Dělat spolu, co dřív dělal každý sám. A naopak. FOTO: Science in HD, Unsplash.com

Místo učitele video aneb jak covid zpopularizoval americký koncept „převrácené” výuky. Bude to k něčemu i pak, až pandemie skončí?

Výklad učitele žákům – takzvaná frontální výuka – by sám o sobě nebyl k zahození, i když na něj progresivní pedagogika nadává. Mnozí učitelé umí nejen látku krásně vysvětlit, ale i inspirovat svým nadšením k učení. Problém je, že zabírá místo jiným, neméně důležitým vzdělávacím aktivitám. Co když se ale učení převrátí a výklad si žáci a studenti vyslechnou doma na videu, zatímco ve škole budou své znalosti prohlubovat a tříbit, interaktivně, spolu s učitelem a spolužáky? Metodu převrácené výuky vyvinuli a popsali dva američtí středoškolští učitelé. V USA se tak učí na minimálně patnácti procentech škol, zejména vysokých a středních, ale někde i na druhém stupni.  V Česku k tomu bylo daleko, ale pak přišel COVID-19…

Vysokoškoláci všech generací to znají ze zkušenosti a ostatní to znají taky, z filmů. Řady studentů sedí v aule a naslouchají učiteli, který bude i jejich zkoušejícím. Ten je uvádí do problematiky monologem o délce celovečerního filmu. Jeho výklad si někteří pilně zapisují, jiní spoléhají na paměť a učebnici.

„Nevím, jak v jiných oborech, ale u nás je prostě určitá nalejvárna potřeba,“ říká docent Zdeněk Hurák z Fakulty elektrotechnické ČVUT, kde učí modelování a simulace dynamických systémů. Na přednáškách, které zažil i sám vedl, se nebádá ani nevede objevný dialog. Na přednáškách se zavádí základní koncepty a značení a dojde i na jednoduché příklady. A tak se to dělá rok za rokem.

„Potřebuju mít pocit, že co dělám, dává smysl, a opakovat tytéž věci, když je možnost si to nahrát, mi smysl dávat přestalo,“ vysvětluje, jak se stalo, že jednoho dne nahradil sám sebe videem a přednášku naživo a v tradičním formátu prostě zrušil.  Na pracovním pobytu v USA pro sebe totiž objevil půvab takzvané převrácené výuky. „Ne že by to na univerzitě, kde jsem hostoval, dělali jinak než my, jeli velmi podobně. Nakažlivá je v Americe spíš taková ta nálada a chuť zkoušet něco nového, nebo aspoň o tom mluvit,“ říká Hurák. O metodě flipped learning (nebo flipped classroom) se dozvěděl v nějaké prokrastinační chvilce na internetu. Využívá ji už šest let. A ačkoli by si člověk mohl myslet, že na vysokých školách je něco takového běžné, docent Hurák na ČVUT nezná nikoho dalšího, kdo by to dělal taky.

Dva z Colorada a jedna aplikace

Dva středoškolští učitelé z amerického Colorada, Jonathan Bergmann a Aaron Sams, našli před zhruba třinácti lety software, který jim umožnil nahrávat lekce a sloučit to s powerpointovou prezentací.  Využili toho, dali studentům k dispozici nahrávku na doma a hodiny začali využívat jinak. Koncept nazvali převrácená výuka nebo převrácená třída a začali o něm přednášet a psát. Zároveň se internet začal plnit vzdělávacím obsahem. Slavná Khanova Akademie, nyní nepřeberná zásobárna instruktážních videí na všechny možné předměty, má své kořeny ve stejných letech.

V pragmaticky orientovaném anglosaském světě se nejen těmto dvěma učitelům začala vnucovat otázka, zda stále se opakující základy předmětů přednášet vždy jako originál, nebo se spokojit s nahrávkou. Což není jen kompromisní řešení, má to i výhody. Zatímco učitele si domů vzít nemůžete a ani ho nemůžete vypínat, video si pustíte kdekoli, kolikrát chcete a s pauzami, kde se vám líbí.

Ve spojení s internetem a sdílením obsahu, které umožňuje, měla tahle myšlenka ještě jeden přesah: proč nesáhnout k prezentaci někoho jiného, potažmo k různým vzdělávacím zdrojům, kterých je na síti víc a víc, a neuvolnit si tak ruce pro aktivnější práci se studenty v hodině?

Převrácenou výuku tak charakterizuje prohození dvou fází, skupinové a individuální, a prohození aktivit, které k nim tradičně patřily: na výklad učitele se dívá každý sám doma, a domácí úkoly, které na látku navazují, se řeší ve skupině a s učitelem.

