Nejsem rodič prudič, ale tohle mi prostě nedalo. FOTO: Jitka Polanská
Josef Čančík – architekt, odborný asistent na Fakultě architektury ČVUT a otec čtyř dětí – v závěru loňského školního roku dal na facebook žertovný „dopis“ paní učitelce neboli rozbor dějepisné prověrky, kterou dostal ve škole jeho devítiletý syn. Tatínek si zkusmo test vyplnil – a pohořel. „Pojmenoval jsem myslím něco, co rezonovalo, proto se to tak šířilo. Na učitelském fóru, které má třináct tisíc členů, se o testu vydatně diskutovalo,“ říká. Kromě toho jsme ale byli zvědaví, jak se učí distančně architektura. „Velmi těžko, je to kontaktní a fyzický obor,“ říká.
Učíte na fakultě architektury. Můžete mi poodhalit, jak tento obor může fungovat distančně?
Velmi těžko. Architektura má samozřejmě obrovský teoretický základ, ale zároveň je to takové velmi sofistikované řemeslo, je velmi kontaktní a fyzická, učí se do velké míry simulovanou praxí. Je tradičně založená na ateliérové výuce. Na fakultě architektury působí různé ateliéry, kterými studenti procházejí. Kolem vedoucích ateliéru se ideálně vytváří komunita dvaceti třiceti lidí a studenti se celý semestr učí od nich i od svých kolegů. Já asistuji profesoru Fránkovi. Mojí alma mater je UMPRUM, kde jsem se také šest let podílel na vedení ateliéru. S další šestiletkou na FA ČVUT se studentům věnuji již dvanáctý rok.
Jak učíte po zavření vysokých škol?
To, co děláme běžně, distančně prostě nejde. Ateliér vypisuje na každý semestr specifické zadání. Například návrh polyfunkčního objektu do konkrétní proluky. Zadání může být ale i velmi abstraktní, filozofické a vizionářské. To vychází i z role architekta ve společnosti. Architekti ztvárňují svět kolem nás, je to strategická role. Byť u nás do velké míry nenaplněná, protože společnost architekty angažuje málokdy. Odhaduje se, že přibližně devadesáti pěti procentům stavební produkce u nás se nedostalo péče architekta.
Zajímavé. Ale zpět k výuce.
Studenti vypracovávají konkrétní a již poměrně složité zadání, na kterém se učí. Komunita ateliéru se pravidelně schází, stráví společně jednou dvakrát týdně půl dne a řeší krok za krokem návrhy a koncepce jednotlivých studentů. Otázka kolegy může být pro řešení vašeho problému naprosto zásadní. Vedoucí ateliéru obvykle samozřejmě studentům předává i kvanta vědomostí a zkušeností, ale to se děje z velké míry v diskuzi o jednotlivých projektech, o nápadech studentů. Ateliér navštěvují společně studenti různých ročníků, to je také třeba zmínit. To tedy popisuji pořád ještě standardní výuku.
Tohle teď padlo…
Ano, stejně jako vytváření fyzického modelu stavby. I když dnešní generace mají tendenci pracovat dominantně na počítači, my se je snažíme donutit, aby stále aspoň do určité míry pracovali rukama. Ve škole na to mají prostor i podmínky, dílny pro různé materiály – papír, polystyren, hlínu, sádru, dřevo, kov… V tomto semestru nejspíše fyzický model nebude možno vyžadovat, výstupy práce budou mít, stejně jako na jaře, pouze digitální formu. V tomto semestru nebude zřejmě ani povinnou součástí diplomního projektu. A student pracuje více méně sám, přitom ateliérová výuka je z podstaty velmi interaktivní.
Scházíte se nějak online?
Na jaře jsme online hodiny měli, nyní začínáme korespondenčně. Potřebujeme studenty přimět k tomu, aby koncept předkládali v ucelené a srozumitelné podobě. Později zařadíme také videokonference. Před uzavřením jsme stihli jen jeden den konzultací ve skupinách po deseti, jak tehdy epidemická opatření umožňovala. Rozdíl oproti jaru je v tom, že před jarní karanténou proběhl přece jen měsíc a půl standardně, práce byla již rozjetá, stihl se vytvořit kolektiv. Teď je nás navíc hodně, v září, kdy se o přijetí rozhodovalo, byly školy plnohodnotně otevřené a přijali jsme opravdu velký počet studentů.
Komunikují studenti nějak mezi sebou?
Nevím o tom, někteří nejspíš ano. Každopádně, fakt je ten, že život každého člověka je v současnosti narušen. Učitelé jsou zároveň i rodiče dětí v distančním vzdělávání, což klade dost velké nároky na organizaci domácnosti, ale třeba i na vybavení. Nás je doma šest, máme čtyři děti, dvě zatím naštěstí nepotřebují pracovat na počítači. Nejstarší syn je šesťák, pak máme páťáka a další dva jsou předškoláci.
Jakou perspektivu teď před sebou vidíte, teď myslím jako učitel?
