Tereza Puldová s dcerami Aničkou a Barunkou. Foto: archiv rodiny

Tereza Puldová Stárková: Hola, hola, škola zase volá – a moje děti z toho nebolí břicho

Z dětství si dobře vybavuji ten pocit, to zvláštní nepříjemné šimrání v břiše, když se prázdniny nachýlily ke konci a ve vzduchu byl najednou cítit podzim. Jako malé holce se mi v září do školy nikdy nechtělo. A tak jsem mile překvapená, že starší dcera Anička se do školy už třetím rokem těší.

Netěší se na všechno, třeba na ranní cestování vlakem ne, a bude jí chybět svobodný čas prázdninových dobrodružství. Ale i tak jsou pro ni školní zážitky a kamarádi stále velké lákadlo.

„Do školy se těším docela dost. Vlastně hodně. Hlavně na němčinu a češtinu. A na výtvarku a ruční práce. Ale netěším se na angličtinu,“ přemýšlí nad svými pocity.

Letos nastupuje do školy i mladší dcera Barunka. Už od června má všechno nachystané, po vzoru starší sestry. Nové etapy ve svém životě se trochu bojí, a to i přesto, že jde do školy, kterou zná, chodila s námi na školní události a na třídní výlety se sestrou.

„Mami, já mám strach,“ přišla mi říct před týdnem. Jsem moc ráda, že umí své pocity vyjádřit a že se nebojí svěřit, že si o tom můžeme doma povídat. Strach tak postupně mizí.

Naše malé školačky si užívaly prázdniny naplno a léto by si klidně protáhly. Na druhou stranu – celé prázdniny myslely na školu v dobrém. Dokonce vyrobily školu pro plyšáky a jiné postavičky, které mají doma. Byl to rozsáhlý projekt. Spousta krabic, lepení, stříhání, šití, týmové práce. Vyzdobily dokonce dvě barevně různé třídy – holčičí a klučičí. Vyráběly maličké sešity, šily pidi aktovky a připravovaly „děti“ na první školní den. Ve hře vidím mozaiku jejich zážitků, událostí, fantazie, humoru a také obav. Občas jsem zaslechla útržky dialogů. Školu považují za dobrodružnou součást života.

Škola jako dobrodružství? To vůbec není špatné.
A jak to mají vaše děti?

Tereza Puldová vystudovala na Filozofické fakultě UK výchovu a vzdělávání dospělých, pracovala jako koordinátorka a konzultantka v různých občanských organizacích a nyní je se svými dětmi Aničkou, Bárou a Kryštofem na mateřské dovolené.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

1 Komentář
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Martina
Martina
2 let před

Moje dítě se taky školy nebojí. Od první třídy říkám, že základní škola je od toho, aby zjistil co ho baví, na jaký předměty je nadaný, který mu naopak vůbec nepůjdou a dle toho se pak vybrala škola další.