Ilustrační foto, autor Kateřina Lánská

Známky nejsou zločin. Problém je, že rodiče si z nich dělají zlaté tele a to uctívají, říká ředitel základní školy

Známky, nebo slovní hodnocení? Ve školství je to třaskavé téma. Zastánci čísel se ohánějí objektivitou, stoupenci písmenek přísahají na širší možnosti a větší vypovídací hodnotu slov. Na některých školách mají obojí – třeba v pražské ZŠ Klánovice. Jejich postupy nám přiblížil ředitel Michal Černý.

Jaká jste škola a jak žáky hodnotíte?
Jsme spádová státní škola pro asi 650 žáků. V 90. letech jsme měli dětí zhruba polovinu a v té době jsme patřili mezi velké inovátory a zastánce alternativních metod. Jako jedni z prvních jsme například zaváděli školní vzdělávací program Začít spolu. V souvislosti s tím jsme někdy v roce 1996 začali zavádět slovní hodnocení. V některých třídách až do 5.ročníku jsme hodnotili slovně, zatímco v jiných známkami. Po různých peripetiích a po letech zkušeností jsme se nakonec ujednotili na tom, že v 1. a 2. třídě se u nás teď bez výjimky hodnotí slovně a od 3. třídy známkami.

Proč je předěl právě ve 3. třídě?
Já sám bych si dovedl představit, že bychom slovně hodnotili i dál, ale paním učitelkám z prvního stupně to nakonec vyhovuje lépe takto. Říkají, že do těch prvních čtyř vysvědčení napíšou vše, co mají na srdci. Děti se podle nich málokdy zásadně mění, takže paní učitelky pak už měly dojem, že se začínají opakovat. Ve třetí třídě trochu opadá i pozornost rodičů. Když už vědí, jak na tom jejich dítě plus minus je, jsou ukolébáni do klidu.

Ve věku devíti deseti let jsme se také u části dětí setkávali s tím, že začínaly poněkud polevovat v úsilí. Věděly, jak lehce proplouvat s minimální snahou tak, aby nenastal úplný průšvih. A v tu chvíli jim učitelka mohla maximálně napsat do hodnocení – měl bys přidat. U některých to v době, kdy se hlásí prepubertální vzdor, nebylo dost.

Zkrátka jsme se nakonec takto dohodli a většina z nás je přesvědčena, že jsme vystihli ten správný okamžik pro změnu.

Jak zvládají děti přechod ze slovního hodnocení na známky?
My se snažíme, aby děti nedostávaly ani ve vyšších ročnících pouze známky, doprovází je nějaká slovní informace. Třeba do písemných prací jim píšeme zpětnou vazbu nebo poznámky k jednotlivým úlohám. Chceme, aby dítě vědělo, proč dostalo třeba trojku. Možná bylo nervózní a udělalo chyby, nebo pracovalo sice dobře, ovšem příliš pomalu. Považujeme za nutné, aby toto bylo jasné.

Jednu dobu jsme dětem kromě vysvědčení se známkami dávali i jakýsi „dopis“, neboli dodatečné slovní hodnocení, ale upustili jsme od toho. Za prvé to byla šílená práce pro učitelky a za druhé to nemělo žádoucí efekt. Myslím si, že 8 z 10 dětí a rodičů si ten dopis ani nepřečetlo.

A ohlasy rodičů na slovní hodnocení?
Některé novinky často zavádíme přes tuhý odpor rodičů. V 90. letech jsme měli štěstí v tom, že dětí bylo málo a mohli jsme si k nám vybírat názorově spřízněné rodiny. Dnes je k nám takový nával, že bereme jen spádové děti. Na druhou stranu rodiče už vědí, jak to u nás chodí, když sem děti dávají, a počítají s tím. Museli jsme jim vysvětlit, že slovní hodnocení je formativní, že z něj dítě i rodič lépe pochopí, v čem je třeba se zlepšit. Problém ale není ani ve slovním hodnocení, ani ve známkování. Problém je, že rodiče si ze známek dělají zlaté tele, které pak uctívají. Problém je, když se tetičky a babičky ptají dítěte – dostal jsi dnes nějakou jedničku, místo aby se ptali, co zajímavého se naučilo.

Problém ale není ani ve slovním hodnocení, ani ve známkování. Problém je, že rodiče si ze známek dělají zlaté tele, které pak uctívají. Problém je, když se tetičky a babičky ptají dítěte – dostal jsi dnes nějakou jedničku, místo aby se ptali, co zajímavého se naučilo.

Co si o známkách myslíte vy osobně?
Známky samy o sobě nejsou zločin. Zločin je to, jak s nimi někteří lidé zacházejí. V první a druhé třídě ale nevidím absolutně žádný důvod pro to, aby se děti známkovaly. My potřebujeme do těch nejmenších dostat to, že se neučí pro to, aby získaly dobrou známku, ale proto, aby něco uměly. Chceme v dětech vzbudit a podporovat jejich vnitřní motivaci. Problém je tedy i to, když se děti snaží hlavně proto, aby se na ně usmívala paní učitelka. Věříme, že ideální je, když každé dítě se naučí pracovat pro sebe, na své osobní maximum. Pokud se to skutečně podaří, známky už pak nic “nepokazí” a naopak se projeví jejich výhody – stručnost, snadná statistická zpracovatelnost a podobně.