Nevěřím, že se ještě v tomto semestru vrátíme do školy. A pokud, tak to stejně nebude plnohodnotná výuka, setkávání bude omezené. Nechci říkat, že semestr je odepsaný, ale výuka je z mého pohledu bohužel principiálně nekvalitní. Lépe to udělat nejde.
Cit pro to, jak funguje nějaká budova, cit pro architektonický styl, v nás asi musí někdo probudit a pěstovat. Jak to děláte vy u svých dětí?
Nijak cíleně. Ale tady je potřeba říct, že pocházím z rodiny, kde se tahle profese dědí. Můj dědeček byl architekt, babička malířka, prarodiče se potkali na UMPRUM. Můj táta je taky architekt, maminka je grafička a opět – seznámili se na UMPRUM. Já jsem tam vystudoval architekturu a taktéž jsem tam potkal svou ženu, která vystudovala Atelier ilustrace a grafiky. Děti prostě žijí v nějak se projevující rodině. Stejně tak se jim předávají hodnoty – tím, že je žijete. Že vám na nich záleží.
Děti se od jara s kratší pauzou učí doma, rodiče víc vidí do toho, jak výuka probíhá. V červnu na facebooku koloval váš text, ve kterém jste formou fiktivního dopisu paní učitelce rozebral test z dějepisu pro čtvrtou třídu, který vám ukázal váš syn. Cvičně jste si ho vyplnil, dostal za čtyři, a rozčílil se.
To zní, jako by šlo o zraněnou ješitnost, když dáváte do souvislosti známku a rozčilení. Přitom tam šlo o něco zcela jiného. Rád bych upřesnil, že ten můj příspěvek nebyl myšlen jako útok či osobní kritika. Psal jsem to jako specifický žánr, nikoli jako osobní dopis, záměrně s humornou nadsázkou a patrnými emocemi. Používal jsem třeba důsledně pojem „autor testu“, protože jsem netušil, a dodnes netuším, kdo test vytvořil, jestli jde o nějaký hotový materiál, nebo vznikl ve škole. Prostě jsem chtěl mluvit o věci samotné. Ale každý to evidentně nepochopil. Poté, co se text začal šířit po facebooku, zavolala kolegyně paní učitelky a vyčinila mi, jak jsem mohl zveřejnit soukromý dopis. Je třeba říct, že ten příspěvek jsem původně psal jen pro přátele a do světa pustil omylem. Nevšiml jsem si, že od posledního příspěvku zůstalo nastavení jako „veřejné“. Ale stojím si za tím, že urážlivý nebyl. A pojmenoval myslím něco, co rezonovalo, proto se tak šířil. Na učitelském fóru, které má třináct tisíc členů, se o něm vydatně diskutovalo.
Mě pobavil, ale paní učitelku asi ne. Mluvil jste s ní předtím, než jste to napsal?
Ano, když mi syn ten test poněkud bezradně ukázal, začalo se ve mně z té nesmyslnosti vše bouřit. On by si s tím nakonec asi nějak poradil, nebo neporadil, ale z toho se nestřílí. Mně to ale přišlo celé tak nefunkční a plné omylů, že jsem to nemohl nechat jen tak. Tak jsem paní učitelce zavolal. Její reakce byla, že je třeba nějak zjednodušovat a že děti přece vědí, co tam mají napsat, že k tomu, co probrali, mají materiály. Zkoušení učiva ale nelze založit na předpokladu, že na hrubě zjednodušující, špatně položenou, nebo dokonce nesmyslnou otázku může správně odpovědět ten, kdo byl na takovou otázku předtím snad i nějak instruován.
Asi by to chtělo nějaký příklad.
Tak schválně: jak se podle vás jmenoval první český panovník z rodu Habsburků? Máte tyto možnosti: Ferdinand I. Habsburský, František II. Habsburský, Ferdinand II. Habsburský.
Popravdě nevím. Už se mi to vykouřilo z hlavy.
Ani jeden, neb tím byl epizodní Rudolf Habsburský, účelový manžel Elišky Rejčky, nebo, kdybychom jeho nárok zneuznali, alespoň později Albrecht II. Habsburský. Nicméně pokusil jsem se přistoupit na „pravidla hry“ a odhadl jsem, že je myšlen první panovník dynastické série. V tomto případě jsem se trefil. Správně jsem odpověděl i na další otázku, byť vylučovací metodou, a to, že Habsburkové pocházejí z Rakouska. Což je ale nesmysl, už vzhledem k dějinám rakouského státu jako spolkové země nebo i proto, že původ rodu je na území dnešního Švýcarska. Navíc to podporuje chybný konstrukt národní identity evropských panovnických a šlechtických rodů.
V jaké otázce jste naopak udělal chybu?
