Ilustrační foto Kateřina Lánská

V učivu je příliš balastu a dětem dáváme málo samostatnosti a individuální pozornosti. Co zjistili dobří učitelé v době pandemie a jak s tím naloží dál?

Příliš balastu v učebních plánech, víc důrazu na individuální přístup ke každému žákovi, větší autonomie dětem v tom, kdy se co učí. Taková jsou zjištění některých ředitelů a učitelů, která přinesl koronavirus. A jak to využít dál?

Byla – a je – to zvláštní doba. Školy byly ze dne na den postaveny před otázku, jak učit, když děti musí zůstat doma. V obrovské výhodě byli ti, kdo si už dřív uvědomili důležitost digitálních technologií, ale ani to nebylo samospásné. Chtělo to otevřenost, kreativitu a dobré nápady. Právě z nouzových řešení se někdy rodí ty nejlepší věci. Zeptali jsme se ředitelů a učitelů, kteří umí své třídy a školy dobře kormidlovat i v nejistých časech, jaká nové řešení jim přivála koronavirová doba a chtějí si je nechat i do časů běžných.

Mail už pro prvňáčky
Co se zvýraznilo nejkřiklavěji, je nutnost počítat ve výuce s IT technologiemi. Ve škole ve středočeských Chrašticích se dříve vedly diskuse o tom, jestli mají prvostupňové děti mít vlastní školní maily. „Zakládaly se jim až na druhém stupni v rámci informatiky. Dnes už je mají i prvňáčci a hodláme to tak dělat i nadále,“ říká ředitel Karel Derfl.

Že je potřeba jít ještě dál, zjistili i na škole ve Stehelčevsi u Kladna, která patřila mezi špičku v digitalizovanosti už před koronavirem. Informatiku mají děti od druhé třídy a ve výuce se běžně pracuje s Google aplikacemi. „Ale až od čtvrté třídy,“ říká sebekriticky ředitelka Šárka Holečková. „Když začala distanční výuka, na dálku jsme zapojovali nejdřív třeťáky a potom druháky. Do dalších časů si odnáším závazek vést k základním informatickým dovednostem žáky už od první třídy.“ Sama si chce z koronačasů určitě adoptovat i používání aplikace Google Classroom, kde se velmi snadno zadávají úkoly a komunikuje se studenty. „Děti nemusí nosit domů hromady pracovních sešitů a odpadne i dohadování, jestli jsem sešit zapomněla já nebo oni. Taky už hůř vidím a fotka na počítači se dá zvětšit a lépe tak vyluštit některé číslice nebo písmena,“ směje se Šárka Holečková.

Pro češtinářku Jindřišku Waňkovou ze základní školy v Trmicích u Ústí nad Labem koronačasy odhalily, jaké rezervy mají žáci v uživatelských dovednostech. „Naše děti dobře ovládají neformální platformy, ale jak dojde na mail nebo další Google aplikace, je to horší. Zjistila jsem třeba, že některé děti nechodí do svého mailu, protože ho mají plný nedůležitých oznámení ze sociálních sítí, které si neumějí vypnout. Dnes je moderní – a jistě důležité – že se v informatice učí programovat, ale bez tohohle se taky neobejdou.“

Méně je více
Druhá nejpodstatnější změna, kterou přinesla pandemie: nutnost soustředit se ve výuce na to podstatné. „Školní vzdělávací programy a tématické plány jsou přesycené balastem a za běžného stavu se příliš mnoho energie a času investovalo do věcí, které nejsou nosné a školu dělají nudnou a nezajímavou. Nyní jsme nuceni třídit zrno od plev a balast necháváme stranou. Je to velmi ozdravný proces,“ pochvaluje si ředitelka ZŠ Trmice Marie Gottfriedová.

K zajímavé vizi, která rovněž vyrůstá z pocitu „méně je více“ dospěla v posledních týdnech i Šárka Holečková ze Stehelčevsi. „Přišlo by mi fajn výrazně snížit počty povinné týdenní dotace výuky hlavních předmětů a k tomu zadávat přiměřeně náročnou samostatnou práci ‚na doma‘ nebo klidně do prostor ve škole, kde by děti mohly v klidu samostatně pracovat a učitele by kontaktovaly jen, když něco potřebují.“ Volný čas by se podle ní mohl využít na volitelné, specializační nebo zájmové věci, a to klidně již na 1. stupni. „Možná by to mohlo vyřešit velkou krizi s nedostatkem kvalifikovaných pedagogů – na ty volitelné a zájmové, tvořivé nebo ‚dozorové‘ věci by mohli být zapojení třeba asistenti s nižší kvalifikací nebo lidé bez kvalifikace. Někteří jsou velmi schopní a práce s dětmi je těší a je pravda, že jsou hodiny, které by zvládli hravě i oni.“

Představené řešení by umožnilo i další věc, kterou jí korona ukázala: menší skupiny žáků. „Optimální mi přijde tak do dvanácti dětí. To je krásný počet, výuka je efektivnější, učitel má na každého více času.“ Stejné zjištění udělala i učitelka Petra Šubrtová ze školy Petřiny-sever na Praze 6. Běžně má ve třídě třicet prvňáčků. Na distanční výuku si je rozdělila do skupinek po čtyřech. Přidělala si tím práci, ale dočkala se zázraků. „Koukala jsem jim do očí a získala jsem přehled o každém jednotlivém dítěti. A musela jsem si nechtíc přiznat, že ve škole to tak není. Některé děti udělaly kvůli individuálnější výuce neskutečný pokrok.“

K podobným závěrům došla i Šárka Holečková ze Stehelčevsi, když si mnohem častěji než obvykle dokázala s někým popovídat mezi čtyřma očima. Každý z nás měl denně od půl dvanácté do dvanácti konzultační hodiny a mohl za námi do aplikace Google Meet ‚přijít‘ kdokoli, kdo potřeboval něco probrat,“ vypráví ředitelka Šárka Holečková. „Musím říct, že za běžného provozu na tak individuální práci – ve smyslu, že si s jedním žákem uděláme chvilku pro sebe – není tolik času,“ lituje ředitelka. A navrhuje, že stálo za úvahu takové hodiny dát učitelům do úvazku přímé pedagogické práce. „Dnes to předpisy ani finance nedovolují, my se i tak budeme snažit si na konzultace najít víc času.“

Převrácená třída
Pandemie by mohla dokonce zcela změnit způsob výuky. Některým českým učitelům se zalíbil koncept převrácené třídy, při níž látku nejdříve vstřebává každý student sám doma, teprve potom přichází společné aplikování nebo procvičování. Během distanční výuky si to vyzkoušel například ředitel ZŠ v Olomouci-Řepčíně, který učí na druhém stupni český jazyk, dějepis a občanskou výchovu.„Zadám jim na dálku pracovní text, oni si ho zpracují, a když se potom vidíme online, bavíme se o tom, co je tam zaujalo,“ popisuje Jiří Vymětal. „Nejvíc se mi na tom líbí, že nositelem informace už nejsem já, ale děti. Nechávám je pracovat i ve dvojicích nebo ve trojicích, takže se tím prohlubují kompetence, na které se teď dost soustředíme, jako je spolupráce, komunikace, schopnost prezentace.“

Stejné kompetence trénovali i olomoučtí prvostupňoví žáci, jen trochu jinak: točili pro své spolužáky výuková videa. „U nás se moc nepěstuje zkoušení u tabule, ale uvědomujeme si, že schopnost prezentace je důležitá kompetence. Filmování baví už prvňáčky: viděl jsem třeba prezentaci jednoho žáčka na písmenka, kdy ukazoval různé předměty, které od toho písmene začínají. Na některých je vidět nervozita, ale tím spíš je dobře, že se učí formulovat své myšlenky, předem si to připravit. Čtvrťáci zase natáčeli rozhovory a scénky do angličtiny. U toho všeho bychom chtěli zůstat,“ říká ředitel Jiří Vymětal.

I češtinářce Jindřišce Waňkové z Trmic se podobný „převrácený“ přístup osvědčil. „Točila jsem jim krátká videa s teorií, které si každý může pustit tolikrát, kolikrát potřebuje. Spolu potom procvičujeme. Protože než jsem jim vždycky ve škole ‚přežvejkala‘ teorii, už byli na procvičování unavení,“ popisuje výhody „převrácené třídy“.

Nechme dětem autonomii
S tím úzce souvisí vedení k samostatnosti. „Během koronavirové doby se děti naučily nové dovednosti: udržet si režim a plánovat si svůj čas. Byla by škoda, kdyby se to po návratu do škol ztratilo. Chceme jim nechat co nejvíc samostatnosti a autonomie i do budoucna,“ říká ředitel ZŠ ve Svitavách Jiří Sehnal.

Díky koronaviru už také v jeho škole žádné dítě nepřijde o výuku, když bude nemocné. „Doufám, že platformy, které jsme si teď zvykli používat, zůstanou standardem. Že učitel, když něco odprezentuje, tak to vloží na internet. Když se ve škole probírá Kambodža, ale někdo je na baseballovém turnaji, neznamená to, že ho to úplně mine, ale bude se na to moci podívat v aplikaci.“

Nejsou to jen učitelé a ředitelé, kdo si toho v uplynulých týdnech dost uvědomili. Mnoho „aha-efektů“ zažili i rodiče. „Někteří mi například říkali, že by si chtěli do budoucna nechat děti jeden nebo dva dny v týdnu doma,“ říká ředitel ZŠ Chraštice Karel Derfl a dodává: „Uplynulé časy ukázaly, že věci nemusí zůstat tak, jak jsou, jen proto, že tak fungují sto let.“

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

4 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Janek Wagner
Janek Wagner
3 měsíců před

Tak je balast v neexistujících osnovách nebo v učebních plánech nebo ve školních vzdělávacích programech (které si píše sama škola)?

Martina Taubrová
Martina Taubrová
3 měsíců před

Chtělo by to článek o školách, které se na jakoukoliv online/interaktivní/angažovanou výuku vykašlaly. Jaké jsou jejich důvody.

pozorovatel dění
3 měsíců před

Kdo tu ví, kdo to je dobrý učitel? Aspoň pět bodíků prosím…

pozorovatel dění
3 měsíců před

Jen předesílám,že učitel má hlavně vzdělávat, vychovávat mají hlavně rodiče…