Jsem velký technooptimista, ale internet se mi za ty měsíce přejedl a živý kontakt s dětmi mi sakra chyběl, říká učitel Daniel Pražák

Dan Pražák je v bublině lidí prosazujících moderně pojaté vzdělávání známá postava. Na jaře se po hlavě vrhnul do distanční výuky vybaven všemi možnými nástroji i velkým technooptimismem. Když ale prvotní nadšení a zápal opadly, zůstala sedlina únavy, frustrace a pocit, že velký počáteční rozmach nemá přesvědčivý závěr.

Tabule se maže koštětem, děti jsou velmi živé a na vzdělání nikomu moc nezáleží, říká Češka, která učila angličtinu na indonéském ostrově Lombok

Adéla Klečková si vždycky přála učit děti v rozvojové zemi. Pomýšlela na Afriku, ale nakonec ji osud zavál na indonéský ostrov Lombok. „Měla jsem tříletou zkušenost z české základní školy, ale na tu jsem mohla rovnou zapomenout. Lombocké děti jsou velmi temperamentní a hlučné.

Jak naučit děti zdravě svačit? Zapojte je do přípravy a nesnažte se změnit všechno ze dne na den, radí autorky Velké svačinkové bichle

Těšili jste se na začátek školního roku? Mnozí rodiče by to sice nahlas nepřiznali, ale někdy je prostě už těch prázdninových radovánek dost, chceme se zase vrátit k nějakému režimu a neřešit pořád, kam vyrazíme zítra na výlet. Na co se ale netěší prakticky nikdo – a klidně se k tomu přiznáme – jsou školní svačiny.

U dětí se příliš zaměřujeme na chyby, říká lektorka kroužku pro divoké děti. Přínosnější je všímat si dobrých stránek a skrze ně ovlivňovat to horší

Barbora Karpíšková před časem založila tak trochu omylem v brněnském volnočasovém centru Lužánky kroužek pro divoké děti. Zjistila, že ji to s nimi baví a že jim intuitivně nabídla něco, co jim dělá dobře. To ji přivedlo k zájmu o otázky, jak umožnit i dětem se specifickými potřebami, aby si užily volný čas.

Nejdřív jsem se té práce chtěla zbavit, ale teď je to to nejhezčí v mém životě, říká učitelka z krajanské školy v Chicagu. Sblížila místní českou komunitu

Irena Čajková odjela do Chicaga před více než čtvrtstoletím. Mělo to být na rok, je tam dodnes. Začínala jako servírka a barmanka, pak ale vystudovala a nyní vyučuje španělštinu na Chicagské univerzitě. Nejvíc ale miluje práci učitelky v české sobotní škole.

Jsou tu velké problémy, ale naší povinností je naděje. S eko-pedagogem o environmentálním žalu a indoktrinaci ve školách

O přírodu se začal zajímat jako malý kluk, ovlivnilo ho Hnutí Brontosaurus, postupně se z něj stal jeden z nejznámějších vzdělavatelů na poli environmentální výchovy. Za svou činnost dostal Jiří Kulich před lety prestižní cenu Josefa Vavrouška. „Environmentálním žalem netrpím, spíš se přikláním k naději,“ říká.

Červnová škola s patnácti dětmi byl naplněný učitelský sen, říká třídní třiceti prvňáčků. Ve třídě byl klid a učení jim šlo lépe než kdy dřív

Bylo to strašně zajímavé období, říká o koronavirových časech učitelka Petra Šubrtová z pražské sídlištní školy Petřiny-sever. Hodně se toho odkrylo. Třeba to, jak odlišná je práce, když ve třídě nesedí třicet prvňáčků, ale jen polovina z nich.

Roušky, dezinfekce, rozestupy, zmenšené třídy. Děti se vracejí do lavic nejen v Česku. Pět zemí, pět příběhů od českých matek žijících v zahraničí

Jak se s návratem dětí do lavic perou v Evropě i v zámoří? Vypráví pět českých maminek s bydlištěm v pěti různých zemích. Vlády přijímají nejrůznější opatření a všude se doufá, že se nebude opakovat situace, kdy by děti musely opět být celé měsíce doma.