Hned ve třetí. Zadání znělo: „Vyber možnosti, které jsou spojené s renesanční módou: velké límce, krátké nařasené kalhoty, nařasené sukně se spodničkou a obručí, závoj na hlavě.“ Vše správně, řekl bych na první dobrou. Raději jsem ale ještě nahlédl do synových studijních materiálů ze školy, vědom si pravidla, že žáci mají vycházet z informací, jak jim byly zjednodušeny. Tam byla formulace „krátké vycpané kalhoty“. Řekl jsem si tedy: „Aha, to bude chyták, takže nařasené kalhoty raději vynecháme.“ A ejhle, chyba! Takových „chyb“ jsem udělal více, takže to nakonec bylo na krásnou výslednou známku za čtyři. Skoro v každé otázce byl nějaký nesmysl, nepodložené zobecnění, nepřesnost, tendenční uchopení… Rád bych ale dodal, pro kontext, že ta moje reakce byla výjimečná. Nejsem rodič prudič, který by školu bombardoval náměty nebo příkazy, jak by se co mělo dělat. Vlastně si myslím, že by si to děti měly do určité míry vybojovat samy. Osobně se snažím do školního světa spíš nevstupovat a děti případně dovzdělávat doma. Škola je jeden svět, a doma je zase náš svět. Ale tohle mi prostě nedalo. Musel jsem se z toho vypsat.
Ten únik informací z vašeho profilu asi nebyl marný, když vedl k debatě v učitelské komunitě o tom, zda takto učit dává smysl.
Je fakt, že mnoho učitelů to komentovalo ve smyslu, že to je didaktický omyl, neodpovídá věku a ani rámcovému vzdělávacímu programu. Ve čtvrté třídě je předmět vlastivěda, nikoli dějepis, a ta má úplně jiné cíle. To, že byl test pojat poměrně složitě a na čtvrtou třídu neadekvátně, by mi ale vlastně nevadilo. To je v životě normální věc, že se potkáte s něčím, čemu nerozumíte, a s tím se člověk musí nějak vyrovnat. Problém je v tom, že to bylo až bizarně prošpikováno polopravdami, zkresleními a planými chytáky. Prozrazovalo to výuku dějinám způsobem, ze kterého na mě jde úzkost. Kdyby paní učitelka řekla: jsme teď všichni pod tlakem, nepovedlo se to nebo nevšimla jsem si, jak špatné didaktické materiály máme k dispozici – ani bych necekl. Protože si upřímně myslím, že učitelé skutečně trpí deficitem kvalitní systémové didaktické podpory.
Co by podle vás měla pro děti udělat základní škola – v jedné větě?
Ukázat jim, jak adekvátně reagovat na životní situace. Tím adekvátně myslím kreativně a kriticky. Do toho se počítá určitá práce s informacemi, přemýšlení v souvislostech, ale i sociální rozměr školy.
Takže nejde o předávání znalostí?
Ano, informace neboli znalosti jsou základ, to je materiál, se kterým se pracuje, ale on je instantní a je permanentně k dispozici. Je to předmět procesu poznávání. A k započetí toho procesu pro dítě stačí málo. A naopak, tento proces se informačním balastem brzdí. Z tohoto pohledu si myslím, že je zcela legitimní, pokud se učení ve škole zkvalitní tím, že se něco vypustí. A že nebude žádná tragédie, pokud nové generace nebudou umět odpovědět – faktograficky – na něco, co pro ty předchozí bylo samozřejmé. Co by ovšem měly umět, je se s nějakou otázkou úspěšně vypořádat. Měly by předvést, jak o té otázce přemýšlí. To je pro mě důležitější.
Jde to konkretizovat příkladem z vašeho oboru?
Renesance, manýrismus, palladianismus – to jsou v zásadě koncepty. Ještě nic nevypovídají o tom, jak se na nějakou stavbu díváme a co vidíme. Daleko více než školometské znalosti architektonických stylů si u člověka cením toho, pokud mi stavbu, kterou má před sebou, popíše tak, že vidím, že se opravdu dívá a přemýšlí o tom: „Hm, vchod vede z boční ulice, to bude asi proto a proto, nebo z tohoto usuzuju, že se ta budova používala k tomu a tomu…“ Spíš než klasifikace je důležité vnímat a chápat souvislosti. Bez toho je stejně jakákoli klasifikace mrtvá. A kdo umí o věcech přemýšlet, bude schopen se vztahovat i ke klasifikaci, najde její logiku.
Jak prožíváte jako rodiče distanční výuku?
Máme páťáka a šesťáka, ti se už dokážou o online výuku nějak postarat. Chceme, aby to bylo co nejvíc na nich. Techniky máme naštěstí tak akorát, aby se to dalo zvládnout. Pozoruji ale, že online výuky je najednou nějak moc. Páťák má i čtyři hodiny online v kuse jen s malou přestávkou a mnohé domácí úkoly jsou taky na počítači, takže u něj sedí ještě další dvě hodiny. Sám musím pracovat s počítačem většinu času, tak to dětem „nepřeji“. Už aby to bylo za námi. Doporučení MŠMT je nepřekračovat pro 2. stupeň tři hodiny synchronní online výuky denně. Na jaře to bylo daleko volnější. Nic nebylo ještě ukotvené, takže se ani nedalo nic rezolutně vyžadovat, možná i učitelé byli díky tomu klidnější. Jak tak sleduju komentáře na tom učitelském fóru, zdá se, že mnohé školy prakticky celý rozvrh překlopily do onlinu a jedou třeba sedm hodin denně online konference. Učitelé to tam říkají tak nějak smířeně, třeba s tím, že to tak nařídilo vedení. Na tom mě překvapují dvě věci. Je zajímavé, jak se situace, která byla na jaře, kdy velká část škol – včetně té naší – online konference neměla buď vůbec, nebo jen velmi málo, vyvinula v opačný extrém. A taky mi není jasné, proč se tomu učitelský kolektiv dané školy nepostaví, když správně cítí, že to není v pořádku.