Máte i speciální způsob hodnocení výtvarné, tělesné a hudební výchovy…
Ano, zatímco v naukových předmětech od 3. třídy přecházíme na známkování, ve výchovách – tělesné, hudební, výtvarné, ale třeba i v mediální výchově – děti získávají body. Dítě získává body za šikovnost nebo za píli. Chápeme a respektujeme, že třeba ne každému jde zpěv, ale takové dítě rozhodně může vypracovat a přednést třeba referát o Beethovenovi, a tím získá potřebné body. Vycházeli jsme z toho, že někteří hudebkáři nebo tělocvikáři žili v představě, že jejich předmět je ten nejdůležitější, a další si naopak zase říkali „má to spíš být relax, tak dám všem jedničky“. Ani jeden přístup není podle mého názoru úplně správný.

Někteří rodiče mívají sklony děti z výchov omlouvat. Tento kreditový systém jim ale říká – budou vám chybět body, pozor na to! Body se sčítají v elektronické žákovské knížce a na konci pololetí se přepočítají na výslednou známku podle předem známého klíče. Takže když někdo kašle na tělocvik, může z něj klidně dostat čtyřku, už i takové případy jsme tu měli. Nebude to ale tím, že neudělal výmyk, ale za to, že si během pololetí neráčil ani přinést tričko a tenisky.

Michal Černý

Michal Černý se narodil v Praze, do školy začal chodit v Anglii, ale od druhé třídy už pokračoval zase v Praze. Nedokončil studium informatiky na MFF UK, aby posléze vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, obor Učitelství pro 1. stupeň. Později ještě studoval dálkově další obory. Zabývá se především výukou matematiky na 1. i 2. stupni ZŠ. Mezi jeho koníčky patří hudba a sport, vede ochotnický divadelní spolek. Od roku 1993 je ředitelem Masarykovy základní školy v Klánovicích.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

36 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Kateřina *
Kateřina *
1 rok před

Konečně názor, který nezatracuje jedno pro druhé, ale naopak se snaží těžit to nejlepší ze všeho a pro většinu. Děkuji!!!! Sice to asi nerozvíří takovou debatní smršť, jako jiné články, ale za mě palec nahoru :) Pane Černý, ať se Vám daří i nadále a kéž bychom měli vícero takových osvícených jedinců, nejen v řadách vedení škol! PS: Ta čtyřka z těláku musela být docela perda :D

Klementýna
Klementýna
1 rok před

Stoprocentně s ním souhlasím.Rodiče se strašně rádi předvádějé jak jejich dítě mělo dobré známky,své dítě šikanují běda jak dostalo dvojku.Podle mě by se známky neměly dávat vůbec nejlepší by bylo slovní hodnocení do 9 třídy.

Lea
Lea
1 rok před

Také se mi to zdá jako rozumné a přijatelné řešení.Obecně si myslím,,že školy které se řídí programem Začít spolu,prostě přitahují učitele i rodiče,kteří jsou ochotni lecos vyzkoušet a dohodnout se spolu.Tak by to mělo být.

Katka
Katka
1 rok před

Já se musím smát, to chce po rodičích společnost. To jakou budou mít jednou práci. O čem si myslíte, že to je? Zkusil jste si tady někdo dělnickou dřinu a od spodu jít na horu? Už nikdy víc dělat dělníka. A je mi líto dětí kterým to ve škole nešlo a musejí tak do důchodu dřít. Učíme děti aby něco uměli, přitom když vystudují a najdou si práci, tak většina skončí v kancelářích kde každý den dělá to samé tabulky na počítačích. Podívejme se kde končí lidé jakou dělají práci, většina . Společnost nastavila systém!!! Kdo má vysokou bude mít… Číst vice »

Káča
Káča
1 rok před

Velice se mi líbí přístup pane ředitele k výchovám. Vždyť dítě, které není pohybově nadané může mít stejně radost z pohybu jako sportovec. Tělesná výchova by neměla být o splnění přihlouplých limitů. Já nejsem příznivcem slovního hodnocení, mé děti potřebují dostávat dobré známky, ale někomu to může vyhovovat. Měl by být výběr, například 2 třídy v ročníku s různým hodnocením.

Daniel
Daniel
1 rok před

Problém není ve známkách, ale v rodičích. Já jsem jednoznačně pro známkování a líbí se mi i převod bodů na známku. Jako dlouholetý kantor jsem dětem také nastavil v předmětu pravidla, podle kterých jsem neznámkoval jen momentálně naučenou věc, ale také celkový přístup k předmětu. Jenom slovní hodnocení není není srovnatelné. Nebo chceme dát velmi slabému žáku jedničku jenom proto, že dvakrát za pololetí přišel včas do školy? Žáci i rodiče se musí smířit s tím, že známka není sama o sobě tím nejdůležitějším v životě. Nejde mi angličtina, tak z ní zkrátka mám trojku. No a co? Pozor, v… Číst vice »

Michaela
Michaela
1 rok před

Krásný lidský přístup, který by byl potřeba na více školách, patří vám i vašim kolegům velké díky.
Osobně souhlasím i se známkami od 3. třídy, s různým bodováním (známkováním) se člověk potýká celý život, v autoškole, na vysoké, ve větších firmách se různými bodovými systémy hodnotí pracovníci, a ono není špatné si na to trochu zvyknout.

Velice obdivuji povolání učitele, někdy to chce asi pevné nervy, hlavně při jednání s některými rodiči.