Znáte to – koná se matematická olympiáda a škola na ní vyšle jednoho, dva nejlepší žáky s vášní pro čísla. Vedle toho tu ale posledních téměř pětadvacet let probíhá soutěž Matematický klokan, které se mohou účastnit všechny děti. Plodí to zajímavé věci: tak třeba se ukazuje, že ti nejúspěšnější řešitelé často vůbec nejsou ti, kterým jde matematika ve škole. Díky specifickému výběru úloh nabízí Klokan možnost vyhledávat i nadané děti. O Klokanovi jsme si povídali se zakladatelem české verze Josefem Molnárem z Katedry algebry a matematiky Univerzity Palackého v Olomouci.
Proč se soutěž jmenuje zrovna Klokan?
V roce 1978 inicioval australský matematik Peter O’Halloran takovou matematickou multiple-choice soutěž, která by mohla zaujmout jak matematické talenty, tak žáky, kteří v hodinách matematiky nepatří k těm nejlepším. Když tuto myšlenku o třináct let později převzali francouzští matematici, na počest australských přátel ji nazvali Kangourou neboli Klokan.V roce 1994 se do soutěže zapojilo sedm dalších evropských zemí a o rok později také Česká republika. Hned prvního ročníku se u nás účastnilo téměř 25 tisíc žáků. V současné době počítají Klokanovy úlohy miliony žáků sedmi desítek zemí pěti kontinentů.
Všichni po celém světě řeší stejné úlohy?
Do velké míry ano. Úlohy společně vybírají pořadatelé Klokana ze všech zapojených zemí ze stovek až tisíců navržených úloh na každoročním mezinárodním setkání, nicméně v rámci překladu si některé mohou přizpůsobit národním podmínkám. Okouzlující je pro mne pocit, že miliony žáků zasednou k řešení úloh téměř současně – obvykle ve třetím březnovém týdnu. V šesti věkových kategoriích řeší 18 až 30 úloh rozdělených do tří skupin podle obtížnosti. Nezodpovězená otázka se hodnotí 0 body, za chybnou odpověď se žákovi 1 bod odečítá, přičemž na začátku má každý přiděleno tolik bodů, kolik řeší úloh, aby se méně úspěšní řešitelé nedostávali do záporných hodnot. Doba, kterou mají žáci vymezenu na řešení úloh, se podle věku a náročnosti pohybuje od 45 do 75 minut, na řešení jedné úlohy mají tedy dvě a půl minuty.
V čem je Matematický klokan jiný než běžné matematické olympiády?
Klokan má proti jiným soutěžím řadu zvláštností: například to není soutěž postupová, přesto má své školní, krajské i celostátní kolo. Jak je to možné? Testy se píší na jednotlivých školách a vyhodnocuje je obvykle jeden učitel. Nestanoví se pořadí všech soutěžících, vyhlašují se jen nejlepší řešitelé jednotlivých kategorií a anonymní statistické výsledky na úrovni školy, kraje i celé ČR. Každý soutěžící si tak podle získaných bodů může najít, jak si stojí a zažít radost z toho, že se mu podařilo nějaké úlohy vyřešit. Zároveň nikdo není dehonestovaný tím, že skončil na konci žebříčku. Nejlepší řešitelé na jednotlivých úrovních bývají oceňování podle regionálních zvyklostí, na celostátní úrovni obdrží diplom a knižní dar.
Není výjimkou, že někteří jedničkáři se mezi nejlepší řešitele nedostanou, a naopak, úspěšní řešitelé Klokana nedosahují v hodinách matematiky těch nejlepších výsledků.
Jakého typu jsou úlohy?
Soutěž má dva hlavní cíle. Jedním z nich je popularizace matematiky, a to nejen mezi žáky, ale i mezi jejich rodiči, prarodiči a celou veřejností. Jde o to dopřát každému žákovi aspoň dílčí radost z toho, že správně vyřešil několik matematických úloh bez ohledu na své výsledky v hodinách matematiky. Tomuto cíli jsou podřízeny i soutěžní úlohy. Samozřejmě musí jít o otázky typu multiple-choice, tedy o otázky otevřené s nabídkou pěti možností, z nichž je právě jedna správná. Zbývající možnosti přitom nejsou voleny libovolně – mohou řešitele mást, ale též jim pomáhat, pokud se jim podaří některé nebo všechny vyloučit. Vzhledem k tomu, že na řešení jedné úlohy mají žáci dvě a půl minuty, musí být zadání stručné a srozumitelné (často si vypomáháme obrázky), ale přitom mají být otázky vtipné, neotřelé, nestandardní, vycházet z úrovně myšlení i předpokládaných znalostí, schopností a dovedností soutěžících.
Liší se od typických školních úloh?
Většinou ano. Ceněné jsou úlohy, které lze řešit více způsoby – například rychlým vhledem, tedy vtipným nápadem často vycházejícím z obrázku, nalezením matematického modelu postupu řešení, které bývá zdlouhavější, ale vede k cíli, výše zmíněným vyloučením dalších možností, či jinak. Není výjimkou, že někteří jedničkáři se mezi nejlepší řešitele nedostanou, a naopak, úspěšní řešitelé Klokana nedosahují v hodinách matematiky těch nejlepších výsledků. Tím se dostáváme ke druhému cíli, kterým je vyhledávání matematicky talentovaných žáků, obecně pak vyhledávání nadaných – my říkáme raději přemýšlivých – dětí. Je důležité, aby si učitelé i rodiče všimli rozporu mezi školním výkonem dítěte a úspěchem v Klokanovi, zejména v případě, kdy výsledky v Klokanovi budou výrazně lepší.
Rozumím tomu správně, že úspěšní řešitelé Klokana by mohli patřit mezi přemýšlivé děti a že ve školách nemusí být rozpoznány?
Lze říci, že mezi nejlepšími řešiteli Klokana je výskyt přemýšlivých dětí častější než v celé žákovské populaci, podle provedených šetření se zjistilo, že výsledky Klokana jen částečně korespondují se známkami z matematiky, že mezi vítězi velmi často nacházíme dvojkaře a trojkaře, kteří nebývají učiteli hodnoceni jako talentovaní, spíše jako „zlobiví“, se kterými se pak někdy setkáváme mezi úspěšnými řešiteli matematických olympiád, a po 25 letech trvání Klokana třeba i mezi akademickými funkcionáři vysokých škol.
Z tolika ročníků Klokana musíte mít bohaté zkušenosti i dostatek statistických dat – vyplývá z nich ještě něco zajímavého?
Běžně se neporovnávají výsledky jednotlivých zemí navzájem, ale v jednom ročníku jsme provedli srovnání úspěšnosti řešení stejných úloh v téže kategorii ve Francii, v Polsku a u nás, výsledky byly srovnatelné. Naši žáci byli výrazně lepší než jejich vrstevníci v jednom typu úlohy, šlo o v našich učebnicích téměř vzorovou úlohu „o společné práci“, která však pro polské a francouzské žáky byla zcela nestandardní, tedy typicky „klokanská“.
Ukazuje se také, že vzhledem k charakteru soutěže, možná bychom měli říkat spíše hry, kdy jde více o schopnosti než o znalosti, je užití testů multiple-choice optimální, naopak pro ověřování dovedností a vědomostí doporučujeme volit raději otevřené úlohy. Při následných rozhovorech nad výsledky si učitelé všimli, že existují žáci, kteří se zařadili mezi lepší řešitele, ale vůbec neodpověděli na některé otázky za 3 body, protože nalezené řešení jim připadalo příliš snadné. Matematický klokan není primárně individuálním diagnostickým nástrojem, ale může upozornit na to, že je potřeba danému jedinci věnovat větší pozornost, že může jít právě o přemýšlivé dítě.
Soutěž Matematický klokan pořádá olomoucká pobočka Jednoty českých matematiků a fyziků ve spolupráci s Přírodovědeckou a Pedagogickou fakultou Univerzity Palackého. Pětadvacátý ročník české verze Matematického klokana se koná 22. března 2019.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Tento typ úloh a vůbec celá soutěž se mě líbí.Je vidět,že spusta chytrých lidí se dala dohromady a vymyslela dobrou věc.Proto se to také asi tak snadno rozšířilo.Každý dobrý nápad a hlavně v matematice se počítá.
Uplne k hovnu
Matematický klokan známe a je to skvělý počin, opravdu chválíme, více takových aktivit ! Potvrzuji, že mnohdy v něm najednou exceluje žák, který nemá samé jedničky v matematice. Osobně si myslím, že s tím bude spojený na můj vkus až příliš převládající důraz na vizuální úkoly v Klokanovi (tedy k jejich úspěšnému vyřešení musíte mít velmi dobře rozvinutou schopnost vizualizace a zrakového vnímání). V Klokanovi vyniká dítě, které si umí jakýkoliv předmět v hlavě otočit z různých stran a má dobré zrakové rozeznávací schopnosti. Což prostě ne každé dítě je obrazový typ, přičemž může naopak vynikat ve vnímání čísel a řádů (např. naučené všechny tramvajové a autobusové linky a jejich zastávky v Brně s časovou představou jejich jízdních řádů jen tak z plezíru, abnormální fixace na časové a číselné údaje při každodenních činnostech všude kolem sebe atd.). Ale znovu říkám, je to skvělá věc i kdyby jen na procvičení a dává pocit úspěchu i mnoha netypickým matikářům :-).
Několikrát se mi stalo, že velmi vysoký počet bodů získaly děti, které se pak přiznaly, že to natipovaly jako Sportku. Takže tomu, že by to objevilo nějaké skryté talenty, nevěřím.
Bohužel mám stejnou dlouholetou zkušenost.
Trocha matematiky … máme 36 otázek a u každé máme 5 odpovědí. Tedy pravděpodobnost správné odpovědi p=0,2 … pravděpodobnost špatné odpovědi je pak q=1-p=0,8.
Vypočtěme, že žák „tipne“ 12 odpovědí z 36, tedy třetinu. Dle Bernoulliho schématu dostáváme:
https://sk.wikipedia.org/wiki/Bernoulliho_sch%C3%A9ma
n = celkový počet pokusů, tedy 36
k = počet natipovaných správných odpovědí, tedy 12
(12 nad 36) * 0.2^12 * 0.8^24 = 1251677700 * 0.2^12 * 0.8^24 = 0,0242 … 2,42 %
To je ale pouze třetina správných odpovědí … nic moc pro genia … tak vezměme genia, co natipuje 2/3 otázek
(24 nad 36) * 0.2^24*0.8^12 = 1251677700 * 0.2^24*0.8^12 = 1,44 x 10^(-9) … a to je krásná šance 0,00000000144%
Takže asi tak k matematice 😊
Ještě podotknu, pokud bychom chtěli rozšířit šanci na 20 – 30 správných odpovědí, tak bychom museli vypočíst pravděpodobnosti pro jednotlivé možnosti a následně je sečíst … ale to je stejně tak šíleně malé číslo, že je to k ničemu to dopočítávat … stejně bychom byli na 0,000000001 %, tedy posun max o 1 řád.
Tak to vypada, že autoři IDO a deset maji ve třídě géniålnī dětí. Alespoň, že na to díky Klokanovi přišli. Tedy snad. Krásný večer a dětem spravedlivého pedagoga.
Jestli jste jim předem vysvětlil systém hodnocení,tak by tipovat snad neměly,protože za špatné řešení se body strhávají,kdežto ža neřešené ne. A pokaždé se trefit prostě nemohou, to je nesmysl.
Paní učitelka, pravděpodobně nezná zákon pravděpodobnosti. Pak by totiž nemohla tvrdit, že je to natypované. Pokud vybírají 1 možnost z pěti možností. Ale je potřeba si vysvětlit, že premianti nebyli úspěšní a o to tady jde.
Určitě? Víte jako bych Vás slyšela. Ta jedničkářka Janička má málo bodů, jestlipak jí nebylo špatně? Ten Pepa má skoro plný počet bodů? Jestlipak to neopsal? Vy máte důkaz, že to děti natipovaly? Vy jste děti vyslýchala? No co na to říct. Jak vás vůbec napadlo, těm úspěšným pokládat takové otázky? Pokládala by jste tuto otázku i jedničkářce? Jak jste si odůvodnila neúspěch jedničkářek? To je věc, kterou na českém školství nesnáším. Zvýhodňuje holčičky. Škatulkuje na žáky, kteří jsou výborní (dle učitele) a ty ostatní. Bohužel se mnohdy velice se svým dohadem mílí. Máme syna ve čtvrté třídě, nyní bude mít nejspíš dvojku z matematiky, protože nikdy nebude kvalitní kalkulačka. Jakmile je násobení, dělení zmatkuje a vždy udělá nějakou chybu. Slovní úlohu vyřeší bleskem zpaměti a bez zápisu. Byl úspěšný v soutěži Klokan (druhý nejlepší ze třídy). Je tam kladen důraz na logické myšlení, což bohužel mnozí premianti nemají (zejména v nižších ročnících) . Tam je to založeno na drilu, bohužel tento dril od druhého stupně nestačí. To mám potvrzeno od učitele matematiky, do té doby premiantky s drilem jsou v šoku, že náhle na druhém stupni nestačí, protože tam nastupuje logika a dril už to nezachrání. Soutěž Klokan se mi líbí, je to o přirozené logice žáka. Bohužel, jak jsem dnes zjistila u nás letos Klokan nebude, netuším proč, je to velká škoda.
Prosím Ido, neškatulkujte děti.
čerstvě pro Vás, Káčo 🙂 https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nadrzuji-ucitele-divkam-chlapci-maji-za-stejne-znalosti-horsi-znamky-68678?seq-no=1&dop-ab-variant&source=clanky-home&fbclid=IwAR0wrS_i120uuY6k-sD1n_4W5EcTmT_FyK3g7WutKWO6E6OmPflPP4yzDZw
Děkuji, víte paní Polanská mám tři syny a na to nepotřebuji průzkum i když je přínosný. Mám to odžité. Bohužel. Řekla bych, že úplně nejhorší je to na prvním stupni, pak obvykle bývají učitelé rozumní. Nebo alespoň částečně. Nemyslím si, že je to ale úplná specifika jen českých škol a školek.
Vím, pamatuju si to z jiné debaty, nejspíš tady z té pod článkem Pavla Kraemera.
https://www.eduzin.cz/skola-a-ucitele/ucitele/tahle-skola-neni-pro-kluky-nemaji-prostor-pohyb-ani-svobodu-mysleni-jako-spolecnost-na-to-doplacime/
Mám také zkušenost s tím, že děti úlohy natipovaly a nemusíte se bát vyslýchání dětí, Vaše obavy ve mně vzbuzují úsměv. Umíte si nakonec představit reálnou situaci, kdy děti hromadně prožívají při odevzdávání práce uvolnění a spontánně si navzájem sdělují, že uf, konečně konec, já jsem dost otázek natipoval…. já taky… já taky.. já taky……to bylo těžký….. já jsem hádal….a věřím, že stejně jako mě i jiné učitele po sepsání výsledného pořadí žáků tento fakt opravdu zamrzí….i když na druhou stranu….schopnosti jako schopnosti, ne? Navrhuji spíše, než se hádat, sofistikovaně přijít na to, co vede řešitele v zadání či výběru odpovědi k dobrému tipu.
Trocha matematiky … máme 36 otázek a u každé máme 5 odpovědí. Tedy pravděpodobnost správné odpovědi p=0,2 … pravděpodobnost špatné odpovědi je pak q=1-p=0,8.
Vypočtěme, že žák „tipne“ 12 odpovědí z 36, tedy třetinu. Dle Bernoulliho schématu dostáváme:
https://sk.wikipedia.org/wiki/Bernoulliho_sch%C3%A9ma
n = celkový počet pokusů, tedy 36
k = počet natipovaných správných odpovědí, tedy 12
(12 nad 36) * 0.2^12 * 0.8^24 = 1251677700 * 0.2^12 * 0.8^24 = 0,0242 … 2,42 %
To je ale pouze třetina správných odpovědí … nic moc pro genia … tak vezměme genia, co natipuje 2/3 otázek
(24 nad 36) * 0.2^24*0.8^12 = 1251677700 * 0.2^24*0.8^12 = 1,44 x 10^(-9) … a to je krásná šance 0,00000000144%
Takže asi tak k matematice 😊
Ještě podotknu, pokud bychom chtěli rozšířit šanci na 20 – 30 správných odpovědí, tak bychom museli vypočíst pravděpodobnosti pro jednotlivé možnosti a následně je sečíst … ale to je stejně tak šíleně malé číslo, že je to k ničemu to dopočítávat … stejně bychom byli na 0,000000001 %, tedy posun max o 1 řád.
Velmi roztomilé.děkuji.A pučné.
Hodně snadné otázky. Ale v dnešní době by žáci nic složitějšího ani nezvládli
kategorie „cvrček“. Tím se leccos vysvětluje, víte?
Na jednu otázku mají 2,5 minuty, tedy je to docela fofr, tedy těžko můžete očekávat složité výpočty. Je to na logiku, nikoli na dril.
Schválně jsem požádal druháka od našich sousedů, aby těch šest ukázkových úloh zpracoval, že mu budu měřit čas. Než jsem mu je podal na papíře, řekl jsem mu, že podle zadání na to má 15 minut (6×2,5min). Budoucí muzikant mi to vrátil správně zakroužkované za necelých pět minut s tím, že od toho čekal víc a že ho nejvíc zdrželo čtení zadání, bez kterého by to stáhl na dvě minuty.
Pokud jsou tam všechny otázky podobného ražení, měl by celý „test“ správně hotový za 25 minut. Jako jeden z mladších účastníků, kterého navíc místo matematiky zajímá spíše hudba. Takže asi tak.
