Tomáš Chrobák letos postoupil do finále světového kola učitelského ocenění Global Teacher Prize. Vybíralo se padesát učitelů z dvanácti tisíc. FOTO: Archív Global Teacher Prize
Zážitky z posledních dnů mě přiměly k zamyšlení nad současnou situací ve školách. Vnímám ji jako mimořádnou příležitost. Jako šanci skokově se posunout nejen v tolik zmiňované digitalizaci, ale především v tom, jak vést děti k samostatnosti a osobní autonomii. Přesně opačně na mě ale působí situace, které mě obklopují. Bojím se, že pokud budeme pokračovat ve způsobu práce, kterým jsme tohle období začali, přejde chuť učit se i ty, kteří se dosud vzdělávali rádi.
Co s tím? Řeknu vám, co bych udělal já: zrušil bych povinnost psát domácí úkoly a zrušil bych v této době také jakékoli známkování, včetně jedniček a sluníček.
Na vysvětlenou dva příběhy, které mě tento týden potkaly:
Dopoledne mi volá kamarád Honza, jestli bych mu pomohl vyřešit slovní úlohu o pohybu. Můj vtip, že je hezké, jak na sobě začal pracovat, ho nechal zcela chladným. Pokračoval naštvaným tónem, že tento úkol dostal jeho syn Petr. Honza chtěl synovi pomoci, ale už si látku nepamatuje a momentálně tak jako mnozí jiní řeší důležitější věci než se učit rovnice. Honzovi jsem poradil a Petr dostal jedničku. Tedy – já jsem dostal jedničku. Petr se nenaučil nic, prostě jen opsal postup, který jsem poslal jeho otci (a taky ho nasdílel spolužákům ve skupině na Messengeru).
Ptal jsem se Petra, co by se stalo, kdyby úkol neodevzdal. “To nám nikdo neřekl, co se stane,” odpověděl Petr. Přemýšlím, jestli v tom má jasno aspoň učitel, který takový úkol zadal. Jak bude hodnotit žáka, který nemá přístup na internet, nebo toho, komu dané učivo nikdo nevysvětlí? Co když někdo úkol neodevzdá, a jak zjistí, jestli si ho žáci jen nepřeposlali?
Že mají tohle děti zažívat v době, kdy trpí nedostatkem přímého kontaktu s kamarády, nemožností jít ven a často ponorkami v domácnostech, mi přijde prostě šílené.
Další kolega má ale v hodnocení jasno: žáci, kteří se v pátek nezúčastní online testu z přírodopisu na známky, budou psát všechny online testy najednou na konci roku. Že mají tohle děti zažívat v době, kdy trpí nedostatkem přímého kontaktu s kamarády, nemožností jít ven a často ponorkami v domácnostech, mi přijde prostě šílené. V jakém kontrastu je to s úkolem z matematiky, který poslala moje kolegyně, kdy žáci pracovali s receptem na palačinky, přepočítávali množství na různé počty osob, vyhodnocovali kalorický příjem a na závěr usmažili palačinky pro celou rodinu.
Pro svou třídu jsem připravil čtyři maximálně různorodé úkoly. Mohou se pustit do kteréhokoli z nich, ale klidně i do všech. Sám jsem zvědav, zda se do mých výzev (tak tomu teď říkám) vrhne většina, půlka třídy, či třeba nikdo. Bude to pro mě každopádně cenná zpětná vazba. Bohužel to může zkolabovat na jedné věci – na jedničkách za odevzdanou práci, které se rozdávají v jiných předmětech. Je mi jasné, že i žák, který by se rád zabýval mými výzvami, se bude nejprve věnovat úlohám, které jsou hodnoceny, a pak… už mu nezbude energie nebo nebude chtít být u počítače. Dítě se jednoduše nebude věnovat tomu, co mu působí radost, ale bude plnit to, do čeho je “vmanipulováno”. Vyhraje předmět, ve kterém učitel použije hrůzostrašnější prostředky.
Jak by to mohlo být?
Tyto a další příběhy, které kolem sebe sleduji, mě vedou k takovému přání:
Dávejme teď žákům dobrovolné výzvy, které nebudeme známkovat. Máme jedinečnou příležitost, že nás nikdo nebude popotahovat za to, že jsme nestihli školní vzdělávací program. Ten tlak si vytváříme pouze sami. Představuji si to tak, že každý žák si vybere jeden či dva předměty, které ho opravdu zajímají a lákají. O nich bude s učitelem hojně komunikovat. V případě, že se našim dobrovolným úkolům nebude nikdo věnovat, bude to známka, že bychom se měli zamyslet nad tím, jak učíme. Místo známkování se můžeme věnovat přemýšlení nad tím, jestli jsou úkoly smysluplné, nebo jak podpořit žáka, který tápe.
Každé dítě má přirozenou potřebu rozvíjet se. Pokud to v něm někdo nepohřbil.
A co tímto našim přístupem získají naši žáci?
Když jim nikdo nebude říkat, co a kdy mají dělat, dostanou příležitost rozvíjet vlastní zodpovědnost. Budou si moci vybírat z nabízených možností a věřím, že budou odevzdávat vybranou práci v nejvyšší možné kvalitě.
Získají pocit naší důvěry. Budeme zde pro ně, ale nebudeme se vnucovat. Budeme nabízet, ale ne se podbízet.
Získají pocit, že je to JEJICH vzdělávání. Už jim nebude nikdo říkat „nauč se tohle a tamto“.
Získají pocit sebedůvěry. Ten vzniká, když se věnujeme činnostem, které si sami zvolíme a pro které máme předpoklady.
Nestojí tento scénář za pokus? Nemůžeme mnoho ztratit, ale toho, co můžeme získat, je hodně.
Tomáš Chrobák je učitel matematiky a tělesné výchovy na druhém stupni ZŠ Baška nedaleko Frýdku-Místku. Loni se stal vítězem soutěže o nejlepšího učitele Global Teacher Prize, letos se probojoval mezi 50 nejlepších pedagogů v celosvětovém kole této soutěže.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Dobrý den, krásný článek a vážím si názoru a souhlasím. Teď kdy vypracováváme kvanta úkolů, většinou bez smyslu aby se dítě něco naučilo, jen jim něco poslat a odškrtnout si to. Stále píšou a přepisují něco….. bez výkladu a pochopení. Panu učiteli přeji veselou mysl a zdraví. Závidím jeho žákům a jejich rodičům . Jen tak dál. K.P.
Skvělé napsané!Souhlasím a díky za myšlenku!
Naprostá blbost. To rovnou zruště celé školství. Když nikdo nebude dětem říkat co a kdy mají dělat, tak jednoduše nebudou dělat nic. Známka má být strašák, tento strašák pomáhá v sebezdokonalování, tento strašák je jediná záruka že se děti alespoň budou trochu snažit aby nedostali na zadek doma. Postup jaký navrhujete by se uplatnil možná u dětských členů Menzy. Normálnímu obyčejnýmu děcku které samoneví co bude za dva roky chtít chcete dát volnost jako dospělému ale jaksi zapomínáte že do dospělosti musí vyzrát. „Budou si moci vybírat z nabízených možností a věřím, že budou odevzdávat vybranou práci v nejvyšší možné kvalitě.“ samozřejmě si vyberou nejjednodušší možnost aby měli klid a nikdo a nic je nebude nutit řešit složitější problémy. Celé je to padlé na hlavu. Spíš obnovte obtížnost která tu byla před státními maturitami protože děti jsou dnes víc a víc blbější. Co vám z tohoto vyroste? hromada youtuberů a influencerů a hajzlíku co se systémem jen vyje*ává jako náš pan premiér. Ale víte co? Rovnou jim dejte ve druhé třídě maturitu ať maj chudinky klid na hraní a nic je nerozptyluje od jejich jedinečné osobnosti. Pardon ale musím napsat že tyto nápady jak upravit výuku tím že žádná nebude jsou stupidní hodné stupidního člověka. neobtěžujte se mi na toto reagovat tady sem byl naposledy. udělalo se mi z toho článku špatně.
ještě jedna věc, v článku se píše jak děti trpí bez kamarádů a jsou izolováni od světa a ještě na ně tlačíme online úkoly… jasně děti jsou tak stašně izolovaní že venku jezdí v rouškách hromadně na koloběžkách, hrají si online hry s kamarády ale my na ně tlačíme online úkoly.. když u kompu sedí 12 hodin děnně tak mohou udělat úkol a pak si hrát jako to dělaly doposud. tečka. nevím proč se v dnešní době snažíte strhnout veškerou odpovědnost kterou mají mít rodiče. Dítě neudělá úkol? jasně za 5. udělá to opakovaně tak bude mít opakovaně za 5 dokud se nesebere a nezačne dělat to jediné co se po dítěti chce a to- chodit do školy a učit se. pokud dítě propadne tak to jasně ukazuje že se mu doma rodiče nevěnují. pokud mají rodiče povolání co jim neumožní starat se řádně o dítě tak by měli buď změnit zaměstnání nebo si pořídit soukromého učitele. jejich problém- pořídili jste si děti tak se o ně starejte a neházejte všechno na stát. už sem se vyčerpal a kašlu na to stejně si tu bude většina prskat hromadu důvodů proč se nemohou věnovat svým dětem a na to nemám nervy. sbohem.. nebo slidně se satanem.
P.S.: uvažte jestli je opravdu nutné dětem pořizovat herní pc, konzole a drahé superchytré telefony- to je totiž důvod proč jsou děti dneska tak tupé. nedávno mi v práci ukázal žák střední školy stránky kterým se ve škole strašně smějí ty stránky jsou zaměřené na snuff videa. věnujte pozornost tomu co vaše děcko dělá ve volném čase- mě nikdy nepřišlo vtipné čtvrcení člověka zaživa, nebo sledování vypatlaného youtubera který se živí doslova hraním pc her před kamerou. příklad na youtube Agraelus- malý hloupý človíček se základním vzděláním co nadává v každé větě je vzorem vašich děcek a důkaz? víc jak 100 000 shlédnutí na každém videu. svět jde prostě do haj*lu.
Tak za mne jednoznačně palec nahoru, přijde mi to jako samozřejmé, nicméně plošně to tak asi bohužel není… Na dvou školách, kde učím ICT, to takto nastaveno máme již od začátku a funguje to výborně, úkoly dělá kdo chce a hlavně může (!!!). Ukazuje se ale naplno, jak velmi nedostatečná je nejen všobecná dig. gramotnost, ale i vybavenost (učitelů, rodičů, žáků). Mnozí by moc chtěli, ale nevědí jak, nebo to stále na něčem vázne…:-(.
Poslal jsem, jen tak na zkoušku, po svých třídách DOBROVOLNÝ úkol z informatiky, a teď to nestíhám vůbec vyhodnocovat, takže jsem se aktuálně omezil pouze na smajlíky, aby měli ode mne alespoň nějakou odezvu. Mám tady ještě k shlédnutí na 200 prezentací, k přečtení cca 100 dokumentů a čekám ještě zásilku projektů. To jsem si pěkně zavařil…:-))).
Takže držím palce nám všem, abychom se z toho všeho dostali hlavně ve zdraví !!!
Je mi 13 let, jsem u babičky, která ze současného školství šílí. Řekla, že jí naprosto mluvíte z duše. Má pocit, co někteří vyučující nestihli dosud s učivem, to teď dohánějí 😄❤️
Úžasný článek, za který děkuji. Ano, máme obdobné problémy, řešíme např. úkoly , kterých je tolik, že už nevíme, co je vypracované a co ne. Některé věci, druhý stupeň, již v paměti nemáme a tak, jako váš přítel, řešíme stejně i my.. Pokud máme v rodině kantora, jde to lépe.. Za včas neodevzdanou práci je nedostatečná. Situace je opravdu náročná a Váš přístup je skvělý! Kéž by toto doporučení ve výuce v této době bylo možné na všech školách!
P. S. Pomohla jsem s jedním zadáním a teď čekám, zda jsem neudělala chybu a nedostanu špatnou známku!
Zdraví matka sedmaka.
Dobrý den, souhlasím a moc bych si přála, aby takto uvažovalo mnohem více učitelů, ale hlavně také rodičů (ti totiž někdy po učitelích vyžadují to, na co byli sami zvyklí ve škole a nedokáží si představit, že by jejich dítě chodilo ze školy bez známek a domácích úkolů). V jedné škole udělali pokus – přestali známkovat a zaměřili se jen na formativní hodnocení a sebehodnocení žáků. Ve škole to vyhovovalo všem – učitelům se velmi ulevilo, žáci známky ke svému učení nepotřebovali. Jediní, kdo s tím nesouhlasili, byli rodiče.:-( Mezi doporučeními od ministra školství a ČŠI pro učitele v současné době bylo i to, že známky teď nejsou vůbec důležité a že učitelé by měli používat formativní hodnocení místo hodnocení známkou. Nabízí se otázka, proč za „normálních“ okolností známky důležité jsou? Nebo také nejsou? …. Nejsou spíš známky některými učiteli, stejně jako domácí úkoly, používány k manipulaci a zastrašování? Nebo k určitému „ulehčení“ si práce, protože když žáky nedonutí prostřednictvím vnější motivace (což známky bezesporu jsou) něco dělat, museli by se zamýšlet, jak to udělat jinak, aby se děti chtěly vzdělávat. Na mnohých školách, kde na to již přišli, je dokázáno, že vnitřní motivace dítěte funguje. Funguje, pokud dětem dáme prostor pro podílení se na vyučování, pro seberealizaci, umožníme jim výběr toho, co se chtějí učit, umožníme jim také prostor pro odpočinek a znovunabrání sil. Zkrátka, když z dětí ve škole uděláme parťáky spoluzodpovědné za učení a nebudeme je nechávat v pozici těch, kteří jen poslouchají a plní to, co si učitel myslí, že je pro ně (nebo pro něj?) nejlepší.
Dobrý den, nevím, zda máte své děti, nebo zda soudíte jen podle pedagogického vzdělání a zkušeností, ale jako rodič dvou puberťáků Vám mohu zodpovědně a naprosto jednoznačně na titulek zodpovědět. Začnou prázdniny. Data zdarma, no problem. Máme veliký problém je donutit dělat alespoň něco, takže pokud necháme vše na jejich samostatnému úsudku, postoupí do dalšího levelu v oblíbené střílečce či Minecraftu (podle věku). Pokud znáte dítě, které se zachová dle Vašeho článku, upřímně jeho rodičům gratuluji. Podle mých zkušeností a názoru je to jen snůška teoretických keců.
Děkuji za článek hodný hlubokého zamýšlení se nad tím, jak to udělat, aby dětem jejich učení dávalo smysl a prožívaly přirozenou radost z porozumění světu, lidem, vztahům. Vrozená, přirozená potřeba dětí ( člověka vůbec ) učit se – přináší radost! Učitel, který promýšlí zadávání práce dětem tak , aby si mohly vybrat z nabízených úkolů, „spotřebuje“ hodně času na své přípravě. Je třeba myslet na různě nadané děti, různě typově nastavené, na děti se speciálními potřebami učení. Pestrou nabídku k učení je třeba připravit, upravit, zohlednit vůči potřebám dětí. Reagovat na to, co se kolem nich aktuálně děje. To není vůbec jednoduché a vyžaduje vysokou míru profesionality, zkušeností, učitelské (lidské) intuice apod.
Mají učitelé odvahu k tomu, aby v této době on-line známkovali výkony rodičů, přátel a chytrých známých? Možná občas i dětí? A hlavně – má to smysl?
Vše výše popsáné má v sobě neskutečno pravdu! Člověk od člověka se liší,jak vzděláním,tak inteligencí a neposlední řádě manuální zručností. A když,tohle vše se v jenom člověku skloubí ,zase je to podivné!Viz. mnoho svatých v minulosti popsaných.A doba korona víru nám zase přináší nové svaté. Ne proto,že se zjevili,ale že ti kterým to nebylo cizí vypluli na povrch!!!!!!!!!!!!!
Dobrý den. Vážím si všech pedagogů a vedení škol, kteří pochopili, že méně, znamená více. Proto musím naprosto souhlasit s tímto článkem. U nás na škole to pojali naprosto opačně a asi chtějí odrovnat rodiče i děti dříve, než koronavirus. Bohužel domluva se školou marná, jedeme všechny předměty a to v takové míře, že vyučovací hodina nemá 45 min, ale min. dvojnásobek. Na dotaz, jak má být vypracován úkol z informatiky v excelu, když ho doma v pc žák nemá bylo odpovězeno, ať ho zatím vypracuje na papír!!!! Marně by člověk hledal na papíře tlačítko na vyvolání funkce, že…?! No suma sumárum, z této školy odcházíme, už to zašlo příliš daleko a vážíme si toho, že jsme zatím zdrávi jak na těle, tak i na duchu, proto rychle pryč.