Když se na jaře školy potřebovaly rychle přesunout na internet, přibyl v Česko.Digital projekt Učíme online, který je proslavil. Od té doby tato komunita IT dobrovolníků pomohla už stovkám škol, kromě toho, že uspořádala i velkou sbírku počítačů pro potřebné rodiny. A porota jim před pár dny přiřkla 2. místo v ocenění EDUína. Uděluje se každoročně inovativním projektům ve vzdělávání.

Pověsili na web formulář, přes který mohla kterákoli škola v Česku požádat o pomoc. Během jediného dne se jich ozvalo přes dvacet. „Domluvili jsme se ve čtvrtek a v neděli jsme měli deset nebo patnáct dobrovolníků a přijímali jsme požadavky od škol. Od myšlenky do startu to trvalo zhruba tři a půl dne, včetně víkendu,“ vzpomíná Eva Pavlíková, provozní ředitelka organizace Česko.Digital na jaro, kdy projekt Učíme online odstartoval.

Komunita IT expertů sdružených v Česko.Digital už měla za sebou téměř roční zkušenost s prací na různých projektech pro státní instituce i pro neziskový sektor. Školám dokázala okamžitě nabídnout, co jim zoufale chybělo – expertní radu při zavádění technologií pro online výuku. Od té doby projekt Učíme online rostl s tím, jak se měnily potřeby škol a dětí. Dobrovolníci z Česko.Digital dnes vedle toho, že pomáhají školám s organizací online výuky, pořádají i sbírky počítačů pro děti a zajišťují pro ně internetové připojení. Připravují webináře pro učitele, protože smysluplně učit online není jen tak. Zájem škol a učitelů na podzim nepolevil. „Možná jen základní otázky týkající se připojení škol už začínají být méně časté,“ komentuje aktuální situaci projektový manažer Učíme online Miroslav Vysušil.

10 lidí, kteří pomáhají dětem učit se během pandemie

Seznamte se v 10 rozhovorech s finalisty ceny Eduína 2020. Letos v ní soutěží projekty, které na jaře pomohly dětem, jejich rodičům či učitelům smysluplně se učit i v době, kdy byly zavřené školy. Na zajímavé inovativní projekty v českém formálním i neformálním vzdělávání upozorní Eduína již po osmé.

Dokázali jste dopředu odhadnout, jakou budou školy potřebovat pomoc?

Eva: Ne, spíš jsme se snažili naslouchat učitelům i rodičům, co v danou chvíli potřebují, a podle toho se projekt postupně rozrůstal. Školy nepotřebovaly pomoci jen se zavedením technologií, to byla jen vstupní brána. Největší částí, a tím směrem se pak náš projekt dál rozvíjel, byla pomoc učitelům v první linii, kteří potřebovali přenést výuku do online prostředí. A přitom měli často s digitálními technologiemi méně zkušeností než žáci. Šlo o to, aby se v online prostředí cítili dobře a dokázali se třídou pracovat.

Stali jste se tedy experty na online vzdělávání?

Eva: Experty na vzdělávání jsme se necítili a necítíme, přistupovali jsme k tomu s velkou pokorou. Ale od začátku jsme spojení s komunitou gug.cz, a tak byli v projektu Učíme online od začátku zapojení učitelé. Dali nám informace, co školy a učitelé potřebují.

Žádají dnes školy o pomoc s jinými problémy než v březnu nebo dubnu?

Miroslav: Ze začátku jsme řešili, jak školu připojit a rozjet online výuku. Teď už se to posouvá k pokročilejším otázkám, školy řeší, jak vzdělávací platformu správně nakonfigurovat, co je správný poměr mezi synchronní výukou, kdy jsou žáci na „hodině“, a asynchronní, kdy pracují samostatně, nebo jak správně distribuovat úkoly.

Na začátku jste nabídli technickou podporu, ale teď už v rámci Učíme online děláte mnohem víc. Zprostředkováváte počítače a připojení k internetu pro děti, které je nemají, organizujete webináře o tom, jak učit online…

Eva: Jedno bez druhého nemůže fungovat. Stejně jako technická podpora pro školy, i sbírky počítačů a konektivity vznikly na základě aktuální potřeby. Online výuku vnímáme jako jeden funkční ekosystém.

Obracejí se na vás školy stejně často jako na začátku?

Miroslav: Během prázdnin jsme zaznamenali takové vydechnutí, zpomalení. S podzimem začala poptávka neuvěřitelně narůstat ve všech směrech. Ze strany učitelů registrujeme obrovský zájem o témata spojená s online výukou, pořád není vyřešená situace ohledně technického vybavení dětí ze sociálně slabších rodin. A s tím je samozřejmě spojená konektivita, bez internetu je počítač mrtvé zařízení a nedá se pro online výuku použít. Je to opravdu nedělitelný ekosystém a každá z jeho složek je důležitá. Možná základní otázky týkající se připojení škol už začínají být méně časté.

Česko.Digital je komunita dobrovolníků, která v tuto chvíli pomáhá s nejbolavějšími problémy online výuky v opravdu velkém rozsahu. Jak vypadá vaše organizace zevnitř?

Eva: Takových projektů jako Učíme online děláme v Česko.Digital asi deset. Vedle vzdělávání se věnujeme například i tématu duševního zdraví nebo ekologie. Na plný úvazek v organizaci pracuje osm až deset lidí a máme zhruba 3500 dobrovolníků. Lidé, které platíme, se věnují především koordinaci, samotnou práci odvádějí právě dobrovolníci. Veškerý kredit za to, co se v rámci projektu Učíme online povedlo, patří našim dobrovolníkům – místo aby svůj volný čas věnovali sobě nebo rodině, pomáhají dělat Česko lepším místem.

Mohou si dobrovolníci vybrat projekt, na kterém budou pracovat?

Eva: Ano. Vybírají si podle toho, co jim přijde smysluplné. Dáváme jim možnost podílet se na projektech s jasnou vizí a hodnotami a snažíme se, aby všechny byly dostatečně atraktivní. U dobrovolníků je z našeho pohledu určující, že nabízejí konkrétní kompetenci. Když hledáme pro projekt programátora, expertní dobrovolník musí tuto kompetenci mít.

Miroslav: Aby to fungovalo, je potřeba dobře nastavit proces, do kterého se síť dobrovolníků zapojí. Práce nesmí viset na jednom nebo dvou lidech, musí být distribuovaná mezi více členů týmu. Tak například připravujeme zhruba hodinové webináře k online výuce, které pro YouTube upravujeme do zhruba pětiminutových, jednoduše konzumovatelných bloků. Na tom pracuje několik desítek dobrovolníků, kteří mají jasně rozdělené úkoly. Podobně funguje příprava webinářů, kterou výborně koordinuje Lucie Zajíčková. Ona dává dohromady program, ale vlastní realizace – od úvodního slova až po střih – už je na dobrovolnících.

Kdo se může v Česko.Digital stát dobrovolníkem?

Eva: Často jsou to lidé z velkých firem, kteří mají zajištěný dostatečný finanční příjem, ale hledají uplatnění v něčem, co jim dává smysl. Spojuje je chuť ve volném čase pomáhat. Na druhou stranu jde o velmi různorodou komunitu, přicházejí z různých firem, mají různé pracovní návyky, pracují v různých časových pásmech.

Jak je dáváte dohromady?

Eva: Pracujeme stoprocentně na dálku, zároveň jsme stoprocentně otevřená organizace, komunikujeme transparentně. Pro většinu z nich je náš styl práce něco nového, jsou zvyklí pracovat v oddělených týmech a my se snažíme, aby spolu komunikovali, i když jsou z jiných světů. Často jako by třeba marketér a programátor opravdu přišli z jiné planety a my věnujeme hodně velkou péči tomu, aby si jejich světy rozuměly.

Vy jste v Česko.Digital sami začínali jako dobrovolníci?

Eva: Já ano, začínala jsem na projektu Cityvizor, který se věnuje transparentnímu hospodaření obcí. Byla jsem dobrovolnickým koordinátorem do listopadu, teď zastávám roli provozní ředitelky.

Miroslav: Já jsem skončil v předchozí firmě kvůli poklesu zakázek v první vlně pandemie. Začal jsem se rozhlížet po nové roli a dostal jsem tip na Česko.Digital. Spadl jsem ze dne na den rovnýma nohama do něčeho, s čím jsem neměl zkušenost.

Je to hodně jiné než práce v byznysovém prostředí? 

Miroslav: Intenzita projektu je neuvěřitelná. Zároveň ale vnímám obrovský posun, který školy udělaly. Ještě před rokem o digitální výuce moc lidí ve školství neuvažovalo, ale dnes už je to opravdu systémová změna. Vidím to na svých dětech, které běžně používají počítač pro online výuku, připojují se k telekonferencím, což bylo před covidem běžné ve firmách, když bylo například potřeba se domluvit s někým ze zahraničí. Za normální považují používání mailů, kalendářů. Změna, která měla podle různých strategií trvat roky, se udála během pár měsíců.

Jaké plány máte s Učíme online do budoucna?

Eva: Otázka na příští rok pro nás zní, kdo má plnit roli, kterou teď hrajeme my. Jestli je to opravdu role neziskového sektoru, nebo tuto agendu má mít na starosti ministerstvo školství. Co se týká projektu jako takového, určitě budeme pokračovat ve všech aktivitách, kterým se věnujeme, ať už se to týká pomoci školám s online technologiemi nebo sbírky počítačů a sbírky konektivity. Tam vnímám i velký přesah ve vztahu k firmám. Darovat počítač nebo konektivitu by měla být pro zodpovědné firmy běžná věc. Co se týká webinářů, zvažujeme témata i pro studenty a rodiče. Náš model, který stojí na sdílení dobré praxe a inspirace od učitele k učiteli, může podle nás dobře fungovat i v jiných cílových skupinách.

Daří se vám motivovat firmy k darování počítačů a připojení dětem?

Eva: Ve srovnání s jarem vidím velmi pozitivní změnu. Pomáháme firmám dostat se k lidem, kteří potřebují jejich pomoc. Speciálně u sbírky počítačů jsme pro ně partnerem, techniku převezmeme a předáme ji dalším organizacím, a ty ji pak doručí konkrétním lidem. Ale i když firmy mají chuť pomáhat, potřebují vědět, že v dlouhodobém horizontu směřujeme k systémovému řešení. U počítačů se to vcelku podařilo, když ministerstvo uvolnilo přes miliardu na nákup techniky pro školy. U konektivity ale situace moc optimistická není.

Miroslav: V oblasti konektivity hasíme požár, snažíme se co nejrychleji připojit rodiny, které stále nejsou online. Dlouhodobě si ale žádná firma nemůže dovolit připojit zadarmo desetitisíce školáků. Nějaké návrhy řešení jsme dávali, ale v dlouhodobém horizontu to musí udělat někdo jiný. Myslím si, že je úloha státu, aby zajistil všem dětem rovné šance.

Chcete vyřešit jen lockdown, nebo i připojení pro všechny děti, až budou chodit do školy?

Miroslav: Je normální používat technologie, což by mělo platit i ve školách. Jsou státy, které tuto změnu nastartovaly už před pandemií, v Evropě se na online výuku už před několika lety zaměřily například Estonsko nebo Finsko. Systémové řešení by bylo, aby všichni žáci byli připojeni zdarma nebo přes školu. A nesmí se zapomínat ani na nastavení standardů, školní připojení musí být tak kvalitní, aby mohly být online najednou desítky nebo stovky žáků.

Jak bude vypadat váš dnešní den?

Miroslav: Mám domluvených několik schůzek. V Česko.Digital pracujeme na dálku, spousta dobrovolníků se dostane k práci pro nás až ve svém volném čase, ale během dne si posíláme zprávy. Teď mě nejvíc zaměstnává sbírka, snažím se zorganizovat dva velké dary v rozsahu stovek kusů počítačů, to vyžaduje akutní pozornost. Kromě toho organizujeme žádosti o konektivitu, s Vodafonem rozdělujeme pět set připojení. Dáme vědět neziskovkám a případně i školám, aby se přihlásily.

Eva Pavlíková vystudovala informační technologie na ČVUT v Praze. Pracovala ve vedoucích pozicích v různých technologických firmách. V červenci 2019 začala pracovat jako dobrovolnický koordinátor ve sdružení IT profesionálů Česko.Digital, od listopadu 2019 je jeho provozní ředitelkou. 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let