Nejsem rodič prudič, ale tohle mi prostě nedalo. FOTO: Jitka Polanská

Taková výuka dějin ve mně vzbuzuje úzkost, říká rodič čtvrťáka. Jeho žertovný rozbor testu koloval na facebooku

Josef Čančík – architekt, odborný asistent na Fakultě architektury ČVUT a otec čtyř dětí – v závěru loňského školního roku dal na facebook žertovný „dopis“ paní učitelce neboli rozbor dějepisné prověrky, kterou dostal ve škole jeho devítiletý syn. Tatínek si zkusmo test vyplnil – a pohořel. „Pojmenoval jsem myslím něco, co rezonovalo, proto se to tak šířilo. Na učitelském fóru, které má třináct tisíc členů, se o testu vydatně diskutovalo,“ říká. Kromě toho jsme ale byli zvědaví, jak se učí distančně architektura. „Velmi těžko, je to kontaktní a fyzický obor,“ říká. 

Učíte na fakultě architektury. Můžete mi poodhalit, jak tento obor může fungovat distančně?

Velmi těžko. Architektura má samozřejmě obrovský teoretický základ, ale zároveň je to takové velmi sofistikované řemeslo, je velmi kontaktní a fyzická, učí se do velké míry simulovanou praxí. Výuka je tradičně založená na ateliérové výuce. Na fakultě architektury působí různé ateliéry, kterými studenti procházejí. Kolem vedoucích ateliéru se ideálně vytváří komunita dvaceti třiceti lidí a studenti se celý semestr učí od nich i od svých kolegů. Já asistuji profesoru Fránkovi. Mojí alma mater je UMPRUM, kde jsem se také šest let podílel na vedení ateliéru. S další šestiletkou na FA ČVUT se studentům věnuji již dvanáctý rok.

Jak učíte po zavření vysokých škol?

To, co děláme běžně, distančně prostě nejde. Ateliér vypisuje na každý semestr specifické zadání. Například návrh polyfunkčního objektu do konkrétní proluky. Zadání může být ale i velmi abstraktní, filozofické a vizionářské. To vychází i z role architekta ve společnosti. Architekti ztvárňují svět kolem nás, je to strategická role. Byť u nás do velké míry nenaplněná, protože společnost architekty angažuje málokdy. Odhaduje se, že přibližně devadesáti pěti procentům stavební produkce u nás se nedostalo péče architekta.

Zajímavé. Ale zpět k výuce.

Studenti vypracovávají konkrétní a již poměrně složité zadání, na kterém se učí. Komunita ateliéru se pravidelně schází, stráví společně jednou dvakrát týdně půl dne a řeší krok za krokem návrhy a koncepce jednotlivých studentů. Otázka kolegy může být pro řešení vašeho problému naprosto zásadní. Vedoucí ateliéru obvykle samozřejmě studentům předává i kvanta vědomostí a zkušeností, ale to se děje z velké míry v diskuzi o jednotlivých projektech, o nápadech studentů. Ateliér navštěvují společně studenti různých ročníků, to je také třeba zmínit. To tedy popisuji pořád ještě standardní výuku.

Tohle teď padlo…

Ano, stejně jako vytváření fyzického modelu stavby. I když dnešní generace mají tendenci pracovat dominantně na počítači, my se je snažíme donutit, aby stále aspoň do určité míry pracovali rukama. Ve škole na to mají prostor i podmínky, dílny pro různé materiály – papír, polystyren, hlínu, sádru, dřevo, kov… V tomto semestru nejspíše fyzický model nebude možno vyžadovat, výstupy práce budou mít, stejně jako na jaře, pouze digitální formu. V tomto semestru nebude zřejmě ani povinnou součástí diplomního projektu. A student pracuje více méně sám, přitom ateliérová výuka je z podstaty velmi interaktivní.

Scházíte se nějak online?

Na jaře jsme online hodiny měli, nyní začínáme korespondenčně. Potřebujeme studenty přimět k tomu, aby koncept předkládali v ucelené a srozumitelné podobě. Později zařadíme také videokonference. Před uzavřením jsme stihli jen jeden den konzultací ve skupinách po deseti, jak tehdy epidemická opatření umožňovala. Rozdíl oproti jaru je v tom, že před jarní karanténou proběhl přece jen měsíc a půl standardně, práce byla již rozjetá, stihl se vytvořit kolektiv. Teď je nás navíc hodně, v září, kdy se o přijetí rozhodovalo, byly školy plnohodnotně otevřené a přijali jsme opravdu velký počet studentů.

