Dotaz: …obracím se na Vás s prosbou o pomoc ohledně neadekvátního jednání paní ředitelky.
Jde o to, že jsme nemohli a ani nechtěli zaplatit dceři lyžařský výcvik (která o něj ani nestojí) Částka činí 6 300 kč. Na hory jsme nikdy nejezdili a nejezdíme, tudíž nemáme ani potřebné vybavení. Částka by tak byla ještě mnohem vyšší. Domnívali jsme se, že by bylo mnohem rozumnější a pro naši dceru přínosnější peníze investovat do některého jazykového zájezdu, který škola plánuje.
Paní ředitelka odpověděla tímto vyrozuměním, které přikládám (viz příloha).
Jeví se mi bohužel spíše jako šikana.
Byla bych moc ráda, kdyby jste mi mohla sdělit Váš názor na tento problém. Vzhledem k tomu, že se dceři na gymnáziu líbí, si zatím moc nevím rady, jak dále postupovat a nebo nepostupovat, aby nebyla nějakým způsobem poškozena.
Nesouhlasím především s posledním odstavcem.
Odpověď:
Základním bodem, od kterého se odvíjejí následující výklad, je statut lyžařského výcvikového kurzu z úhlu pohledu povinností žáka.
Jednou z povinností žáka je povinnost „řádně docházet do školy a řádně se vzdělávat“ [§ 22 odst. 1 písm. a) školského zákona]. Neurčitý pojem „řádně se vzdělávat“ je obvykle chápán tak, že je žák povinen zúčastňovat se vyučování a poskytování školských služeb podle předem stanoveného časového harmonogramu (v případě škol rozvrhu hodin) a skutečně se vzdělávat (viz komentář P. Katzové k § 22 školského zákona, Katzová, P. Školský zákon. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2009).
Podle právního názoru autorky odpovědi na dotaz z uvedeného chápání pojmu „řádně se vzdělávat“ plyne, že „řádné vzdělávání“ žáka je interpretováno jako
– dlouhodobý proces (povinnost „zúčastňovat se“),
– v jehož průběhu se žák pravidelně vzdělává v rámci školou stanoveného rozvrhu hodin.
Pojem „řádně se vzdělávat“ nelze ztotožňovat s povinností žáka zúčastnit se bezvýjimečně veškerého vzdělávání, resp. vzdělávání realizovaného ve všech organizačních formách, které jsou stanoveny pro určitý vyučovací předmět školním vzdělávacím programem školy.
Uvedený výklad povinnosti žáka se „řádně vzdělávat“ je dále podpořen obecně známou skutečností, že vlastní poskytování vzdělávání v předmětu tělesná výchova v organizační formě lyžařského výcvikového kurzu je sice ve veřejné střední škole poskytováno bezúplatně (škola za vlastní výuku lyžování nevybírá úplatu), je však podmíněno tím, že další náklady spojené s touto formou vzdělávání nese zákonný zástupce žáka (doprava, ubytování, sportovní vybavení atd.). V tomto smyslu závisí účast, resp. neúčast žáka na vzdělávání v uvedené organizační formě na ekonomické situaci zákonného zástupce žáka.
Školní řád Gymnázia Čakovice, Praha 9, nám. 25. března 100 pro školní rok 2016/2017 povinnost žáků „řádně se vzdělávat“ podrobněji nerozvádí. Proto lze dovodit, že i Gymnázium Čakovice, Praha 9, nám. 25. března 100 vykládá daný pojem tak, jak je uvedeno výše.
Pokud vezmeme v potaz výše uvedené skutečnosti, tj. to, že
1) lyžařský výcvikový kurz je pouze jednou z organizačních forem výuky předmětu tělesná výchova,
2) lyžařský výcvikový kurz je ze své podstaty jednorázovou, časově omezenou formou vzdělávání (v případě žákyně sedm dnů), která se na celkové hodinové dotaci výuky tělesné výchovy v daném ročníku podílí jen malou měrou,
3) náklady spojené se vzděláváním na lyžařském výcvikovém kurzu nenese škola, ale nesou je zákonní zástupci žáka,
lze konstatovat, že neúčast žákyně, která se jinak dlouhodobě a pravidelně vzdělává v rámci předmětu tělesná výchova, na lyžařském výcvikovém kurzu nelze interpretovat jako porušení povinnosti se řádně vzdělávat.
Pozitivně vyjádřeno: Podle právního názoru autorky odpovědi na dotaz povinnost žáka „řádně se vzdělávat“ nelze vykládat tak, že se žák povinně zúčastní lyžařského výcvikového kurzu.
Podmínky uvolnění z vyučování
Podle § 67 odst. 3 školského zákona školní řád stanoví podmínky pro uvolňování žáka z vyučování. Smyslem „uvolnění z vyučování“ je (na rozdíl od omlouvání nepřítomnosti žáka ve vyučování) ošetřit nepřítomnost žáka ve vyučování, o které žák nebo zákonný zástupce žáka ví předem. V tomto případě školský zákon nestanoví žádná pravidla uvolnění z vyučování a ponechává tuto otázku pouze na školním řádu školy.
Z dotazu není zcela zřejmé, zda žádost podaná zákonným zástupcem žákyně byla žádostí o uvolnění z vyučování (tj. po určitou dobu neměla žákyně vůbec „chodit do školy“) nebo se jednalo v podstatě o „oznámení“ skutečnosti, že se žákyně nezúčastní lyžařského výcvikového kurzu.
Pokud se jednalo o situaci, kdy zákonný zástupce žákyně žádal o uvolnění z vyučování, pak ředitelka školy uvolnění z vyučování nepovolila (což je v její kompetenci) a vyučování žákyně bude probíhat podle „standardního rozvrhu“, i když s jinou třídou.
Pokud se jednalo o situaci, kdy zákonný zástupce žákyně v podstatě jen „oznamoval“, že se žákyně nezúčastní lyžařského výcvikového kurzu, ale bude „chodit do školy“, bude se řádně vzdělávat podle rozvrhu hodin, pak není důvod k tomu, aby zákonný zástupce žákyně žádal o uvolnění z vyučování a aby ředitelka školy povolovala uvolnění z vyučování.
Podle bodu 3. 2 Školního řádu Gymnázia Čakovice, Praha 9, nám. 25. března 100 pro školní rok 2016/2017 „uvolnění žáka nebude zásadně povoleno …. v době povinných akcí dle ŠVP (sportovní kurzy, geomorfologická exkurze).“
Z kontextu dotazu a formulace pravidla stanoveného školním řádem lze dovodit, že v případě, který je popsán v dotazu, došlo s velkou pravděpodobností k neoprávněnému „posunu“ od uvolnění „z vyučování“ (jehož pravidla má stanovovat školní řád) k uvolnění „z určité organizační formy vyučování“, a to z lyžařského výcvikového kurzu.
Pravidla hodnocení výsledků vzdělávání žáků
Od povinnosti žáka „se řádně vzdělávat“ je nutné odlišit pravidla hodnocení výsledků vzdělávání žáka. Podle § 30 odst. 2 školského zákona školní řád obsahuje také pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků.
Podle bodu 1 a) Klasifikačního řádu Gymnázia Čakovice ze dne 1. 9. 2015 je podmínkou hodnocení za celé klasifikační období účast ve výuce a splnění dílčích úkolů v jednotlivých předmětech. Jednotlivé dílčí úkoly předmětu tělesná výchova v klasifikačním řádu nejsou uvedeny.
Proto nelze jednoznačně konstatovat, zda je jedním z dílčích úkolů předmětu tělesná výchova činnost realizovaná na lyžařském výcvikovém kurzu a zda, resp. jak je možné tento dílčí úkol splnit náhradním způsobem.
V této části doporučuji se obrátit na vyučujícího tělesného výchovy a ředitelku školy a zjistit, jaké jsou podmínky hodnocení výsledků vzdělávání žákyně („dílčí úkoly“) v předmětu tělesná výchova.
Rozhodnutí o vyloučení z některých organizačních forem vzdělávání
Jednou ze zásad, ze kterých vychází vzdělávání podle školského zákona, je zásada rovného přístupu ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace [§ 2 odst. 1 písm. a) školského zákona].
Jestliže ředitelka školy rozhodne v tom smyslu, že vyloučí žáka z účasti na vzdělávacích akcích, které jsou v souladu se školním vzdělávacím programem a jsou přístupné ostatním žákům, pak porušuje uvedenou zásadu a následně i právo žáka na vzdělávání podle školského zákona [§ 21 odst. 1 písm. a) školského zákona].
Naopak, škola je povinna všem žákům (bez ohledu na to, zda se účastní, nebo neúčastní určité „placené“ akce) zajistit stejné podmínky vzdělávání. Jediným relevantním důvodem, který by mohl vylučovat žáka z průběhu vzdělávání, je zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví (např. lékařsky potvrzená alergie žáka na látky v prostředí, ve kterém bude probíhat exkurze).
