Řecký filozof Platón vypozoroval, že člověk je schopen používat stejně pravou i levou ruku, a popsal, že je to otázka výchovy. Naproti tomu Aristoteles si myslel, že je to dáno od přírody. FOTO: Alice Hrubá

Když tou pravou je levá. Pravda a mýty o levácích

Leváci tu byli vždy, jen je dnes už nikdo nepronásleduje jako kdysi. A dokonce mají i výhody ve sportu. Na co by ale měli rodiče a učitelé u leváků dávat pozor?  

Krevetu držím v pravé ruce a loupu ji levou, uvědomila si Simona Martínková Racková jednoho dne během večeře. Bylo jí tehdy 31 let a začala detailně sledovat, kdy používá pravou a kdy levou ruku. Vždy, když používala nějaký nástroj jako nůžky, nůž nebo propisku, držela ho v pravé ruce, a když si ruce musely pomoci samy, pracovala levá ruka. To se projevilo například při loupání mandarinky nebo česneku, když někomu mávala nebo když tleskala – to totiž levá ruka plácala do pravé. „Zjistila jsem tedy, že cokoliv dělám s nástrojem, dělám pravou. Levou to vůbec neumím. U činností bez nástroje to platí naopak,“ shrnuje své pozorování známá česká básnířka.

„Vzpomínám si na věty typu ,píše se pravou‘, takže jsem asi opravdu přeučený levák.“  FOTO: Simona Martínková Racková (archiv)

Jako malá nosila domů jedničky a dvojky, jen z úpravy sešitu čtyřky, a i když se snažila, nikdy nepsala úhledné vlnky jako její spolužačky. To jí bylo divné, ale jako dítě na to nenašla odpověď. „Zpětně mi to všechno došlo. Moje máma mi k tomu řekla, že jsem jako malá prý brala věci do obou rukou, takže mi to předávala jen do pravé, abych v tom neměla chaos. Vzpomínám si na věty typu ,píše se pravou‘, takže jsem asi opravdu přeučený levák,“ říká dnes Simona Martínková Racková. Ta časem zjistila, že patří k přibližně deseti procentům lidí, kteří mají levou ruku dominantnější než tu pravou. A podle statistiky jsou to mimochodem častěji muži než ženy.

Mohou za to geny a zřejmě i mozek

Donedávna bylo leváctví považováno za chybu, děti byly přeučovány. Ostatně i v jazyce má levá strana a levá ruka negativní symboliku – svědčí o tom rčení jako mít obě ruce levé, být levý na nějakou práci nebo vstát levou nohou. I latinské slovo dexter znamená pravý, tedy něco jako šikovný, a výraz sinister neboli levý můžeme přeložit jako hrozivý.

Nicméně archeologické nálezy pravěkých šípů, klínů či jiného náčiní dokazují, že v době kamenné žili praváci stejně jako leváci. Řecký filozof Platon vypozoroval, že člověk je schopen používat stejně pravou i levou ruku, a popsal, že je to otázka výchovy. Aristoteles si naproti tomu myslel, že je to dáno od přírody. Pohled do historie pak ukazuje, že leváci nikdy neměli na růžích ustláno. Inuité prý věřili, že leváci jsou čarodějové, levorucí otroci byli údajně levnější a v zemích, kde je levá ruka používána na rozdíl od pravé na osobní hygienu, to neměli leváci vůbec jednoduché. „Ve středověku byly ženy levačky upalovány podobně jako čarodějnice,“ říká německá autorka Antje Tiefenthalová, která v roce 2018 o leváctví a praváctví vydala knihu Tvoje lepší polovina: Proč jsme praváci či leváci a co to znamená pro náš život.

Vědci dodnes přesně nevědí, co dominanci pravé nebo levé ruky vlastně způsobuje, ale je známo, že už v prenatálním období plod preferuje při cucání prstů jednu ruku. Vedle dědičnosti hraje pravděpodobně také roli, kde přesně se v mozku nachází centrum koordinační motoriky nebo řeči – to se totiž u lidí s různou preferencí rukou liší. Ovšem na toto vysvětlení se nedá stoprocentně spolehnout. Možná jsou to tedy, podobně jako u barvy vlasů, jen hrátky přírody. Vědci každopádně dokázali, že u leváků není dominantní jen levá ruka, ale rovnou i levá část těla – pokud si leváci vezmou do ruky dalekohled, dívají se levým okem.

