Michal Vydržel se Liamem, Miou a Oliverem. Dvě starší děti má už od rozvodu ve střídavé péči, Olivera si bere na víkendy, na prázdniny, co nejčastěji to jen jde. FOTO: Michal Vydržel

Matky se střídavou péčí rozkvetou, otcům to zkrouhne hřebínek, myslí si šéf se třemi závazky

Díky stipendiím vystudoval prestižní americké univerzity, pracoval v Microsoftu, na Wall Streetu a na grilování ho zvaly špičky světového byznysu jako Bill Gates. Po návratu do Prahy se Michal Vydržel rozvedl. Od té doby vychovává dvě děti ve střídavé péči, třetí si bere na víkendy a o tom všem natáčí videa na instagram. „Někdy křičím, někdy chytám nervy, někdy se lituji, jaký jsem chudák, co ho nikdo neocení,“ říká s úsměvem. „Neumím si ale představit, že bych děti neviděl vyrůstat.“

Jak se stalo, že jste se z velkého šéfa stal šéfem se závazky? 

Stalo se to tak, že mám tři děti se dvěma ženami, ale ani s jednou z nich nežiju. Dcera Mia (11 let) a syn Liam (10 let) se narodili v Americe, kde jsem žil se svou tehdejší ženou a pracoval tam v Microsoftu. Po návratu do Čech se ale manželství rozpadlo. Poté jsem si našel přítelkyni a s tou mám nejmladšího Olivera (3,5 roku). Liama a Miu mám už od rozvodu ve střídavé péči, Olivera si beru na víkendy, na prázdniny, co nejčastěji to jen jde. 

Když jste se před sedmi lety rozváděl, vašim dětem byly tři a čtyři roky. Váhal jste, než jste se rozhodl jít do střídavé péče?

"Ta pravá fuška začala, až když jsme se s přítelkyní rozešli já zůstal s dětmi na dva týdny v měsíci úplně sám."
„Ta pravá fuška začala, až když jsme se s přítelkyní rozešli já zůstal s dětmi na dva týdny v měsíci úplně sám.“ FOTO: Michal Vydržel

Neváhal jsem ani chvíli, nedokázal jsem si představit, že bych je vídal jen o víkendech. I kamarádi mě povzbuzovali, říkali mi, že děti strašně rychle vyrostou a ten společný čas nám už nikdo nenahradí. Navíc jsem měl tehdy velkou podporu u své nové přítelkyně, která mi v začátku ohromně pomáhala, takže se to celkem dalo zvládnout, i když to bylo náročné. Ta pravá fuška začala, až když jsme se s přítelkyní rozešli a já zůstal s dětmi na dva týdny v měsíci úplně sám.

Jaké to pro vás bylo?

Hodně tvrdě jsem narazil, to se přiznávám. Najednou jsem musel řešit žákovské knížky, svačiny do školy, rozvrh, úkoly, kroužky. V práci dokážu řídit transakce za desítky milionů, velké týmy lidí, ale tahle domácí logistika mě vyčerpávala mnohem víc než do té doby cokoliv. Ty první měsíce, kdy jsem byl s dětmi skutečně polovinu měsíce bez jakékoliv pomoci, byly dost chaos. Neuměl jsem ani pořádně vařit, takže jsme často jedli v restauracích, objednával jsem jídlo domů, najímal chůvy… pak si to sedlo, ale musel jsem se hodně věcí naučit. Teď máme hospodyni, která pomáhá s úklidem, praním, žehlením a dalšími věcmi kolem domu, a já se starám o děti a o práci. Vlastně jediný moment, kdy jsem měl chuť střídavou péči přehodnotit, byl první covidový lockdown, kdy jsem exmanželce řekl, že nedokážu zároveň vést firmu a vyučovat děti. Naštěstí i to se potom nějak utřáslo a pokračujeme dál.

Když se člověk tak dívá na váš profil na instagramu, vypadáte s dětmi jako reklama na střídavou péči. Co je podle vás třeba, aby střídavka fungovala?

Postupem let jsem přišel na pár věcí, které je prostě nutné dodržovat. Chci předeslat, že to celé stojí na tom, že nejdůležitější je štěstí a spokojenost dětí. Já jsem třeba v práci fakt asertivní a umím být hodně nepříjemný, ale co se týče matek mých dětí, tam se snažím nic zbytečně nevyostřovat. Blaho dětí je mi nadevše, takže i když mám chuť se hádat a řvát, neudělám to, pokud jde jen o mě a moje ego. Pokud vyloženě nejdou přes čáru.

Nebojím se přiznat, že něco neumím. Potřebuji pomoci s oblečením dětí a s úkoly, takže jsem o pomoc s pokorou požádal svou bývalou ženu. 

Jinak za mě je hrozně důležité natěšit děti vždycky na toho druhého. My si děti „prohazujeme“ v pondělí, takže už o víkendu exmanželce volám, jaký má s dětmi program, a o tom s nimi až do pondělí mluvím. Funguje to bezvadně na obě strany. Další zlaté pravidlo pro mě je, že o matkách dětí nikdy nemluvím ošklivě, i kdybych se s nimi pět minut předtím do krve pohádal. Říkám: „Nejlepší ženská na světě je tvoje maminka a potom ty, Miuško, ale ty jsi ještě holčička, takže se to nepočítá.“ Nechci děti dostávat do situace, kdy by měly pocit, že přede mnou nemůžou ukázat, že mají mámu rádi. Další věc, která nám střídavku zlepšuje, je neustálá komunikace. Posílám fotky, videa, děti si s mámou kdykoliv můžou zavolat. Jejich světy u rodičů jsou propojené, ne oddělené. 

No a poslední moje zásada je, že se nebojím přiznat, že něco neumím. Potřebuji pomoci s oblečením dětí a s úkoly, takže jsem o pomoc s pokorou požádal svou bývalou ženu. 

Vypadá to, že se umíte skvěle domluvit, takže mi to nedá se nezeptat – proč jste spolu nezůstali?

Na to je celkem jednoduchá odpověď. Jako partner, manžel a otec jsem za moc nestál. Vydělával jsem velké peníze, ale znamenalo to, že jsem byl třeba sto padesát dnů z celého roku mimo domov, a když jsem přijel, vůbec s ničím jsem nepomáhal. Když jsme se vrátili do Česka, rozhodla se moje žena, že nevystudovala dvě vysoké školy proto, aby pak seděla doma. Navíc jsme měli děti jen rok po sobě, ona byla pochopitelně hrozně unavená, ale já jsem si připadal odsunutý někam na desátou kolej, takže se náš vztah rozpadl. Oba dva jsme na tom přestali pracovat. Já jsem měl být trpělivější, ale ono se to lehce po pár letech řekne. V každém případě si myslím, že já jsem to neudržel a beru dost zodpovědnost na sebe.

„Dokonce i v době, kdy naši právníci spolu u soudu válčili, chodili jsme celá rodina jednou měsíčně na zmrzlinu, a děláme to doteď.“ FOTO: Michal Vydržel

To chce celkem sebereflexi, přiznat si, že jsem nebyl dobrý partner…

Šel jsem hodně do sebe. Odešel jsem z práce, která mě nadměrně zatěžovala. Zlepšil jsem životní styl a stravování. Postupně se mi dařilo se přestat utápět v sebelítosti, že jsem opuštěný a nikdo mě nemá rád. Podařilo se mi dosáhnout toho, že už dokážu být v pohodě sám se sebou. Beru to tak, že jsem se dost nesnažil si ty ženy udržet ve svém životě. A to všechno mi pomáhá být nad věcí a řešit věci konstruktivně.

Je podle vás důležité, aby se rodiče ve střídavé péči shodovali na výchovných metodách? 

Matky mých dětí jsou obě skvělé a obě jsou organizovanější než já, takže se shodneme na tom, jaká pravidla a režim u dětí nastavily, a toho se já držím. Spíš si myslím, že je třeba hlídat to, aby děti nebyly „vyčůránci” a nevyužívaly situaci. Když spolu rodiče nemluví, je jednoduché říct – tati, já chci tohle a tohle, u mámy to můžu! Ale naše děti vědí, že já hned beru telefon a volám, abych si to ověřil. Dokonce i v době, kdy naši právníci spolu u soudu válčili, chodili jsme celá rodina jednou měsíčně na zmrzlinu, což děláme doteď. Aby si děti uvědomily, že jsme pořád jeden tým a víme o sobě, a nezkoušely na nás nějaké triky.

V běžných rodinách je většinou nějaké rozdělení rolí a za některé věci zodpovídá máma a za jiné táta. Vy tedy děláte všechno, když máte děti?

Čtěte také  Je možné se „dobře“ rozvést? Boj rodičů ničí děti, na krizi nezůstávejte sami, radí odborníci

Jak jsem říkal, neumím oblečení, takže to vždycky nakoupí matky a já jim pošlu peníze. Stejně tak nezvládám víc než jen ty běžné úkoly ze dne na den, protože na ty už si hodně myslí děti samy. Například bývalá žena loni stoprocentně převzala přípravu Mii na gymnázium. A co naopak dělám? Když mám „svůj týden“, tak rozvážím na kroužky, návštěvy a dětské oslavy narozenin (včetně nákupu dárků). Když děti onemocní, vycházíme si se ženou vstříc a operativně přesouváme práci tak, abychom zvládli maroda i všechno ostatní. Já hraju každé pondělí večer hokej, a to moje bývalá žena přijede ke mně domů, postará se o děti a počká, dokud nepřijedu. Má klíče od mého domu a nemáme s tím ani jeden z nás žádný problém.

Je třeba něco, co jste během let střídavé výchovy museli změnit, co se neosvědčilo?

Ze začátku, když byly děti malé, jsme si je zkoušeli předávat z ruky do ruky, ale byly z toho dost šílené scény. Mie bylo hrozně líto toho rodiče, který odjížděl sám v prázdném autě, najednou silně vnímala to rozdělení. Takže jsme zavedli to, že jeden vede děti v pondělí do školy a druhý je tam vyzvedne. 

Říká se, že děti ve střídavé péči trpí neustálými přesuny a změnami, a proto některé rodiny přecházejí na model, kdy děti zůstávají na jednom místě a rodiče se u nich střídají. O tom jste nepřemýšlel?

O tom přemýšlím hodně, ale ne kvůli batůžkům a dvěma pokojíčkům a všemu tomu, co lidi rádi zdůrazňují. Nedávno jsem měl v autě Liamova kamaráda, který je taky ve střídavé péči, a ten mi smutně říkal, že ani u mámy ani u táty nemá šanci si udělat takové ty kamarády ze sousedství. To mě dost vzalo a začal jsem se vážně zaobírat myšlenkou střídání se v jednom domě. Mluvil jsem i s lidmi, kteří to tak mají, ale podle mě to naráží v momentě, kdy si někdo z rodičů najde dalšího partnera. Tomu většinou nestačí vztah na dva týdny v měsíci, a upřímně – která žena chce spát ve stejné posteli jako nová přítelkyně jejího bývalého? Takže je to zatím spíš taková představa, kterou se zaobírám, jak to udělat.

Jak jste říkal, že pro vás byla střídavá výchova ze začátku peklo, tak teď už je to lepší?

V podstatě ano, je to mnohem jednodušší, už leccos zvládnu. Kolikrát toho mám ale taky plný kecky, když takhle v neděli večer dávám nádobí do myčky, kolem binec… A já si říkám, to je taková dřina, a nikdo mě nepochválí, nikdo mě neocení… Já vím, že vás mámy taky nikdo neocení, ale nějak mám pocit, že jste na to víc zvyklé (smích). 

„Otcové naopak dostanou mnohem víc povinností, než na kolik byli zvyklí.“  FOTO: Michal Vydržel

Víte, co se mi nedávno stalo? Za sebou náročný den, v devět večer jsem uspal děti a připravil si plechovku Birrelu a chipsy, že si dám pohodu u televize. No a v 9:05 mi na zbrusu novou dřevěnou podlahu spadla tříkilová plechovka růžové barvy. Uklízel jsem do tří do rána, kartáčkem na zuby drbal růžovou ze všech spár a u toho jsem sebelítostí brečel. Ale jinak už to zvládám celkem dobře. Kromě Vánoc, když jsem sám, to je hodně těžká chvíle. Představuju si, že by bylo super si udělat takové ty americké Vánoce, kdy se sejdou partneři a expartneři a děti a prarodiče a společně slaví… to by ale vyžadovalo hodně sebezapření na mnoha stranách a myslím, že to bohužel neklapne.

Doporučil byste střídavou péči rodinám, které procházejí rozvodem?

Je spousta mužů, kteří svým už skoro bývalým partnerkám střídavou výchovou vyhrožují. Já to vidím asi tak, že být matkou, řeknu: rozhodně chci střídavku, kde ti to mám podepsat? Máma získá dva týdny v měsíci pro sebe, svoji práci, svoje koníčky, což je mnohem víc, než kdy měla. Otcové naopak dostanou mnohem víc povinností, než na kolik byli zvyklí. Mámy často rozkvetou, táty to zkřísne. Ale to je v pořádku, aspoň si uvědomí, že ten servis a pohodlí brali jako samozřejmost. 

Většina lidí vás zná spíš z LinkedIn nebo z fotografií v časopisech o ekonomice a byznysu. Co vás vedlo k tomu založit si instagramový profil sefsezavazky a co na to maminky vašich dětí?

Hodně jsem si ten krok rozmýšlel, ale vlastně jsem si říkal, že o střídavé péči se tady často mluví hodně teoreticky, tak jsem chtěl ukázat, jak to vypadá, když máte tři děti a k tomu šéfujete firmě, že to jde, i když je to fuška. Zatím mám spoustu pozitivních ohlasů. Napsala mi třeba sedmnáctiletá holka, na kterou se její táta úplně vykašlal, že jsem změnil její pohled na muže a otce. Už jen pro tuhle jednu zprávu to stojí za to. Maminky dětí z toho tedy úplně nadšené nejsou, protože mě znají a vědí, že když se do něčeho zakousnu, tak to dotáhnu daleko, a trochu se bojí o bezpečnost a soukromí dětí. No a za mě a za děti musím říct, že nás to ohromně sblížilo. Užíváme si to, děláme blbiny, je to fajn.

Michal Vydržel se narodil v Děčíně, na přelomu tisíciletí odešel do USA, kde se živil mimo jiné uklízením v supermarketu. Získal stipendium na prestižní University of Virginia, pracoval na vedoucích pozicích v Goldman Sachs a Microsoftu. Po návratu do Česka se věnuje hlavně digitalizaci v HR a náboru pracovníků do technologických firem. Nahrává svůj podcast Headhunted. Má tři děti, dvě z toho ve střídavé péči. 

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments