FOTO: <p><strong>Dotaz:</strong> Žák sedmé třídy dostal z domácího úkolu za 5, za tu pětku trest a ještě puntík do zapomínání. Považujete  to v sedmé třídě za normální? Navíc se třídní učitelka netají tím, že se dětem mstí za to, že má ve třídě cca 4 darebáky, se kterými si neví rady?</p> <p><strong>Odpověď:</strong> Jestliže učitel chce řešit nevhodné chování žáků, volí rozmanité způsoby reagování. Může napomínat, psát poznámky, křičet, dávat tresty, nechávat po škole, prosit, vyhrožovat, zve rodiče do školy…, záleží na jeho dovednostech, rozpoložení, věku žáků i konkrétní konstelaci. Některé postupy plně odpovídají aktuálnímu nastavení školství (jsou tedy lege artis), jiné jsou mlčky tolerovány přesto, že příliš neodpovídají akceptovatelným pedagogickým zásadám. Pak jsou opatření, která jsou sice používaná, ale zcela neakceptovatelná. Patří mezi ně např. facky, výsměch, ponižování. Přestože všichni víme, že i v českých školách se tyto praktiky uplatňují, tváříme se, že jde o ojedinělá naplnění <br />skutečnosti, že „učitel je také jen člověk“. Učitel by také jen obtížně obhajoval fakt, že míchá dohromady hodnocení vzdělávacích výsledků s hodnocením chování a jednání. Pak se stane, že pětka přilítne žákovi spíš za to, že zlobí než že neumí. Každý, kdo byl nucen hodnotit žáka, ví že zpravidla jde o velmi subjektivní záležitost, takže dokázat tento prohřešek je velmi obtížné. Nicméně v některých případech se tím učitelé netají a před žáky se tváří, že jde o korektní a spravedlivé pedagogické opatření. <br /><br />Jakkoli tento postup směšování hodnocení vzdělávacích výsledků a chování odsuzuji, nemůžeme obejít otázku, jak se má učitel vypořádat s výraznějšími problémy v chování žáků. Je zřejmé, že ne vždy jde o neschopnost nebo doklad vyhoření učitele. Někdy takto reaguje zoufalý člověk, který chce učit a nedaří se mu to. Školství se i v tomto případě tváří, že k takovým případům vlastně ani nedochází a jestliže snad ano, tak jde patrně o následek závažného psychického problému žáka (pak by se mělo postarat příslušné zdravotnické zařízení nebo středisko výchovné péče). Neměli bychom také zastírat, že někteří žáci velmi dobře znají své možnosti i hranice, dobře balancují na hraně přestupku, provokují dost inteligentním způsobem, svéráznou formou interpretují existující svobody a vše velmi dobře využívají, aby se mohli chovat podle svého gusta. Existují také žáci hrubě nevychovaní, přicházející z rodin se zcela odlišnými způsoby jednání a často není v silách <br />učitele „převychovat“ je. Na výraznější problémy skutečně nemá učitel odpovídající nástroje, takže pak nouzově používá postupy, které jsou v delším časovém horizontu zcela neefektivní a skoro bych řekl až protispolečenské. V dítěti se posiluje pocit nespravedlnosti, přechází do jeho podvědomí pohled, že problémy se řeší násilím, že proti síle je bezbranný, kdo má moc, má pravdu apod.  Jestliže se navíc tímto pohledem učitel příliš netají, jde o značně nebezpečný signál.<br /><br />Konkrétní příběh pokládám za pedagogickou zhovadilost. Pětku za nedonesený úkol by v mých očích ospravedlňovalo, kdyby učitel pravidlo vyhlásil na začátku roku a striktně ho dodržoval. Pokládám za samozřejmé, že žák úkol dopracuje a že třeba k tomu něco přidá – to ovšem není žádný trest. Jestliže existuje systém puntíků, tak v pořádku, ale puntík a pětka jsou dva tresty a to není férové. Co tím učitel dokáže? Jak je zřejmé z věty, že tam jsou čtyři „lotři“, tak pouze to, že drží na krátké uzdě ostatní žáky, kteří se bojí, aby nedopadli podobně a současně se snaží, aby přežil do konce školního roku. <br />Jsem stále víc přesvědčený, že dospělí by měli věnovat maximum své energie a úsilí tomu, aby dítě plnilo jejich požadavky, aby se chovalo způsobem, který podporuje učení i bezpečí ve třídě. Jak by měli postupovat, aby jejich výchova byla efektivní, je jiná a jistě velmi obsáhlá kapitola.<br /><br />Obranu proti nevhodnému přístupu učitele musejí vést rodiče. Není nutné si stěžovat, ale je žádoucí tlačit učitele, aby vysvětlit, proč tímto způsobem postupuje. Nejjednodušší by v konkrétním případě bylo zajistit, aby chlapec úkoly psal a nosil do školy. Jestliže si je nepoznamená, je na součinnosti učitelky a rodičů, aby je měl zaznamenané a rodiče doma ho dovedli k napsání.</p> <p>PhDr. Václav Mertin</p>

Poradna: Za zapomenutý domácí úkol pětku, trest a trestný puntík?

Dotaz: Žák sedmé třídy dostal z domácího úkolu za 5, za tu pětku trest a ještě puntík do zapomínání. Považujete  to v sedmé třídě za normální? Navíc se třídní učitelka netají tím, že se dětem mstí za to, že má ve třídě cca 4 darebáky, se kterými si neví rady?

Odpověď: Jestliže učitel chce řešit nevhodné chování žáků, volí rozmanité způsoby reagování. Může napomínat, psát poznámky, křičet, dávat tresty, nechávat po škole, prosit, vyhrožovat, zve rodiče do školy…, záleží na jeho dovednostech, rozpoložení, věku žáků i konkrétní konstelaci. Některé postupy plně odpovídají aktuálnímu nastavení školství (jsou tedy lege artis), jiné jsou mlčky tolerovány přesto, že příliš neodpovídají akceptovatelným pedagogickým zásadám. Pak jsou opatření, která jsou sice používaná, ale zcela neakceptovatelná. Patří mezi ně např. facky, výsměch, ponižování. Přestože všichni víme, že i v českých školách se tyto praktiky uplatňují, tváříme se, že jde o ojedinělá naplnění
skutečnosti, že „učitel je také jen člověk“. Učitel by také jen obtížně obhajoval fakt, že míchá dohromady hodnocení vzdělávacích výsledků s hodnocením chování a jednání. Pak se stane, že pětka přilítne žákovi spíš za to, že zlobí než že neumí. Každý, kdo byl nucen hodnotit žáka, ví že zpravidla jde o velmi subjektivní záležitost, takže dokázat tento prohřešek je velmi obtížné. Nicméně v některých případech se tím učitelé netají a před žáky se tváří, že jde o korektní a spravedlivé pedagogické opatření.

Jakkoli tento postup směšování hodnocení vzdělávacích výsledků a chování odsuzuji, nemůžeme obejít otázku, jak se má učitel vypořádat s výraznějšími problémy v chování žáků. Je zřejmé, že ne vždy jde o neschopnost nebo doklad vyhoření učitele. Někdy takto reaguje zoufalý člověk, který chce učit a nedaří se mu to. Školství se i v tomto případě tváří, že k takovým případům vlastně ani nedochází a jestliže snad ano, tak jde patrně o následek závažného psychického problému žáka (pak by se mělo postarat příslušné zdravotnické zařízení nebo středisko výchovné péče). Neměli bychom také zastírat, že někteří žáci velmi dobře znají své možnosti i hranice, dobře balancují na hraně přestupku, provokují dost inteligentním způsobem, svéráznou formou interpretují existující svobody a vše velmi dobře využívají, aby se mohli chovat podle svého gusta. Existují také žáci hrubě nevychovaní, přicházející z rodin se zcela odlišnými způsoby jednání a často není v silách
učitele „převychovat“ je. Na výraznější problémy skutečně nemá učitel odpovídající nástroje, takže pak nouzově používá postupy, které jsou v delším časovém horizontu zcela neefektivní a skoro bych řekl až protispolečenské. V dítěti se posiluje pocit nespravedlnosti, přechází do jeho podvědomí pohled, že problémy se řeší násilím, že proti síle je bezbranný, kdo má moc, má pravdu apod.  Jestliže se navíc tímto pohledem učitel příliš netají, jde o značně nebezpečný signál.

Konkrétní příběh pokládám za pedagogickou zhovadilost. Pětku za nedonesený úkol by v mých očích ospravedlňovalo, kdyby učitel pravidlo vyhlásil na začátku roku a striktně ho dodržoval. Pokládám za samozřejmé, že žák úkol dopracuje a že třeba k tomu něco přidá – to ovšem není žádný trest. Jestliže existuje systém puntíků, tak v pořádku, ale puntík a pětka jsou dva tresty a to není férové. Co tím učitel dokáže? Jak je zřejmé z věty, že tam jsou čtyři „lotři“, tak pouze to, že drží na krátké uzdě ostatní žáky, kteří se bojí, aby nedopadli podobně a současně se snaží, aby přežil do konce školního roku.
Jsem stále víc přesvědčený, že dospělí by měli věnovat maximum své energie a úsilí tomu, aby dítě plnilo jejich požadavky, aby se chovalo způsobem, který podporuje učení i bezpečí ve třídě. Jak by měli postupovat, aby jejich výchova byla efektivní, je jiná a jistě velmi obsáhlá kapitola.

Obranu proti nevhodnému přístupu učitele musejí vést rodiče. Není nutné si stěžovat, ale je žádoucí tlačit učitele, aby vysvětlit, proč tímto způsobem postupuje. Nejjednodušší by v konkrétním případě bylo zajistit, aby chlapec úkoly psal a nosil do školy. Jestliže si je nepoznamená, je na součinnosti učitelky a rodičů, aby je měl zaznamenané a rodiče doma ho dovedli k napsání.

PhDr. Václav Mertin

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

1 Komentář
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Tereza
Tereza
1 rok před

Zajímalo by mne, CO vyučující hodnotila když domácí úkol nebyl vypracován??? Popř. jak často daný žák úkoly neplní??? Také učím a stále mne to naplňuje. (Byť za plat prodavačky). Je umění a krásná zpětná vazba donutit žáky, aby CHTĚLI a dělali co chci.