Usadit umyvadlo ve zdi a svařit k sobě trubky se nikdo distančně nenaučí, říká ředitel pražského učiliště. Snad to nepotrvá dlouho

Zatímco o prázdninách to vypadalo, že jarní uzavření škol zůstane jen vzpomínkou a lehkým vyrušením jinak neměnných pořádků, měsíc se sešel s měsícem a žáci a studenti středních škol a učilišť už jsou opět doma. Dnes je poslední den, kdy se mohla prezenčně odehrávat aspoň praktická výuka na středních odborných školách.

Obědy ve školce jako luxus? Rodiče mohou získat pomoc, ale školních programů je více než školkových. A někdy se ředitelé nechtějí zapojit

Čím dál víc rodin řeší akutní problém: potřebují nutně do práce, ale nemohou poslat svoje děti do školky. Proč? Nemají totiž peníze na obědy. Stravné v mateřských i základních školách je v ČR dotované státem, navíc jsou k dispozici i některé programy pro sociálně slabé, přesto se ale pomoc zdaleka nedostává ke všem, kteří by ji potřebovali.

Jak vtahuju studenty do děje? Ukážu jim Botticelliho a zeptám se: “Je toto pro vás krásné?” říká učitel dějin umění, který nefotí a nerozdává fotokopie

Aleš Roleček je nedostudovaný teolog s impozantně širokou vědomostní výbavou a láskou k tomu, co učí. Už dvacet pět let vyučuje dějiny umění, filozofii a religionistiku na Prvním pražském obnoveném gymnáziu (PORG) a každý rok vozí tamní studenty na obhlídky Říma, kde zná každý kostel.

Maturitní a další klíčové předměty je potřeba učit online, jinak studenti ztrácejí motivaci, říká ředitel z Mladé Boleslavi

Střední školy přešly od pondělí na distanční výuku. Výhodu mají ty, které se na to připravily předem. Třeba ředitel Střední integrované školy v Mladé Boleslavi Štefan Klíma si fungování na dálku naplánoval a rozkreslil už v létě. Proškolil učitele k jednotné online výuce, zjistil, kterým žákům chybí technika, a půjčil jim školní notebooky.

Ředitelé – sami sobě vším. Co všechno řeší v době pandemie? Uvítali by jasnější pokyny od ministerstva i hygieniků

Současný český ředitel nebo ředitelka je v podstatě někdo jako Sekorův Ferda Mravenec – musí si totiž poradit s pracemi všeho druhu. V době covidové to platí dvojnásob. Od září ředitelé objednávají dezinfekce, vydávají a zase přepisují různá opatření, kontrolují nošení roušek, zřizují místnosti pro izolaci suspektních žáků a s novými bezdotykovými teploměry v ruce ráno před školou provádějí zdravotní filtr.

Klíčové je, aby děti chodily do školy rády. Pak se toho naučí mnohem víc, říká ředitel, jehož žáci skončili na prvních místech v testech PISA

V malé vesničce Dobřany v Orlických horách se vzdělávalo už před Marií Terezií, v 19. století se tam scházeli obrozenci. Pak ale tamní škola začala upadat, a když v ní v 90. letech 20. století zbylo už jen 70 dětí, reálně hrozil zánik. Rodiče se vzepřeli a založili soukromou devítiletku – ale bez školného – do níž dnes chodí přes 180 dětí z širokého okolí a další musejí odmítat.

Dusíme se, to se nedá, stěžují si učitelé na hodiny v roušce. Mají se dusit dál, nebo je lepší školy zavřít?

„Dusíme se… to se nedá,“ napsala jedna z učitelek na Facebook hned první den, kdy začalo být od druhého stupně výš povinné nosit roušky i ve třídách. „Po čtyřech hodinách už nemluvím,“ přidala se jiná. Učitelé tráví od 18. září pracovní dobu povinně v rouškách a někteří si na to těžko zvykají.