si hada jinak ???? Mirku, had je had, kočka je kočka, pes je pes a vůl je vůl Mirku…..pozor pozor Mirku, až vám v obchodě vydají místo 500 Kč jen 50 Kč… oni si to totiž „umí představi jinak “ Ale vy to určitě pochopíte.
Mariane, Mariane, máte krásné jméno, škoda že, taky vaše myšlení není krásnější, jen pouze realistické. To by podle Vás Pablo Piccaso neměl šanci a vidíte, máte na jeho obraz, asi těžko.
Jasně, a v rozlité skvrně oleje technik ze servisu nakreslil netopíra 😀 Holt, holčička neumí kreslit a nebude z ní malíř, tak jí má otec vysvětlit, že má talent na něco jiného a nemusí se zatěžovat s tím co donese z výtvarky, místo aby tlačil na školu, která pak musí dítěti lhát, že je super umělec…
Moderní trend lhát dětem o jejich reálných schopnostech je to nejhorší co může být, pak dítě nedělá to na co má talent, ale to co se mu „líbí=nejmíň práce=nemusí na sobě makat“…
Vy jste asi musel být hodně pohoršen, když jste viděl Nekončený příběh že? Jak moc pravdivý a důležitý je ten film, jde jasně pozorovat v této diskuzi. Vidím spoustu lidí bez fantazie – učitelka chtěla hada, měla dostat hada. A vidím spoustu lidí s fantazií a představivostí. Což je super. Tohle je výtvarné umění. Nemotejte ho s nějakou záměnou bankovky.
Můj syn by Vám dal plně za pravdu. Chtěl abych si knížku přečetla, ale už mi té fantazie asi schází, nemohla jsem se pořádně začíst, ovlivněná realitou. Na film jsem se ráda podívala. Můj kluk když byl malý napoprve viděl film jen do poloviny, nezvládl emoce a podruhé v kině už zvládl celý. Nechme pracovat dětskou fantazii. Jinak by nevznikl Malý princ, Alenka v říši divů a třeba i naše knížka Zahrada s příběhem tří slonů a zvědavých čtyř kluků s jedním kocourem. Děti příběhy vyslechly s velkým zájmem. Nechme pracovat dětskou fantazii. Vždyť taky milujeme sci-fi. A proč se stály dlouhé fronty na Harryho Pottera. Svět nemusí být je realita, vždyť ufo je doposud záhadou a kdo ví, je to realita, nebo fantazie. Zkuste nechat namalovat ufo dospěláka a dítě. Uvidíte rozdíl.
Výchova, kde vychovává dospělý člověk dítě, je proces – s cílem vychovat u žáka kladný vztah k VV, TV, HV apod. Jsem pro slovní hodnocení tohoto procesu formování.
Paní Květo, žiji v Irsku a náš vnuk chodí do čtvrté třídy, žádné vysvědčení nemá , pouze jednou za rok písemnou zprávu. Můžu Vám říct, že to vůbec není dobré. To dítě se nemá z čeho radovat a nemá žádnou motivaci se zlepšovat. Známky říkají dětem pravdu. Tak jako v tomto případě. Pokud vidíte na obrázku hada a myslíte si, že děvčátko splnilo úkol, nepomohlo by ani slovní hodnocení. Bylo by stejné jako ta čtyřka. Říkejme dětem pravdu a neulehčujme jim to, v životě se jim to mnohokrát vrátí.
Bez ohledu na článek a obrázek s Vámi nemohu souhlasit v jediném – známky neříkají dětem pravdu. Říkají jen, jaký je momentální subjektivní názor učitele v daný konkrétní okamžik na výkon dítěte opět v daném okamžiku. A že opravdu subjektivní je a ani si to daný učitel nemusí sám uvědomovat, stačí, aby ho třeba bolely zuby. Totéž samozřejmě platí o výkonu dítěte – stejné dítě podá jiný výkon, pokud bude v pohodě a jiný, pokud se třeba zrovna tu noc nevyspí dobře.
