„Nejzajímavější na celém setkání bylo, že bývalá paní starostka má kozy,“ říká třeťák Matěj po cvičném rozhovoru dětí a bývalé starostky Křesetic Marie Jirků. FOTO: Bára Procházková

Pusťte děti na politiky, dozvíme se více než od novinářů

Žáci malotřídky ve středočeských Křeseticích v těchto dnech zažívají, jaké je to být novinářem a učit se v praxi. V rámci přípravy na tiskovou konferenci se středočeskou hejtmankou vyzpovídali třeťáci, čtvrťáci a páťáci bývalou tamní starostku. A dozvěděli se o dost více, než kdyby rozhovor vedli profesionální novináři. „Děti nám předvedly, že každá otázka je legitimní. Je pak na člověku, jak bude reagovat. To se od nich musíme naučit,“ říká Kamila Drtilová, regionální zástupkyně Nadačního fondu Eduzměna, která s nápadem přišla.

„Nejzajímavější na celém setkání bylo, že bývalá paní starostka má kozy,“ říká třeťák Matěj po cvičném rozhovoru dětí s bývalou starostkou Křesetic Marií Jirků. Ta jim věnovala hodinu svého času, aby si vyzkoušely, jaké to je ptát se politika. Dospělému posluchači by mohlo v tomto momentě zatrnout, ale není vše takové, jak se na první pohled zdá. Vyplatí se tedy nezčervenat, ale naopak položit doplňující dotaz. „Bydlíme blízko a říkali jsme si, že asi nosí v kyblíku zbytky pro prase. Teď jsem překvapený, že to byla koza,“ rozluští Matěj celou záhadu a ukazuje, že je bedlivý pozorovatel dění kolem sebe v obci se sedmi sty obyvateli. 

Bývalá starostka je pod palbou zvídavých otázek celých 40 minut – Viky z páté třídy zajímá, co se jí na Křeseticích nelíbí. Matěj chce vědět, koho napadlo natřít školu na žluto. Fabien klade otázku, jak to bývalá starostka vidí s ekologií, a dozvídá se, že Marie Jirků doma třídí nejen klasický odpad, ale třeba i hliník.

Justýnka se ptá, kolik je bývalé lokální političce let a jak dlouho byla ve funkci, a Vája řeší, zda bylo pro ni špatné nejít během lockdownu ke kadeřníkovi. „Skoro jsem se na sebe nemohla dívat do zrcadla, ale vydržela jsem to,“ přiznává před 22 dětmi s úsměvem Marie Jirků. Nechybí ale ani vážná politika, kupříkladu plánovaná rychlodráha Praha-Brno, která má vést nedaleko, nebo nápad Vráti, co návštěva říká na návrh, že by pro každého občana existovala povinnost jednou týdně sbírat odpadky v lese. 

This slideshow requires JavaScript.

Ptají se na to, kolik má dětí a jestli si manžela brala z lásky, nebo to tehdy chtěli její rodiče, jestli slaví halloween, kolik měla v dětství kamarádů nebo proč se vlastně přistěhovala do Křesetic, když pochází z Moravy.

„Je pravda, že trochu nezvyklé byly osobní otázky, třeba na manželství,“ přiznává Marie Jirků, která vedla obci celkem dvanáct let. Některé z otázek ji za celou tu dobu nepoložil jediný novinář. Třeba když Matěj chtěl vědět, co si pravidelně odnáší v kyblíku. „Denně si beru zbytky z jídelny pro zvířata, ale neboj, neodnáším si to jen tak, platím za to jídelně Malešov,“ ujišťuje ho bývalá starostka a odpovídá na další otázku, za co je v obci nejvíc ráda, že dokázala. Pozorovateli celého dění přijde, že po necelé hodině má kompletní obrázek o osobnosti a o názorech bývalé starostky a ví daleko víc, než by se dozvěděl z textů z doby jejího starostování.

„Mně přišlo nejzajímavější, že se jako dítě často stěhovala. Vysvětlila nám, že její táta byl voják z povolání a stěhoval se za prací, jednou dokonce i do Egypta. Já jsem se stěhovala jednou a trvalo mi dlouho, než jsem si zvykla,“ shrnuje pro sebe to nejdůležitější z cvičné tiskové konference jedenáctiletá Berta.

Poučení pro dospělé i děti

Pro děti byla tisková konference s bývalou starostkou nácvikem na setkání se středočeskou hejtmankou. „Nejvíc se těším na dětskou bezprostřednost, všetečné otázky a skvělé nápady, které děti mají, když jim nasloucháme,“ řekla ještě před pátečním setkáním s dětmi středočeská hejtmanka Petra Pecková. Cílem nápadu zorganizovat tiskovou konferenci s hejtmankou a žáky z malotřídky v Křeseticích bylo po vzoru severských států, kde už s dětmi mluvili premiérky i ministři, nechat prostor těm nejmenším. „Hlavní myšlenkou je uvést děti do situací, ve kterých se učí skrze zážitky a v realitě,“ říká Katarina Kalivodová ze Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání, která setkání dětí s političkou spoluorganizuje. 

Děti jsou šťastné, že se také někdo zajímá o to, jestli třeba rády nosí roušku, nebo ne.

Děti tak nejsou jen nastrčený komparz pro fotografie, kterými by se třeba politici mohli později prezentovat. „Děvčata a chlapci mohli situaci vidět z několika různých úhlů pohledu,“ říká Kamila Drtilová z Eduzměny. Žáci absolvovali první cvičné setkání s ředitelkou školy, připravily si otázky, dozvěděly se, kdo je to hejtman a co vlastně dělá, zažily tiskovou konferenci s bývalou starostkou obce a absolvovaly workshop s profesionálním novinářem. Takto vybaveni předstoupí tento pátek na tiskové konferenci s hejtmankou Středočeského kraje.

Čtěte také  Do toho nemají děti co kecat! aneb Proč školy zjišťují, že se jim demokracie vyplatí

Tisková konference to však nemá být klasická, ale tak trochu naopak. Ptát se mají obě dvě strany. „Děti jsou šťastné, že se také někdo zajímá o to, jestli třeba rády nosí roušku, nebo ne,“ říká ředitelka křesetické školy Soňa Pavlíková. Otázky si tedy připravuje i hejtmanka. Podle jejích vlastních slov ji zajímá, jak děti prožívaly dobu v lockdownu, co jim dala výuka na dálku, co se jim na ní líbilo a co by chtěly, aby jim z ní zůstalo i v dalších měsících, a co by naopak už nikdy zažít nechtěly. Nicméně není jisté, zda se pod palbou sebevědomých otázek na tělo vůbec dostane k tomu, aby nějakou položila i ona. Překvapením tohoto projektu je podle organizátorů, že takový projekt obohatí obě strany. „Dospělé to posunuje v přemýšlení o hranicích, co se smí a kde je tabu,“ říká Katarina Kalivodová.

Na setkání s hejtmankou se děti každopádně už moc těší a přesně vědí, kdo v pátek přijede k nim do školy. „Hejtmanka je něco jako starosta, akorát pro kraj, a ne pro město,“ odpovídá Adélka z páté třídy. „A našeho starostu známe dobře, před covidem u nás vedl kroužek dobrovolných hasičů a jmenuje se Roman.“

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments