V létě roku 2016 jsem na svém blogu odpinkla článek nazvaný „RODIČŮM“ (ne mým, ale všem), a ten se stal fejsbukovým virálem. Inspirovala mě k tomu jedna vzteklá maminka, kterou jsem potkala ve škole svého syna. Potom jsem si začala všímat, že je takových maminek (i tatínků) všude plno. Jedna vynadala dcerce v obchodě, že překáží, místo aby ji prostě jemně přesměrovala. Jiná udělala katastrofu z díry na synových kalhotech, a slyšela jsem i neuvěřitelný slovní průjem kvůli dvojce (!) z češtiny.
Článek jsem tehdy napsala během večera, ale dodnes bych v něm nezměnila ani slovo (mimo jiné proto, že takové rodiče stále potkávám)… Řekla jsem přesně to, co jsem potřebovala říci: neubližujte dětem, nelečte si na nich své mindráky. Zapomeňte na psycho hlášky, které jen posíláte dál, protože je někdo říkal vám. Děti jsou houby, které do sebe tu rodičovskou slovní sprchu nasáknou rychlostí světla. To vůbec neznamená, že bychom před dětmi nemohli bouchnout, naštvat se a ukázat jim, že Bohové rozhodně nejsme, byť nás tak – do určitého věku – vnímají.
Já občas taky bouchnu. Jsem cholerik, hysterka, mám sklon ke vztahovačnosti. A můj syn to o mně ví, což mě samozřejmě neomlouvá. Připadá mi důležité, aby věděl, že on za to nemůže. Po každé téhle sprše mu jdu říct, že ho mám ráda a přiznám, že jsem to podělala. Je to pořád lepší než to zamést pod koberec a jemu zanechat pocit, že to podělal on.
Rodina je nejvíc. A život je vlastně banální a povrchní. Ale taky pomíjivej. Vzpomínám na okamžik před 4 roky, když jsem seděla v šoku na posteli motolské nemocnice s čerstvou diagnózou rakoviny mízních uzlin. Hlavou mi prolítly všechny chyby mého života a nejvíc jsem litovala každé situace, kdy to odskákal můj syn a kdy jsem mu nebyla zrovna dobrým příkladem. A v tu chvíli jsem si řekla, že už se mi nesmí stát, že bych na něj vyjela jen proto, že na mě ten den vyjel někdo jiný. Dneska se v takové chvíli jdu radši projít a řeknu na rovinu, že teď potřebuju být sama.
Rodič není Bůh, který ví všechno a dělá všechno správně, ale děti to tak vnímají. Vzhlíží k nám a věří nám. A tak je potřeba mít na paměti, že cokoliv směrem k nim vypustíme, si ony ukládají. Přeju všem naštvaným rodičům, aby si dokázali uvědomit, jaká zaklínadla na děti vypouštějí a aby to dokázali změnit.
Tereza Schillerová je bloggerka, spisovatelka a marketingová specialistka. Na jaře roku 2016 založila blog Deník raka, který se stal úspěšným a vyšel i v knižní podobě. V září vyjde její první neautobiografický román s názvem Princezna Psycho. Ve svém volném čase působí jako externí redaktorka časopisů Glanc, Vlasta a Kondice.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Moc hezky napsane a pravdive..tohle si musime nebo mame uvedomovat jeste mnohem drive nez budeme sami sedet na te posteli..
Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….
Cim je nedodrzuji?
Vy jste jako kdo,mareno???.Me se clanek moc libim a citim nesmirnou pokoru pred pani..tim spise,ze podobnou situaci mame v rodine..tak ze Vase napomenuti me dost urazi,protoze jsem nenapsala nic spatneho..Vy jste jako co????
A já jsem moc ráda, že se vám článek líbil. Mějte se fajn a krasny zbytek léta 🙂
Terezko moc..clovek si uvedomi,co je v zivote dulezite a co ne..zvlast,kdyz jsou tu deti.Napsala jste to krasne,casto se s detmi dostavam do podobnych situaci,asi jako vetsina rodicu…a vzdy,kdyz se nadechuji,ze zacnu jecet🤔tak se zaseknu..vystihla jste to dokonale.
Preju Vam..at vse dobre dopadne,kazdodenni radost z malickosti,radost ze slunce i deste..z destskych usmevu i jejich zlobisaren😘at Vas zdobi usmev a Vas zdobi a slusi..
A pokud neumite ani odpovedet,tak drzte pec…
Ilono, myslím, že autor/autorka prostě odklikl omylem slova, která jsou v rámečku „přednastavena“ a mizí, jakmile začnete psát komentář. Možná o tomto omylu ani neví, proto na Vás už nereaguje. Stane se…
Veroniko,trochu nechapu…ja jsem vse myslela v dobrem..nevim,co jsem napsala spatne.Vetsinou nejsem vztahovacna,tohle me min.mrzi…mam tetu,co je uz v hospicu,kdyz zdravi dovoli..jede na par hodin dom..a my cekame..tak ze si myslim,ze vim,o co jde..
Diky..
Určitě jste nenapsala špatně nic. Někdo pod přezdívkou Marena omylem odklikl předepsanou větu – možná se jenom blbě opřel o myš. Mrzí mě, že si to tak berete, proto se pokouším vysvětlit, kde zřejmě došlo k chybě.
Dekuju,Vy mate zdravy odstup..my jsne ted vsichni trochu mimo
..diky😉