Důvěru ve známky jsem ztratila při své maturitě, kdy ještě před vydáním vysvědčení mi němčinářka neoficiálně řekla, že jsem mohla mít jedničku, ale že přece jsme celá skupina (čtyři nejlepší studenti z ročníku) nemohli dostat všichni za jedna, že by to nevypadalo dobře. Takže jsme dva vyfasovali jednu dvojku jen proto, v jaké skupině jsme maturovali, což jsme nijak nemohli ovlivnit. Snad jen výběrem maturitních předmětů. Takže jakou pravdu odrážela známka? Ale je pravda, že se mi to v životě vrátilo – chyběly mi za tu jedinou dvojku body v přijímacích zkouškách na jednu vysokou školu (pravda, kdybych udělala přijímačky ještě lépe, tak by mi to vadit nemuselo).
Sama za sebe jakožto rodič dvou dětí jsem pro kombinaci obou přístupů, tedy známky ano, ale doplněné o slovní hodnocení. Což v našich podmínkách možné je, jen o to rodiče musí požádat.
Známky říkají dětem pravdu? Já tam hada vidím, a krásného, a ta čtyřka je pro mě lež jako hrom! Vážně si myslíte, že když se lidi takto silně neshodnou, že je ten systém v pořádku? Vážně chcete, aby se dítě radovalo jen z dobré známky? A co takhle radovat se z věci samotné?
Jako apstraktni umeni super 🙂 ….Ale popravde,zeptat se me co je na obrazku a ja nevedet,tak reknu,rozsypane kulicky v trave ,nebo mozna barevne listi a to modre voda?Hada tam opravdu nevidim… Pochopi deti ve skolce,ale tohle…pokuddcerka opravdu nema vlohy jakotreba Van Gogh,nebo podobny malir,tak je to proste jen hodne zvlastni obraz neceho… Urcite ale nesouhlasim s ucitelkou.Za vytvarku by mela davat bud jednicky,hvezdicky,nebo nejake body tem nej.Jako pedagog videt a poznat talent…Ale jinak nehodnotit.
Názory všech zde diskutujících, představují POUZE jejich osobní názory, pokud nemají vystudovaný obor estetiky, který jediný odborně reálně řeší zde diskutované hodnoty, jejich názor je pouze osobní neodborný a nemá žádnou váhu ani kompetenci vytvářet odborné obecně uplatnitelné estetické stanovisko na estetickou hodnotu díla autorky, kolem kterého se diskuze točí.
Obzvláště negativní projevy neodborných kritiků v diskuzi, svědčí o omezenosti a nekompetentnosti těchto diskutérů, vytvářet estetické soudy ve výtvarném umění..
Tedy, každý má právo v tomto na svůj názor, ale neměl by ho cpát veřejnosti,(ani sobě) jako názor s nějakou obecnou hodnotou, je to pouze jeho neodborný názor..
Wojtechu, Wojtechu… Umíš, Ty odborně reálný estéte, taky něco jiného, než tady spamovat jedním příspěvkem neustále pořád dokola??!
Nemám vystudovaný obor estetiky, ale celkem odborně mohu říct, že Tvůj projev je velmi prostý a ač máš právo na svůj názor, neměl bys ho tady cpát veřejnosti opakovaně, jako názor s nějakou obecnou hodnotou.
Howght.
podívej někdo!??
Napsal jsem pouze obecný, nezpochybnitelný fakt, jako reakci na neustále zde se opakující, negativní, hloupé, nekompetentní, rádoby odborné názory“odborníků“zde na estetickou, výtvarnou a uměleckou hodnotu diskutovaného díla autorky, nikoli svůj názor!
Jinak nevím, co je prostého na mnou uvedených faktech?
Prostá mě připadá neodborná, hloupá, omezená negativní kritika zdejších diskutérů .
Howgh.
A co máš vystudovaného?Ty někdo?((: ,že hodnotíš tak“odborně“můj projev(: rád případně v tomto přijmu odbornou kritiku, v gramatice sem nikdy neexceloval….nicméně, diskuze zde není o slohu..
a říká se howgh! nikoli howgt((:
Blbost, má se dávat známka podle skutečnosti, holt pak dítě bude mít reálný pohled na své schopnosti a bude vědět, že nepůjde na úmělecké školy, ale bude muset hledat v jiných profesích.
Nejhorší co se dnes děje, že se dětem upírá pohled na jejich skutečné schopnosti, protože říci malému dítěti, že neumí malovat, zpívat nebo je blbec na matiku je útok na jejich city…
Je to selhání rodičů, kteří svoji neschopnsot vysvětlit , že mezi lidma jsou rozdíli ve schopnostech nahradili tlakem na své okolí, aby spolu snima lhali jejich dětem o jejich reálných schopnostech…
Jasně, z výtvarky nedat za 5, ale 4 a dítě bude vědět, že prostě malíř nebude… Tak své schopnosti zaměří na to co má talent místo keců rodičů „můžeš dělat co chceš a nemusíš brát ohled na co máš skutečně talent“ 🙁
Také si vzpomínám že mi ve tenkrát ve škole docela šel sloh českého jazyka. Jednou nám paní učitelka rozdala papíry , abychom prý na obě stránky A4 napsali slohouvou práci na kterou jsme měli možnost se 3 týdny předem připravit. Téma libovolné. Samozřejmně že jsem na přípravu zapomněl a hledící na prázdný list papíru a ostatní žáky již píšící , začal přemýšlet o čem budu psát…
Díky tomu, že jsem technický typ a značky českého automobilového průmyslu jsem se zajímal , rozepsal jsem tehdy na prázdný list papíru o výrobci vozidel značky TATRA , již ten rok slavila 100. leté výročí svého vzniku.
No co myslíte jak jsem dopad ? )
Dostal jsem za 5 a že by mi dala za 1 kdybych to prý neopsal z knížky ))))
Takže tak asi a o našem školství si iluze nedělám , jde jen o to se na to jako rodič řádně připravit.
Dobrý večer všem
Jde o víc,jako rodič pomoci naše školství změnit.
To co jste napsal vy je špatné, to na co si stěžuje „otec“ je hovadina…
Jak to skončí, že se bude říkat, že ten kdo je dysgrafik apod. za diktát dostane vždy za 1 protože to ublíží dětské duši?
A pak proč jde školství do kopru, protože začíná někdo brát v potaz názor rodičů jako je autor článku, kdy se musí brát ohledy na „city“… Za mě platilo, že se bral ohled na známku podle toho, kam se kdo hlásil, jinak řečeno, u techniků nikoho nezajímala známka z kreslení a naopak u někoho kdo se hlásil na zubního technika zase ano.
Autor článku je přesně ten typ člověka, který ochraňuje své děti až moc, vychovává lidi, kteří když jim někdo řekne, že neumí zpívat, tak se budou ohrazovat, že „každý má jiný hlas“ i když způvají, že to vyhání krysy z kanálů…
Mirku, s váma souhlasím, váš rodič kdyby přišel tehdy i dnes zaslouží podporu, ale autor článku je jeden z těch co se podílejí na rozkladu vzdělání, že budou vycházet blbečci co musí máít jedničky a pak se diví, že nic neumí, vždyť měli samé jedničky a pochvali…
Já nevím, třeba máte pravdu , ikdyž nevím jaké bylo zadání, ten Medin obrázek se mi moc líbí a chápu otce že je za to na svou dceru hrdý.
Paní učitelku bych s tím ale asi neterorizoval, ale snažil bych se asi v dítěti tyto schopnosti rozvíjet a podporovat třeba účastí v nějakém uměleckém kroužku.
Vyběhávat potomkovi karieru malíře na základní škole je asi přece jen brzy.
Krásný den všem
Podstatný je, že ta učitelka, na kterou tady všichni kydáte, hodnotí ( a musí hodnotit) podle nějaké(své) škály, nějakého žebříčku.
Takové krasobruslení či gymnastika ve škole.
K tomu abych, mohl uznat, že autor má pravdu, bych musel vidět pro porovnání výtvor dětí z té třídy a z té hodiny za jedničku, dvojku, trojku a pětku. A stejně bychom nejspíš jeden druhého o své pravdě nepřesvědčili.
Takhle je to jen výkřik rodiče spokojeného se svým dítětem.
Ovšem na druhou stranu mám trochu opačnou zkušenost.
Na základce sme měli učitelku výtvarky nadšenou z každého.
Rozpil se mi obrázek vodovkama a ona : jééé to je nádhera jak to tady jde do ztracena atd.
Pak sem přišel na střední a pod dojmem toho jaký jsem umělec, jsem se přihlásil na volitelný předmět kreslení. Učitelka ze mně naprosto šílela a tajně mě nechala „pro velký počet žáků“ přeřadit tuším na strojopis. Jinak by ji už dneska asi propouštěli z Bohnic.
Co jako přesně ste tímhle článkem chtěl dosáhnout? Lepší známku pro své dítě, prosazení svého žebříčku hodnocení do práce té učitelky, prosazení svého názoru, oslabení autority učitelky?
Nebo jen? podporu pro své dítě, že když dostane blbou známku, tak si na učitele došlápnete, protože je po vás a vy blbý známky neuznáváte?
Myslím, že co se týče výtvarného umění, tak tam se to škatulkovat nedá. Kdo definuje, co je umění a co už je totální brak. Někdy je mezi tím úplně minimální rozdíl. Úplně to samé můžete aplikovat na opačný postup – učitelka vám bude hanit vaše díla a vy v domnění, že za nic nestojíte, se vykašlete na školu a dál kreslit nebudete. A přitom vás to baví a mohl se z vás stát uznávaný umělec. Vždycky musí existovat nějaká vyvážená cesta – díte příliš nerozmazlovat, ale na druhou stranu mu ani neničit představy o tom, že je v něčem dobrý. V tomhle případě mám pocit, že učitelka oznámila dítěti, že je to špatné. A přitom věřím, že takový obraz by se dal prodat za desítky tisíc.
Souhlasim
Četla jsem pár komentářů a nevím co si myslet spíš o komentujícich než o samotném článku… Za mne bych opravdu předměty typu VV, TV, Pracovní činnosti vůbec neznámkovala… Na co? Kreativita ve výtvarce je super… A to, že někdo nezvládá kotrmelec… No, bože… Autor chtěl vykreslit očividně to, že školství v klasice se zase tolik od dob našeho dětství tolik nezměnila… A to je škoda… Není učitelka jako učitelka…
Autor myšlenku bezvadně podal, malé slečně přeji spoustu kreativity k rozložení učitelský ho stereotypu… A pokud Medě vydrží chuť tvořit abstrakce, těším se na další dílka… Ps. Ani jedno z mých děti nechce dodržet o tahy omalovánek… Nejspíš potíž vidět hranice…. 😁… Je třeba milovat jinakost.
Je třeba milovat jinakost a proto všichni budeme kritizovat učitelku, která dala známku se kterou nesouhlasíme.
A tedy je třeba podporovat jinakost jen takovou která se nám líbí a hodí.
Na jedné škole v Kolíně je známkování tzv. váhou, tedy známka má dle náročnosti zadání různou váhu 1,2,3, tedy dítě dostane 5-tku váha 3 a má tedy tři pětky. Učitelky angličtiny to však dovedly do absurdního konce, když známku 4- ve váze 3 zapisovaly jako 4,4,4 a 5,5,5, což vypadá logicky, ale v kontextu s předchozí známkou např. 1,1,1 je potom lepší dostat čistou 5 než 4-.
Při takto přesných vážených známkách (zde zase z ČJ) bych očekával, že při průměru 2,4 dostane žák na vysvědčení známku 2, ale ouha bylo to 3. Co k tomu dodat?
To si snad děláte legraci,doufám.
To má být had??? No potěš koště….
