Nemá stát hlídat kvalitu všeho, co produkuje, zvlášť, když se jedná o děti, a oslovit pro tvorbu oficiálních učebnic opravdové odborníky? FOTO: Štěpán Barták
Syn nastoupil letos v září do školy a dostal první učebnice, do kterých bude několik let koukat. Vyfasoval něco neskutečně šeredného. Představte si, že se do dětí snažíte odmala vetknout trochu toho dobrého vkusu. A pak přijdou do školy a tam takový fujtajbl.
Je to špatně úplně celé: od ilustrací přes typografii a barevné kombinace až po kompozici stránek. Někdo by mohl namítnout, že je to subjektivní pohled. Pravda, vyrostl jsem na knihách ze 70. a 80. let, které byly ilustrované mistry oboru, jako je Born, Šalamoun nebo Mrázková, proto mám laťku možná trochu jinde. Práci těchto autorů poznáte téměř okamžitě, kdežto hlavní problém současných učebnic je, že postrádají jakýkoli rozpoznatelný styl.
Na obálkách je jakýsi globalizovaný, na počítači vybarvený unifikát, který zcela postrádá cit pro míru barevnosti. Je to plácání jedné barvy na druhou, nemá to žádný smysl a gradaci ve vztahu k odstínům a jejich kombinacím. Takhle to obvykle dopadá, když se někdo snaží ušetřit na ilustrátorech. Barevného balastu je strašně moc – přitom děti začnou ve škole také výtvarnou výchovou, co?
Lepší to není ani tehdy, když cvičebnice otevřete – ilustrace, které k sobě neladí a vykrádají nepříliš zdařile kdeco z minulých dekád. Ze všeho čouhá snaha dostat toho na každou stránku co nejvíc, vzniká jeden velký grafický guláš.
Někdo může argumentovat, že před rokem 1990 byly dětské knihy esteticky také výše než tehdejší učebnice. To asi ano, ale po revoluci tady byla jasná ambice dělat to líp, než jak to dělali komunisté. Tak po třiceti letech to lépe neděláme a je to ostuda.
Mimochodem, jeden z nejznámějších slabikářů z období před rokem 1990 je ten s ABC na obálce. Ilustroval ho Ota Janeček, což bylo nějaké jméno. Nebo i ten proslavený Ferdův slabikář od Ondřeje Sekory – to je vlastně vyprávění komiksem a ten Sekora uměl, jakkoli napodoboval americké vzory od Disneyho. Ale i tak poznáte jeho styl na první pohled.
V současných cvičebnicích je v tiráži uvedena spousta lektorů, odborných dozorů, recenzentů a grafiků. Vysokoškolských titulů nepočítaně. Copak je všem těmto odborníkům jedno, čím jsou děti „obohaceny“ při vstupu do školy? Nemá stát hlídat kvalitu všeho, co produkuje, zvlášť, když se jedná o děti, a oslovit pro tvorbu oficiálních učebnic opravdové odborníky?
Už 30 let se stát vymlouvá, že na nic nemá peníze. Ač si o těchto řečech myslím svoje, na tohle by peníze najít měl. Zvlášť v zemi, která má letitou tradici skvělých ilustrátorů a ilustrátorek a vychovává si ročně mnoho desítek grafických designérů a designérek na státních fakultách.
Škola by přece měla jít příkladem. A zaplatit pořádně upravené učebnice je součástí starosti o vzdělávací systém.
Dále by samozřejmě mohla následovat debata třeba o nábytkovém zařízení škol. Jako designér bych za ni byl moc rád, ale pojďme nejdřív vyřešit ty učebnice.
Štěpán Barták vystudoval grafický design na Soukromé mistrovské škole uměleckého designu v Praze. Věnoval se grafickému designu, designu multimédií, nábytku i dalších předmětů. V roce 2018 inicioval založení Komise Rady hl. m. Prahy pro design a veřejný prostor, v níž od té doby působí. Věnuje se také designu městského mobiliáře, spolu se svou ženou se stará o uvedení designových vodních prvků do ulic Prahy.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Co k tomu dodat??100%souhlas!!
Chtěla bych mít starosti tohoto pána 🙄 stejně učebnice má i moje dítě. Jsou barevné, veselé a hlavně lehké! Netahá hromadu knížek, ale pět základních,do každého předmětů jednu( učebnice i pracovní sešit dohromady) . Takovéhle rodiče musí učitele milovat.
Nesouhlasim. Zrovna ty od Taktiku jsou nase oblibene (nebo treba Studio 1+1, Lili a Vili atd.), nektere jsou jako encyklopedie, radost pohledet. To se tedy opravdu s temi nasimi z detstvi neda srovnavat, to byla hruza… Jinak myslim vetsina, co ma vyfocene jsou pracovni sesity, do kterych zak pise.
A pokud vim, tak ucebnice neprodukuje stat, ale jednotliva nakladatelstvi, to si autor predstavuje, ze „stat“ pres nejakou komisi treba s nim v cele vybere nejakeho jednoho ilustratora a toho nakaze vsem nakladatelstvim, nebo co ? Jinak ano, samozrejme, najdou se i dost nepovedene kousky, o tom zadna. Nicmene na trhu je na vyber a ano je tu od skol urcite tlak na cenu jednotlivych ucebnic…
Souhlasím, užitečná myšlenka. Je to většinou málo vkusné a málo invenční. Svěřit ilustrace A. Skálové a podobným nápaditějším výtvarníkům by bylo skvělé. Dobří ilustrátoři dětské knihy existují.
Děkuji! Zlatá slova.
Taktéž jen souhlasím, a to počkejte, až bude syn na 2.stupni, v těch učebnicích je tolik odkazů, pod čarou, za čarou, vedle textu…..nemáte šanci pomoct dítěti s výukou, protože nevíte, jak tu rozcuchanou směs informací učesat do přijatelné naučné formy.
A víte proč to tak je pane Barták? Je tomu tak především protože jsme se v této zemi celých posledních 30 let zabývali distancováním se od komunistů, aniž by nás napadlo se ptát, zda, či jak moc se od nich něčím lišíme.
Ty učebnice jsou špatně navrženy, autory kteří jsou přesvědčeni, že za svou, mizerným způsobem odvedenou práci, mají nárok na finanční ohodnocení, jen protože mají nějaké grafické znalosti, popřípadě titul, a jsou schopni nakreslit obrázek. A po vás se pane Barták dnes chce, abyste kapitalisticky pracoval, a socialisticky žil. Protože za co jiného by měly být tyto učebnice považovány jiného, než za socialistický výrobek?
Musím říci, že i mě zarazila směs obrázků a fotografií v některých učebnicích. V jedné učebnici se mísí obrázky od mnoha autorů s fotografiemi a anonymními ilustracemi z nějaké online databanky. Jestli komunistické učebnice něco měly, byla to jednota stylu. Úroveň ilustrací se necítím oprávněna hodnotit, ale považuji je za poplatné něčemu jako „standard Levných knih“. Hlavně aby to bylo barevné a realistické a aby se všechny postavy do široka usmívaly, protože dětem musíme předkládat všechno bez výjimky pestré a usměvavé, jinak by určitě nedospěly ve zdravé jedince…
Na druhou stranu to, že jsou stránky přeplněné a snažili se na ně „narvat“ hlava nehlava co nejvíce, beru jako úlitbu tomu, že učebnice zůstane tenká a lehká a nestrhne dětem záda.
Ano, pane Bartáku, jsou ošklivé a obsahují mnoho chyb ve zpracování různých cvičení. Třeba já nemohu magistrám vysvětlit, že sněženka kvete v zimě. Dle těchto vzdělaných žen prý na jaře (počínaje 21.3.). Dokonce i ta otitulovaná cvičebnice tuto ptákovinu obsahovala, Hlavně, že prvňák má poznat krokus a druhák rozlišit druhy zeleniny..