„Přišlo mi škoda vyplýtvat těch devadesát minut na základní teorii a bylo mi líto i studentů. Přijdou z přednášky domů, mají právě získané znalosti použít na řešení problémů, ale narazí na nečekané ‚hrany’ a lámou si s tím hlavu sami,“ říká Zdeněk Hurák. „Nyní máme najednou hodinu a půl na to, abychom si látku dovysvětlili a je daleko více času na dotazy studentů. V rozvrhu jsou i cvičení vedené doktorandy, kde je tím pádem ještě méně třeba něco dovysvětlovat a studenti už mohou rovnou sami pracovat,“ popisuje docent Hurák.

Z vás ještě bude youtuberka…

Štěpánka Baierlová učí matematiku na druhém stupni základní školy v Sušici. Když letos na jaře povinné sociální distancování postavilo mezi ni a žáky obrazovku, pustila se do vytváření výukových videí. „To, co jsem našla na internetu, se mi pro mé žáky zdálo složité, mám asi deset dětí se speciálními vzdělávacími potřebami,“ říká. Navíc video od vlastního učitele, který vás hezky pozdraví, žáci berou jinak než odkaz na „cizí“ zdroj. Ve dvanácti až patnáctiminutových výkladech je vidět ne paní učitelka, ale její obrazovka, a Štěpánka Baierlová tam svým osmákům například vysvětluje, jak násobit jednočleny nebo řešit rovnice. „Třída to velmi ocenila. Brali jako obrovské plus, že si to mohou přehrát, kolikrát chtějí, a zastavovat,“ říká matikářka. K videím pak žáci od ní dostávali kontrolní otázky a na společné online hodině, která následovala, se řešily dotazy a modelové příklady.

Mnozí moderní učitelé se ale snaží svůj výklad (neboli frontální výuku) minimalizovat, ať už je to naživo, nebo na videu. Nejsou instruktážní videa přežitá? „Dnes to vypadá, že kdo učí frontálku, se musí jít zastřelit,” směje se Štěpánka Baierlová. “Já se bez určité dávky výkladu neobejdu, ale prokládám ho velkým množstvím otázek. Ne na vše si děti dokáží přijít samy,“ říká učitelka, která letos získala druhé místo v ocenění Global Teacher Prize. Domácí úkoly také nezrušila, ač se dnes mluví o tom, zda jsou vůbec potřeba. „K matematice patří nejen samostatné myšlení, ale i početní dovednost, kterou nelze získat bez určité míry drilu. Ten ale do hodin nezařazuju, trénování příkladů děláme za domácí úkol zábavnější formou pomocí různých aplikací, které žákům vyplivnou i hodnocení,“ říká Štěpánka Baierlová. Na jaře jí její žáci v legraci prorokovali, že z ní ještě nakonec bude youtuberka.

Změna přišla s covidem

COVID-19 udělal mikrorevoluci i na pracovišti docenta Huráka. „Na co bych si ještě před rokem nevsadil, tak je najednou tady,“ říká. Někteří z kolegů, kteří byli k jeho snažení skeptičtí, byli jarním lockdownem donuceni připravit si videopřednášky a teď říkají, že je budou využívat nadále. „Přestalo jim logicky dávat smysl, aby to jako gramofonová deska sami reprodukovali na přednášce, když mají záznam. A začali přemýšlet, čím jiným naplnit ten uvolněný čas. Vítejte na palubě, říkám jim,“ usmívá se Hurák.

„Kdyby odpadly nějaké povinnosti, aby si učitelé mohli zkoušet něco nového, vsadím se, že by se jich do toho pustilo víc,“ říká Jaroslav Mašek, který učí na Střední škole informatiky, poštovnictví a finančnictví v Brně. O převrácené výuce napsal několik článků. Sám si videa nevytváří. „Spoléhám se na jiné zdroje, každý není Salman Khan,“ říká lakonicky, i když uznává, že video přímo od učitele má svou „sílu“.

K rozšíření této metody u nás je spíš skeptický, i když velmi chválí to, že je spravedlivější než běžný výklad: „Bere se při ní ohled na to, že každý žák má jiné tempo, umožňuje výuku personalizovat, a to by škola měla umět,“ říká Mašek.  Skeptický je mimo jiné proto, že mnoho učitelů může mít z kamery trému nebo se bojí svou výuku vystavit očím dalších lidí.

„Já jsem se nenahrávala, ale posílala jsem odkazy na různá zajímavá videa, třeba o kanadských diamantových dolech nebo způsobu seznamování v Japonsku,“ vzpomíná učitelka zeměpisu a výtvarné výchovy na základní škole v Pelhřimově Blanka Medová na jarní distanční výuku. „Kolegyně matikářky si ale stouply před tabuli nebo sdílely obrazovku, zapnuly kameru a jely, obdivovala jsem je. A teď jsem se rozhodla, že se to naučím taky,“ říká.

Štěpánka Baierlová si dokáže představit, že by takto mohla učit, i když je škola otevřená. Jen si není jistá, zda by se jí podařilo natočit všechnu látku na videa. „A lépe by to fungovalo, kdyby žáci trávili ve škole o něco méně času, takto přijdou domů už unavení,“ říká.

A teď co dělat s tím časem

Ať už se základní znalosti student dozví jakkoli, klíčový je zbytek příběhu: jak se s tím pak pracuje? „Jako vysokoškolský pedagog nemám žádné pedagogické vzdělání, ale o teorii pedagogiky jsem se začal zajímat trochu sám. A došel jsem k závěru, že v tradičním pojetí výuky můžu jako učitel se studenty dosahovat jen nižších cílů,“ říká Zdeněk Hurák. „Většinou se spokojujeme s tím, že si studenti něco zapamatovali, což není špatné, ale je to jaksi málo,“ říká.

Každý týden pro své studenty stanovuje pět až deset výukových cílů neboli kompetencí. „Výukovým cílem není Newtonův zákon, ale například napište rovnici pro Newtonův zákon, vysvětlete, co znamenají její veličiny, využijte jej pro predikci rychlosti hmotného bodu, když…,“ vysvětluje. „Je tam vždy nějaká pobídka k aktivitě: spočítej, navrhni, nakresli…“ Informace, které pomáhají řešit zadání, hledají studenti v první řadě v Hurákových videích. „Časem se mi na videu podařilo říct vše potřebné v polovině času, udělal jsem si scénář a eliminoval postupně všechnu vatu, která v živé přednášce bývá,“ říká Zdeněk Hurák. Znalosti pak zkouší pomocí online kvízů. „Prozatím využívám negativní motivaci: velmi slabým skóre si student může ohrozit udělení zápočtu,“ směje se.

A co se dělá společně v době, kdy měla být přednáška? „Je nás padesát, o kdovíjakou interakci nejde, ale snažím se ukázat, jak bych řešil nějaké specifické problémy a určitě je více prostoru pro dotazy. Při klasické přednášce se maximálně zeptají ti nejlepší a ani to ne, není tam prostor,“ dodává docent Hurák.

Přiznává, že dát bývalé přednášce nový obsah není triviální. To je taky asi důvod, proč se do toho málokdo pouští. „Je to samozřejmě náročnější na přípravu, a co si budeme povídat, naše platy se neodvíjejí od pedagogické, ale od výzkumné činnosti,“ říká Hurák. Chválí velkorysé vedení, které má pro jeho experimenty pochopení, a sám je chválen studenty v anonymní studentské anketě, kterou vyplňují na konci každého semestru.

Doba pokročila, trendy je projektová výuka

Autoři převrácené výuky Bergmann a Sams už nejsou jen běžnými učiteli. Za ty roky se vyvinuli ve věrozvěsty metody, natočili o ní spoustu instruktážních videí a napsali dost knih. Také se poněkud změnily trendy v pedagogice. Na výsluní se dostala projektová výuka a Bergmann a Sams upgradovali svůj původní koncept tímto směrem. Převrácené učení 3.0 je vlastně projektová výuka, jak ji znají i čeští učitelé. S předběžným výkladem látky se již nepočítá, předpokládá se totiž, že žák se vše potřebné naučí právě při zpracování projektu, nejlépe skupinovém. Odkaz na jiné zdroje učitel studentům poskytuje k jeho dílčím etapám. A sám tedy sestupuje i s virtuálního stupínku.

„Abych to trochu shodil, tak převrácenou výuku samotnou nepovažuji za žádný všelék. Je to jen nástroj, jak získat těch devadesát minut času na nějakou smysluplnější práci se studenty,“ říká Zdeněk Hurák. „Je totiž klidně možné dělat převrácenou výuku a přitom studenty nijak neaktivizovat. Popravdě řečeno, vlastně jsem v té situaci stále tak trošku já sám. Výuku jsem převrátil, ale teprve se učím, jak ten uvolněný čas naplnit opravdu aktivním učením,” dodává.

Doba covidová a návrat distanční výuky tohle podle něj zkomplikovaly. Aktivní společné učení se na dálku dělá daleko hůř. „Tu první, individuální fázi – ano, tu můžu díky videím, online kvízům a domácím úkolům zadávaným přes web realizovat bez omezení. Ale interaktivní část, skupinová práce – ta má v onlinu velká omezení,“ říká. „Nicméně, covidem vynucená potřeba vytvořit si audiovizuální a jiné elektronické výukové materiály může mít zajímavé dozvuky po přechodu zpátky k normální kontaktní výuce. Zahodíme pak všechna ta videa a online kvízy? Nebo je nějak využijeme? A jak?”

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments