Jako každý rok jsem zapomněla na kytky. Uvědomila jsem si to ráno ve školce, když je ostatní měli. Učitelkám jsem řekla, ať si to neberou osobně, že je prostě nekupuju nikdy, ale že jsem je měla docela ráda.
Nikdo z našich starších dětí nemá samý jedničky, naopak máme jeden reparátek. Píšu to pro ty z vás, kdo se musí koukat na ta skvělá vysvědčení, která běhají po Facebooku, zatímco vy máte starosti. Rodičům jedničkářů samozřejmě gratuluju, ale pro ty, kteří tak úspěšné ratolesti nemají, mám dobrou zprávu.
Třeba já měla v první třídě samý jedničky a byla jsem „veleúspěšná“. Nejlepší ze třídy! Zato můj starší brácha (tedy nikoli ten, kterého znáte z FB) se celou základku potýkal s velkými problémy, nebudu to rozpatlávat, ale skoro to vypadalo, že ji nedodělá. Nu a dnes má dva doktoráty, celkem slušně si žije, určitě si nestěžuje, ve svém oboru je špička. Když jsem o tomto pozoruhodném přerodu vyprávěla tudle na pivku kamarádovi, začala jsem: „Já jsem na prvním stupni měla dobré známky, zatímco brácha měl strašný problémy,“ vpadl mi do toho „No a kdy se to obrátilo?“
Obracelo se to postupně, tak, jak se ukazovalo, že pro život úplně nestačí jen číst a psát a umět napočítat do stovky. Už v páté třídě jsem propadala z češtiny, po základce se nevědělo, co se mnou. Maturitu jsem si udělala až u opravných zkoušek, vysokou jsem studovala osm let, a ne, nemám doktorát…
Pak jsem měla různé práce za tři tisíce měsíčně, což jsem ukončila tím, že jsem začala rodit děti. Takže žádný stres, každý je dobrý na něco a projevit se to může třeba až mnohem později.
(Sloupek vznikl z příspěvku autorky na FB.)
Saša Uhlová je redaktorkou internetového deníku A2larm. Vystudovala romistiku na FF UK a učila na Romské střední škole sociální v Kolíně. Je autorkou série investigativních reportáží o pracovních podmínkách ve špatně placených zaměstnáních, které napsala na základě vlastní zkušenosti. Má čtyři syny, dva z nich jsou školního a jeden předškolního věku.
„Už v páté třídě jsem propadala z češtiny, po základce se nevědělo, co se mnou. Maturitu jsem si udělala až u opravných zkoušek, vysokou jsem studovala osm let, a ne, nemám doktorát…“ Promiňte, ale nechápu proč se paní drala na vysokou školu? A proč vlastně maturita, když ani na ZŠ to moc nešlo? Každý určitě nemá na samé jedničky, ale tady mi to připadá jako být na střední škole a vysoké za každou cenu……krásných osm let na VŠ, kdy se nemusí chodit do práce.:-( Super, je to skoro jako plivanec, pro ty, kteří šli s lepšími známkami v 18ti pracovat.… Číst vice »
Paní se především narodila do toho „správného“ hnízda. A chlubit se tím, že primitivní vysokou dělala osm let, tak no, radši nic…
Mám dvě otázky:
1) Měla paní Uhlová na prvním stupni dobré známky, jak tvrdila svému kamarádovi u piva, nebo v páté třídě propadala z češtiny?
2) Co se stalo se čtvrtým synem paní Uhlové?
Jistě, nepříliš bystrý rodí zase trochu natvrdlého. Bohužel, tito mají i dost dětí. Dělat děti umí totiž každý, bez ohledu na intelekt. A je pak úsměvné číst, že se tím nemá rodič trápit, že se talent najde. Talent na co? Třeba na osm let studování naprosto zbytečného oboru?
Ale tak, jestli aspoň platí daně….
Paní má úplnou pravdu. Na základce mi to nešlo, učitelky starého režimu dělily děti na chytré a ty druhé…takže žádné jemné zacházení. Na střední jsem prozřela a začala se více učit… teď mám bakaláře z německého jazyka. Takže pokud má vaše dítě trojky, nutně neznamená, že z něj nemůže něco být…