Tak se podívejte na učebnice od vydavatelství Fraus, to je ještě horší než tyhle. Nesrozumitelný text zadání úloh a o grafické stránce ani nelze snad mluvit….
Vydavatelství Nová škola se apoň snaží propojit několik oborů dohromady – český jazyk, cizí jazyk , přírodopis, zeměpis….ale Frausové nic, vytrhané veci z kontextu, nenavazující témata… děs a hrůza. Pro malé děti chtějí v přirodopise na prvním stupni ,aby věděli že hlemýžď zahradní je hermafrodit (cizí slovo) a na druhé stupní už jim stačí jen obojetník…co to je za logiku???
Dobrý den, dobře si pamatuji, jak jsem se těšila do první třídy, doma jsem měla milionkrát přečtený slabikář s krásnými ilustracemi z roku 1971. Místo toho jsem dostala slabikář z roku 1989. Vůbec ale vůbec se mi nelíbil. Už tehdy jsem si říkala, to ti z nakladatelství nemají vkus, že vydají slabikář s tak (pro mě) příšernými ilustracemi? Byla jsem velice zklamaná. O dalších učebnicích nemluvě. Doma jsme měli spoustu starých učebnic po rodičích a prarodičích s nádhernými ilustracemi.
When reading this article I was quite shocked. Not only is it a very „subjective“ view from an individual, it also shows designs (which are to be considered superior to the newer design), but to me look very dated (i.e. 1960’s designs). It does appear that Mr Barták’s tastes do go back to that „Communistic period“ for Czechoslovakia. However I do believe that Mr Bartak also has no experience designing childrens textbooks and workbooks.
These companies employ graphic designers (who specialise in their field and not in furniture and fountain design) and education specialists (Mr Bartak is not an education specialist) to ensure the designs are not only appealing, but the information is given in an interesting way. The older designs he shows are no longer interesting, and modern children (in my opinion) will be turned off by them. Certainly stating that children will be traumatised by the modern text books, shows a certain bias to the older communistic designs. (and I worry about his child who is traumatised by simple imagery)
I believe this article is a very biased piece of journalism, where the writer is expressing his own opinion, but has no idea on the government/states involvement in designing text books (they have no involvement, its is with the companies). The article contains many factual inaccuracies and I look forward to the websites rebuttal piece, presenting the correct facts.
Při čtení tohoto článku jsem byl docela v šoku. Nejen, že je to velmi „subjektivní“ pohled jednotlivce, ale také ukazuje designy (které je třeba považovat za nadřazené novějšímu designu), ale mně připadá velmi zastaralé (tj. Návrhy 60. let). Zdá se, že vkus pana Bartáka se vrací do toho „komunistického období“ pro Československo. Věřím však, že pan Bartak také nemá zkušenosti s navrhováním dětských učebnic a pracovních sešitů.
Tyto společnosti zaměstnávají grafické designéry (kteří se specializují na oblast, a nikoli na design nábytku a fontán) a specialisty na vzdělávání (pan Bartak není specialista na vzdělávání), aby zajistili, že návrhy budou nejen přitažlivé, ale budou také podány zajímavým způsobem. Starší návrhy, které předvádí, už nejsou zajímavé a moderní děti (podle mě) jimi budou vypnuty. Jistě konstatování, že děti budou traumatizovány moderními učebnicemi, ukazuje určitou zaujatost vůči starším komunistickým plánům.
Věřím, že tento článek je velmi neobjektivní novinářskou prací, kde spisovatel vyjadřuje svůj vlastní názor, ale nemá představu o zapojení vlády/států do navrhování učebnic (nemají žádné zapojení, je to u společností). Článek obsahuje mnoho faktických nepřesností a těším se na vyvrácení článku, který bude uvádět správná fakta.