Každopádně zkoušky, testy, závody apod. tu nemají být proto, abychom podle nich účastníky škatulkovali. Jejich účelem není srovnávat se s ostatními, ale odhalit vlastní „slabiny“ – místa, kde váš výkon není tak silný, jak by mohl být. A k tomu je potřeba, aby pro vás daný test či závod byl určitou výzvou, aby nebylo možné, že ho každý druhý zvládne s rukou za zády. Zkouška, která nepředstavuje výzvu, je k ničemu. A je jedno, jestli se jedná o atletický závod nebo matematického Klokana.
Když se podíváte do hodnocení třeba minulých ročníků,tak mě to nepřijde,že by to udělal každý druhý s rukou za zády. A pravdu máte v tom,že třeba pro leckterého „cvrčka“ ze druhé třídy je třeba právě přečtení a pochopení zadání docela dost práce.Ale už jsem asi pochopila,co se Vám nelíbí.Tento druh příkladů zřejmě vůbec nepokládáte za tu „správnou“ matematiku.
Neznám pojem „správná matematika“. Vyjadřuji se k náročnosti úloh, ne k jejich „správnosti“, ať už to má znamenat cokoliv.
V Klokanovi jsou ulohy rozdelene do tri skupin – ulohy za 3, 4 a 5 bodu. Jejich obtiznost se postupne zvysuje, a to pomerne dost a i v ramci jednotlivych skupin – prvnich par uloh je „na rozehrati“, u poslednich nekolika se clovek casto dost zapoti, pripadne se k nim ani nestihne dostat. 2,5 minuty na ulohu je prumer, petibodobe ulohy zaberou az nekolikrat vic casu. Takze to, ze to vas muzikant vyresil za 5 minut, je naprosto v norme, spis by bylo zvlastni, kdyby na to opravdu potrebovat tech 15 minut.
Krome toho kategrie Cvrcek je, pokud se nepletu, pro 1. a 2. tridu. A bohuzel je rozdil mezi prvnaky a druhaky vetsinou hrozne velky – zatimco prvnak ulohu sotva precte a porozumi ji, druhak uz ji ma vyresenou „s rukama za zady“, jak rikate. U ostatnich kategorii se pak ten rozdil jednoho roku stira.
podle https://matematickyklokan.net/index.php/o-soutezi/kategorie je kategorie cvrček určená druhákům a třeťákům, ale i tam jsou jistě velké rozdíly
je mi jasné, že s vyššími body roste i náročnost a tato ukázka představuje jen to nejjednodušší, a rozhodně netvrdím, že pět minut na vyřešení je něco extra… tomu druhákovi jsem to dal vypracovat jen proto, že ty úlohy nemůžu soudit podle toho, jak rychle bych je zvládl já, když nejsou určeny dospělým, a jeho výsledek jen potvrzuje to, co říkáte 😉
Václave, je to trošku jinak. Hudba rozvíjí matematické myšlení, takže výsledky chlapce vlastně nejsou překvapivé. A toto jsou nejsnazší úlohy za 3 body. V zadání následují stále těžší úlohy.
„Lze říci, že mezi nejlepšími řešiteli Klokana je výskyt přemýšlivých dětí častější než v celé žákovské populaci“
Účastníci této dobrovolné soutěže nejsou reprezentativním vzorkem „žákovské populace“, takže je dopředu jasné, že ani vítězové této soutěže nemohou svým složením odpovídat žákovské populaci. Srovnáváte jablka s hruškami.
„výsledky Klokana jen částečně korespondují se známkami z matematiky, že mezi vítězi velmi často nacházíme dvojkaře a trojkaře, kteří nebývají učiteli hodnoceni jako talentovaní“
Opět srovnání jablek a hrušek. Známka z předmětu a výsledek v soutěži mají jinou výpovědní hodnotu, jejich obsah je rozdílný a tudíž je dopředu jasné, že mezi nimi nemůže být vzájemná korelace. Mimoto „dvojkař, trojkař“ neznamená, že dítě nemá „matematické buňky“.
Bože, to je zas článek.
No,za těch asi 25 let trvání této soutěže to už musí být docela hodně dětí,co to absolvovalo.Z toho by se asi nějaký obecný závěr usoudit dal,co je na tom?Zrovna tak bych třeba mohla tvrdit,že známka z předmětu taky nemá vypovídající hodnotu,protože není jisté,co který učitel,škola,nebo dokonce země,na danou známku považuje za důležité a podstatné. Tyto testy jsou ale všude stejné a hodnocení je pevně dané.
„za těch asi 25 let trvání této soutěže to už musí být docela hodně dětí“
nejde o počet, ale o zájmové složení účastníků… TO je na tom
„tak bych třeba mohla tvrdit,že známka z předmětu taky nemá vypovídající hodnotu“
„Tyto testy jsou ale všude stejné a hodnocení je pevně dané.“
to by bylo relevantní, pokud bych mluvil o srovnávání výsledků Klokanů mezi jednotlivými školami, státy apod…. ale já mluvím o přirovnávání výsledků Klokanů ke známkám ve škole… zkráceně já o koze, Vy o voze…
Ach jo,pane Václave,copak jde o něco podstatného?Je to přece zajímavá činnost,děti to baví a to je hlavní ,přiblížit jim nějak tu“ nesympatickou“ matematiku.Copak musíte všechno jen hanět?
Ke Klokanovi jako takovému se nijak nevyjadřuji, natož abych ho nějak nedejbože haněl.
A k čemu se to tedy vyjadřujete,poraďte mi ,prosím.
Poradím Vám, abyste si přečetla moje komentáře dříve, než k nim „vydáte“ prohlášení o tom, že všechno jen haním. Pak Vám to bude jasné. 😉
Mimoto snaze o přiblížení „té nesympatické matematiky“ dětem hodně pomůže už to, když o ní dospělí přestanou mluvit jako o „té nesympatické matematice“. 😉
No, to asi moc nepomůže.Já nejsem žádný matematik,jako třeba Vy,takže si klidně ze mě můžete utahovat.Ale četla jsem názor,že většina dětí nemá ráda matematiku,protože jí nerozumí.A jedním z důvodů může být i to,že se už na základních školách učí matematika takovým tím „akademickým způsobem“.To opravdu pobere tak 2%dětí,ze kterých by někdy v budoucnu fakt ti akademici mohli být a tento způsob jim vyhovuje.To ale vážně není moc,co myslíte? A výsledky maturitních zkoušek mě v tom stále více utvrzují,a to prosím z matiky maturují studenti,,kteří si ji vybrali.Jak to dopadne, až to bude povinné pro všechny, je celkem jasné.
Nemám v úmyslu si z Vás jakkoliv utahovat, paní Leo. Ale můžete mi věřit, že máte velmi zkreslené představy o tom, jak vypadá taková ta odlidštěná abstraktní „akademická“ výuka matematiky, pokud si myslíte, že takto se vyučuje na základkách. Mohu Vás ujistit, že matematika na zš a většině sš není žádná raketová věda – její pochopení nevyžaduje žádné zvláštní nadání, stačí prostý trénink, což je právě to, v čem dnešní neúspěšní maturanti dosti pokulhávají. 😉
Je pěkné vidět, že alespoň malé děti jsou ušetřeny dnešní politické hyper-ideo-korektnosti. To na Klokanovi oceňuji.
Otázka č.4 z té ukázky je totiž podle „moderního diktátu“ špatně položená. O pohlavní identitě Alešových spolužáků nic nevíme. To, že se čtyři z nich identifikují jako děvčata, neznamená, že děvčaty jsou, a o těch ostatních nevíme už vůbec nic, takže na otázku nelze odpovědět, protože „správně“ mohou být všechny varianty. 😀 😀
Vy mě vždycky rozveselíte hned poránu Václave.
Jsem rád, že jsem Vás pobavil. Tento konkrétní komentář ani jiný smysl nemá. 😉 🙂
Tyhle soutěže jsou geniální v tom, že děti nutí se nad něčím zamyslet zábavnou formou. Do značné míry jde o neschopnost děti zaujmout. Zadání 99% úloh z učebnic (které z dob minulého tisíciletí změnily maximálně přebal), bych někoho omlátila o hlavu. Když se vám po přečtení půl řádku nechce zbytek té stylistické i (ne)praktické s hovadiny ani dočítat, nebude se vám chtít do toho předmětu učit. Matematika je sice logická, ale jsou prostě teorie, vzorečky a poučky, které se musíte nadrtit tzv. zapamatovat a osvojit. To je podle mě rozdíl mezi tím, proč mají některé matematicky nadané děti dvojky/trojky. Mají od Boha ten logický základ myšlení, ale pokud se k němu nejsou ochotny doučit těch 15% teorie, jde jim známka dolů.
Vždy a všude platilo, že kdo chce, hledá způsoby, a kdo nechce, hledá důvody. Kdo se chce učit, tomu nějaká „stylistika“ určitě nepřekáží. Kdo se však učit nechce, tomu i taková prkotina postačí jako výmluva.
P.S.: Jednu takovou učebnici doma mám, jak v dnešní variantě, tak v té „z dob minulého tisíciletí“. Liší se naprosto brutálně a snad úplně ve všem. 😉
Evko, vzorečky nejsou ničím jiným než stručným zápisem vztahů a závislostí, to je zřejmě to, čemu Vy říkáte logika v matematice, tj. není důvod se vzorečky učit, je třeba pochopit vztahy. Pojem poučky v matematice nenajdete, nicméně v tomto kontextu půjde o popis vztahů a závislostí (předpokládám, že je řeč o matematice 2. stupně). Jak jste došla k přesnému číslu 15% a co považujete za teorii?
Dnes došel syn ze školy s tím, že napsal nejhůř zmiňovaný test ( učitel mu řekl, že získal nejméně
bodů ze třídy). Normálně se učí na jednotky, sem tam dvojka. Po dnešku si myslí, že je nejhloupější z třídy, děkuji pěkně za takové testy!!! Mám dělat co celý víkend, abych mu zvedla sebevědomí…
Aneb jak se to dělat nemá. Mrzí mne to, máme doma také takového cíťu, takže se dokážu do Vás vžít. Na vině však ve Vašem případě není Klokan, ale učitel. Klokan je jen jeden velmi zajímavý propracovaný set logických úloh, který může, ale nemusí něco ukázat a rozhodně bych mu nepřiřazovala nějakou velkou vypovídající funkci (dítě může být daný den nachlazené, či jinak indisponované, je také velký rozdíl mezi dětmi, které se s podobnými úkoly již setkaly, či doma Klokana z minulých let procvičovaly a dětmi, které to vidí poprvé atd.). Dá se to pojmout jako dobrodružnou hru řešení logických úloh s následnou pochvalou všech dětí, jak si vedly u tak těžkého pátrání a bohužel se to dá pojmout i jako test s dávkou stresu a následným vyhlašováním bodů všech před celou třídou. Ach jo.
Jeden jediný nepovedený test naboural sebevědomí dítěti, které normálně nosí domů jedničky a sem tam nějakou dvojku? To není chyba učitele.
Souhlasím.Ale tady nebude chyba ani v dítěti.
Problém je, že dítě nemá zdravou míru sebevědomí, odpovídající jeho schopnostem. Pokud nosí samé jedničky, nemělo by jediný pokažený test vnímat takto tragicky. Problém je na jeho straně – ale není to jeho chyba, s tím souhlasím.
Důležité je, aby syn chápal, že občas se něco nepovede ani tomu nejchytřejšímu, nejtalentovanějšímu či nejlépe připravenému. Hloupý není ten, komu se nepovedl nějaký test, ale ten, kdo se tím nechá zahanbit a zlomit. Váš syn je pořád jedničkář a kvůli jednomu jedinému nepovedenému testu se svět točit nepřestane. Vysvětlit tohle je záležitost na pět minut, ne na celý víkend. Pak mu kupte třeba nějakou čokoládu, nebo co má rád, to mu zvedne náladu a bude po problému. 😉
Z komentářů, které jsem zde četla je vidět,že málokdo má zřejmě normální děti anebo je nemá ve věku prvního stupně základní školy.
Obě mé dcery „jedničkářka a jedničkářka do konce 5.třídy „😀(momentálně 4.a 6. třída) každý rok „absolvovali Klokana“ . Nejen,že jim tato soutěž nepřipadala nijak zábavná (jak zde někteří dospělí píší),ba naopak,ale ještě ke všemu je stresovala z toho, že těm těžším úlohám vůbec nerozuměly ,takže je tipovaly. Stresovaly se doma před soutěží, že dosáhnou špatného výsledku a tím pádem budou před ostatními dětmi za hlupáky.Bohužel to nejsou dospělí lidé,ale děti, které ještě nedokážou určité věci hodit jen tak za hlavu s tím že jsou nepodstatné. I přesto,že jsem se snažila vysvětlit, že o nic nejde.
Moje dcery naštěstí dosáhly v této soutěži dobrých výsledků,ale vím o dětech, které velmi špatně nesly,že byly „na konci“ . Zrovna to byli takoví, kteří ani ve škole nedosahovali nijak nadprůměrných výsledků, čímž se jejich sebevědomí ještě více nabouralo.
Údajně smyslem soutěže je najít nějaké přemýšlivé děti.Stejně i pokud dosáhnou ti trojkaři dobrých výsledků pochybuji, že na ně někdo na základě této soutěže bude nahlížet jinak. Výsledky ve škole jsou za celoroční práci a nějaká soutěž -zbytečně stresující citlivější děti- přece na tom nic nezmění. Ne každému bylo do vínku dáno logické myšlení a tak jako existuje tato matematická soutěž by mohla existovat třeba češtinářská soutěž na to jaký mají děti cit pro svůj rodný jazyk atd.
A za chvíli budou děti ve školách místo učení a soustředění se na výuku jen soutěžit. Už teď nestíhají osnovy z přemíry jiných aktivit, které jim z mého pohledu nic nedají.
Za mě tedy ,ať si klidně Klokana počítá ten kdo má zájem,ale proč vnucovat každému o co mnozí nestojí.
Asi trochu nechápu,o co Vám jde.Souhlasím, že různých „testů“ je i na můj vkus trochu moc,ale ty jiné Vám zřejmě nevadí,prože v nich dcerky zřejmě excelují,když jsou jedničkářky.Tohle je ,máte pravdu,více zaměřené na logické myšlení.No a co? Copak alespoň jednou za rok nemůže excelovat někdo jiný?Navíc,jak už tady psala Táňa,dobrý učitel umí takovou situaci řešit a výsledky před celou třídou nijak nehrotí.A i Vám, ani Vašim dcerám nijak neublíží,když si uvědomí, že nikdo nemůže být nejlepší úplně ve všem.
To jste asi opravdu nepochopila o co mně v mém příspěvku šlo.Jak jsem již napsala: I přesto, že moje děti dosáhly v „Klokanovi“ dobrých výsledků (letos např.6tá z 26 dětí ve třídě)stresovala se mladší z nich že tuto soutěž musí vůbec absolvovat. Naopak starší dcera(teď již druhý stupeň)si mohla dobrovolně vybrat zdali se zúčastní a samozřejmě se nezúčastnila.Ostatně 3/4 dětí ze třídy udělaly totéž. A jestli jste četla až dokonce, napsala jsem, že dle mého názoru ať si Klokana počítá kdo má zájem,ale proč nutit všechny děti i ty které o to nestojí. Tzn. že „oroduju“ taky za ty děti které jednoduše nemají zájem Klokana absolvovat ať už z důvodu stresu nebo toho,že nemají logické myšlení na takové úrovni aby byly schopné vše bez problémů spočítat.
A nevím z čeho usuzujete,že si myslím,že já a moje děti musíme být ve všem nejlepší…..??? Chtěla jsem jen podotknout,že všechny děti nejsou stejné a každý vstřebává různým způsobem svůj úspěch i neúspěch a v dnešní době,kdy se tak „dbá“ na psychiku dítěte nikomu asi nevadí jak to může psychicky ovlivnit citlivější jedince(např.během testu brečely)když nedobrovolně absolvují tuto soutěž.Takže jestli se několika dospělým a pár logickým géniům zdá tato soutěž zábavná,tak já mám zcela opačný názor(který je ovšem zcela totožný s většinou dětí tuto soutěž absolvujících).
Chápu to,opravdu,jste matka a budete své děti bránit,to je normální.Ale vzdyť se nic tak strašného neděje.Jiné děti zas mohou mít stres při jiných typech testů.A kyby všechny děti,které třeba nedokáží vyřešit nějaký příklad plakaly,mohlo by se stát z hodiny matematiky docela pěkné slzavé údolí.
Dobrý den, moje dcera (2. třída) přinesla tento týden domů „klokana“. Úlohy se mi líbily, ale dcera dala bez problémů jen těch několik rozehřívacích na začátku, s dalšími už si neuměla poradit a tak je natipovala. Výsledek tomu odpovídal, dcera byla (zbytečně) zklamaná. Doma jsme prošly celý test společně a v klidu to bylo lepší. ALE, ona takové úlohy nikdy předtím neviděla! Nic z toho se neobjevilo v matematice! Nikdy neviděla množiny, neví, co je logika, necvičí prostorovou představivost, jakoby to nebylo součástí matematiky. Jen sčítá a odčítá… A to je myslím velká škoda!
To máte pravdu.K takovému typu úkolů mají o něco blíž děti,které se učí Hejného metodou,ale ani to samozřejmě úspěch nezaručuje.Třeba můj vnuk na tom nebyl ve druhé třídě o moc lépe.on má zas problém s časem,prostě to nestihne. ale to přece nevadí,doma jsme to zkusili a šlo mu to docela dobře.A vaše dcerka se alespoň seznámila s něčím novým a příště už bude vědět ,jak na to.
Dobrý den. Velice mě znervózňuje, že se v posledních letech začíná třídní a školní skóre z Klokana používat pro porovnávání škol a stanovování žebříčků. Může být vůbec z podstaty Klokana výsledek školy k takovému účelu použit? Nebo spíš zneužit?