Daniel (na snímku uprostřed s celou rodinou) by chtěl studovat dopravu nebo logistiku. Jenže má taky pár poruch učení, a tak je velká neznámá, jak se popasuje s přijímačkami. FOTO: Archiv rodiny Dolínkových

Na učňák se nehodí, ale maturitu možná neudělá. Mezi tím je vzduchoprázdno, říká maminka deváťáka s hendikepem

Daniel je chytrý a velmi pracovitý kluk, má rád excelovské tabulky a všechny dopravní prostředky, nejvíc letadla. Je v deváté třídě a letos ho čekají přijímačky na střední školu. Chtěl by studovat dopravu nebo logistiku. Jenže má taky pár poruch učení, a tak je velká neznámá, jak se popasuje s přijímačkami. „Chybí nám něco jako nižší úroveň středního školství. Dan je studijní typ, takže učňák pro něj není, ale maturitu možná neudělá. Mezi tím je vzduchoprázdno,“ říká Danova maminka Jana Bartošová. 

Slýchám od učitelů i rodičů, že někteří deváťáci ještě teď nevědí, kam se budou hlásit. Vy jste s výběrem školy a obcházením dnů otevřených dveří začali už loni, když byl Dan teprve v osmé třídě. Proč tak brzy?

Dan to tak potřebuje. Nemá rád nejistotu – možná je to dané jeho komplikovaným vstupem do života, kdy de facto bojoval o život. Má těžší vývojovou dysfázii, která ho v některých věcech dost hendikepuje, ale dohání to přístupem k životu. Je velmi zodpovědný a pracovitý – jestli má někdo v naší rodině všechny věci v pořádku, je to on. K tomu, že jsme se začali výběrem školy zabývat s předstihem, přispěla i Danova škola, kde se už v osmé třídě také děti snažili směrovat k tomu, aby přemýšlely nad tím, co je baví. A dělali s nimi základní testování, jestli jsou spíš na humanitní, nebo technické vědy.

Jak dopadl Daniel? 

Odmalinka je technický typ. Zajímá se o veškeré dopravní prostředky, rýsuje návrhy, směr studia je jasný, spíš narážíme na jeho možnosti a také na možnosti českého vzdělávacího systému. 

V čem přesně? 

Daneček přišel na svět předčasně a jelikož je adoptovaný, nevíme, co se dělo v době těhotenství. Nese si s sebou velké poruchy učení a český jazyk i cizí jazyky jsou pro něj opravdu náročné. Spoustu věcí, které se jiné děti naučí mimochodem, nadřel. Jenže ne všechno se takhle dá zvládnout. Nemá jazykový cit a například špatně skloňuje nebo nerozeznává tvrdé a měkké slabiky. Máme tři děti, každé má nějaká specifika, ale paradoxně největší oříšek je Dan, který je ze všech tří nejvíc studijní typ. Jenže se kvůli tomu, jak jsou nastavené přijímačky, vůbec nemá šanci dostat na svou vysněnou školu.  

Čtěte také Když dítě ví, co ho baví, výběr profesní dráhy je jednodušší, říkají autorky příručky o volbě povolání

Jaká to je? 

Odmala se zajímá o letadla a o letištní provoz, takže vysněný by byl obor letecký technik nebo dopravní průmyslovka. V leteckém provozu je ale klíčová angličtina a právě s ní má největší potíže. Ale říkám si, až jednou nebude muset namáhat hlavu českou mluvnicí, tak se mu snad otevře kapacita pro angličtinu a dohoní to. Člověk mu nechce šlapat po tom snu, aniž bychom to zkusili. Ale pro jistotu se poohlížíme i po školách, kde by Danovy hendikepy nemusely tolik vadit. Na jedné jsme se už byli podívat v rámci dne otevřených dveří, to je asi úplný základ toho, co by měl člověk při vybírání školy udělat. 

O jakou školu šlo? 

Škola dopravy a logistických služeb. Dan je tabulkový typ, neustále si něco propočítává a není příliš komunikativní. Dělat ve skladu by pro něj bylo ideální a i z hlediska perspektivy je to práce, kterou nenahradí roboti. Je to malá škola, tři obory, a učitelé vypadali fajn, nijak otráveně, studenti se zapojovali a mluvili s námi. Je dobré do té školy zajít, cítit atmosféru, vidět, jak spolu učitelé mluví. I Dan, který se moc necítí v cizím prostředí, tam byl rád a nikam nespěchal. Když jsme odcházeli, už jsem neměla takovou tu křeč v břiše, kam to dítě vyšlu. Začali jsme s výběrem už o rok dřív. Výhoda byla v tom, že jsme mohli z dálky sledovat, jak dopadne přijímací řízení – kolik bodů z testů bude pro kterou školu potřeba. A pro Dana to byla motivace. Chceš sem? Máš tedy rok a půl, abys máknul. 

Přijímačky se blíží, jakou nakonec zvolíte taktiku? 

První školu, kterou chce, a druhou s reálnou šancí se dostat. Myslím si ale, že nám chybí něco jako nižší úroveň středního školství. Učňák je pro ty, kteří chtějí pracovat, ale co když někdo není rukodělně šikovný? A když nemá na maturitu, co má jít studovat? Naše mladší dcera Andulka je velká sportovkyně, a proto by chtěla studovat sport. Na sportovní gymnázium se ale nedostane a žádná nižší stejně zaměřená škola neexistuje. 

Jednotné přijímačky od Cermatu jsou z devadesáti procent o čtenářské gramotnosti. Pokud žák nepochopí zadání, nedá ani matiku, ve které jinak může být výborný.

Nebude mít Dan u přijímaček možnost úlevy pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami?

Dan by měl nárok na klid a dostane víc času. Bohužel by mu to asi nepomohlo. Paradoxní je, že třeba u té logistické školy přesně splňuje profil studenta. Jenže jednotné přijímačky od Cermatu jsou z devadesáti procent o čtenářské gramotnosti, protože pokud nepochopí zadání, nedá ani matiku, ve které je jinak výborný. Druhé riziko je, že se na školu sice dostane, ale neudělá maturitu. Dítě jako Dan je v tomto systému velmi znevýhodněno. 

Proč přesněji? 

U maturity může mít kvůli špatné čtenářské gramotnosti stejné potíže jako u přijímaček. Věřím, že bude čtyři roky odvádět dobré výsledky, ale když potom neudělá maturitu, zůstane mu základní vzdělání, což mi přijde nefér. Může to vést k tomu, že rodiče raději vsadí na jistotu a dají dítě na učňák, ale tam bude nešťastné. Chtělo by to vymodelovat jinak, aby tam nebyla taková zeď, která ty děti zastaví.

Napadá vás, jak konkrétně?

Třeba něco jako: udělám závěrečné zkoušky, maturitu momentálně nezvládnu, ale mám možnost si ji kdykoli dodělat. Když se budu hlásit o práci v logistické firmě, uvidí, že sice nemám maturitu, ale mám logistiku, dopravu a zeměpis za jedna, takže jsem ten pravý člověk pro ně. Kdybychom měli tuhle možnost, byla bych v klidu. Teď jsme v nejistotě. Spíš zvažujeme, jestli nemít záložní variantu tříletého učiliště, ale tam jsou zas jiná rizika. 

Čtěte také Skoro bych řekl, že jsou v něčem po mně, říká otec tří adoptovaných dětí. Dvě jsou romské

Jaká? 

Učňáky jsou praktické a Dan není manuálně zručný. O letadlech ví úplně všechno – jakou mají přepravní hmotnost, z čeho se skládají, jak se konstruují, jak se ten model vyvíjel, kvůli čemu vývoj přerušili, to všechno ví. Ale stavět modely letadel ho nikdy nebavilo. A další úskalí: prostředí – děti, které se nikam jinam nedostaly, kluci, kterým je všechno jedno, a najednou on mezi nimi… Dan potřebuje navázat s někým vztah, cítit bezpečnou půdu.  

Takže je pro vás důležitý obor, ale také prostředí?

Určitě. Hledáme vstřícné místo, kde by pochopili Danovu povahu a kde by ho nesežrali spolužáci. Je hrozně hodný, a tak se bojíme, co to s sebou ponese v kolektivu. Jedna učitelka o něm třeba řekla: To se pozná, když Dan není ve škole, nikdo vám nepodrží dveře, když nesete těžké tašky. Bojíme se, aby nedopadla kosa na kámen, když ho hodíme na učňák. Proto uvažujeme ještě o ekonomce, kde jsou třídy plné holek, ty by ho s tím jeho gentlemanstvím zbožňovaly. Jenže ekonomky se teď v honu za studenty hodně profilují přes jazyky, což je přesně jeho Achillova pata.

Možná Danovi nakonec zahraje do karet, že letos kvůli koronaviru školy mohou vypustit jednotné přijímací zkoušky.

Školy, které jsme vybrali, zatím podmínky přijímacího řízení nezveřejnily. Můžou jednotnou přijímací část vypustit, ale stejně nějakou zkoušku udělat musí. Vše ještě komplikuje distanční výuka. Být zavřený se sourozenci a rodiči doma není pro puberťáky jednoduché. A k tomu se připravovat na přijímací zkoušky a pokoušet se mít co nejlepší pololetní vysvědčení.

Pořád dětem opakuju, že když se teď pro něco rozhodnou, neznamená to, že to budou muset dělat celý život.

Co na to všechno říká Dan? Není nervózní?

Pořád dětem opakuju, že když se teď pro něco rozhodnou, neznamená to, že to budou muset dělat celý život. Člověk je tlačí, že si musí vybrat, ale je potřeba říct i to druhé – že když se netrefí, není to problém. Já sama jsem obor změnila dvakrát – vystudovala jsem ekonomku a dlouho jsem v tom pracovala, pak jsem šla studovat sociální práci a dlouho jsem to dělala. Teď jsem ve školství. Vždycky jsem si k tomu musela dodělat nějakou školu. A jestli bude Daneček chtít být pošťák, najde si manželku, budou mít děti a budou spokojení, budu také spokojená. A vždycky to může změnit a jít někam dál. 

Jana Bartošová pracuje jako vychovatelka a asistentka pedagoga na základní škole v Hovorčovicích u Prahy, kde také s rodinou žije. Kromě patnáctiletého Daniela vychovává s manželem ještě třináctiletého Martina a jedenáctiletou Andulku. Všechny tři děti jsou adoptované. 

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

2 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Radana Chybová
Radana Chybová
1 měsíc před

Maturity bych se tolik nebála.Náš mladší syn po léčbě zhoubného mozkového nádoru vypadal z hlediska jazyků-mateřského i angličtiny-naprosto katastrofálně. Když jsem viděla jeho písemné projevy,slyšela jeho koktavá vyjádření(čím větší tlak,tím větší blábol),měla jsem o jeho maturitě silné pochybnosti.Přesto odmaturoval docela dobře, státní maturita je na tyhle nešťastníky fakt hodná. Nejenže mají dost času,ale spousta chyb se jim nepočítá(já ty jeho výtvory viděla,hrůza) vzhledem k hendikepu.Takže pokud se na vysněnou školu dostane,směle do toho,ostatně i s vyzráváním mozku a tréninkem se dá ještě ledacos vylepšit.Držím palce

Věra Maškarincová
Věra Maškarincová
1 měsíc před

Děkuji, tenhle článek byl velice podnětný. To, že nemusím celý život dělat, co jsem vystudovala, mě samotnou napadlo až někdy před třicítkou a bylo to pro mě velice osvobozující. Je potřeba, aby si to děti uvědomily brzo, aby je volba povolání netížila jako koule na noze. Střední vzdělání je odrazový můstek, ale kam člověk doskáče potom, to záleží na spoustě jiných věcí. Prostupnost našeho vzdělávacího systému je opravdu dost špatná, osobně se mi vždycky líbil holandský model, kdy se ve spoustě praktických oborů dá začít “od píky”, a když chcete a jde vám to, i při zaměstnání to můžete dotáhnout… Číst vice »