Dobrý den. Takovou školu taky pamatuju. A ráda na ni vzpomínám. Učitelé vyřešili problém hned a po několika napomenutích byl pohlavek , nebo hozené cokoli účinější,než poznámka. Nestalo se , že by někoho trestali neprávem a my jsme doma ani nemukli,protože další pohlavek by přiletěl od rodičů.Měli jsme respekt a úctu jak k učitelům(nebo jejich většině) tak i k rodičům. To dnešní děti moc nemají. Taky rodiče nikdy nešli proti učitelům. A bylo to dobře.
Shodou okolností několik kantorek učilo i mé syny.Když jeden přinesl třetí poznámku,že při hodině vyrušuje,řekla jsem učitelce,ať mu dá pohlavek ,že já s tím ve 4 odpoledne asi moc nenadělám . tak mi řekla,že to nesmí. Začala jsem se smát,protože jsem jich od ní taky pár dostala.
Při dalším rodičáku se mě ptala,jestli se synek pochlubil,že ho- beze svědků samozřejmě-vyfasoval.Je jasné ,že ani nepíp,protože by následoval ještě ode mně.Ale poznámku už nepřinesl a byl o hodině klid. Žádné trauma z toho určitě nemá.Jednoduché a účinné.Mnohé děti by tuto výchovu potřebovaly jak prase drbání. Ale mobil nebo počítač jim asi žádnou výchovnou facku nedá , co?

Měli jsme třídního na matematiku a hudební výchovu. Naučil hodně, ale byl to neurotik a fackoval s oblibou. Za dveřmi a rány takové, že se kluk vrátil s nosem od krve. No, on si to často zasloužil, ale tohle už bylo na hraně. Nedávno na srazu jsme na něj vzpomínali a dozvěděl jsem se, že v devítce, to jsem byl již rok na střední, se mu postavil jeden spolužák, už tehdy v těch letech lamželezo, a dal mu do huby také. Vrátili se oba do třídy rozcuchaní, ale nic z toho nebylo. To by dnešní mladí čubrněli. Občas by některé metody bylo záhodno vrátit, neříkám zrovna, že takhle, ale ona jedna výchovná v pravý čas je daleko účinnější, než deset školních psychologů. To by ale naše změkčilá a přecitlivělá společnost v současné době neunesla.

V padesátých letech a hráli na piáno Kryla?

Nepamatuji se, že by po nějakém pohlavku (facka je něco jiného a ty učitelé dávali jen skutečně výjimečně) někdo zchroml, zblbnul nebo si snad stěžoval. Rodiče věděli, že sáhne-li učitel k tělesnému trestu (což oni činili doma běžně), má pro to důvod. Kdyby si žáček doma postěžoval, dostal by podruhé. A byl klid, žáci věděli, že ve škole musí být pořádek.Pamatuji těch „trestů spousty, ale byly to spíše jen náznaky. Dneska může říct žák učiteli, že je např. vůl, doma mu to potvrdí a inspekce bude zkoumat, jaký k tomu měl žáček důvod.Svět je zvrácený a bude hůř, pokud někdo neudělá s pseudodemokracií krátký konec.

Přesně.

Souhlas.

S dnešním pohledem na výuku je to alarm. A vrátím-li se zpět, tak tresty byly opravdové a minimálně řečeno nedůstojné a bolestivé.

Byla to doba zvláštní, měla své pro i proti, záleželo na lidech, tak jako dnes. Obecně se dá říci, že učitelé, kteří udělovali fyzické tresty byli jaksi rovní lidé, trestem bylo vše vyřešeno a dál se v tom nepitvalo a nedeptalo poznámkami a řešením dále. Zato Psychopati učitelé a učitelky, co nedávaly tělesné tresty byly schopni celou hodinu řešit doslova to kdo, kdo napsal na mokrou tabuli o přestávce prstem slovo „Ahoj“, (logicky bylo viditelné po uschnutí tabule v hodině) celou hodinu to ta Psychopatka vyšetřovala jako nějakou krádež atd. Další Psychopat učitel zase s oblibou ponižoval a psychicky deptal méně pohybově nadané žáky, plnoštíhlé žáky či dokonce žáky co si dovololi chodit do náboženství. V tomhle byla doba hrozná, co umožnila některým „učitelům“ dělat a rozhodně nebylo pravidlo, že to dělali nějací fanatičtí učitelé komunisté, i prozápadní angličtinářka deptala celou hodinu třídu s absurdním důvodem „Ahoj“ na tabuli.

velmi těžká Urážka a to dokonce na cti

Jen bych chtěl upozornit na obsah porušující pravidla(já vím,že říká svůj názor,ale ať si ho jde říkat někam,kde není tento typ vyjadřovaní zakázaný.

No i na průmce jsem dostal od profesora statiky facku, s dovětkem „a můžete si stěžovat“. Jenomže to bych to doma schytali znova, takhle to bylo vyřešené. Tak jaký problém. Je mi pomalu 60 a s tím co dneska leze ze středních škol se opravdu nedá pracovat. Hlaně že vědí že chtějí služební mobil, auto, noteboook, ale strojní výkres nepřečtou, nebo nedej Bože nenamalují.

Na školu si nemohu naříkat, učitelé byli osobnosti, samozřejmě ne všichni, ale většina, měli respekt a když jsme dostali facku, ani jsme doma nedutali a nežalovali, protože to bylo oprávněné, dnes to chybí a jde to od 10 k 5. A který učitel chtěl, tak i za socialismu nás učil, co bylo mimo osnovy.

Myslím,že by současným studentíkům, nějaká ta přes pusu vůbec neškodila.Za mých školních let ,myšleno zhruba od šesti do dvanácti let ,jsme pár facek od učitele schytali, byly to vždy facky úměrné a tehdy většina rodičů toto schvalovala,neboť si uvědomovali,že učitel je od toho, aby nás hlavně něčemu naučil a taktéž zastoupil rodiče ve výchově.Naučili nás taktéž k úctě ke starším a to tak ,že jsme je pouštěli sednout,hlavně v Autobuse ,Tramvaji a i jinak jsme si vážili starších lidí, pro jejich moudrost a zkušenosti.Kdybych byl nějak drzý, vůči starším osobám a ten dotyčný mi jednu střelil,tak i kdyby se to třeba otec dověděl,ještě by mi nějakou přidal .Dnešní rodiče, by asi hnali jak učitele,tak i toho, kdo mi jednu dal ,za mé drzé chování k soudu.Moji rodiče, vyznávali zásadu ,při mé výchově ,“škoda každé rány která padne vedle“ .Vždy jsem z toho vyšel, jenom z mírně zarudlou tváří.Dnes je toto o něčem jiném ,ačkoliv rodič ví,že má dítko poněkud drzé ,jak v chování se vůči učiteli ,tak i vůči starším a hlavně penzistům,tak jej ještě podpoří v jeho projevech neúcty.Netvrdím to o všech rodičích, ,je jich však dost.Je to možná dnešní dobou,kdy děti mají všechno na co si vzpomenou a tak si ničeho neváží. Netvrdím,že jsou všichni zlí ,znám jich plno velmi slušných a těch si vážím.Podle chování dětí ,jak ve škole ,tak i na veřejnosti, si každý udělá obraz o rodičích. Bohužel.

Jako téměř padesátnice jsem zažila socialistickou školu. Nepamatuji si, že nás někdo vyloženě fyzicky trestal, snad občas potáhl za vlasy a chemikářka házela klíče. Trestalo se spíše domácím úkolem navíc. Nikomu se nic nestalo, z celé třídy vyrostli slušní lidé. Na rozdíl od dnešní doby všichni po skončení základní školy pokračovali v dalším studiu, což se dnes neděje. Jeden pedagog zvládl 30 dětí a nepotřeboval k tomu žádného asistenta, dokonce si ani nepamatuji, že by někdo propadl. Pokud se ve škole stal průšvih, byli jsem rádi, když se to vyřešilo ve škole a nedozvěděli se to rodiče, protože to by byl průšvih ještě větší. Tedy respekt k učitelům byl automatický, což dnes není a jen se divím, že se učitelé nebrání. Mají přeci spoustu možností a měli by je začít využívat. Jako první bych začala tím, že si budu rodiče zvát do školy třeba v 9 hodin ráno a pokud by nepřišli oznámím to sociálce. Většina rodičů by své dětičky velice rychle srovnala. Zakopaný pes je ale v řediteli, pokud to pedagogovi neumožní je v neřešitelné situaci. Nechtěla bych dělat učitele v dnešní době.

Tedy, když to čtu -to musel být horor na těch školách 🙂 Je mi 53, nic takového si nepamatuju. Pamatuju si respekt a úctu k druhému a taky jsme uměli držet basu, ten kdo žaloval byl ostuda třídy. Jeden pomohl druhému. Kde je to dnes?

Socialistické školství bylo mnohem efektivnější než to současné. V osmdesátých letech byly dávno tělesné tresty zakázané, přesto žáci uvítali, když kantor vyřešil místo poznámky nějaký průšvih fackou.