Je velice zajímavé, že je v dnešní době snaha neznámkovat děti u kterých byla diagnostikována nějaká ta nesrovnalost ve čtení, psaní, atd. tam se dětem slevuje aby snad neutrpělo nějak víc. Dá se pochopit. Ale žádný z nás není Mikoláš Aleš, Alfons Mucha. Podle mně je výtvarná výchova oblast, kde by se dětem měla dávat svoboda projevu. Kdyby všechno mělo být přesně podle toho jak to vypadá ve skutečnosti, nebylo by to výtvarka ale přírodopis a obrázek jako doplněk učiva. Jsem zastáncem toho, že by se měla ocenít snaha, jak dítě pracovalo podle svých schopností. Nechávala jsem vždycky své děti samy aby si řekly k obrázku vlastní vyjádření. Rozdíl je jestli kreslíte, malujete realitu, nebo máte možnost vlastního vyjádření. Moje kolegyně má vyvěšený ve své třídě obrázek jako vzpomínku na jedno dítě, které už je dospělé. Malovaly obrázek k pohádce o Budulínkovi. Přesto, že je liška postava záporná, byla namalována velice věrně jak v proporcích,tak v barvě. Má ale jednu zvláštnost. Má namalované na svém boku srdce. Už nevím, už je to dávno a vysvětlení k tomu nemám. Ale vím, že to byl kluk, který měl rád své kamarády i všechny ostatní. Každý obrázek má svůj příběh. Taky jsem vyslechla od babičky jednoho mého dítěte, které nastoupilo do 1. třídy jeden zážitek. Uklízeli a třídili věci z mateřské školy, když už bude ten školách a kluci jsou tři, tak aby měli své místo. Když mu babička řekla, že už výkresy nebude potřebovat, řekl jí, ne ty si schovám. Ty mám od paní učitelky. Od toho chodí do školy, aby rozšiřovaly své vědomosti a dovednosti. Položte si ruku na srdce a jak bude vhodná chvíle, vemte barvičky a zkuste toho hada namalovat. Přeji vám všem hodně úspěchů. Pokud to dovolí a vy budete chtít, pošlete je do redakce. bylo by to zajímavé.
Podle mě děvčátko nesplnilo úkol. Nenamalovala hada. Je mi 63 roků a ve škole jsem z výtvarky nosila domů trojky a čtyřky. Dnes maluji obrazy. Neustále se snažíme dětem vše ulehčovat. Já bych své dceři řekla pravdu, měla jsi namalovat hada a had to není. To jako kdyby měla v počtech odečítat a ona sčítala. Kdyby byl úkol namalovat libovolný obrázek, bylo by to o něčem jiném. Její obrázek jako abstrakt se mi líbí, ale zadané úkoly se musí plnit.:-)
Ale vzdyt tam ten had je. Skoro vsichni v dnesni dobe, kdyby videli na rozkvetle louce hada, tak z kapsi vytahnou mobil a ze zhora ho vyfoti…no a to presne na tom obrazku vidim, jen v umelecke podobe.
Milá paní učitelko, v dnešní výuce , jste předvedla, jak jste nezralá osobnost a také to, že jste buď zapomněla, že jste byla také dítětem, a to se všemi nadějemi, radostmi, kreativitou apod… anebo jste se vědomě rozhodla stát “ zabíječkou“ dětské fantazie-duše!! Děti přece z fantazie žijí, živí je, je jim hnacím motorem v životě. PROTO: Navrhuji abyste si opětovně přečetla Komenského spisy či v hanbě odešla ze školství!! Jinak tatínku a Medi-cítím s vámi. Stalo se nám to samé, s tím rozdílem, že po důrazném rozhovoru s paní učitelkou jsem neoblíbená nejen já, ale i má dcera, která od té doby VV nenávidí. Gratuluji všem podobně nastaveným učitelům! Měli byste se stydět!!!
P.S. Doufám, že paní učitelka čte tyto stránky, nebo by alespoň měla dostat odkaz na ně!!
P.P.S Had je supééér!!!!