Dear Andrew Taylor, should not a section called „What they think?“ contains pieces expressing their authors´ opinions? That is the essence of the column. Greetings from a member of the staff. https://en.wikipedia.org/wiki/Opinion_piece
Dobrý den, sice jde o sloupek, na druhou stranu je ovšem otázkou, zda tento dosti bulvárně pojatý text patří na přední místo seriózních stránek věnovaných vzdělávání, kde navíc visí už řadu dní. Ten člověk píše o problematice, o které vůbec nic neví a nerozumí jí – viz např. jeho výzvy směrem ke státu – o to víc ovšem používá silných slov a uráží odborníky, kteří na publikacích pracují s nejlepším svědomím. Přesto, že jsou extrémně vytížení vlastní prací na univerzitách a příprava vzdělávacích titulů je pro ně jistou obětí. Dále, přesto, že jde pouze o názor autora, na kvalitních stránkách by se i přiznaně subjektivní pohled měl opírat o trochu větší množství materiálu, ne o to, co syn právě přinesl ze školy. Tímto velmi nahodilým výběrem podkladů jen poškozuje určité publikace a určitá vydavatelství – zatímco jiná, mnohem horší, ponechává stranou.
Další věc pak je úroveň některých diskutujících – autor se trefil do jakéhosi jejich předporozumění, tak hned ochotně přitakávají, aniž by byli schopni se nad věcí hlouběji zamyslet. Děsí mě, že naše děti učí i učitelky, které vzývají komunisty.
A ještě jak autor vyfotí vždy jednu dvojstránku z každé publikace – to mi připomíná způsoby, jak média manipulují s realitou. Zpráva předává příjemci nějaké poselství, které zdůrazní vyzpovídáním jednoho či několika přímých účastníků. Že by X dalších lidí třeba řeklo úplně něco jiného, to už se jaksi zapomene zmínit… Pokud jde o tyto tituly – jednou dvojstránkou odsoudí celou publikaci. Předpokládám ovšem, že si vždy vybral to nejhorší, aby co nejvíce podtrhl své stanovisko.
100%souhlasím s autorem článku a dodávám, že ještě můžeme být rádi, že v těchto učebnicích nevkusu jsou alespoň samá česká slova, že tam nená čeština przněna angličtinou jako všude jinde, jako všeobecně. Že se ty malé děti ještě učí domluvit se naší mateřštinou. Mnohem horší to bude v jejich dalších letech. Mnohokrát mne napadlo – CO NA TO MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ A KULTURY? Odpovím si klidně sama: NIC. NEZÁJEM. Zlatí komunisti…
Mám dceru v sedmé třídě, hodně učebnic je v dnešní době skvělých, mají zajímavý obsah i cvičení, některé skutečně mají i velmi hezkou grafickou strukturu. Nedramatizovala bych to tak. Osobně si myslím, že dnešní děti obecně nemají problém se rychle orientovat. Už naše dvouletá si teď sama přejede v tabletu prstíky na youtube a dle náhledu pohádek z okének si vybere co chce. Netrápí ji , že každé okénko je úplně jiný styl. Větší rozmanitost , možná lepší možnosti pro rozvoj kritického myšlení. Pokud někdo chce tříbit vkus, může mít doma designově zařízený byt, kupovat k tomu laděné knížky, hračky, výlety atd. atd. Osobně mi toto nepřijde vůbec problém nebo divné či špatné.
Doporučuju nakladatelství Poketo, přesně to zde řešíme:).
Pán grafik si chce přihrát malou dom svému oboru.
Nebo chce ministerstvo pro vkus.
Budeme posuzovat, kdo má vkus a kdo ne?
Já mu to na jednu stranu přeji, ale za své na svém. Pojďme na úplnou odluku školství od státu, ať si pán dává své děti do školy, která bude na první místo dávat vkus (a ostatní důležité věci méně), ale nezdražuje školství ostatním, už tak nesmyslně drahé, za (ne)kvalitu, kterou přináší.