Josef Čančík je architekt s vlastní architektonickou praxí (atelier ECHTarchitektura) a odborný asistent na Fakultě architektury ČVUT. Jeho dědeček Jiří Čančík patřil k výrazným postavám zlínské poválečné architektury. S výtvarnicí Darjou Čančíkovou mají čtyři děti.
Rozhovor vyšel i v Lidových novinách.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
A kde je odkaz na ten rozbor testu?
Tady je, i s vysvětlující komentářem pana Čančíka.
Vážení uživatelé sociální sítě,
napsal jsem tento komentář adresovaný naší oblíbené paní učitelce, které si nesmírně vážíme, jako humorně laděný a s nadsázkou formulovaný povzdech nad peripetiemi a, ano za tím si stojím, bezradností českého školství. Není možná úplně patrné, že jde vlastně o vtipnou reportáž z mého pokusu test s nejlepší vůlí zvládnout poté, co jsem paní učitelce v bezradnosti s prvními dvěma otázkami své zoufalství telefonicky v přátelském duchu vyjádřil. vysvětlovala mi, jak učivo dětem zjednodušují a že mají k dispozici nepříliš kvalitní učebnice (s čímž souhlasím). K řešení jsem používal žákům k tématu v rámci distanční výuky poskytnuté učební materiály a konzultace se synem. Tato reportáž, sepsaná bezprostředně a zcela spontánně ihned po neúspěšném a zcela pozitivně motivovaném pokusu v testu uspět ve značně odlehčeném duchu, měla paní učitelce vysvětlit (vyargumentovaně), proč považuji test za nepoužitelný. Můj text, jak se můžete přesvědčit, vlastně neobsahuje ani přímou kritiku paní učitelky. Jak jsem už několikrát zdůraznil v rámci diskuse, nejde v žádném případě o osobní útok či kritiku v mém komentáři anonymizované paní učitelky, která sama snad ani není autorem testu. Povzdech byl směřován k mým přátelům, kteří jsou všichni inteligentními, vzdělanými a intelektuálně orientovanými lidmi, často se zájmem o historii, které zajímá věcná povaha komentáře a s nimiž nesdílím postřehy z oblasti vzdělávací problematiky poprvé. Nedopatřením zůstalo nastavení příspěvku jako veřejné a tudíž si vše začalo žít vlastním životem, který není více pod mou plnou kontrolou. Důrazně žádám všechny, aby se nedopustili omylu a neútočili na osobní integritu paní učitelky. Nejednalo se o kritiku její osoby. Pokud dřívější sdílení na svém profilu stáhnete, budu vděčný, neb tak budu schopen kontroly případných nepřístojných reakcí a zlých útoků. Za obsahem svého textu si stojím a považuji za nezbytné detaily z dění v našem školství veřejně diskutovat v co nejširší i nejhlubší míře. Slušně a bez osobních útoků.
Děkuji.
—
(Následuje původní příspěvek)
Proč nemám prakticky na nic čas? Protože jsem rodič dětí v českém školství…
Tento konkrétní případ se týká 4. třídy.
Vážená paní učitelko,
pokusil jsem se s upřímnou snahou přistoupit na onu hru schematizace a odkontextualizování dějin a pokusil se pracovat s informacemi z synovi dostupných školních materiálů se snahou proniknout do reduktivních cílů autora a…, přiznám se, nepříliš úspěšně. Nezbývá mi bohužel než odmítnout použití takto postaveného testu jako celku, protože není schopen u žáků monitorovat ani pochopení látky jako takové a, sic, ani dovednost memorovat a reprodukovat předložená (quasi)fakta.
Vzhledem ke zjištění, že, dle uvedeného hodnocení, jsem, coby vysokoškolský učitel se vzděláním zahrnujícím státnici z dějin, zodpověděl 5 z 8 otázek alespoň částečně chybně, čímž jsem dosáhl krásného hodnocení 4, o chybičku víc a mám za 5, považuji za nezbytné test okomentovat:
otázka č. 1
Jak se jmenoval první český panovník z rodu Habsburků?