Komunikují studenti nějak mezi sebou?

Nevím o tom, někteří nejspíš ano. Každopádně, fakt je ten, že život každého člověka je v současnosti narušen. Učitelé jsou zároveň i rodiče dětí v distančním vzdělávání, což klade dost velké nároky na organizaci domácnosti, ale třeba i na vybavení. Nás je doma šest, máme čtyři děti, dvě zatím naštěstí nepotřebují pracovat na počítači. Nejstarší syn je šesťák, pak máme páťáka a další dva jsou předškoláci.

Jakou perspektivu teď před sebou vidíte, teď myslím jako učitel?

Nevěřím, že se ještě v tomto semestru vrátíme do školy. A pokud, tak to stejně nebude plnohodnotná výuka, setkávání bude omezené. Nechci říkat, že semestr je odepsaný, ale výuka je z mého pohledu bohužel principiálně nekvalitní. Lépe to udělat nejde.

Cit pro to, jak funguje nějaká budova, cit pro architektonický styl, v nás asi musí někdo probudit a pěstovat. Jak to děláte vy u svých dětí?

Nijak cíleně. Ale tady je potřeba říct, že pocházím z rodiny, kde se tahle profese dědí. Můj dědeček byl architekt, babička malířka, prarodiče se potkali na UMPRUM. Můj táta je taky architekt, maminka je grafička a opět – seznámili se na UMPRUM. Já jsem tam vystudoval architekturu a taktéž jsem tam potkal svou ženu, která vystudovala Atelier ilustrace a grafiky. Děti prostě žijí v nějak se projevující rodině. Stejně tak se jim předávají hodnoty – tím, že je žijete. Že vám na nich záleží.

Děti se od jara s kratší pauzou učí doma, rodiče víc vidí do toho, jak výuka probíhá. V červnu na facebooku koloval váš text, ve kterém jste formou fiktivního dopisu paní učitelce rozebral test z dějepisu pro čtvrtou třídu, který vám ukázal váš syn. Cvičně jste si ho vyplnil, dostal za čtyři, a rozčílil se.

To zní, jako by šlo o zraněnou ješitnost, když dáváte do souvislosti známku a rozčilení. Přitom tam šlo o něco zcela jiného. Rád bych upřesnil, že ten můj příspěvek nebyl myšlen jako útok či osobní kritika. Psal jsem to jako specifický žánr, nikoli jako osobní dopis, záměrně s humornou nadsázkou a patrnými emocemi. Používal jsem třeba důsledně pojem „autor testu“, protože jsem netušil, a dodnes netuším, kdo test vytvořil, jestli jde o nějaký hotový materiál, nebo vznikl ve škole. Prostě jsem chtěl mluvit o věci samotné. Ale každý to evidentně nepochopil. Poté, co se text začal šířit po facebooku, zavolala kolegyně paní učitelky a vyčinila mi, jak jsem mohl zveřejnit soukromý dopis. Je třeba říct, že ten příspěvek jsem původně psal jen pro přátele a do světa pustil omylem. Nevšiml jsem si, že od posledního příspěvku zůstalo nastavení jako „veřejné“. Ale stojím si za tím, že urážlivý nebyl. A pojmenoval myslím něco, co rezonovalo, proto se tak šířil. Na učitelském fóru, které má třináct tisíc členů, se o něm vydatně diskutovalo.

Mě pobavil, ale paní učitelku asi ne. Mluvil jste s ní předtím, než jste to napsal?

Ano, když mi syn ten test poněkud bezradně ukázal, začalo se ve mně z té nesmyslnosti vše bouřit. On by si s tím nakonec asi nějak poradil, nebo neporadil, ale z toho se nakonec nestřílí. Mně to ale přišlo celé tak nefunkční a plné omylů, že jsem to nemohl nechat jen tak. Tak jsem jí zavolal. Její reakce byla, že je třeba nějak zjednodušovat a že děti přece vědí, co tam mají napsat, že k tomu, co probrali, mají materiály. Zkoušení učiva ale nelze založit na předpokladu, že na hrubě zjednodušující, špatně položenou, nebo dokonce nesmyslnou otázku, může správně odpovědět ten, kdo byl na takovou otázku předtím snad i nějak instruován.

Asi by to chtělo nějaký příklad.

Tak schválně: jak se podle vás jmenoval první český panovník z rodu Habsburků? Máte tyto možnosti: Ferdinand I. Habsburský, František II. Habsburský, Ferdinand II. Habsburský.

Popravdě nevím. Už se mi to vykouřilo z hlavy.

Ani jeden, neb tím byl epizodní Rudolf Habsburský, účelový manžel Elišky Rejčky, nebo, kdybychom jeho nárok zneuznali, alespoň později Albrecht II. Habsburský. Nicméně pokusil jsem se přistoupit na „pravidla hry“ a odhadl jsem, že je myšlen první panovník dynastické série. V tomto případě jsem se trefil. Správně jsem odpověděl i na další otázku, byť vylučovací metodou, a to, že Habsburkové pocházejí z Rakouska. Což je ale nesmysl, ať už vzhledem k dějinám rakouského státu jako spolkové země, nebo proto, že původ rodu je na území dnešního Švýcarska. Navíc to podporuje chybný konstrukt národní identity evropských panovnických a šlechtických rodů.

V jaké otázce jste naopak udělal chybu?

Hned ve třetí. Zadání znělo: „Vyber možnosti, které jsou spojené s renesanční módou: velké límce, krátké nařasené kalhoty, nařasené sukně se spodničkou a obručí, závoj na hlavě.“ Vše správně, řekl bych na první dobrou. Raději jsem ale ještě nahlédl do synových studijních materiálů ze školy, vědom si pravidla, že žáci mají vycházet z informací, jak jim byly zjednodušeny. Tam byla formulace „krátké vycpané kalhoty“. Řekl jsem si tedy: „Aha, to bude chyták, takže nařasené kalhoty raději vynecháme.“ A ejhle, chyba! Takových „chyb“ jsem udělal více, takže to nakonec bylo na krásnou výslednou známku za čtyři. Skoro v každé otázce byl nějaký nesmysl, nepodložené zobecnění, nepřesnost, tendenční uchopení… Rád bych ale dodal, pro kontext, že ta moje reakce byla výjimečná. Nejsem rodič prudič, který by školu bombardoval náměty nebo příkazy, jak by se co mělo dělat. Vlastně si myslím, že by si to děti měly do určité míry vybojovat samy. Osobně se snažím do školního světa spíš nevstupovat a děti případně dovzdělávat doma. Škola je jeden svět, a doma je zase náš svět. Ale tohle mi prostě nedalo. Musel jsem se z toho vypsat.

Ten únik informací z vašeho profilu asi nebyl marný, když vedl k debatě v učitelské komunitě o tom, zda takto učit dává smysl.

Je fakt, že mnoho učitelů to komentovalo ve smyslu, že to je didaktický omyl, neodpovídá věku a ani rámcovému vzdělávacímu programu. Ve čtvrté třídě je předmět vlastivěda, nikoli dějepis, a ta má úplně jiné cíle. To, že byl test pojat poměrně složitě a na čtvrtou třídu neadekvátně, by mi ale vlastně nevadilo. To je v životě normální věc, že se potkáte s něčím, čemu nerozumíte, a s tím se člověk musí nějak vyrovnat. Problém je v tom, že to bylo až bizarně prošpikováno polopravdami, zkresleními a planými chytáky. Prozrazovalo to výuku dějinám způsobem, ze kterého na mě jde úzkost. Kdyby paní učitelka řekla: jsme teď všichni pod tlakem, nepovedlo se to nebo nevšimla jsem si, jak špatné didaktické materiály máme k dispozici – ani bych necekl. Protože si upřímně myslím, že učitelé skutečně trpí deficitem kvalitní systémové didaktické podpory.

Co by podle vás měla pro děti udělat základní škola – v jedné větě?

Ukázat jim, jak adekvátně reagovat na životní situace. Tím adekvátně myslím kreativně a kriticky. Do toho se počítá určitá práce s informacemi, přemýšlení v souvislostech, ale i sociální rozměr školy.

Takže nejde o předávání znalostí?

Ano, informace neboli znalosti jsou základ, to je materiál, se kterým se pracuje, ale on je instantní a je permanentně k dispozici. Je to předmět procesu poznávání. A k započetí toho procesu pro dítě stačí málo. A naopak, tento proces se informačním balastem brzdí. Z tohoto pohledu si myslím, že je zcela legitimní, pokud se učení ve škole zkvalitní tím, že se něco vypustí. A že nebude žádná tragédie, pokud nové generace nebudou umět odpovědět – faktograficky – na něco, co pro ty předchozí bylo samozřejmé. Co by ovšem měly umět, je se s nějakou otázkou úspěšně vypořádat. Měly by předvést, jak o té otázce přemýšlí. To je pro mě důležitější.

Jde to konkretizovat příkladem z vašeho oboru?

Renesance, manýrismus, palladianismus – to jsou v zásadě koncepty. Ještě nic nevypovídají o tom, jak se na nějakou stavbu díváme a co vidíme. Daleko více než školometské znalosti architektonických stylů si u člověka cením toho, pokud mi stavbu, kterou má před sebou, popíše tak, že vidím, že se opravdu dívá a přemýšlí o tom: „Hm, vchod vede z boční ulice, to bude asi proto a proto, nebo z tohoto usuzuju, že se ta budova používala k tomu a tomu…“ Spíš než klasifikace je důležité vnímat a chápat souvislosti. Bez toho je stejně jakákoli klasifikace mrtvá. A kdo umí o věcech přemýšlet, bude schopen se vztahovat i ke klasifikaci, najde její logiku.

Jak prožíváte jako rodiče distanční výuku?

Máme páťáka a šesťáka, ti se už dokážou o online výuku nějak postarat. Chceme, aby to bylo co nejvíc na nich. Techniky máme naštěstí tak akorát, aby se to dalo zvládnout. Pozoruji ale, že online výuky je najednou nějak moc. Páťák má i čtyři hodiny online v kuse jen s malou přestávkou a mnohé domácí úkoly jsou taky na počítači, takže u něj sedí ještě další dvě hodiny. Sám musím pracovat s počítačem většinu času, tak to dětem „nepřeji“. Už aby to bylo za námi. Doporučení MŠMT je nepřekračovat pro 2. stupeň tři hodiny synchronní online výuky denně. Na jaře to bylo daleko volnější. Nic nebylo ještě ukotvené, takže se ani nedalo nic rezolutně vyžadovat, možná i učitelé byli díky tomu klidnější. Jak tak sleduju komentáře na tom učitelském fóru, zdá se, že mnohé školy prakticky celý rozvrh překlopily do onlinu a jedou třeba sedm hodin denně online konference. Učitelé to tam říkají tak nějak smířeně, třeba s tím, že to tak nařídilo vedení. Na tom mě překvapují dvě věci. Je zajímavé, jak se situace, která byla na jaře, kdy velká část škol – včetně té naší – online konference neměla buď vůbec, nebo jen velmi málo, vyvinula v opačný extrém. A taky mi není jasné, proč se tomu učitelský kolektiv dané školy nepostaví, když správně cítí, že to není v pořádku.

Josef Čančík je architekt s vlastní architektonickou praxí (atelier ECHTarchitektura) a odborný asistent na Fakultě architektury ČVUT. Jeho dědeček Jiří Čančík patřil k výrazným postavám zlínské poválečné architektury. S výtvarnicí Darjou Čančíkovou mají čtyři děti.

Rozhovor vyšel i v Lidových novinách.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

28 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Martin Klimeš
Martin Klimeš
21 dní před

A kde je odkaz na ten rozbor testu?

Jozef Bálint
Jozef Bálint
21 dní před

Pan Čančík mi mluví z duše, téměř nemám výhrad. Potkávám se s tím také, já jsem IT specialista se vzděláním M+F-IT + pedagogika! Onehdy přišla starší dcera s tím že g je gravitační konstanta, nuže dítě, budou-li to po tobě vyžadovat pak ok ale pamatuj si že je to gravitační zrychlení. Včera v zadání úlohy z matematiky hráč běží na fotbalovém hřišti nejkratší dráhou do protilehlého rohu… a takovéto nepřesnosti jsou v zadání každé nté úlohy (nechci přehánět). Také se velmi přimlouvám za ‘upuštění’ faktografie a posílení vedení k přemýšlení a vyjadřování. Z historie by bylo prima orientovat se v… Číst vice »

Eva Kuříková
Eva Kuříková
21 dní před

k učitelskému kolektivu, proč nereaguje adekvátně…Já mám dvě teze. Za prvé – školní inspekce a dokladování “že se učilo” – prostě alibi… A za druhé, začala jsem učit v MŠ v roce 1978. Měli jsme k dispozici kvalitní metodiky, spoustu hodin praxe a náslechů. Každá práce má své “řemeslo” .Měli jsme uvádějící učitele, spoustu rozborů naší práce už i v praktické výuce.Kolegové pomáhali a učili nás to, co se ve škole nedá naučit. Jenže dnes, opět jsem se vrátila do školství, vidím, že často učitelé neumí řemeslo.. Mají VŠ, jsou vzdělaní, snaží se, ale neumí opravdu učit. Brát učivo od… Číst vice »

Honza Pásler
Honza Pásler
20 dní před

Který byl první Habsburk na českém trůně nebo jak vypadaly renesanční gatě bych asi leckomu odpustil. Smutné mi ale připadá, když třeba mladá dáma na otázku co znamenalo CCCP na dresech ruských hokejistů odpoví, že neví, protože ona se o hokej nezajímá.

Jarmila Procházková
Jarmila Procházková
20 dní před

Jsem ráda za článek, protože paní učitelka často pochybí v zadání cvičení a to, že říká cvičení a né stranu, nebo naopak, žádá úkol, který v prac. sešitě není a druhý den se podivuje anebo v 1. Stupni bylo plno naschválů, syn chyběl, informací neměl, tak ji přeci nesháněl a nejlépe, instrukce: domluvte se mezi sebou, ale emaily byly ve zprávě skryty, asi jak domluvit?! Můj syn sám od sebe prohlašuje , že paní uč. je na práškách jako má seriál. postava z oblíbeného šachistického seriálu. Hlavně když se baví, tím jak jsme z toho pitomí oba dva. A o… Číst vice »

Last edited 20 dní před by Jarmila Procházková
Eva Králová
Eva Králová
20 dní před

Dobrý den, p. Čančíku, cítím s Vámi, jakož i se všemi dalšími rodiči, kteří se v této době doma učí s dětmi. Moje děti jsou už dávno dospělé, ale jednoduché to nebylo ani tenkrát v 80-90. letech. Syn byl AD/HD a musela jsem si to všechno “vyžrat” sama a u dcery se mi stala taková perlčka v písemné práci ze zeměpisu: jak by jste odpověděl na otázku, kde je nějvětší změřená hloubka ve světových oceánech? Jestli řeknete Tichý o., chyba! Byl to Atlantský o. Paní učitelce jsem ústně sdělila, že jsem nevěděla, že se od doby mé školní docházky přestěhovaly… Číst vice »

Karel Konečný
Karel Konečný
20 dní před

Chci napsat jen několik zásad pro výuku podle mého mínění. Žáci a učitelé nemají být v nepřátelských postojích. Žáci si musí uvědomit, že ve škole mohou být hloupí, protože se učí. Hodnocení známkami není podstatné, ale druhotné. Zájem o výuku mají žáci tehdy když vykládané látce rozumí. Důležité je vždy téma a nemá mít souvislost s osobní rovinou. Přístup učitele a žáků by měl odpovídat principu charity od filozofa Donald Davidson.

Vladimír Blažek
Vladimír Blažek
20 dní před

Příspěvek je nejprve o tom, že na architektuře neumí učit distančně, vlastně ani pořádně nezačali, a končí tím, jak to neumí ani na ZŠ. Hlavně že je autor slavný.

Roman Jeschke
Roman Jeschke
20 dní před

Já jsem před lety četl učebnice vlastivědy a bylo tam spousta nesmyslů. Nakonec jsem zjistil , že učebnice nemá doložku – certifikát. Ředitel musel koupit jiné učebnice. Pak jsem zase četl učebnici dějin pro střední školy a tam opět plno nepřesností. Perličkou bylo bombardování za 2.války v Evropě B 29 ?? Smíchání zbraní V 1 a V 2 a podepsáno a recenzováno plno titulovaných hlav.

Petr Nový
Petr Nový
20 dní před

Hm, proč ne… Jen by mě zajímalo, jaké hodnocení má pan kritik od svých studentů na FA a zda dějinné milníky a souvislosti skutečne zná, nebo se mu jen mlhavě „něco nezdálo” a příslušnou problematiku si nejprve musel nastudovat z Wikipedie :-) (podotýkám, že zavádějící otázky v rámci testu tím nijak neobhajuji).

Jiří Folajtár
Jiří Folajtár
20 dní před

Chvála Kristu, naše školství produkuje většinově kulturní, společenské a vzdělanostní negramoty. Osobní zkušenost úpadku i na Vysokých školách.

Mirek Blahna
Mirek Blahna
20 dní před

Celý článek mi připadá mírně podivný, asi dnešní lidové noviny s těmi meziválečnými mají hodně málo společného, 9 letý žák, tedy 3 třída, a učí je tam pokud je- li to vůbec pravda, dost chaoticky pro 3.třídu, dějepis, začínal v 6. třídě, pravěk, zmínka o Neandrtálci, Keltové , Morava nálezy Věstonická Venuše, pak následoval přehled civilizací, Mezopotámie ,Řecko, Egypt, Etruskové ,Řím, poté návrat do Čech, Sámova říše ,Velká Morava, Přemyslovci , Cyril a Metoděj, příchod , posléze vyhnání, tedy vítězství jiného vlivu ..Slovanské osídlení Balt, Berlín a Expanze Řadu Německých rytířů, vytlačování Slovanského osídlení na východ. , ranný středověk ,pozdní… Číst vice »

Marcela Pokorná
Marcela Pokorná
20 dní před

no potěš koště. Takový test v 9 či 10 letech? ve 3.třídě jsem netušila, že nějací Hasburkové vůbec byli. Chudáci děcka. Co budou chtít za 5 let? Aby ve školce znala rodokmen Karla IV. k tomu základní chemické vzorečky H2O … Chytat atomy a operovat slepé střevo? Ještě že už jsem stará bába a tohle “dětství” už mne nečeká

Petr Horák
Petr Horák
20 dní před

Taková písemka v devíti letech? Tady se rozhodně nebavíme o standardní škole, takže v prvé řadě by bylo fér přiznat o jakou školu šlo.

Alena Boukalová
Alena Boukalová
19 dní před

Rozdíl mezi jarem a současnou distanční výukou je mmj. v tom, že na jaře byla nepovinná = učitelé museli žáky/studenty přemlouvat, aby spolupracovali. Nemohli se bránit, pokud na ně kašlali. Studenti Vás buď ignorovali nebo napsali, zda byste neměli čas v 8 večer, protože předtím je na brigádě. Pokud jste dali 5 za nevypracovanou úlohu/neúčast, mohli na Vás útočit, co si to dovolujete, nemohli jste de facto hodnotit jejich práci. Současně 90 % rodičů nadávalo jen na zadávání úkolů bez online výuky, mělo pocit, že se učitelé zbytek týdne doma kopou do ***. Školy nebyly na online výuku ani připravené,… Číst vice »

Jana Čížková
Jana Čížková
19 dní před

Jak Habsburkové? Jak renesanční oděv? Desetiletá dcera chodí do čtvrté třídy a letos začali s vlastivědou. O nějakém dějepise tak maximálně slyšela. Navíc si tak matně vybavuji, že se v dějepise začínalo antikou. To mají geniální děti pražských vzdělanců dějepis už od první třídy? Ještě štěstí, že mi venkované máme hloupější děti které ve čtvrté třídě dějepis nemají. Nebo že by chtěl pan “architekt a otec čtyř dětí” trochu pozornosti?

Jaroslav Prek
Jaroslav Prek
17 dní před

Kecáním o komunismu stejně děcka nic NENAUČÍTE(VLASTNÍ ZKUŠENOST ZE STŘEDNÍ ŠKOLY,JEN HUSÁKA NAHRADIL HAVEL)(vaše multikultiliberální vymývání mozků jednou dopadne i na Vás),zaostáváme za světem …ZRUŠME ŠKOLY VYBUDUJME STŘEDISKA VOLNÉHO ČASU SE ZAMĚŘENÍM NA BUDOUCÍ POVOLÁNÍ…

Vít Plchot
Vít Plchot
16 dní před

Mám podobnou zkušenost. Dělal jsem se synem jakýsik úkol do vlastivědy a otázka zněla “Česká republika je členem společenství zemí zvaného,” následovalo políčko pro doplnění. Nabízí se napsat cokoliv od NATO po Visegrádskou čtyřku. Naštěstí papíry byly “od shora dolů” potištěné logy EU, tak jsme věděli odkud vítr vane a co vyplnit správně.

Ludvík Hercog
Ludvík Hercog
16 dní před

dějepis když někdo neovládá na 100%, tak se, myslím, nic strašného neděje, ale můj vnuk, žák 8.třídy, měl v testu z matematiky vypočítat druhou odmocninu z -9 nechci ani vidět, co bude paní učitelka vyžadovat na konci školního roku – derivace, integrály?!