Učit se v parku matematiku? Klidně, říká tato škola, která je celé září venku. Stačí tužka, papír, sluneční brýle…

Kolik Čechů jste slyšeli říkat, že rádi pracují s notebookem na zahradě, na čerstvém vzduchu? Já hodně. Potřeba být v přírodě je u obyvatel české kotliny velká, tak jak to, že školy se k tomu odhodlávají spíš těžce a zatím okrajově? Jaké jsou organizační či psychické zádrhele bránící tomu, aby se víc učilo venku?

V Barceloně se šlo po půl roce do školy: Roušky, teploměry, místo objímání vzdušné polibky a úpěnlivá víra, že zase brzy neskončí všichni doma

Milena Dubšíková žije s dvěma syny už pět let ve španělské Barceloně. Než přišel koronavirus, všichni tři „chodili“ do stejné školy, vzdálené jen tři minuty od domu – Max do druhé třídy, Ignác do šesté a jejich maminka, profesí scénografka, vedla ve škole výtvarné kroužky pro děti i rodiče.

Co jsem objevil během dlouhé jarní karantény: na sítích si neodpočinu a seznam úkolů jsem si začal psát postaru na papír, říká učitel – influencer

Když na jaře zavřely školy, pražský učitel druhého stupně Daniel Pražák byl ve výhodě. Napsal diplomovou práci o využití digitálních technologií ve výuce a spoustu nástrojů k tomu vhodných doporučoval učitelské komunitě již před tím. Miluje Facebook, Twitter i Instagram, ale během měsíců nuceného distancování měl čas zkoumat na sobě i negativní dopady komunikace na dálku a života v online světě.

Je vaše dítě orchidej, pampeliška, nebo tulipán? Citlivost máme vrozenou, musíme se s ní naučit zacházet

Hele, nebuď takovej cíťa, o nic nejde! Schválně, kdy naposledy jste tuto – nebo podobnou – „hlášku“ slyšeli? I když se o emocích a prožívání lidé pomalu učí mluvit, přesto je pro nás někdy citlivost vlastně synonymem ke slabosti. Míra citlivosti je přitom do značné míry vrozená a nedá se příliš ovlivnit dobře míněnými radami.

O projektech, které ani za covidu nezahálely: čtecí babičky si poradily s internetem a rodiče dostali tipy, jak se učit s dětmi venku

Asi všichni ještě máme v živé paměti uzavření škol letos v březnu, následný chaos a přesun vzdělávání na distanční formu. Byla to složitá doba a velké díky patří všem, kteří pomáhali školám i školákům ten nápor zvládnout. Jak si s jarní karanténou poradily projekty, které byly v posledních letech mezi finalisty nebo vítězi ceny za pedagogické inovace Eduína?

Jsem velký technooptimista, ale internet se mi za ty měsíce přejedl a živý kontakt s dětmi mi sakra chyběl, říká učitel Daniel Pražák

Dan Pražák je v bublině lidí prosazujících moderně pojaté vzdělávání známá postava. Na jaře se po hlavě vrhnul do distanční výuky vybaven všemi možnými nástroji i velkým technooptimismem. Když ale prvotní nadšení a zápal opadly, zůstala sedlina únavy, frustrace a pocit, že velký počáteční rozmach nemá přesvědčivý závěr.