– Ferdinand I. Habsburský
– František II. Habsburský
– Ferdinand II. Habsburský
Už v mém částečně rozčileném, částečně zoufalém a bezradném, telefonátu padlo, že ani jeden, neb tím byl epizodní Rudolf Habsburský účelový manžel Elišky Rejčky, nebo, kdybychom jeho nárok zneuznali alespoň později Albrecht II H. Nicméně pokusil jsem se přistoupit na „pravidla hry“ a odhadl jsem, že je myšlen první panovník dynastické série…
Ot. č. 2
Vyber pravdivá tvrzení:
– Habsburkové nastupují na český trůn v 15. století
– Novověk začíná v českých zemích vymřením Jagellonců po meči v roce 1520
– Habsburkové pocházejí z Rakouska
jelikož správná není žádná z nabízených odpovědí, musela nastoupit empatická reakce, co se asi tak po žácích 4. tř. může chtít. Po konzultaci se synem jsem zjistil, že jim bylo řečeno, že novověk v českých zemích se počítá od vymření Jagellonců. Přes nesmyslnost takového údaje jsem si naštěstí všiml neodpovídající datace. takže aha, chyták! Zbývá už jen poslední možnost, která je sice nejen nepravdivá (původ rodu na území dnešního Švícarska), a vzhledem k dějinám rakouského státu jako spolkové země i nesmyslná, umím si ale představit, že je tou chtěnou. Navíc podporuje chybný konstrukt národní identity evropských panovnických a šlechtických rodů, pohrobek to národovecké dějepravy 19. stol. a posléze marxistické historiografie. Nebylo by naopak užitečné na příkladu Habsburků ilustrovat nadnárodní podstatu tak vlastní právě tomuto panovnickému domu?
ot. č. 3
Vyber možnosti, které jsou spojené s renesanční módou:
-velké límce
– krátké nařasené kalhoty
– nařasené sukně se spodničkou a obručí
– závoj na hlavě
na první dobrou všechny možnosti správně. Vědom si však pravidla, že žáci mají vycházet především z informací, jak jim byly zjednodušeny, všiml jsem si v zaslaném studijním materiálu jasné formulace „krátké vycpané kalhoty“ a řekl jsem si aha, to bude chyták, pozor na exaktnost formulace! Takže nařasené kalhoty raději vynecháme a ejhle, chyba!
ot. č. 4
vyber pravdivá tvrzení:
– V 16. století začala šlechta podnikat
– K základnímu vzdělání patřila znalost čtení, psaní, šermu a počítání.
– Rudolf II. miloval umění a vědu.
– Rudolf II se nenechal nikdy oklamat, byl velice chytrý a nevěřil na Elixír mládí.
– Rudolf II. přenechal vládnutí svému synovi Matyášovi, protože ho to nebavilo.
Tak fajn, jedna odpověď je pravdivá ok. Ta prostřední. Ale ještě si ověřím, co materiály dětem tvrdí k první možnosti. Naštěstí nic a syn správně odtušil, že se učili, že šlechta začala podnikat už po husitských válkách. Uf. Alespoň tady při zjednodušení věcná správnost, ale co to? Po vyhodnocení chyba, v 16. století šlechta začala podnikat. Ach jo.
ot. č. 5
Vyber události, které nejsou spojeny s Rudolfem II.
– Své sídlo přestěhoval do Prahy
– Zajímal se o vědu.
– Zvýšení daní pro obranu země proti nájezdům Turků.
– Zajímal se o vládnutí.
Jasně vím, že se ve třídě dívali na Císařův pekař a pekařův císař, je jasné, co se po dětech chce. Rudolf byl přece trouba, co mu vládnutí šlo na nervy, a tak s ním rádci i hraběnka Stradová snadno manipulovali. fajn. Ale pozor chyba, po vyhodnocení se Rudolfa neměly týkat ani ty daně kvůli Turkům. Tak to prrr! To berní ždímání a konfiskace majetků kvůli naprosté neschopnosti bratříčků Matyáše i Maxmiliána vedoucí nakonec k bočkajovskému povstání? Jasně, že se tomuto výuka nevěnovala, ale pokud o něčem takovém nepadla zmínka, jak může být v testu související znalost jako chtěná odpověď?!
ot. č. 6
jak se jmenuje umělecký a stavební sloh, který se do Čech rozšířil v 16. století?
Jednoduché. Fajn, skoro by člověk čekal nějaký háček v kontextu ostatních otázek. Fakt, že první projevy renesance u nás spadají již do konce stol. 15. je nepodstatný. jediná otázka, která tak nějak odpovídá 4. třídě.
ot. č. 7
vyber nepravdivá tvrzení:
– Jagellonce vystřídali na českém trůně na dvě století Habsburkové
– V renesančním slohu se stavěly světské stavby
– vynález knihtisku pomohl ke vzdělanosti
– gotické stavby byly vyšší a méně zdobené
Tohle je opravdová hitparáda. Jednak nepovažuji za vhodné střídání výběru pravdivých či nepravdivých tvrzení. Pozornost nemá být upřena k nachytávkám zadání, ale věcnému obsahu. Ale k odpovědím: Jak to sakra autor myslí u první položky. Jak moc zjednodušuje, když zaokrouhluje na staletí? habsburská dynastie u nás vládla po Jagelloncích 254 let (253 po odečtení Fridricha Falckého), protože pak šlo o Habsbursko-Lotrinskou, ale OK, asi to autor myslí jakože „400 let národ úpěl“.
V renesančním slohu se stavěly světské stavby. Co to jako má být? myslí tím autor výhradně? Převážně? Stavěly se nádherné převratné sakrální stavby, byť u nás málo a většinou reagovaly kontinuálně na pozdní gotiku. OK, tak jo. Empatie = autor chce tohle jako pravdu. Dumání nad tímto mne ale tak rozhodilo, že jsem přešaltroval na pozitivně pravdivostní soudy a vynález knihtisku zatrhl. Mea culpa. Následně jsem se zase rozčílil u otázky zda gotické stavby byly vyšší a méně zdobené. Hmmm, než co? Jistě, myslí se než renesanční. OK, ale které gotické, než které renesanční. Proboha to je nesmysl! Přezdobený manýrismus rostlinných motivů pozdní gotiky je jistě zdobnější než „funkcionalismus“ Ospedale degli Innocenti. Náhodou jsem ale tohle tvrzení objevil ve studijních materiálech jako pravdivé. Uf.
ot. č. 8
Doplň větu: Začátek novověku je datován do roku…
Tak jo, v materiálech jsem už dříve objevil, že prý u nás novověk začal vymřením Jagellonců. Takže místo toho, aby se dětem vysvětlovalo, že vročení přepnutí středověku do novověku je pouhým symbolem a že tradiční konvence počítání novověku od objevení „nového světa“ (objevení! nového! Sic!) je narativ, případně proč a v čem může dávat smysl a v čem nikoli… Mimochodem i pro náš kulturní kontext je, dle mého názoru, mezinárodní symbolická mez r. 1492 vhodnější, korelující s první datací výskytu renesančního tvarosloví na našem území v podobě tovačovského a moravskotřebovského portálu, než chudák Ludvík topící se na útěku od Moháče v nějaké rozvodněné bahnité říčce.
Do odpovědi jsme tedy napsali požadovaný letopočet 1526 s poznámkou, že vhodnější je konvence 1492. A… chyba! Neuznáno (formulářem, předpokládám, že po revizi by učitel hodnocení zkorigoval).
Aneb: Uč se, synu, moudrým býti!
S pozdravem
Josef Čančík
Pan Čančík mi mluví z duše, téměř nemám výhrad. Potkávám se s tím také, já jsem IT specialista se vzděláním M+F-IT + pedagogika! Onehdy přišla starší dcera s tím že g je gravitační konstanta, nuže dítě, budou-li to po tobě vyžadovat pak ok ale pamatuj si že je to gravitační zrychlení. Včera v zadání úlohy z matematiky hráč běží na fotbalovém hřišti nejkratší dráhou do protilehlého rohu… a takovéto nepřesnosti jsou v zadání každé nté úlohy (nechci přehánět).
Také se velmi přimlouvám za ‚upuštění‘ faktografie a posílení vedení k přemýšlení a vyjadřování. Z historie by bylo prima orientovat se v tom co šlo po čem a jaký byl evropský a světový kontext ale přesná data nejsou k ničemu, kdo potřebuje ten si je vyhledá a odborníci se je naučí později… Výchovy neznámkovat, hodnotit nadání a zájem,… podnětů by bylo víc.
Dobrý den. „g“ je označení pro tíhové zrychlení, když tíhové zrychlení není totožné s gravitačním zrychlením :-))))
Nonevím, ale mě učili že gravitační zrychlení země je ag, ale že g je prměrná dohodnutá hodnota tíhového zrychlení a značí se g 😀
Takže nevím, jestli kritizovat něco co teřbas mě na VUT učili takto, jak vypadá jinak než vás 😀
Co kdybyste se věnoval IT a fyziku nechal jiným? Gravitační konstanta je (G). Tíhové zrychlení je (g) a gravitační zrychlení je (ag). Každá veličina má jiný význam…
k učitelskému kolektivu, proč nereaguje adekvátně…Já mám dvě teze. Za prvé – školní inspekce a dokladování „že se učilo“ – prostě alibi… A za druhé, začala jsem učit v MŠ v roce 1978. Měli jsme k dispozici kvalitní metodiky, spoustu hodin praxe a náslechů. Každá práce má své „řemeslo“ .Měli jsme uvádějící učitele, spoustu rozborů naší práce už i v praktické výuce.Kolegové pomáhali a učili nás to, co se ve škole nedá naučit. Jenže dnes, opět jsem se vrátila do školství, vidím, že často učitelé neumí řemeslo.. Mají VŠ, jsou vzdělaní, snaží se, ale neumí opravdu učit. Brát učivo od jednoduššího ke složitějšímu a pokud žák nezvládne jednoduché, nemůže zvládat náročnější, protože nemá na čem stavět.Taky jsem slyšela termín „bulimické učení“ – našprtáš se, vyplivneš při zkoušení a zapomeneš. Mám bohužel dojem, že je to snad jediná cesta, jak projít dnešními školami – čímž se omlouvám všem výborným kantorům. Je jich dost, ale mají to těžké. Protože inspekci a zřizovatele opravdu zajímají důkazy – napsané, nafocené, dokladované….
Který byl první Habsburk na českém trůně nebo jak vypadaly renesanční gatě bych asi leckomu odpustil. Smutné mi ale připadá, když třeba mladá dáma na otázku co znamenalo CCCP na dresech ruských hokejistů odpoví, že neví, protože ona se o hokej nezajímá.
Tak to mi přijde spíše jako absence povědomí o azbuce, což je ale v dnenší době pochopitelné. Zkratky nazvů států nejsou zrovna univerzální, v Češtině SSSR, v Angličtině USSR, v Ruštině (azbuce) CCCP.
Smutné by bylo, kdyby dotyčná nepoznala vlajku nebo celý název…
dnešní děti a azbuka? Ale jsou vyjímky. Krásné je si v azbuce napsat šišli mišli. Hladké jako …..
Jsem ráda za článek, protože paní učitelka často pochybí v zadání cvičení a to, že říká cvičení a né stranu, nebo naopak, žádá úkol, který v prac. sešitě není a druhý den se podivuje anebo v 1. Stupni bylo plno naschválů, syn chyběl, informací neměl, tak ji přeci nesháněl a nejlépe, instrukce: domluvte se mezi sebou, ale emaily byly ve zprávě skryty, asi jak domluvit?! Můj syn sám od sebe prohlašuje , že paní uč. je na práškách jako má seriál. postava z oblíbeného šachistického seriálu. Hlavně když se baví, tím jak jsme z toho pitomí oba dva. A o učebnicích nemluvím, muž v 2.třídě řešil mat. příklad, který byl češtinársky špatně zadán. Tak na pitomé zadání pitomá odpověď. Jsem z toho unavená. Učitelé si to dělají záměrně lehčí na úkor žáků a rodičů. Samozřejmě ne všichni. Jen normální je pro mne něco jiného
Dobrý den, p. Čančíku, cítím s Vámi, jakož i se všemi dalšími rodiči, kteří se v této době doma učí s dětmi. Moje děti jsou už dávno dospělé, ale jednoduché to nebylo ani tenkrát v 80-90. letech. Syn byl AD/HD a musela jsem si to všechno „vyžrat“ sama a u dcery se mi stala taková perlčka v písemné práci ze zeměpisu: jak by jste odpověděl na otázku, kde je nějvětší změřená hloubka ve světových oceánech? Jestli řeknete Tichý o., chyba! Byl to Atlantský o. Paní učitelce jsem ústně sdělila, že jsem nevěděla, že se od doby mé školní docházky přestěhovaly kontinenty. Děsně mě „sjela“, nicméně druhý den dcera dostala z písemné práce místo dvojky jedničku. Přeji Vám & všem rodičům pohodu, zdraví & pevné nervy.
Chci napsat jen několik zásad pro výuku podle mého mínění. Žáci a učitelé nemají být v nepřátelských postojích. Žáci si musí uvědomit, že ve škole mohou být hloupí, protože se učí. Hodnocení známkami není podstatné, ale druhotné. Zájem o výuku mají žáci tehdy když vykládané látce rozumí. Důležité je vždy téma a nemá mít souvislost s osobní rovinou. Přístup učitele a žáků by měl odpovídat principu charity od filozofa Donald Davidson.
Příspěvek je nejprve o tom, že na architektuře neumí učit distančně, vlastně ani pořádně nezačali, a končí tím, jak to neumí ani na ZŠ. Hlavně že je autor slavný.
Já jsem před lety četl učebnice vlastivědy a bylo tam spousta nesmyslů. Nakonec jsem zjistil , že učebnice nemá doložku – certifikát. Ředitel musel koupit jiné učebnice. Pak jsem zase četl učebnici dějin pro střední školy a tam opět plno nepřesností. Perličkou bylo bombardování za 2.války v Evropě B 29 ?? Smíchání zbraní V 1 a V 2 a podepsáno a recenzováno plno titulovaných hlav.
Hm, proč ne… Jen by mě zajímalo, jaké hodnocení má pan kritik od svých studentů na FA a zda dějinné milníky a souvislosti skutečne zná, nebo se mu jen mlhavě „něco nezdálo” a příslušnou problematiku si nejprve musel nastudovat z Wikipedie 🙂 (podotýkám, že zavádějící otázky v rámci testu tím nijak neobhajuji).
Chvála Kristu, naše školství produkuje většinově kulturní, společenské a vzdělanostní negramoty. Osobní zkušenost úpadku i na Vysokých školách.
Celý článek mi připadá mírně podivný, asi dnešní lidové noviny s těmi meziválečnými mají hodně málo společného, 9 letý žák, tedy 3 třída,
a učí je tam pokud je- li to vůbec pravda, dost chaoticky pro 3.třídu, dějepis,
začínal v 6. třídě, pravěk, zmínka o Neandrtálci, Keltové , Morava nálezy
Věstonická Venuše, pak následoval přehled civilizací, Mezopotámie ,Řecko,
Egypt, Etruskové ,Řím, poté návrat do Čech, Sámova říše ,Velká Morava,
Přemyslovci , Cyril a Metoděj, příchod , posléze vyhnání, tedy vítězství jiného
vlivu ..Slovanské osídlení Balt, Berlín a Expanze Řadu Německých
rytířů, vytlačování Slovanského osídlení na východ. , ranný středověk ,pozdní , Lucemburkové, Husitství.
Následuje Bíla Hora konfiskace majetku, Komenský a exulanti, a nyní přicházejí na řadu Habsburci, ale to jsme již ,alespoň za socialistického školství v mém mládí v 7/8 třída, a tam má smysl
žactvu se zmiňovat i o odívání v té době, případně o jídle atd… protože žactvo
už na to má a může ho to zaujmout, samozřejmě všechny né. Nebo
je to tak ,jak píší autoři článku, a ve výuce se projevují hloupé reformy
každého nového ministra školství, vychovat populaci s neznalostmi historie
svého národa. píši to z paměti ,takže mohou být i nepřesnosti v posloupnosti časové. M
no potěš koště. Takový test v 9 či 10 letech? ve 3.třídě jsem netušila, že nějací Hasburkové vůbec byli. Chudáci děcka. Co budou chtít za 5 let? Aby ve školce znala rodokmen Karla IV. k tomu základní chemické vzorečky H2O … Chytat atomy a operovat slepé střevo? Ještě že už jsem stará bába a tohle „dětství“ už mne nečeká
Taková písemka v devíti letech? Tady se rozhodně nebavíme o standardní škole, takže v prvé řadě by bylo fér přiznat o jakou školu šlo.
Jde o běžnou školu na malém městě.
Naprosto neskutečná lež. Mám dvě děti, jedno první rok na vysoké, druhé o kousek starší než dítko z té pseudokazy. Jedno prošlo klasickým systémem, druhé jede v Montessori a tom, že by ve třetí nebo čtvrté třídě řešily Habsburky nemůže být ani řeč. Takže na školství lze kritizovat ledacos,a není toho vůbec málo, ale to co popisuje pán není chyba systému, to je totální selhání konkrétního člověka, protože žádný učitel nemůže učit co se mu zlíbí. Je značně omezen rámcovým učebním plánem, který mu sice dává nějaké manévrovací možnosti, ale do těch opravdu nepatří Habsburkové pro devítileté děti.
Zkusenost jineho cloveka je naprosto neskutecna lez? Slovo lez se tedy driv v tomto smyslu nepouzivalo. Nehlede na to, ze montessori skol je v Cesku malinke procento a urcita setrvacnost vyuky je fakt. Nezvykle je na tom, ze to byl test pro 4.tridu, ne to pojeti.
Rozdíl mezi jarem a současnou distanční výukou je mmj. v tom, že na jaře byla nepovinná = učitelé museli žáky/studenty přemlouvat, aby spolupracovali. Nemohli se bránit, pokud na ně kašlali. Studenti Vás buď ignorovali nebo napsali, zda byste neměli čas v 8 večer, protože předtím je na brigádě. Pokud jste dali 5 za nevypracovanou úlohu/neúčast, mohli na Vás útočit, co si to dovolujete, nemohli jste de facto hodnotit jejich práci. Současně 90 % rodičů nadávalo jen na zadávání úkolů bez online výuky, mělo pocit, že se učitelé zbytek týdne doma kopou do ***. Školy nebyly na online výuku ani připravené, učitelé neměli žádnou oporu. Další věc je, že spousta žáků/studentů nemá doma PC nebo se o něj dělí se sourozenci. Také znám maminku, která nadávala na jaře, že nemají online výuku, a teď zase nadává, že online výuka je a učitelé kontrolují „docházku“ a chtějí omlouvat neúčast.
Jak Habsburkové? Jak renesanční oděv? Desetiletá dcera chodí do čtvrté třídy a letos začali s vlastivědou. O nějakém dějepise tak maximálně slyšela. Navíc si tak matně vybavuji, že se v dějepise začínalo antikou. To mají geniální děti pražských vzdělanců dějepis už od první třídy? Ještě štěstí, že mi venkované máme hloupější děti které ve čtvrté třídě dějepis nemají. Nebo že by chtěl pan „architekt a otec čtyř dětí“ trochu pozornosti?
Kecáním o komunismu stejně děcka nic NENAUČÍTE(VLASTNÍ ZKUŠENOST ZE STŘEDNÍ ŠKOLY,JEN HUSÁKA NAHRADIL HAVEL)(vaše multikultiliberální vymývání mozků jednou dopadne i na Vás),zaostáváme za světem …ZRUŠME ŠKOLY VYBUDUJME STŘEDISKA VOLNÉHO ČASU SE ZAMĚŘENÍM NA BUDOUCÍ POVOLÁNÍ…
Mám podobnou zkušenost. Dělal jsem se synem jakýsik úkol do vlastivědy a otázka zněla „Česká republika je členem společenství zemí zvaného,“ následovalo políčko pro doplnění. Nabízí se napsat cokoliv od NATO po Visegrádskou čtyřku. Naštěstí papíry byly „od shora dolů“ potištěné logy EU, tak jsme věděli odkud vítr vane a co vyplnit správně.
dějepis když někdo neovládá na 100%, tak se, myslím, nic strašného neděje, ale můj vnuk, žák 8.třídy, měl v testu z matematiky vypočítat druhou odmocninu z -9 nechci ani vidět, co bude paní učitelka vyžadovat na konci školního roku – derivace, integrály?!