Ráda bych se vložila do diskuze a podělila se s našimi zkušenostmi se školním systémem v Bavorsku, kde dcera navštěvuje ctvrtou třídu. Známka 4 je zcela normálním ohodnocením předmětů jako je VV nebo vyrábění. Paní učitelka nemá problém dát na vysvědčení z těchto předmětů 3. Moje dcera, v Praze jednickarka, byla ohodnocena trojkou z vyrábění a její kamarádka trojkou z HV, v podstatě dostat z výchov jednicky na vysvědčení se povede pouze jednomu nebo dvěma dětem z cele třídy. V Německu se jede pouze na výkon a jaké následky to nechá na dětské duši, nikoho nezajímá. Důležité je vysvětlit dětem, ze známka je pouze číslo a názor paní učitelky není hlas boží. Mým příspěvkem jsem chtěla naznačit, ze situace v ČR není zdaleka kritická.
Nechal bych p. učitelku nakreslit taky hada pak umístil na fb a jiné sociální sítě oba obrázky vedle sebe a bez detailů nechal zhodnotit veřejnost který obrázek je hezčí. Pokud by vaše dcera dostala ó 90% méně kladných hodnocení než p. Učitelka uznal bych znamku 4 jako odpovídající. Max bych napsal k těm obrázkům jméno věk a zadání. Ten obrázek je úžasný i když bych si nepřečetl ten článek líbil by se mi.
Pozor došlo k záměně obrázku.
Toto není ten na téma „had“, ale na téma minulé hodiny výtvarné výchovy „Vdolky naší holky“.
Vždycky mě hrozně zamrzí, když si přečtu takový článek. Rozumím tomu, jak jste se cítil, ale prosím věřte, že tato zkušenost neznamená, že je celé školství takové, že všichni učitelé jsou takoví, ani že většinový přístup je takový. Je to prostě špatná zkušenost. Tak, jako narazíte na špatného řemeslníka, špatného úředníka, špatného politika… narazíte i na špatného učitele.
Myslím, že se to bude stávat vždycky.
Tím titulkem, který zevšeobecňuje, jste se dotknul určitě především těch učitelů, kteří se snaží, seč jim síly stačí (být dobrými, empatickými, moderními učiteli). Minimálně mně je to velmi líto. Hezký večer.
Plně souhlasím. Na základě pár špatných zkušeností odsoudit školství jako takové? Proč? Ze svého dětství i dětství svých dětí mám kladné i záporné zkušenosti s učiteli. Byli mezi nimi i učitelé, kteří podle mého neměli ve školství co dělat. Naštěstí jsem poznala i řadu báječných učitelů, těch správných na správném místě. Díky jim.
Moc krásný obrázek, vaše dcera má úžasnou představivost.
Mně se ten had líbí, ale i kdyby ne, nedala bych za něj nikdy nikomu 4 (Výtvarku jsem učila a hodnoitila slovně…). K bouřlivé diskuzi o tom, jestli had vypadá jako had… Nevíme zadání (třeba ilustrovali pohádku o hadovi, měli si představit hada mýtického nebo jen věrně ilustrovat užovku, kdo ví?).
Ten, kdo zpívá falešně, ale naučí se noty a životopis Antonína Dvořáka… by neměl být stresován 4 z hudební výchovy (i když prokazatelně neumí zpívat), tak by ani ten, jehož ilustrace hada neodpovídá měřítkům paní učitelky neměl dostat špatnou známku. Slovní hodnocení výchov systém umožňuje už dlouho! Cílem by přeci mělo být, aby děti získaly nějaký přehled, zdravý návyk, aby se nebály zkusit něco vytvořit nebo si zazpívat v rodinném kruhu se svými dětmi.
Obrazek je to peknej. Pokud zadani znelo namalujte neco dle sve fantasie… Proc ne. Bohuzel z clanku jsme se nedozvedeli jake bylo zadani! ani z jake tridy to je… Takhle jednostranne z toho vypliva (ja nam podsunuto) ze ucitelka je krava, mozna je, ale mozna je to cele jinak….
V článku je napsáno, že Medě, která obrázek malovala, je 9. let. Tedy 3.–4. třída. I kdyby to byla osmá třída a i kdyby bylo zadání had na stromě, tak je naprosto nesmyslné chtít po dítěti, aby nepustil uzdu své fantazii a nemaloval zrovna to, jak had padá ze stromu a strom tam chyběl. Naprosto jednostranně z toho vyplývá, že kráva je celý tento dementní systém, postavený na vnější motivaci a učící další a další generace dětí, aby z toho kruhu nevystoupily. Díky Bohu za každého otce, který je ochoten se jít na obrázek dítěte, za který dostalo 4 podívat, diskutovat s učitelkou a rozčílit se nad systémem. A i kdyby to bylo celé jinak, ten systém tu je v celém školství kolem nás a také ohromné množství lidí, kteří by to v rámci své pohodlnosti raději viděli celé jinak, protože pokud by to byla pravda, byli by v pěkném průseru.
To opravdu myslíte vážně? Zadání bude znít (třeba) had na stromě a já ho nakreslím bez stromu a budu tvrdit, že padá a to podle Vás není nesplnění zadání? Není to.nesmyslné to jen dnešní dětska musíme chránit, vše jim dovolit. Zkuste si v práci nesplnit zadání, třeba malíři řeknete vymalujte to tu modře a on by to vymaloval žlutě a vymlouval se na kreativitu, taky byste to hájila, že se talent nesmí zabíjet?
No jen doufám, že až vaše dítě dostane za úkol namalovat maminku, či tatínka a poustí uzdu fantazii a nemaluje kravu či vola. Pokud se nenaučí, že maji neco dodržovat, jak od takových lidí chtít aby dodržovali zákony? Navíc se mi rozhodně nelíbí když si někdo léčí ego své a svého dítěte neúctou k druhým.
Jenom se ptám Ladislave, máte děti a jak jste si s nimi hrál, když byly malé? Dětská školní zralost se poznává taky podle toho, jestli umí nakreslit postavu, s malováním je to horší, protože na vyobrazení detailů štětcem potřebuje větší prostor. Schoval jste si jejich obrázky. Můj muž schovával synovy obrázky, což mně překvapilo. Možná proto, že na jednom z nich nakreslil náš syn odpoledne na podzim, jak jsme společně pouštěli draka. Byl na provázku tak daleko, že jsme museli, tak abychom o něj nepřišli, hodinu pomalu hodinu provázek namotávat zpátky. Dyl to pro nás dost silný zážitek, který se asi už opakovat nebude. Ale příběh vystihl s námi i s tím drakem bezvadně a vůbec mi nevadilo, že nemám vlasy, jak je mám ve skutečnosti a pod. Obrázky máme schované dodnes. Takže k obrázku, když je dobrá motivace dobře dopadne. Možná paní učitelka využila jen suchopárné zadání a bylo vymeteno. Možná se mýlím, ale byla bych raděj, kdyby tomu předcházel nějaký příběh. Dopadne to líp. Výtvarka je bazvadný předmět, protože nabízí spoustu různých možností.
Pane Ladislave, když Vám prodavačka prodá jiný druh zboží, taky porušuje zákony? Když si jdete kupit kolo, taky nehledíte jen jestli má kola řidítka zvonek světla. Výtvarka na rozdíl od jiných patří mezi obory umění. Buď pro ně nadání máte a děláte ho, nebo ne a jen ho kritizujeme. Jsou lidé, kteří ho k životu potřebují a umí k němu zaujmou postoj.
Pane Ladislave, nevim, jestli jste byl někdy na výstavě moderniho umění, natoz jestli jste někdy viděl alespoň 20 obrazu od picassa – ja jich videla mnoho desitek v oroginalu ( staci zajet do Parize) a ujistuji vas, ze beznemu cloveku by se zdalo, ze nedodržel zadani skoro u ničeho. Jelikoz pani ucitelka vytvarnemu umeni zjevně nerozumi, muze k ni zachovavat uctu tak leda jako k členovi pedagogického zboru, nikoli jako k odborníkovi na vytvarne umeni. Devce zadání dodrželo, takze vase prirovnani o ztvarneni kravy misto rodicu je zcela mimo. Jeji videni a vnimani barev a hada i jeho okolního prostredi je obdivuhodne. Doporučuji dat dite nekam do vytvarneho krouzku , který ivsem vede umělec vytvarnik, ne nějaká takováhle “ pani ucitelka“