Jestliže ředitelka školy rozhodla o vyloučení žákyně z určitých akcí, v rámci kterých probíhá vzdělávání, a lze dovodit, že se jedná o „sankci“ za neúčast na lyžařském výcvikovém kurzu, doporučuji se obrátit se stížností na Českou školní inspekci.
Na dotaz odpovídala PhDr. Mgr. Monika Puškinová, Ph. D., Řízení školy
Poradnu Rodiče vítáni otevíráme ve spolupráci s časopisem Řízení školy a aplikací Magistr určenou pro ředitele škol.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Je celkem smutné, když děti nemůžou jet na hory, protože jim to rodiče nemůžou zaplatit, ale taková je bohužel u nás realita. Ale neměl by to být důvod pro další šikanu žáka ze strany školy v duchu hesla – na chudý lid musí být přísnost.
Nechápu proč taková darda – 6300Kč. U nás děcka jezdí lyžovat za 3000-3500 Kč.
K dopisu paní ředitelky:
Body a), c) nerozporuju. Neúčast na lyžáku nerovná se nechození do školy, nechat žáka chodit do třídy(asi) o rok níže může být užitečné opáčko.
Účelnost zpracování referátu dle bodu b) bych posuzoval podle zadaného tématu a jeho vztahu k aktivitám školy nebo konkrétního žáka. Např.: dělá-li žák nějaký méně obvyklý sport, nebylo by úplně od věci, aby s ním spolužáky formou referátu blíže seznámil. Aspoň se pocvičí ve slohu a v psaní na kompu. To mu jedině prospěje. Ale v obecné rovině to kapku zavání šikanou.
Naprosto nepochopitelný je bod d). Nahoře se paní ředitelka rozepisuje, jak jsou společné aktivity důležité pro upevnění vztahů ve třídě a kvůli tomu, že žákyně nemůže jet na tu nejdražší jí zakáže i všechny ostatní, což jsou stokorunové záležitosti (které by rodiče určitě finančně zvládli) a tím ji ještě více vydělí z kolektivu, navíc opakovaně?? To je na stížnost.
To je tedy něco. Za trest, že rodina nemá na lyžařské vybavení a pobyt na horách, nepůjde žákyně se třídou ani do divadla, ani nepojede na výlet? Velmi drsná reakce. A ten desetistránkový referát? Myslím, že bych uvažovala z takové školy asi dítě vzít a dát jinam. Škola může dítěti kurz nabídnout, nikoli ho do něj nutit. Vzpomínám na svůj spor s paní učitelkou ve druhé třídě ZŠ, kdy jsem dítě odmítla čerstvě po angíně dát na výlet do lesa. Podotýkám, že bylo zima a denně lilo. Výlet byl ovšem naplánovaný, tak se prostě jelo. Ten rozhovor mi byl nepříjemný, ale trvala jsem na tom, že mé dítě prostě nepojede. Samozřejmě, že spolužáci po výletě docela ochotně referovali, jaká to byla otrava. Dojeli z místa A na místo B. Zde se zjistilo, že leje jako z konve a naprosto nikam se nedá jít. A tak se na malém nádraží čekalo na zpáteční vlak, nic jiného nezbylo. Jel až za dvě a půl hodiny. Ovšem – plánovaná akce byla splněna, což bylo hlavní, že. Nelze, než si poklepat na hlavu. Neřeknu, kdyby to byl objednaný autobus a akce. Ale běžný veřejný spoj a pobyt v lese snad šel odsunout na příhodnější datum. Někdy je rodič prostě bezmocný.
Dva roky se se dvěma roky sešly (bez jednoho měsíce). Od té doby se jistě mnoho změnilo. Docela by mě zajímalo, jak příběh nakonec dopadl.
A ještě mě napadla jedna věc: když je lyžařský výcvik povinný a dítě je v 1. ročníku třeba nemocné, tak by se ho správně mělo zúčastnit ve 2. ročníku. Škola by ho tam měla poslat s nižší třídou (a na 1 týden ho uvolnit z jeho výuky). To je logické. Samozřejmě se to neděje – nebo aspoň nevím o tom, že by se to někde dělo. Ale kdyby cílem školy skutečně bylo naučit dítě to či ono, měla by škola logicky postupovat právě takto.