U praváků pohyb a koordinaci řídí levá mozková hemisféra, u leváků je to pravá strana mozku. „Tuto dominanci najdeme většinou u všech párových orgánů. Leváci hází s velkou pravděpodobností míč levou rukou, slyší, vidí a cítí na levé straně lépe než na té druhé,“ doplňuje Tiefenthalová.

Čtěte také  Tomáš Steiner: Jak jsem se málem dostal do pomocné školy, protože jsem neuměl psát ani pravou, ani levou rukou

Věda mluví o takzvané lateralitě, která určuje vzájemnou koordinaci ruky a oka. Pokud člověk preferuje oko a ruku stejné strany, je to vyhraněný pravák nebo levák. Existuje však skupina lidí preferující například pravou ruku a levé oko, čemuž se říká zkřížená lateralita, která v praxi často přináší jen komplikace, a to především v raném věku. Znamená to, že pro činnost děti musejí zapojit obě hemisféry, a to je pak pro mozek náročnější. Často si pletou směry a strany a někdy se i těžce orientují v čase. Takové děti rovněž hůř čtou, dělají chyby v psaní a zaměňují písmenka. „Jmenuji se Simona a jako malá jsem vůbec nevnímala rozdíl mezi S a Z. Prostě mi to úplně splývalo a neviděla jsem, že jednou je linka tažená zprava a jednou zleva,“ vzpomíná básnířka Martínková Racková.

Levorukost zkoumal také vědec Akira Wiberg se svým týmem z univerzity v Oxfordu. Leváci mají podle studie díky struktuře svého mozku jednu výhodu – centra jazyka v jejich pravé a levé mozkové hemisféře spolu komunikují lépe než u praváků, což by mohlo znamenat, že u ústních úkolů mají výhodu. Ale vědci ve studii, která byla zveřejněna v září 2019 v časopise Brain – A Journal of Neurology, zároveň upozorňují, že to neplatí pro všechny leváky, jde pouze o vypozorovanou většinu. Leváci by také podle studie mohli mít větší riziko onemocnění schizofrenií, praváci by naopak měli být náchylnější k Parkinsonově chorobě.

Leváci mají výhodu při fotbale nebo v házené

„Nejsem nijak zvlášť zručná, často se bojím, že se říznu. Ale jinak to není nic hrozného. Je vlastně fajn, že nepotřebuji speciální nástroje pro leváky, protože vše umím pravou,“ říká Simona Martínková Racková a má štěstí, protože ne všichni podobné přeučení zvládli bez následků.

Kdo vyrůstal v osmdesátých letech, určitě si dobře pamatuje, že když leváci v první třídě po určité době přecházeli ze psaní tužkou na plnicí pero, měli vždy ruce ušmudlané od inkoustu. Dnes už je to jiné.  FOTO: Kateřina Lánská

Psychologové hovoří o špatném soustředění, pomalejším vnímání ve škole, nebo dokonce o koktavosti. Ačkoliv se dnes už děti nechávají volně rozvinout a rozhodnout, kterou rukou se jim lépe pracuje, i přesto by rodiče a učitelé měli na jejich vývoj dohlédnout.

„Rodiče by měli dávat pozor na to, aby si dítě nezafixovalo takový způsob psaní, při kterém úplně obejme papír do jakéhosi háku, až mu ruka zdřevění. Když vidím fotky, jak bývalý americký prezident Barack Obama v Oválné pracovně podepisuje dokumenty, už jen z toho pohledu mě začne bolet šíje a hlava,“ říká autorka Antje Tiefenthalová. „Měli bychom také dávat pozor, aby dítě psalo písmena a čísla zespoda nahoru. Tím při psaní spíš táhne a netlačí. Pozitivním příkladem pro tento styl psaní je opět americký prezident, ale tentokrát Bill Clinton,“ doplňuje Tiefenthalová, která si sama pamatuje, že první třída pro ni nebyla příjemná, protože ji nejprve nutili psát pravou rukou. Až když jí učitelka dovolila psát levou, ulevilo se jí.

Podle statistiky je levorukost částečně i dědičná. Pokud jsou oba rodiče levorucí, bude jejich dítě z 25 procent také levák, ale i zde se v přesných číslech vědci rozcházejí.

Leváci mohou být přirozeně zvýhodněni v některých sportovních disciplínách. „V párových sportech jako ping-pong, tenis nebo boxování je to výhoda, stejně jako ve fotbale nebo házené, kde jsou hráči v těsném kontaktu. Proč? Pravák totiž jen těžko odhadne pohyby leváka. Jedna studie dokonce zmiňuje, že leváci mají výhodu ve sportech, kde je důležitá rychlost,“ shrnuje Antje Tiefenthalová.

Kdo vyrůstal v osmdesátých letech, určitě si dobře pamatuje, že když leváci v první třídě po určité době přecházeli ze psaní tužkou na plnicí pero, měli vždy ruce ušmudlané od inkoustu. Dnes už je to jiné. Na trhu najdeme celou řadu nástrojů pro levoruké, od tužek, pastelek, nůžek či nožů až po škrabku na zeleninu.

I muzikanti už dnes pro sebe mohou sehnat hudební nástroje určené levorukým – například maďarský klavírista Gésa Losó se hudebně plně projevil až poté, co si nechal vyrobit klavír pro leváky, kytaristé Jimi Hendrix nebo Paul McCartney ale ještě natahovali struhy naopak.

Leváctví jako kritérium pro post prezidenta?

Pár měsíců poté, co Simona Martínková Racková zjistila, že je přeučený levák, se jí narodila dvojčata. Když jim byl přesně rok, chtěla je poprvé nechat jíst příkrmy lžičkou. „Nedávala jsem jim lžičku ani na pravou, ani na levou stranu, ale doprostřed, abych jim nijak neurčovala, jakou mají jíst rukou. Ve stejnou chvíli syn sáhl po lžičce pravou rukou a dcera levou. A tak to zůstalo,“ vzpomíná maminka dnes už třináctiletých dvojčat. Po celou dobu ale bedlivě pozorovala vývoj dětí v jejich pravo- či levorukosti. „Schválně jsem dala Silvince hračku na její pravou stranu a ona se raději otočila celá, než aby po ní sáhla pravou rukou,“ vzpomíná na svá první pozorování.

Podle statistiky je levorukost částečně i dědičná. Pokud jsou oba rodiče levorucí, bude jejich dítě z 25 procent také levák, ale i zde se v přesných číslech vědci rozcházejí. Pokud je levák pouze jeden rodič, pak pravděpodobnost zdědění dominance levé ruky klesá přibližně na 17 procent.

O levácích se říká, že jsou inteligentnější, hudebně nadaní a kreativnější. Doložit to má dlouhý seznam výjimečných leváků, který je na první pohled přehlídkou nejlepších světových umělců.

„V širší rodině jsme mezi všemi inženýry jen dvě levačky a obě umělecky založené.“  FOTO: Simona Martínková Racková (archiv)

Michelangelo, Johann Sebastian Bach, Wolfgang Amadeus Mozart, Pablo Picasso, Woody Allen, Alfons Mucha, Josef Lada, Johann Wolfgang von Goethe, Leonardo da Vinci a také pět ze sedmi posledních amerických prezidentů byli leváci. Praváci by podle tohoto vzorce měli naopak uvažovat logičtěji a mít analytičtější myšlení. „Neexistují žádné jednoznačné vědecké studie, které by připisovaly levákům nějaké vlastnosti nebo nadání. Objevují se dokonce mýty, že leváci mají kratší život, nic z toho se ale nepotvrdilo,“ říká autorka knihy o leváctví a praváctví Antje Tiefenthalová. Preference jedné či druhé ruky je podle ní daná od přírody a záleží nakonec na konkrétní socializaci dítěte, zda z něj bude génius, či nešika.

„Je fakt, že já píšu texty a básně, zpívám i tančím a moje dcera studuje na ZUŠ všechny tři obory: tanec, zpěv i výtvarku. A je také pravda, že v celé širší rodině mezi všemi těmi inženýry jsme jen my dvě levačky a umělecky založené. Tak to prostě je. Ale možná je to jen náhoda,“ směje se Simona Martínková Racková a uzavírá: „A víte co?! Ono je to někdy vlastně nevýhoda. Když se v noci vzbudím a napadne mě nějaká báseň, tak si ji napíšu. Ráno to ale po sobě často nepřečtu, jak mám nečitelný rukopis. Tak si představte, kolik básní kvůli tomu přeučení na pravačku vlastně vůbec nevzniklo!“

Text vyšel v Orientaci Lidových novin.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments