„Například ve Velké Británii prezenční formou studium probíhá jenom u omezeného množství oborů, jako je medicína, stomatologie, obory související s medicínou a zdravotnictvím, veterinární vědy, ale například i vzdělávání (počínající praktický výcvik učitelů) nebo sociální práce,“ vysvětluje Tomáš Jízdný, zakladatel společnosti Education.cz, která zprostředkovává studijní pobyty v zahraničí. FOTO: Pixabay

S pandemií v zádech učí celý svět online. Jak teď studují Češi v zahraničí a cizinci u nás?

Covid naplno zasáhl do výjezdů vysokoškolských studentů v zimním semestru 2020/2021, kdy s Erasmem+ vyjela asi polovina přihlášených. Navíc se musejí přízpůsobit i v zahraničí režimu „všechno na dálku“ – přednášky i semináře. Jak na českých, tak na zahraničních univerzitách mají studenti většinu výuky online. Jak se s tím dokážou srovnat a na jak dlouho nyní odjíždějí?

Vysokoškolský život Američanů se od toho českého v ledasčem liší. V kampusech zdaleka nejsou jen posluchárny a laboratoře, ale také knihovny, sportoviště, menzy, kavárny, restaurace, hudební kluby či kavárny. Kvanta příležitostí k setkávání, které ale v době pandemie není žádoucí.

Například soukromá Syracuse University ve státě New York, kde studoval i současný prezident Joe Biden, se může pyšnit třeba obří halou na basketbal a stadionem na americký fotbal, kam se v časech zápasů univerzitních týmů sjíždějí desetitisíce lidí z okolí. Bohužel ale už několik měsíců je na sportovištích mrtvo. A nejen tam, jak říká Lenka Krsová, která tu studuje doktorandský program v oboru informačních technologií: „Kampus naší univerzity je teď velmi tiché místo. Studenti jsou zavření na pokojích a s výjimkou praktické výuky v laboratořích máme hodiny online. To, co dělalo život v kampusu příjemným – setkávání se spolužáky a profesory, procházky s hrnkem kávy v ruce, různé společenské akce – je pryč. Myslím, že kvalita přednášek je pořád vysoká, ale sociální rozměr trpí.“

Čtěte také  3-2-1-pusťte film. Moc nám toho nezůstalo, těšíme se i na společné kino online, přiznává učitel z Bruselu

Akademický rok na Syracuse vyjde na 60 tisíc dolarů, pokud nemáte stipendium. Univerzita se velmi snaží, aby byl pobyt v kampusu co nejbezpečnější, všude jsou dezinfekce, studenti se musejí pomocí čipových karet hlásit, když jdou do menzy nebo do knihovny, aby v případě šíření infekce bylo možné vytrasovat všechny potenciální kontakty. Prostředí kampusu, kde studenti žijí ve sdílených pokojích se společnými koupelnami, je totiž pro covid ideální živnou půdou.

„Myslím, že takhle nějak vypadá válečná logistika. Škola organizuje hromadná testování, k vyhodnocení využívá vlastní laboratoře. Všechna opatření už stála určitě spoustu peněz. Problém je, že pak přijedou prváci, uspořádají velkou párty a covid je zpátky s plnou silou. Mnozí zahraniční studenti odjeli domů a školu teď absolvují výhradně online. Kdybych tu neměla přítele, možná bych udělala to samé,“ říká Krsová.

Několik cest ke škole za hranicemi

Kolik českých studentů studuje mimo ČR, se úplně přesně neví. Ke studiu v zahraničí vede totiž několik různých cest. Někdo absolvuje v cizině celé studium, jiný vyjede jen na semestr nebo dva, v případě středoškoláků obvykle na jeden školní rok. Ti, kdo odjíždějí na celé studium, si výjezd zařizují buď sami, nebo přes zprostředkovatele. Buď musejí platit školné, nebo (jako Lenka Krsová na Syracuse University) získají stipendium. Některé vysoké či střední školy mají uzavřené bilaterální dohody se vzdělávacími institucemi v Evropě, Asii nebo Jižní Americe a také tam umožňují studentům strávit jeden nebo dva semestry.

Další možností je program Erasmus+, který sdružuje vysoké (a v nižší míře i střední) školy z mnoha států světa. Původně šlo jen o země Evropské unie, nyní se přidávají například i státy jako Albánie či Turecko. Na školy v těchto zemích je možné na semestr či dva vyjet zdarma, student na svůj pobyt získá i stipendium a splněné studijní povinnosti si může nechat uznat ve své domovské alma mater. Středoškoláci pak mohou využít různých dalších programů, ať už placených, nebo stipendijních.

Je v zájmu všech, aby vzdělání studentů, kteří platí 400 tisíc korun ročně, nijak neutrpělo. Přednášky tak studenti dostávají nahrané, semináře se konají online, klinická praxe v malých skupinkách prezenčně.
Je v zájmu všech, aby vzdělání studentů, kteří platí 400 tisíc korun ročně, nijak neutrpělo. Přednášky tak studenti dostávají nahrané, semináře se konají online, klinická praxe v malých skupinkách prezenčně. FOTO: Unsplash.com

Covid odrazuje od kratších studijních výjezdů

V rámci nejrozšířenějšího programu Erasmus+ vyjíždí obvykle ročně něco kolem čtyř tisíc studentů. Jak do hry zasáhl covid? „Loni v letním semestru, kdy se koronavirus nečekaně objevil, přešly asi dvě třetiny studentů, kteří byli v zahraničí, na online výuku. Z nich se 59 procent vrátilo zpět do České republiky a ve studiu či stáži pokračovalo z domova, zbytek zůstal v zahraničí,“ říká Radka Vavroušková z organizace Dům zahraniční spolupráce, která v ČR program administruje.

Naplno pandemie zasáhla do výjezdů v zimním semestru 2020/2021, kdy vyjela asi polovina přihlášených studentů. „I v aktuálně začínajícím letním semestru očekáváme pokles počtu vyjíždějících studentů oproti jiným rokům. Studenti nyní postupně odjíždějí do zahraničí – začátek semestru je na jednotlivých univerzitách různý, takže zatím nevíme, kolik studentů nakonec odjede. Ten, kdo neodjede, pobyt nemusí rušit, ale může ho přesunout na později,“ říká Vavroušková.

A jak se zahraniční univerzity ke studiu stavějí? Veskrze se dá říct že velmi podobně jako už zmíněná Syracuse University. Naprostá většina přednášek a seminářů probíhá online, stejně tak se odevzdávají i různé eseje a práce. „Například ve Velké Británii prezenční formou studium probíhá jenom u omezeného množství oborů, jako je medicína, stomatologie, obory související s medicínou a zdravotnictvím, veterinární vědy, ale například i vzdělávání (počínající praktický výcvik učitelů) nebo sociální práce,“ vysvětluje Tomáš Jízdný, zakladatel společnosti Education.cz, která zprostředkovává studijní pobyty v zahraničí.

Výuka na dálku má také svá pozitiva. Naše přednášky jsou nahrané dopředu, a my si tak můžeme sami rozhodnout, kdy si je pustíme, a sestavit si vlastní rozvrh, což mi velmi vyhovuje.

Výhodou západoevropských univerzit je i to, že už před pandemií byly technologie součástí výuky, takže je protikoronavirová opatření zaskočila méně než jejich protějšky v Česku. Podle české stipendistky Hany Bernhardové, která studuje na univerzitě v anglickém Oxfordu, má současná situace i své výhody: „Podzimní trimestr jsem měla možnost absolvovat v Oxfordu. Přednášky jsme měli online, ale laborky a některé tutoriály byly prezenční, což bylo moc fajn. První měsíc nebyly restrikce ještě tak tvrdé a bylo možné mít i sociální život, seznamovat se a stát se členem různých spolků. Já jsem například začala zpívat ve sboru a zúčastnila jsem se několika pěších túr do okolní přírody. Bohužel pak nastal lockdown… Druhý trimestr teď budu pravděpodobně absolvovat, vzhledem k situaci, celý online z ČR. Výuka na dálku má ale také svá pozitiva. Naše přednášky jsou nahrané dopředu, a my si tak můžeme sami rozhodnout, kdy si je pustíme, a sestavit si vlastní rozvrh, což mi velmi vyhovuje.“ Hana si pochvaluje i přístup vyučujících, kteří se starají nejen o to, aby se studenti co nejvíc naučili, ale také o jejich psychickou pohodu.

Středoškoláci zůstávají doma

Na rozdíl od vysokoškoláků, kteří si mohou vybrat, zda vyjedou do zahraničí i s rizikem, že většinu semestru stráví na kolejích, středoškolské zahraniční studium se nyní realizuje výhradně online z ČR, případně se (zatím) o rok posouvá. Pro někoho to může být výhoda – má možnost zkusit si něco nového, aniž by musel opouštět domov. „Pro mnohé je to zajímavá varianta, když teď české školy učí distančně, zahraniční školy také, tak proč ten čas nevyužít pro studium podle zahraničního kurikula, kde je výuka organizovaná trochu jinak než tady u nás,“ říká Tomáš Jízdný.

Čtěte také  Ochutnat cizinu, postarat se o sebe, něčemu se přiučit… Erasmus přemísťuje kvanta studentů. Plní, co slibuje?

Stipendisté programu FLEX, který kompletně hradí americké ministerstvo zahraničí, si naopak na zahraniční studium musí počkat, a to i přesto, že prošli náročným výběrovým řízením a do USA se moc těšili. „Loni na jaře nás pandemie zasáhla, naši účastníci se z naprosté většiny vraceli domů narychlo vypravenými repatriačními lety,“ vzpomíná Kateřina Šantúrová, která program v ČR vede. „Letos se náš partner, tedy americké ministerstvo zahraničí, rozhodl pro jistotu odjezd o rok odložit. Aby to vybraným účastníkům nebylo tak líto, uspořádala pro ně americká ambasáda v létě pětidenní setkání v Praze a pravidelně jsou online v kontaktu i s hostitelskými rodinami, které na ně také byly už připravené.“

Stipendia FLEX se každý rok udělují 900 středoškolákům z 22 zemí. Zájem o ně je značný, i když i podle Šantúrové je vidět, že s ním pandemie trochu „zamávala“: „Zatímco loni jsme měli 493 uchazečů, letos to bylo 236. Vzhledem k tomu, že budeme ale jen doplňovat skupinku, která neodjela, pokles příliš neřešíme. Všichni doufáme, že školní rok 2022/2023 už proběhne normálně a budeme zase moci vyslat kolem dvacítky nových vybraných účastníků.“

O zahraniční studenty české univerzity pečují

Covid a omezení s ním spojená ale nezkomplikovaly jen výjezdy českých studentů do zahraničí. Stejnou měrou ovlivnily i studium zahraničních studentů v Česku. V zásadě sem přijíždějí na dva typy pobytů: v rámci evropské výměny Erasmus+, kdy studují v češtině, zdarma a zůstávají obvykle maximálně dva semestry, a na placené studijní programy v anglickém jazyce. Ty si studenti hradí a školné se pohybuje ve stovkách tisíc za rok, takže představují pro české univerzity zajímavý zdroj příjmů. Není tedy divu, že školy věnují velkou pozornost tomu, aby o tyto studenty nepřišly.

Výhodou západoevropských univerzit je i to, že už před pandemií byly technologie součástí výuky, takže je protikoronavirová opatření zaskočila méně než jejich protějšky v Česku.
Výhodou západoevropských univerzit je i to, že už před pandemií byly technologie součástí výuky, takže je protikoronavirová opatření zaskočila méně než jejich protějšky v Česku. FOTO: Unsplash.com

„Zhruba osm set studentů má letos ve svém anglickém programu 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a pouze asi sedm z nich zůstalo doma,“ říká Eitan Brizman, proděkan pro mezinárodní studium v anglickém jazyce. „Medicína a stomatologie se dá učit distančně jen ve velmi omezené míře. Proto studentům poskytujeme všechny ochranné prostředky a v nezbytné míře je pouštíme k pacientům, u nichž je nízké riziko, že by byli covid pozitivní,“ vysvětluje Brizman. Škola se potýkala spíš s praktickými potížemi než s tím, že by se studentům do Prahy nechtělo: ambasády v jejich domovských zemích byly často zavřené, udělení víz se protahovalo, rušily se lety. Fakulta přitom vzdělává studenty ze 160 zemí, takže si proděkan opravdu oddechl, když začal zimní semestr a drtivá většina studentů byla na místě.

Je v zájmu všech, aby vzdělání studentů, kteří platí 400 tisíc korun ročně, nijak neutrpělo. Přednášky tak studenti dostávají nahrané, semináře se konají online, klinická praxe, jak už bylo řečeno, v malých skupinkách prezenčně. „Samozřejmě přítomnost studentů v laboratořích a u pacientů bude i do budoucna nezbytná, ale jinak věřím, že nás tato zkušenost posune. Domnívám se, že nám všem letos došlo, že není nutné shromáždit dav studentů v posluchárně, aby tam naslouchali přednášce. Když ji dostanou k dispozici ve studijním systému, budou si ji moci pustit, až se jim to bude hodit. Budou mít možnost nahrávku zastavovat, určité části si klidně přehrají několikrát, aby jim opravdu porozuměli. O to lépe připravení pak budou na prezenční výuku na klinikách,“ dodává Brizman s tím, že Univerzita Karlova do budoucna plánuje část studia v online režimu ponechat.

Studenti z ciziny navíc v Česku rozhodně nezahálejí a v době svého volna se zapojují do mnoha prospěšných aktivit. „S velkou hrdostí musím říct, že když se například dočetli na facebooku, že domov pro seniory, kteří přežili holokaust, má nedostatek personálu, neváhali a po desítkách se vydali pomáhat. Jsou skvělí,“ uzavírá Brizman.

Text vyšel v Akademii Lidových novin.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments