„Tuhle dobu lze vyplnit buď čekáním a vztekem, nebo smyslem – tím, že lidem kolem sebe nabídnu kousek toho, co umím. Protože každý něco umíme nebo máme a někde tam venku je někdo, kdo by to moc ocenil,“ říká Marek Uhlíř (na snímku s dcerou Rózou). FOTO: Marek Uhlíř

Učitel zdarma doučuje děti záchranářů. Po směně nemusím sedět s dcerou nad matikou, pochvaluje si táta z dispečinku

Distanční výuka je náročná pro všechny rodiče školáků. Ještě trochu víc ale pro ty, co poslední rok měli víc práce. Třeba zaměstnanci záchranných služeb. Právě na ty pomyslel učitel Matěj Soukup, když ve složité společenské situaci pocítil potřebu pomáhat, a nabídl jejich dětem doučování matematiky zdarma. „Když jsem měl volno, nemusel jsem s Rózou sedět nad matikou, ale mohli jsme jet třeba na výlet,“ pochvaluje si Marek Uhlíř z dispečinku pražské záchranky. 

Marek Uhlíř pracoval před lety na pražské záchrance jako tiskový mluvčí a loni na jaře, když začala pandemie covidu, se tam vrátil pomáhat na dispečink. A zatím nemohl odejít. Od října má každý měsíc nejméně třicet hodin přesčasů, někdy i padesát. Má dvě dcery ve školním věku, tu mladší letos čekaly přijímačky na víceleté gymnázium. „Doma jsme si řekli, že přípravu Rózy na přijímačky mám na starost já, jenže jsem nebyl moc doma a měl jsem špatné svědomí, že jí moc nepomáhám,“ vypráví Marek Uhlíř. 

Vlna solidarity především loni na jaře byla obrovská, na záchrance si denně pochutnávali na koláčích nebo dobré kávě od spoluobčanů, kteří chtěli zdravotníky z první linie podpořit. Teprve letos v březnu se ale objevila nabídka, která se pro Marka Uhlíře stala trefou do černého. Záchrance se ozval učitel z pražského víceletého gymnázia Nový PORG Matěj Soukup a nabídl doučování pro děti zaměstnanců zdarma.

Čtěte také  Učitelka z obchodní akademie pomáhá jako sestra v nemocnici. Nabíjí mě to a neřeším pak malichernosti, říká

„Sledoval jsem zprávy o lidech, kteří šli dobrovolně pracovat do nemocnic nebo domovů důchodců, a uvažoval jsem, jak můžu pomoct já, když učím ve škole a zároveň mám doma děti na distanční výuce. Jediné, co mě napadlo, bylo, že můžu pomoci s matematikou. Na záchrance pracuje pár mých kamarádů, tak jsem nabídl své služby tam,“ popisuje Matěj Soukup, jak se přihodilo, že se stal oficiálním matikářem dětí rodičů z první linie. 

Nejprve připravili a rozeslali všem zaměstnancům dotazník, který zjišťoval, jestli je o doučování zájem a v jaké formě. „Ozvalo se asi šest zájemců, takže jsem si řekl, že to budu stíhat i individuálně,“ říká Matěj Soukup. Zato docela intenzivně – s některými z dětí se setkával on-line i dvakrát týdně. Nejčastějším motivem byly přijímačky na střední školu, ale doučuje i budoucího maturanta, studenta druhého ročníku gymnázia nebo šesťáka ze základky, který měl trable se zlomky.  

Učit se s potomkem mezi výjezdem a výjezdem? Těžko. FOTO: ZZS HMP

Byla to vzpruha

„Je to od něj hodně velkorysé, muselo ho to stát strašně moc času, jen se mnou se sešel třeba dvacetkrát,“ oceňuje dvanáctiletá Róza Uhlířová, která letos dělala přijímačky na víceleté gymnázium. „S panem učitelem Matějem jsem zkoušela příklady, které jsou v testech, počítat různými metodami a vytipovat, jakým způsobem mi to půjde nejrychleji. A dal mi jednu skvělou pomůcku na prostorové úlohy,“ pochvaluje si žačka. 

Pro jejího tátu byla nabídka Matěje Soukupa doslova „vzpruha“. „Lidi nám nabízejí masáže, fyzioterapie nebo pobyty v zavřených hotelech a mnozí kolegové to možná rádi využijí. Já, když už mám volno, tak chci být s rodinou, ne na masáži. Anebo nad učebnicí matematiky. V tomhle nám to hrozně bodlo. Panu učiteli se navíc podařilo Rózu motivovat tak, že se připravovala i sama. Spolu pak vždycky zkontrolovali, co udělala sama, a věnovali se slabým místům,“ popisuje Marek Uhlíř. 

„Jak děti motivovat? To je něco, co se pořád učím. Univerzální fígl nemám, každé dítě je jiné a taky každý učitel. Já třeba nejsem úplně extrovert, takže i se mnou je to někdy těžké,“ směje se Matěj Soukup.  FOTO: Matěj Soukup

Tělocvičny byly zavřené, měl jsem moc času

Matematikář Matěj Soukup je skromný a při hovoru o svých zásluhách se vyloženě ošívá. „Před pandemií jsem chodil hrát florbal, badminton, volejbal a taky na společenský tanec. Teď, když jsou tělocvičny zavřené, mi ten čas prostě přebýval,“ vysvětluje. Skromnost neodkládá, ani když dojde na jeho učitelské schopnosti. „Jak děti motivovat? To je něco, co se pořád učím. Univerzální fígl nemám, každé dítě je jiné a taky každý učitel. Já třeba nejsem úplně extrovert, takže i se mnou je to někdy těžké,“ směje se. 

Důležité je podle něj nepřestat hledat cesty. „Kdyby v tom člověk ustrnul, tak by třeba mohl chtít učit rovnice – jako to doporučovaly starší učebnice – na principu rovnoramenných vah. Pokud ale dítě nebylo zrovna na exkurzi v historické lékárně, tak asi nebude vědět, co to je. Dnešním dětem to můžeme vyložit na principu houpačky, a až houpačky zaniknou, protože nám třeba budou připadat moc nebezpečné, tak budeme muset hledat zas něco dalšího,“ vysvětluje učitel.  

Každý umíme něco, co jiný ocení

U „záchrankových“ dětí podle něj zafungovalo i to, že byl pro ně coby učitel nový. „Proto nabízíme žákům u nás ve škole možnost konzultovat s někým jiným než se svým učitelem. Matematika je sice jen jedna, ale každý z nás s ní jinak pracuje a děti jsou taky různé, takže co nevstřebají od jednoho učitele, můžou lépe pochopit od jiného.“ 

Největší problémy prý účastníkům doučování dělaly úlohy na analytické nebo logické myšlení. „Takové ty na posloupnosti a řady, například stavba pyramid, kdy má student odhalit závislost a aplikovat ji. Schopnost řešit tyhle úlohy se hodně odvíjí od typu osobnosti a typu myšlení, který používáme. Někdo to vidí rovnou, kdo ne, tomu radím, ať si uvědomí, co se přesně změní během jednoho kroku – přidání patra pyramidy,“ doporučuje matematikář.

S uchazeči o střední školy se prozatím rozloučil a drží jim palce, s dalšími ještě pokračuje až do maturity nebo dokud budou potřebovat. „I ti, kteří mají přijímačky za sebou, se na mě mohou obrátit kdykoli znovu. I kdyby se už otevřely tělocvičny,“ směje se Matěj Soukup. 

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments